Kdo je Michail Gorbačov?
Michail Gorbačov se stal delegátem sjezdu komunistické strany v roce 1961. V roce 1985 byl zvolen generálním tajemníkem. V roce 1990 se stal prvním prezidentem Sovětského svazu a v témže roce získal Nobelovu cenu za mír. V roce 1991 odstoupil z funkce, od té doby založil Gorbačovovu nadaci a nadále se angažuje v sociálních a politických záležitostech.
Raný život
Michail Sergejevič Gorbačov se narodil 2. března 1931 v rusko-ukrajinské rodině ve vesnici Privolnoje v Krasnogvardějském okrese poblíž Stavropolského kraje na jihu Ruska.
Gorbačovovi rodiče byli rolníci. Jeho otec Sergej se živil obsluhou kombajnu. Když nacisté v roce 1941 napadli SSSR, byl Sergej odveden do ruské armády. O tři roky později byl zraněn v boji a vrátil se domů, aby pokračoval v obsluze zemědělských strojů. Své zkušenosti předal Sergej svému malému synovi Michailovi. Michail Gorbačov se rychle učil a projevoval nadání pro mechaniku. Jako teenager přispíval Gorbačov k příjmu rodiny tím, že řídil traktory v místní strojní stanici. Byl tak pracovitý, že v 17 letech získal Gorbačov jako nejmladší v historii Řád rudého praporu práce za to, že se aktivně podílel na sklizni neúrody v daném roce. Příkladem neúnavné pracovní morálky byla Gorbačovova matka Marie, která celý život pracovala v kolchozu.
Politické klima v době výchovy Michaila Gorbačova bylo bouřlivé. Ve 30. letech 20. století, když byl Gorbačov ještě velmi mladý, utrpěl trauma, když viděl svého dědečka z matčiny strany, Panteleje Gopkala, zatčeného během Velké čistky. Gopkalo byl obviněn z trockistické kontrarevoluce a byl 14 měsíců vězněn a mučen. K velké úlevě jeho rodiny byl popravy ušetřen.Ekonomické klima v době dětství Michaila Gorbačova bylo také plné zmatků. V roce 1933 postihlo jižní Rusko velké sucho. Jelikož byl tento region závislý na zemědělství, a to jak z hlediska potravin, tak i příjmů, jeho obyvatelé trpěli hladomorem a mnozí zemřeli hlady.
Jako dítě měl Gorbačov vášeň pro učení. Když v roce 1950 ukončil střední školu se stříbrnou medailí, jeho otec ho přesvědčil, aby pokračoval na univerzitě. Gorbačovovy studijní výsledky byly vynikající, a tak byl přijat na Moskevskou univerzitu, přední školu v Sovětském svazu, aniž by musel skládat přijímací zkoušky. Univerzita mu dokonce poskytla bezplatné ubytování v nedaleké ubytovně. Gorbačov absolvoval Moskevskou univerzitu s vyznamenáním s titulem právníka v roce 1955 a krátce poté se vrátil do rodného města se svou novou manželkou Raisou, spolužačkou z Moskevské univerzity.
Raná politická angažovanost
Gorbačov se stal kandidátem členství v komunistické straně již na střední škole, ale plné členství mu bylo uděleno až v roce 1952 na Moskevské univerzitě. Jakmile se Gorbačov po ukončení studia vrátil do Stavropolu, přijal místo na stavropolské územní prokuratuře. Brzy po nástupu do práce narazil Gorbačov na staré známé. Ti si ho pamatovali z doby jeho působení ve Svazu mladých komunistů na střední škole. Protože se Gorbačov projevil jako obětavý a organizovaný člověk, požádali ho, aby se stal asistentem ředitele propagandy územního výboru místní komunistické ligy mládeže.
Dva roky předtím zemřel sovětský premiér Josif Stalin a proces politické restrukturalizace Sovětského svazu vytvořil vzrušující atmosféru pro mladé aktivisty komunistické strany. Gorbačov, dychtivý zapojit se, nabídku přijal a po pouhých deseti dnech ve funkci rezignoval na své místo na prokuratuře.
Gorbačov postupně stoupal v řadách komunistické ligy. V roce 1956 se stal prvním tajemníkem stavropolského městského komsomolského výboru. V roce 1961 byl jmenován delegátem sjezdu strany. V průběhu šedesátých let Gorbačov dále rozvíjel své politické postavení a zvyšoval své znalosti v oblasti zemědělství a ekonomiky, až se nakonec stal krajským zemědělským správcem a vedoucím představitelem strany. V roce 1980 udělal Gorbačov rozhodující pokrok ve své rozvíjející se politické kariéře, když se stal řádným členem politbyra, jinak známého jako Politické byro ÚV, výkonného výboru pro četné frakce komunistické strany. studená válka
V roce 1984 zemřel Gorbačovův mentor v Kremlu, generální tajemník komunistické strany Jurij Andropov. V roce 1984, který je důležitým rokem v Gorbačovově časové ose, se také poprvé setkal s Margaret Thatcherovou, premiérkou Velké Británie, s níž si později vytvořil silný vztah.
Stal se generálním tajemníkem
V roce 1985, kdy zemřel i Andropovův nástupce Konstantin Černěnko, byl Gorbačov zvolen generálním tajemníkem komunistické strany. Gorbačov zdědil problémy, s nimiž se Andropov a Černěnko potýkali, včetně vážných domácích problémů a eskalujícího napětí studené války. Gorbačovova mladistvá energie a nadšení však dávaly Sovětskému svazu naději, že se vedení ujala nová generace vůdců zaměřených na pozitivní změny.
Během svého působení ve funkci generálního tajemníka se Gorbačov zapojil s americkým prezidentem Ronaldem Reaganem do nákladného závodu o hromadění jaderných zbraní ve vesmíru. Tyto výdaje ještě více zatížily již tak strádající sovětskou ekonomiku. Gorbačov usilovně pracoval na vytvoření reforem, které by podle jeho názoru zlepšily sovětskou životní úroveň. Poskytnutím větší svobody a demokracie Sovětům usiloval o „glasnosť“ a „perestrojku“, otevřenost a restrukturalizaci. Usiloval o vytvoření tržního hospodářství, které by bylo více sociálně orientované. Gorbačovovy reformy byly také zaměřeny na zvýšení produktivity a snížení plýtvání.
Již několik let před svým jmenováním se Gorbačov snažil zlepšit vztahy Sovětského svazu s představiteli západních zemí. Ronald Reagan byl zpočátku nedůvěřivý, ale když se v listopadu 1985 setkal s Gorbačovem na prvním ženevském summitu o zbraních, Reagan s překvapením zjistil, že „ve tváři a stylu je vřelost“. Reagan v Gorbačovovi rozpoznal „morální rozměr“. Thatcherová o sovětském vůdci řekla: „Pan Gorbačov se mi líbí. Můžeme spolu obchodovat.“ Během následujících tří let se Reagan a Gorbačov setkali na dalších čtyřech summitech, během nichž se jejich vztahy ještě více oteplily, protože spolupracovali na ukončení studené války. Kromě Reagana a Thatcherové pěstoval Gorbačov v tomto období také silné vztahy se západoněmeckým kancléřem Helmutem Kohlem.
Naneštěstí americko-sovětské vztahy dostaly velkou ránu, když 26. dubna 1986 vybuchla na Ukrajině jaderná elektrárna v Černobylu. Sovětský svaz vydal úplnou zprávu až více než dva týdny po události. Vzhledem ke Gorbačovově politice „otevřenosti“ považovali někteří jeho reakci za pokryteckou.
Během summitu v Ženevě v roce 1985 a summitu v Reykjavíku v říjnu 1986 bylo patrné napětí mezi Gorbačovem a Reaganem. Oba se neshodli na vývoji Strategické obranné iniciativy, kterou Reagan chtěl a Gorbačov ne. Oba summity skončily patem. Na konci roku 1987 Gorbačov ustoupil Reaganovým argumentům. V té době se ekonomika Sovětského svazu nacházela v krizi. Gorbačovovy hospodářské reformy nefungovaly. V roce 1987 podepsali Gorbačov a Reagan Smlouvu o jaderných zbraních středního doletu (INF), vůbec první vzájemnou dohodu o omezení jaderných zbraní. Sovětský svaz uvítal zoufale potřebnou úlevu od výdajů spojených s vesmírnými závody.
Prezidentství
Mezi klíčové Gorbačovovy politické reformy patřil nový, demokratičtější volební systém. V roce 1989 uspořádal volby, v nichž museli kandidovat členové komunistické strany proti nestraníkům. Zrušil zvláštní postavení komunistické strany stanovené ústavou SSSR. Státní moc byla na základě demokratických voleb předána Sjezdu lidových zástupců SSSR, prvnímu parlamentu Sovětského svazu. Sjezd lidových povinností 15. března 1990 zvolil Gorbačova prvním prezidentem Sovětského svazu.
Během svého prezidentství Gorbačov prosazoval mírovější mezinárodní vztahy. Nařídil stažení sovětských vojsk z Afghánistánu. Díky mírovému jednání s prezidentem Reaganem se Gorbačov rovněž zasloužil o ukončení studené války. Stejně tak je mu připisována zásadní role při pádu Berlínské zdi a následném sjednocení Německa. Za své vynikající vůdčí schopnosti a přínos k celkovému zlepšení světového vývoje byl Gorbačov 15. října 1990 vyznamenán Nobelovou cenou míru.
Kromě řešení konfliktů s jinými státy řešil Gorbačov naléhavé problémy uvnitř Sovětského svazu. Různé etnické skupiny v rámci SSSR proti sobě začaly vést války, zatímco jiné skupiny, například Ukrajinci a Litevci, požadovaly, aby se staly nezávislými národy. V době, kdy se Gorbačov potýkal s těmito rozpory a stále se potácejícím sovětským hospodářstvím, přišel na scénu nový konkurenční vůdce. Boris Jelcin, bývalý člen komunistické strany, kladl důraz na radikální změny v ekonomice. V létě 1991 byl Jelcin zvolen prezidentem Ruské republiky. Gorbačov nyní stál před problémem, jak vyvážit sdílenou moc mezi ním a opozičním vůdcem.
V srpnu 1991, když byl Gorbačov na dovolené na Krymu, ho komunističtí konzervativci zajali při puči, aby se zmocnili moci. Ironií osudu byl mezi konzervativci z komunistické strany, kteří puč zorganizovali, i premiér Pavlov, kterého si Gorbačov najal, aby mu pomohl vyvažovat moc s Jelcinem. Navzdory svému opozičnímu vedení se Jelcin postavil na odpor proti puči a puč se nakonec nezdařil. Po Gorbačovově návratu domů se začaly šířit zvěsti, že se možná spolčil s vůdci puče. Veřejnost začala Gorbačovovi nedůvěřovat a stále více podporovala Jelcina, kterého nyní považovala za hrdinu.
O Vánocích roku 1991 se Sovětský svaz rozpadl. Gorbačov nevyhnutelně odstoupil z funkce prezidenta Sovětského svazu a předal veškerou moc Jelcinovi.
Podívejte se na film „Michail Gorbačov: Muž, který změnil svět“ na HISTORY Vault