Sidelights
Jedna z teenagerských zpěvaček, které vzešly z továrny na hvězdy v Orlandu na Floridě koncem 90. let, Mandy Moore si získala pověst sladké, čistotné popové divy. Její mladistvý taneční
pop a blonďaté vlasy jí brzy přinesly srovnání s Britney Spears, ale její četné filmové role, románek s tenisovým šampionem Andym Roddickem a čtvrté album složené z písní uznávaných autorů ji odlišily od jejích vrstevnic a začaly jí zajišťovat vyzrálejší pověst.
Mooreová se narodila v roce 1984 v New Hampshire, vyrůstala na Floridě a o tom, že chce být zpěvačkou, se rozhodla v šesti letech, když viděla školní představení muzikálu Oklahoma. Lekce zpěvu, hudební divadelní tábor a účinkování v místních muzikálech, například v inscenaci Guys & Dolls v šesté třídě, ji přivedly k tomu, že v devíti letech zazpívala „The Star-Spangled Banner“ na basketbalovém zápase Orlando Magic, a brzy se jí začalo přezdívat „National Anthem Girl“ a zpívala na několika místních sportovních akcích. Práce na nahrávání hlasových projevů, natáčení pilotních epizod pro společnosti Disney a Nickelodeon v jejich studiích v Orlandu a účinkování v reklamách ji přivedly k velkému úspěchu. Doručovatel společnosti FedEx, který ji slyšel zpívat pro reklamu, ji požádal o demokazetu a předal ji svému příteli Daveu McPhersonovi, hledači talentů pro Sony Records, který s ní ve 14 letech podepsal nahrávací smlouvu s vydavatelstvím Epic/550 Records společnosti Sony.
První album Mooreové, So Real, natočené na začátku roku 1999, produkovala společnost Jive Records, tvůrci hitů, kteří spolupracovali se Spearsovou, Backstreet Boys a ‚N Sync. Společnosti Epic/550 a Transcontinental Media, které se podílely na úspěchu těchto dvou chlapeckých skupin, v březnu 1999 debutovaly na internetových stránkách o Mooreové, aby o ni vzbudily zájem. V létě 1999 absolvovala turné s oběma kapelami jako předskokanka a děti po koncertech zaplavily její autogramiády (i když několik fanoušků Backstreetů se k ní chovalo nepřátelsky kvůli falešné fámě, že chodí s Nickem Carterem z Backstreet Boye). Album So Real, které Matt Hendrickson z časopisu Rolling Stone popsal jako „kombinaci nezbytného vzorce R&B písniček v tempu a sentimentálních balad“, vyšlo na podzim 1999 a jeho první prodeje – 40 000 až 60 000 kopií týdně – byly na teenagerské popové kapely s tak agresivní propagací skromné. Její první singl „Candy“ se však ujal a Mooreová se v roce 2000 vrátila s albem I Wanna Be With You, které obsahovalo nové písně a remixované verze „Candy“ a dalších skladeb So Real, zatímco samotné album So Real dosáhlo platinové hranice milionových prodejů. Moore byl náhlým úspěchem překvapen. „Je to opravdu neskutečné,“ řekla Hendricksonovi. „Myslela jsem si, že nahrávací společnost podepíše smlouvu s umělcem v mém věku a počká, až mi bude 17 nebo 18 let, než mě začne nechávat dělat věci. Ale já jsem do toho hned skočila.“
V létě 2000 už Mooreová moderovala Mandy, každodenní půlhodinovou show na MTV, kterou uváděl Carson Daly. V tomtéž roce podepsala smlouvu na účinkování v reklamách značky Neutrogena. Tisk si všiml, že působí nevinnějším dojmem než ostatní popové hvězdy; TV Guide si všiml, že „se vyhýbá topům s odhaleným středem těla, které preferují Britney Spears a Christina Aguilera, a nepoužívá téměř žádný make-up“, zatímco People o ní prohlásil, že „je úderná – bez chlípnosti“. V následujícím roce vydala album Mandy Moore, které se drželo konvenčních milostných písní („I learned what love is/From loving you/I held you, I held everything I ever dreamed of,“ zpívala v písni „From Loving You“). Beth Johnsonová z časopisu Entertainment Weekly dala albu známku B-, stěžovala si, že jeho texty jsou předvídatelné, ale řekla, že „východní rytmy, jangly percussives jí pomáhají oddělit se od skupiny“, zatímco Stephen Thomas Erlewine z časopisu All Music Guide mu dal 4,5 hvězdičky a napsal, “ Mandy Moore se podařilo do třinácti skladeb nacpat více háčků, melodií, beatů, chytrých produkčních vychytávek a zábavy než téměř všem jejím vrstevníkům – pozoruhodné je, že je to skrz naskrz silnější album než první dvě alba Britney nebo deska Christiny.“
Moore se v roce 2001 objevila ve svém prvním filmu The Princess Diaries, ale prohlásila, že herectví v jejím životě nenahradí hudbu. „Pravděpodobně mě vždycky bude víc bavit zpívání. Při živém vystupování zažívám vzrušení, které mi před kamerou chybí,“ řekla Heather Matarazzové, další herečce ve filmu, když spolu dělaly rozhovor pro časopis Seventeen . (Když začalo natáčení, Matarazzová Mooreovou pohrdavě nazvala „Britney“, a tak se jí Mooreová pomstila tím, že Matarazzovou nazvala „Wiener Dog“, což je krutá přezdívka její postavy ve filmu Vítejte v domečku pro panenky ; nakonec se z nich staly přítelkyně). V průběhu roku 2001 chodila Mooreová s hercem Wilmerem Valderramou ze seriálu That ’70s Show; později téhož roku se rozešli.
Filmová hvězda přišla v roce 2002, kdy Mooreová dostala hlavní roli v melodramatickém milostném příběhu pro teenagery A Walk to Remember, kde hrála nešikovně oblečenou dceru ministra, která se zamiluje do populárního chlapce. Ačkoli Lisa Schwarzbaumová z časopisu Entertainment Weekly označila film za „teenagerovské vystřízlivění“ a Mooreové půvaby za „nevýjimečné“, časopis Time prohlásil, že Mooreová prokázala „přitažlivost a vyrovnanost“, a předpověděl, že „až ji status popové hvězdy opustí, může se stát filmovou hvězdou nebo něčím vzácnějším: dobrou herečkou“. Film vydělal během měsíce po uvedení do kin více než 30 milionů dolarů a Mooreová ztvárněním zbožné postavy posílila svou čistou image. V profilu časopisu People s titulkem „Gee Rated“ ji Daly, její spolumoderátor na MTV, označil za „jeden z nejupřímnějších a nejsladších mladých ženských talentů, jaké jsem kdy potkal“, a přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby ji viděl rozzlobenou: „Někdy přece musí vybouchnout, ne? Třeba hodit plyšákem?“ Mooreová objevila další způsob, jak se odlišit od ostatních blonďatých popových hvězd: Poté, co jí režisér filmu A Walk to Remember řekl, že si bude muset kvůli roli obarvit vlasy na hnědo, rozhodla se zůstat brunetkou. Díky tomu se cítila „sebevědomější“, jak řekla časopisu People, když ji v květnu téhož roku jmenoval jedním z 50 nejkrásnějších lidí roku 2002. „Když se podívám na své fotky s blond vlasy, je mi úzko.“
Ve své další velké filmové roli, ve filmu Jak se dohodnout z roku 2003, hrála Mooreová dospívající dívku, která se stala cynickou v otázce lásky, když sledovala, jak se její rodiče a blízký přítel potýkají s problémy ve vztahu. Část roku 2003 strávila v Praze natáčením filmu Chasing Liberty, v němž si zahrála první dceru, která se zamiluje do agenta tajné služby. Podle scénáře měla být její postava v jedné scéně nahá, ale odmítla se před kamerou svléknout a místo toho si vybrala dvojnici. V časopise Seventeen si trochu pohrála se svou image a vyjmenovala 60 věcí, které by chtěla stihnout do třicítky, včetně „oholit si hlavu“, „řídit motorku“ a „nechat se potetovat“. Mezitím se rozvinul nový románek s tenisovou hvězdou Andym Roddickem. Seznámili se, když natáčela film How to Deal v Torontu a on tam hrál na turnaji; když se její matka šla na turnaj podívat, Moore ji nechala Roddicka pozvat na plac. Mooreová sledovala jeho vítězství na US Open v září 2003. Když se však Roddick přihlásil do reality show The Tour, nechtěla s ním mít nic společného. „Můj osobní život je můj osobní život a je za zavřenými dveřmi,“ citoval ji list Chicago Tribune.
Na podzim roku 2003 se vrátila k hudbě. Těsně před vydáním svého nového alba uváděla na kabelové televizi Lifetime pořad Women Rock! Songs From the Movies“, speciálu upozorňujícího na problematiku rakoviny prsu. „Je zábavné dát si pauzu a být kreativní jiným způsobem, ale je příjemné se do těchto bot vrátit,“ řekla deníku Los Angeles Times. „Poslední dva roky jsem vlastně nedělala nic, co by souviselo s hudbou, takže tato akce přichází v době, kdy se chci věnovat něčemu jinému.“
Její nové CD Coverage bylo sestaveno z písní kritikou uznávaných písničkářů 70. a 80. let, jako jsou Joni Mitchell, Carly Simon a John Hiatt. „Udělali jsme to tak trochu bez vědomí nahrávací společnosti. Našla jsem producenta, se kterým jsem chtěla pracovat, a pracovali jsme v jeho garážovém studiu a prostě jsme to udělali,“ řekla Liane Bonin pro Entertainment Weekly. „V devatenácti letech se můj hudební vkus změnil…. Vím, že je to pro mě odbočka doleva, ale chci, aby tuhle hudbu slyšeli lidé v mém věku.“ Recenze se velmi lišily. Ron Harris z Associated Press, citovaný v Chicago Tribune, napsal, že album zní „jako karaoke na nepovedené rozlučce se svobodou“, a prohlásil, že Mooreová nemá k písním „žádný osobní přístup“. Spin však prohlásil, že jde o „nejlepší sbírku cizích písní od klasického alba Pinups Davida Bowieho z roku 1973. “
Mooreová žije se svými rodiči a mladším bratrem Kylem v domě v kalifornském Los Angeles, který koupila za 1,7 milionu dolarů. (Má také staršího bratra Scotta.) Vzhledem k tomu, že Chasing Liberty a film pro teenagery Saved budou mít premiéru na začátku roku 2004 a další filmové role budou následovat, někteří novináři spekulovali, že Mooreová má možná ještě lepší budoucnost jako herečka než jako zpěvačka. „Není nad to být na jevišti,“ řekla koncem roku 2003 deníku Los Angeles Times, ale v rozhovoru se spisovatelem deníku Cincinnati Post o několik měsíců dříve se zdálo, že je ráda, že se její kariéra ubírá oběma směry. „Když bude deska úspěšná, bude následovat turné a to chce čas,“ řekla. „Pokud bude úspěšný film a naskytnou se mi další příležitosti, pak toho chci také využít.“