StředověkEdit
V blízkosti hradu vyrostlo město Marienburg. Řeka Nogat a rovinatý terén umožňovaly snadný přístup pro bárky sto kilometrů od moře. V době pruské vlády řádu německých rytířů vybíral řád mýtné z říční dopravy a zavedl monopol na obchod s jantarem. Město se později stalo členem Hanzy a konalo se zde mnoho hanzovních setkání.
Teutonský řád po bitvě u Grunwaldu proti postupujícím Polákům a Litevcům značně oslabil. Před obléháním hradu Poláky bylo město v roce 1410 vypáleno, po obléhání však zůstalo pod teutonskou kontrolou. V roce 1457, během třináctileté války, byl hrad prodán českými žoldnéři Řádu německých rytířů Polsku a Řád německých rytířů přenesl své sídlo do Königsbergu (dnes Kaliningrad, Rusko). Město Marienburg pod vedením starosty Bartholomäuse Blumeho a dalších odolávalo Polákům další tři roky. Když však Poláci konečně převzali vládu, byl Blume oběšen a rozčtvrcen a čtrnáct důstojníků a tři zbývající německé rytíře uvrhli do žaláře, kde je čekal bídný konec. V roce 1864 byl Blumemu postaven pomník.
Město se po druhém trnském míru (1466) stalo hlavním městem Malborského vojvodství v polské provincii Královské Prusy, stále však osídlené převážně Němci.
NovověkEdit
V rámci Polska Malbork vzkvétal díky polskému obchodu s obilím a dřevem a rozvoji řemesel. Kvůli nedostatku místa uvnitř obranných hradeb vznikala nová předměstí. V 17. století došlo ke švédským nájezdům. Během Velké severní války v roce 1710 zemřela polovina obyvatel na epidemii cholery. Po válkách se ve městě usadili noví obyvatelé, včetně přistěhovalců ze Skotska, především na předměstích. V roce 1740 přestal být Malbork pevností.
Při prvním dělení Polska v roce 1772 byl připojen k Pruskému království a následujícího roku se stal součástí nově vzniklé provincie Západní Prusko, která se v roce 1871 stala součástí nově založeného Německého císařství. Prusové zlikvidovali obecní samosprávu a nahradili ji novou správou jmenovanou Prusy. V roce 1807, během napoleonských válek, vstoupili do města Francouzi a v roce 1812 městem prošla Grande Armée směřující do Ruska. Napoleon v těchto letech město navštívil.
V první světové válce se nebojovalo, město však pocítilo negativní dopady války: příliv uprchlíků, inflaci, nezaměstnanost a nedostatek potravin.
Podle podmínek Versailleské smlouvy po první světové válce byli obyvatelé 11. července 1920 v plebiscitu dotázáni, zda chtějí zůstat v Německu, nebo se připojit k nově obnovenému Polsku. Ve městě Marienburg bylo odevzdáno 9 641 hlasů pro Německo, 165 hlasů pro Polsko. V důsledku toho byl Marienburg začleněn do Regierungsbezirk Marienwerder v rámci německé provincie Východní Prusko. Za výmarské éry se Marienburg nacházel na trojmezí mezi Polskem, Německem a svobodným městem Gdaňsk.
Město zasáhla hospodářská krize po skončení první světové války. Po krátkém oživení v polovině 20. let 20. století byla velká hospodářská krize ve Východním Prusku obzvláště silná. V lednu 1933 se k moci dostal Hitler a nacistická strana, kteří okamžitě začali likvidovat politické odpůrce, takže v posledních polosvobodných volbách v březnu 1933 získali nacisté v Marienburgu 54 % hlasů. Po německé invazi do Polska v září 1939 byli vůdci polské menšiny zatčeni a posláni do koncentračních táborů.
Druhá světová válkaEdit
V průběhu druhé světové války byla na letišti východně od Marienburgu zřízena továrna na výrobu letadel Focke-Wulf. V letech 1943 a 1944 ji dvakrát bombardovalo USAAF. Dnes letiště patří 22. letecké základně polského letectva.
Během války zde Němci zřídili zajatecký tábor Stalag XX-B, mezi jehož zajatci byli Britové, Francouzi, Poláci, Belgičané a Jugoslávci. Zřízen byl také tábor nucených prací.
Koncem druhé světové války bylo město prohlášeno za festung a většina civilního obyvatelstva uprchla nebo byla evakuována, asi 4 000 lidí se rozhodlo zůstat. Počátkem roku 1945 se Marienburg stal dějištěm prudkých bojů nacistů proti Rudé armádě a byl téměř zcela zničen. Bitva trvala až do 9. března 1945. Po vojenském obsazení města Rudou armádou zmizelo zbývající civilní obyvatelstvo; 1 840 osob zůstalo nezvěstných. V červnu 1945 bylo město předáno polským úřadům, které do města dorazily v dubnu, a přejmenováno na dnešní polský název Malbork. Německé obyvatelstvo Marienburgu, které neuteklo, bylo vyhnáno. Historické památky po německy mluvícím obyvatelstvu byly zničeny.
O půl století později, v roce 1996, bylo v hromadném hrobě v Malborku nalezeno 178 mrtvých těl, dalších 123 bylo nalezeno v roce 2005. V říjnu 2008 byl při výkopových pracích při stavbě nového hotelu v Malborku nalezen masový hrob s ostatky 2 116 osob, z nichž většinu tvořily ženy. Všichni mrtví údajně patřili k německým obyvatelům Marienburgu před rokem 1945, ale nepodařilo se je individuálně identifikovat ani s jistotou určit příčinu jejich smrti. Polské vyšetřování dospělo k závěru, že těla spolu s ostatky některých uhynulých zvířat mohla být pohřbena, aby se zabránilo šíření tyfu, který se rozšířil ve zmatcích na konci druhé světové války. Dne 14. srpna 2009 byly všechny ostatky zemřelých pohřbeny na německém vojenském hřbitově západně od města ve Starem Czarnowě v polském Pomořansku, nedaleko dnešních německých hranic.
V Malborku se nachází také hřbitov Komise pro válečné hroby Commonwealthu s 240 hroby, většinou válečných zajatců, kteří v oblasti zemřeli během obou válek, zejména v táboře Stalag XX-B za druhé světové války.
Poválečné obdobíEdit
Po druhé světové válce bylo město postupně znovu osídleno Poláky, z nichž mnozí byli vyhnáni z polských oblastí anektovaných Sovětským svazem. V únoru 1946 dosáhl počet obyvatel města 10 017, do roku 1965 pak dále vzrostl na 28 292 a do roku 1994 na 40 347.
V dubnu 1945 obnovila činnost sladovna, v květnu byla zřízena polská pošta a v kostele svatého Jana se konaly první poválečné polské bohoslužby, v září byly otevřeny polské školy. V následujících letech byla odstraněna většina válečných škod a v roce 1947 byl obnoven železniční most na Nogatu, který byl zničen Němci v březnu 1945. V roce 1949 byl postaven nový silniční most. V roce 1946 byl zřízen cukrovar.
Po válce nebylo obnoveno ani Staré město v Malborku; místo toho byly cihly z jeho trosek použity na obnovu nejstarších částí Varšavy a Gdaňsku. V důsledku toho se s výjimkou Staré radnice, dvou městských bran a kostela svatého Jana v oblasti Starého města nezachovaly žádné budovy z doby před druhou světovou válkou. Na místě starého města bylo v 60. letech 20. století postaveno sídliště.
V roce 1962 byla v Malborku založena továrna na výrobu těstovin, která se brzy stala jednou z největších továren na těstoviny v Polsku.