Můj přítel mi dal herpes – a ta devastace byla téměř zničující

Můj přítel a já jsme spolu žili téměř dva roky. Přestože byl na půlročním nasazení na Filipínách, náš vztah byl pevný, a když jsem se dozvěděla, že se v polovině nasazení vrátí na třídenní víkend domů, byla jsem štěstím bez sebe.

Užili jsme si fantastickou návštěvu a neztratili jsme příležitost dohnat ztracený čas v ložnici. Ale asi tři dny po jeho odjezdu jsem se začala cítit divně. Měla jsem pocit, jako by mi vagína doslova hořela, a samozřejmě jsem věděla, že je něco strašně špatně.

Bolest se stala nesnesitelnou a já jsem šla k lékaři, aby mě ošetřil. Bohužel součástí léčby byla i lekce brutální upřímnosti. Nikdy nezapomenu, jak se tvářila, když mi řekla, že pošle vzorky kůže do laboratoře, ale že si je jistá, že budou pozitivní na herpes.

V tu chvíli jsem si nebyla jistá, co je horší: pocit blížící se zkázy, když jsem čekala na potvrzení, že mám pohlavní chorobu, nebo přetrvávající bolest z toho, že mi seškrábali vnitřnosti, aby získali laboratorní vzorky.

Dostala jsem perorální léky a krémy spolu s instrukcemi a bylo mi řečeno, že mé jméno bude nahlášeno Centru pro kontrolu nemocí (CDC). Dali mi brožurky, ve kterých byla jasně popsána fakta, a byla jsem dotázána na případné další sexuální partnery, které jsem já nebo on mohli mít.

Ujistila jsem ji, že jsem s nikým jiným nebyla a že máme vážný vztah, takže jsem si byla jistá, že ani on ne. Málem se rozkřičela, když mi řekla, že mě můj přítel zcela určitě podvedl. Řekla, že příznaky jsou obvykle takhle zlé jen při prvním propuknutí nemoci a že musel mít aktivní propuknutí nemoci, aby ji na mě přenesl.

Vypukla?

Vypukla. Byl to termín, který jsem v následujících měsících dobře poznal.

Jakmile jsem narazil na dveře bytu, běžel jsem pro telefon. Popřel, že by měl pohlavní chorobu. Popíral, že by mě podváděl. Odmítal vyhledat léčbu u vojenského lékaře ze strachu, že by se to dostalo do jeho záznamů. Nemohla jsem tomu uvěřit. Později přiznal, že už dříve měl na penisu puchýře, ale myslel si, že je to jen z drsného sexu. Teď mi to řekl.“

Chtěla jsem mu věřit a snažila se celou věc hodit za hlavu, ale nemohla jsem mu úplně věřit. Byly tu i další známky nevěry, ale cítila jsem se jako zlomená žena; kdo by se mnou chtěl být teď, když mám nevyléčitelnou pohlavní chorobu? A tak se z nezdravého vztahu stalo nezdravé manželství a později jsme se rozvedli. Pak přišly deprese. Byla jsem smířená s tím, že kvůli této nemoci budu pravděpodobně do konce života sama.

Po rozvodu jsem s nikým moc nerandila.

Zhroutila jsem se do své práce. Když jsem se podívala do zrcadla, uviděla jsem poznamenanou ženu: velké červené H na krku jako herpes. Nesnesla jsem pomyšlení, že bych někomu řekla, že mám pohlavní chorobu. Co kdybychom se rozešli a on řekl lidem moje tajemství? Styděla jsem se to říct i svým přátelům.

Všeho jsem se bála a přehrávala si v hlavě všechny scénáře. Kdybych se do někoho zamilovala, byla jsem si jistá, že by mi dal kopačky, jakmile bych mu řekla o pohlavní nemoci. Pokud by to neudělal a zůstali bychom spolu, možná bych nebyla schopná rodit děti vaginálně a musela bych přátelům a rodině vysvětlovat nutnost císařského řezu.

Chtěla jsem se zahrabat do písku a na celou věc zapomenout, ale bylo to nemožné. Když přišla menstruace, měla jsem návaly. Výbuchy jsem měla, když jsem byla ve stresu. Propukaly u mě v těch nejnevhodnějších chvílích. Myslela jsem, že už nikdy nepovedu normální život.

Poté jsem po osmi letech potkala toho nejúžasnějšího muže, jakého jsem kdy poznala.

Věděla jsem, že mu to musím říct dřív, než se spolu intimně sblížíme; musela jsem mu dát na výběr, jestli chce riskovat, že se nakazí. Vypadal jako skvělý chlap, ale nemohla jsem mu mít za zlé, když nechtěl náš vztah posunout dál.

Hluboce jsem se nadechla a konečně sebrala dost odvahy, abych ze sebe vysypala ta slova. Jeho reakce? „To je všechno? To je to, co ses mi bála říct?“ „Ano,“ odpověděl jsem. Pomyslela jsem si, že mi asi neporozuměl, a tak jsem mu vysvětlila, že na to není lék.

Řekl mi, že ho to neznepokojuje, že mu záleží jen na mně. Je to úžasný muž a já jsem hrdá na to, že ho mohu nazývat láskou svého života. Nyní jsme manželé a já beru preventivní léky, abych snížila riziko propuknutí nemoci. On je stále bez pohlavně přenosných chorob. A oba jsme bláznivě zamilovaní.