Týden černošské historie (1926)
Předchůdce Měsíce černošské historie vznikl v roce 1926 ve Spojených státech amerických, kdy historik Carter G. Woodson (1875-1950) vyhlásil Týden černošské historie. Woodson a Asociace pro studium života a historie černochů vyhlásili druhý únorový týden za „Týden černošské historie“. Tento týden byl vybrán proto, že se shodoval s narozeninami Abrahama Lincolna 12. února a Fredericka Douglasse 14. února, přičemž obě tato data černošské komunity společně slavily již od konce 19. století. Týden černošské historie byl středobodem rovnice. Myšlenkový proces, který stál za vznikem týdne, nebyl nikdy zaznamenán, ale vědci uznávají dva důvody jeho vzniku: uznání a důležitost. Woodson hluboce cítil, že alespoň jeden týden umožní, aby se všeobecné hnutí stalo něčím každoročně oslavovaným. Také si po desetiletém tažení za úspěšným dokončením svého „Journal of Negro History“ uvědomil, že si toto téma zaslouží odezvu u širšího publika.
Od počáteční fáze akce byl kladen primární důraz na podporu koordinované výuky dějin černých Američanů na národních veřejných školách. První Týden černošské historie se setkal s vlažným ohlasem a získal si spolupráci ministerstev školství států Severní Karolína, Delaware a Západní Virginie i městských školských správ v Baltimoru a Washingtonu. Navzdory této zdaleka ne všeobecné účasti považoval Woodson tuto akci za „jeden z nejzdařilejších kroků, které kdy Asociace podnikla“, a plány na každoroční opakování akce pokračovaly rychlým tempem.
V době zahájení Týdne černošské historie Woodson tvrdil, že výuka černošské historie je nezbytná pro zajištění fyzického a intelektuálního přežití rasy v rámci širší společnosti:
Pokud rasa nemá historii, nemá hodnotnou tradici, stává se zanedbatelným faktorem v myšlení světa a hrozí jí vyhubení. Američtí indiáni nezanechali žádné souvislé záznamy. Nedocenil hodnotu tradice; a kde je dnes? Hebrejci si hodnoty tradice velmi vážili, jak o tom svědčí samotná Bible. Navzdory celosvětovému pronásledování je proto významným činitelem naší civilizace.
V roce 1929 mohl The Journal of Negro History konstatovat, že až na dvě výjimky úředníci státních ministerstev školství „každého státu se značným počtem černošského obyvatelstva“ seznámili s touto událostí učitele daného státu a distribuovali oficiální literaturu spojenou s touto událostí“. Významnou roli v distribuci literatury spojené s Týdnem černošské historie hrály v tomto počátečním období také církve a v propagačním úsilí jim pomáhal i mainstreamový a černošský tisk.
Po celá 30. léta 20. století Týden černošské historie čelil rostoucímu mýtu o „ztracené věci“ Jihu, který ztělesňoval román i film Gone With The Wind. Tento mýtus tvrdil, že s otroky bylo zacházeno dobře, že občanská válka byla válkou „severní agrese“ a že černochům bylo v otroctví lépe. „Když ovládáte myšlení člověka, nemusíte se starat o jeho činy,“ napsal Woodson ve své knize The Miseducation of the American Negro. „Nemusíte mu říkat, aby nestál tady nebo nechodil támhle. On si najde své ‚správné místo‘ a zůstane na něm.“
Týden černošské historie v následujících desetiletích nabýval na popularitě a starostové po celých Spojených státech jej schvalovali jako svátek.
Spojené státy: Měsíc černošské historie (1970)
Měsíc černošské historie byl poprvé navržen černošskými pedagogy a organizací Black United Students na Kentské státní univerzitě v únoru 1969. První oslava Měsíce černošské historie se na Kentské státní univerzitě konala o rok později, od 2. ledna do 28. února 1970.
O šest let později se Měsíc černošské historie slavil po celé zemi ve vzdělávacích institucích, centrech černošské kultury a velkých i malých komunitních centrech, když prezident Gerald Ford v roce 1976 během oslav dvoustého výročí Spojených států uznal Měsíc černošské historie. Vyzval Američany, aby „využili příležitosti a uctili příliš často opomíjené úspěchy černých Američanů ve všech oblastech činnosti v průběhu naší historie“.
V černošské komunitě se Měsíc černošské historie setkal s nadšeným ohlasem; podnítil vznik klubů černošské historie, zvýšil se zájem učitelů i zájem pokrokových bělochů.
Dne 21. února 2016 se ve Washingtonu, D.C., konalo 106. výročí, obyvatelka a školní dobrovolnice Virginia McLaurinová navštívila v rámci Měsíce černošské historie Bílý dům. Na otázku prezidenta, proč tam byla, McLaurinová odpověděla: „Černošský prezident. Černošská manželka. A jsem tu, abych oslavila černošskou historii. Proto jsem tady.“
Spojené království (1987)
Ve Spojeném království se Měsíc černošské historie poprvé slavil v říjnu 1987 (na tento rok shodou okolností připadlo také 150. výročí emancipace Karibiku, sté výročí narození Marcuse Garveyho a 25. výročí založení Organizace africké jednoty, instituce zaměřené na podporu pokroku afrických států). Měsíc černošské historie ve Velké Británii byl organizován pod vedením ghanského analytika Akyaaby Addai-Seba, který působil jako koordinátor speciálních projektů pro Greater London Council (GLC) a vytvořil spolupráci na jeho zahájení. Poprvé se v Londýně slavil v roce 1987 v rámci afrického jubilejního roku, kdy byl 1. října na akci v County Hall pozván Dr. Maulana Karenga z USA, aby připomněl přínos černochů v historii, a Addai-Sebo vypracoval plán na uznání přínosu afrických, asijských a karibských obyvatel k hospodářskému, kulturnímu a politickému životu ve Spojeném království, přičemž ostatní městské části začaly formálně zavádět říjen jako měsíc černošské historie ve Spojeném království.
Kanada (1995)
V roce 1995 po návrhu političky Jean Augustine, zastupující oblast Etobicoke-Lakeshore v Ontariu, kanadská Dolní sněmovna oficiálně uznala únor za Měsíc černošské historie a ocenila černošské Kanaďany. V roce 2008 senátor Donald Oliver navrhl, aby Senát oficiálně uznal Měsíc černošské historie, což bylo jednomyslně schváleno.
Irská republika (2010)
Irský institut Velkého hladu při Quinnipiac University v Connecticutu uvádí: „Únor je měsícem černošské historie: „Měsíc černé historie v Irsku byl iniciován v Corku v roce 2010. Toto místo se zdá být obzvláště vhodné, protože v 19. století bylo město předním centrem abolicionismu a mužské a ženské protiotrokářské spolky zde přivítaly řadu černošských abolicionistů, kteří zde přednášeli, včetně Charlese Lenoxe Remonda a Fredericka Douglasse.“
.