Hlavní typy seismických vln
Seismické vlny generované zdrojem zemětřesení se běžně dělí na tři hlavní typy. První dva, vlny P (neboli primární) a S (neboli sekundární), se šíří uvnitř zemského tělesa, zatímco třetí, sestávající z Loveových a Rayleighových vln, se šíří podél jeho povrchu. Existence těchto typů seismických vln byla matematicky předpovězena v průběhu 19. století a moderní srovnání ukazují, že mezi těmito teoretickými výpočty a skutečnými měřeními seismických vln existuje těsná shoda.
Encyclopædia Britannica, Inc.
Encyclopædia Britannica, Inc. zobrazit všechna videa k tomuto článku
Seismické vlny P se šíří jako pružné pohyby nejvyšší rychlostí. Jsou to podélné vlny, které se mohou přenášet pevnými i kapalnými materiály v zemském nitru. Při P vlnách částice média vibrují podobně jako při zvukových vlnách – vysílající médium se střídavě stlačuje a rozpíná. Pomalejší typ vlnění tělesa, vlna S, se šíří pouze pevným materiálem. U vln S je pohyb částic příčný ke směru pohybu a zahrnuje střih vysílající horniny.
Vlny P jsou díky své větší rychlosti první, které dosáhnou jakéhokoli bodu na zemském povrchu. První nástup vlny P začíná v místě, kde zemětřesení vzniká. Tento bod, obvykle v určité hloubce uvnitř Země, se nazývá ohnisko neboli hypocentrum. Bod na povrchu bezprostředně nad ohniskem se nazývá epicentrum.
Loveovy a Rayleighovy vlny jsou vedeny volným povrchem Země. Následují poté, co P a S vlny prošly tělesem planety. Loveovy i Rayleighovy vlny zahrnují horizontální pohyb částic, ale pouze druhý typ má vertikální posuny půdy. Při pohybu se Loveovy a Rayleighovy vlny rozptylují do dlouhých vlnových řetězců a ve značných vzdálenostech od zdroje v aluviálních pánvích způsobují většinu otřesů pociťovaných při zemětřeseních.
.