Klíčová fakta a shrnutí
- USA se na Kubě výrazně angažovaly od roku 1899, kdy ostrov získaly od Španělska ve španělsko-americké válce.
- S. vměšování do kubánského života vedlo k nárůstu protiamerických nálad, které se často projevovaly v opozici vůči vládnoucímu režimu.
- Fulgencio Batista se poprvé stal kubánským prezidentem v roce 1940. Když v roce 1952 znovu kandidoval ve volbách, rozhodl se vyhnout porážce svržením vlády.
- Mladý právník Fidel Castro kandidoval ve volbách v roce 1952 do Sněmovny reprezentantů. Snažil se Batistovu převratu bránit legálními prostředky, ale poté, co neuspěl, slíbil, že ho svrhne ozbrojenou revolucí.
- 26. července 1953 vedl Castro malou skupinu revolucionářů při útoku na armádní kasárna. Útok skončil katastrofou a většina jeho stoupenců byla zabita nebo zajata. Castro a jeho bratr Raúl byli zatčeni a uvězněni.
- V roce 1955 byli bratři Castrovi propuštěni z vězení. Odešli do exilu v Mexiku, kde se spojili s dalšími kubánskými revolucionáři a Argentincem Ernestem „Che“ Guevarou, aby naplánovali invazi na Kubu.
- Dne 2. prosince 1956 se Fidel Castro a 81 dalších lidí vylodili na Kubě na palubě jachty Granma. Invaze byla kubánskou armádou potlačena a ti, kteří přežili, uprchli do pohoří Sierra Maestra, kde zahájili partyzánskou kampaň.
- Proti Batistovu režimu aktivně vystupovaly i další skupiny – 13. března 1957 zaútočilo na prezidentský palác v Havaně Revoluční ředitelství, skupina složená převážně ze studentů.
- Batistovou reakcí na zpochybňování jeho vlády bylo pozastavení práva na svobodu projevu a svobodu shromažďování.
- V červenci 1958 zahájil Batista vojenskou kampaň proti skupině Fidela Castra, která byla známá jako Hnutí 26. července.
- Vládní vojska byla poražena Castrovými partyzány v bitvě u La Platy (11.-21. července 1958).
- Přestože Batistova armáda dosáhla koncem července 1958 vítězství v bitvě u Las Mercedes, velitel armády umožnil povstalcům útěk zpět do hor.
- Dne 21. srpna 1958 se Castrovy jednotky vynořily z hor a začaly postupovat na sever, přičemž postupně obsazovaly města.
- V listopadu 1958 se konaly prezidentské volby, které Batista v březnu odložil. Batistou vybraný kandidát zvítězil po rozsáhlých volebních podvodech, což způsobilo, že jeho podpora prakticky zmizela.
- 30. prosince 1958 Che Guevarovy revoluční síly v Santa Claře vykolejily a zajaly vlak se zásobami zbraní, které vládní vojska zoufale potřebovala.
- Na Nový rok 1959 se Batista definitivně vzdal moci na Kubě a poté uprchl do exilu.
- Che Guevara vedl 3. ledna 1959 revoluční jednotky do kubánského hlavního města Havany. O pět dní později se k němu připojil Fidel Castro a ustavil prozatímní vládu, jejímž premiérem se stal on sám.
- Castro provedl násilné represe proti domnělým Batistovým spojencům. Mnoho Kubánců opustilo zemi.
- Vzestup Fidela Castra vedl k úplnému rozpadu vztahů s USA a ke spojenectví Kuby s komunistickým SSSR.
Historické souvislosti
Od roku 1492 do roku 1899 byla Kuba karibským majetkem Španělska. Ostrovní stát vedl proti Španělsku řadu válek o nezávislost, přičemž do třetího konfliktu se zapojily Spojené státy a stal se známým jako španělsko-americká válka.
Pohroma Španělska v této válce znamenala, že Kuba byla osvobozena od španělské nadvlády, ale po dobu tří let, do roku 1902, ji měly spravovat Spojené státy. Během této doby došlo ke zlepšení veřejných prací a zdravotnických projektů a na Kubě se usadily americké podniky. Přestože se Kuba v roce 1902 stala nezávislou, USA se v zemi stále výrazně angažovaly a mohly se dokonce rozhodnout vojensky zasáhnout, pokud by to uznaly za vhodné. Americké společnosti působící na Kubě začaly dominovat jejímu vývozu a Kuba se stala téměř závislou na jedné plodině (cukr) a jednom trhu (USA). Na Kubě, která se nachází nedaleko Floridy a na cestě do Střední a Jižní Ameriky, našel zázemí také organizovaný zločin. Kubánští prezidenti byli často zkorumpovaní, a proto docházelo k častým povstáním a převratům. V roce 1940 byl prezidentem zvolen armádní důstojník Fulgencio Batista. Ve svém prvním funkčním období byl pokrokovým vůdcem, který se zavázal prosazovat demokracii a zlepšovat životní úroveň Kubánců. Ve volbách v roce 1944 se Batista nezúčastnil, ačkoli jím vybraný kandidát byl poražen. Když Batista kandidoval v prezidentských volbách v roce 1952, uvědomil si, že nevyhraje. Místo toho provedl státní převrat a převzal moc pro sebe. V roce 1952 se o křeslo ve Sněmovně reprezentantů ucházel také mladý právník Fidel Castro. Když Batista volby zrušil, pokusil se ho Castro soudní cestou zbavit moci. Když tyto pokusy selhaly, rozhodl se Castro, že musí zahájit ozbrojenou revoluci, aby Kubu osvobodil od Batistovy diktatury.
Revoluce
Společně se svým bratrem Raúlem založil Fidel Castro v roce 1952 organizaci s názvem „Hnutí“. Do konce roku měla hodně přes tisíc členů a zásoby zbraní. Dne 26. července 1953 provedlo Hnutí útok na kasárna Moncada v Santiagu de Cuba. Z přibližně 160 revolucionářů, kteří se útoku zúčastnili, byli téměř všichni zabiti nebo zajati. Fidel a Raúl Castro byli mezi pouhými 20 povstalci, kteří uprchli do nedalekého pohoří Sierra Maestra. Prezidentu Batistovi se však podařilo uprchlíky rychle shromáždit a Castrové byli uvězněni. Během soudního procesu Fidel Castro několik hodin hájil své činy a odsoudil Batistu. Jeho závěrečná slova zněla: „Historie mě očistí.“
Při dalších prezidentských volbách v roce 1954 byl Batista řádně zvolen bez opozice. Navzdory způsobu, jakým se chopil moci, byl Batistův režim uznán Spojenými státy. Během voleb Castrovi příznivci vedli kampaň za jeho propuštění v rámci amnestie pro politické vězně. Batista měl nyní pocit, že jeho pozice je natolik silná, že se Castrova hnutí nemusí obávat, a souhlasil s propuštěním bratrů Castrových a mnoha dalších politických vězňů. Při odchodu z vězení v květnu 1955 Fidel a Raúl Castro zjistili, že jejich svoboda na Kubě je Batistovým režimem omezována. V obavách, že budou opět zatčeni, odjeli bratři a několik dalších revolucionářů ze země do Mexika.
V Mexiku se setkali s argentinským lékařem Ernestem ‚Che‘ Guevarou. Revolucionář Guevara se měl stát jedním z jejich nejbližších spolupracovníků. Během pobytu v exilu se Fidel Castro připravoval na návrat na Kubu a na násilné sesazení Batisty. Navštívil USA, aby získal peníze na svou kampaň, a vycvičil svou skupinu povstalců, nyní nazvanou Hnutí 26. července podle útoku na kasárna Moncada, k boji. Udržoval také kontakty s dalšími revolučními skupinami na Kubě, aby mohli koordinovat své útoky pro dosažení maximální účinnosti.
Dne 25. listopadu 1956 opustilo 82 členů Hnutí 26. července Mexiko na palubě jachty Granma. Loď dorazila 2. prosince do Playa Las Coloradas na jihozápadě Kuby a povstalci okamžitě zamířili do relativního bezpečí pohoří Sierra Maestra, odkud mohli vést partyzánskou kampaň. Útoky Batistových jednotek však jejich počty značně zredukovaly a z původních invazních sil se dostala sotva čtvrtina. Mezi přeživšími byli i oba bratři Castrové, Che Guevara a Camilo Cienfuegos.
Povstalci poté zahájili období, kdy podnikali nájezdy na místní armádní zařízení a verbovali nové členy svého hnutí. Mezitím na jiných místech Kuby prováděly protivládní činnost další revoluční buňky. Dne 13. března 1957 se Revoluční ředitelství, skupina složená převážně ze studentů, pokusila vtrhnout do prezidentského paláce v Havaně a spáchat na Batistu atentát. Útok se nezdařil a ze strany úřadů došlo ke strašlivé odvetě.
S rostoucí represí Batistova režimu začala podpora ze strany USA slábnout. Castro zval do svých horských úkrytů novináře a filmové štáby, aby světu vyprávěli o spravedlnosti jeho věci, a získával sympatie daleko za hranicemi Kuby. Peníze a zásoby ze zahraničí si začaly nacházet cestu ke Castrovi a někteří cizinci dokonce přišli na Kubu bojovat proti Batistovi, zejména Američan William Morgan, který se v povstalecké skupině bojující v horách Escambray ve střední části Kuby vyšvihl do hodnosti comandante.
V roce 1958 Batista pocítil tlak. Spojené státy mu přestaly posílat zbraně a on měl potíže s vybavením své armády. Rozhodl se, že se pokusí Castra jednou provždy rozdrtit, a v létě zahájil operaci Verano. Vládní jednotky obklíčily Castrovu pevnost Sierra Maestra. Batista přecenil počet povstalců, kteří se tam nacházeli, a tak je jeho armáda výrazně přečíslila. Castrovi muži a ženy však byli do té doby zkušení partyzáni, kteří velmi dobře znali terén. Měli sítě místních lidí, kteří jim dodávali informace o pohybech a plánech armády. Dne 11. července 1958 zahájily vládní jednotky bitvu o La Platu, vstoupily do hor od moře na jihu a postupovaly směrem ke Castrově základně. Castro byl však na ně připraven, přepadl vojáky na cestě a odřízl jim únikovou cestu. Velitel praporu se mnoho dní odmítal vzdát, ale nakonec 21. července Castrovi kapituloval.
Velitel armády generál Cantillo se rozhodl, že se pokusí Castra vylákat pomocí jiného praporu, který strategicky stáhne v naději, že povstalci opět nasadí léčku. Tentokrát byly vládní jednotky připraveny, další síly na ně čekaly, aby mohly zahájit překvapivý útok na povstalce. Jednalo se o bitvu u Las Mercedes, která začala 29. července 1958, a tentokrát armáda skutečně získala nad Castrovými partyzány navrch. V obavách, že jeho síly budou zničeny, požádal Castro o příměří, ale během vyjednávání začali jeho bojovníci mizet zpět do hor. Když jednání skončila, připravil se generál Cantillo 8. srpna k obnovení bojů, ale zjistil, že jeho nepřátelé zmizeli. Batistův gambit selhal – Castro byl stále na svobodě a morálka armády byla v troskách.
21. srpna 1958 zahájil Castro vlastní ofenzivu. Vyšel z hor, začal postupovat na sever a rozdělil své síly do tří kolon pod vedením Jaimeho Vegy, Che Guevary a Camila Cienfuegose. Vegova kolona byla zastavena Batistovými jednotkami, ale zbylé dvě se dostaly do centra Kuby a spojily se s dalšími povstaleckými skupinami. Ve dnech 19.-30. prosince 1958 Cienfuegos obléhal armádní posádku v Yaguajay. Když se posádka nakonec kvůli nedostatku munice vzdala, byl Cienfuegos oslavován jako „hrdina od Yaguajay“.
Mezitím Che Guevara postupoval na Santa Claru, kam dorazil 28. prosince. Batista nařídil vyslat do města obrněný vlak, který vezl životně důležité zbraně a zásoby. Během bitvy o Santa Claru se Guevarovi podařilo pomocí buldozeru ohnout železniční trať, což způsobilo vykolejení a zajetí vládního vlaku. Batista si uvědomil, že nastal konec jeho vlády na Kubě, a 1. ledna 1959 uprchl ze země. Dne 3. ledna Guevara a Cienfuegos bez odporu postoupili do Havany. Fidel Castro dorazil 8. ledna a kubánská revoluce byla dokonána.
Castro bude vládnout po mnoho desetiletí jako komunistický diktátor. Zpočátku tvrdil, že není komunista, ale možná to bylo proto, aby se svým příznivcům po celém světě, včetně USA, jevil méně radikální. jakmile se vztahy s Amerikou rozpadly, Castro se spojil se SSSR a prohlásil Kubu za komunistický stát. Přestože Castro zlepšil přístup ke zdravotní péči a vzdělání, docházelo k násilným represím vůči odpůrcům jeho režimu a Kuba hluboce zchudla.
Chronologie
V první polovině 20. století byla Kuba pod nadvládou USA a vystřídala se na ní řada zkorumpovaných prezidentů. V roce 1952 se bývalý kubánský prezident Fulgencio Batista znovu ucházel o úřad, ale z obavy, že prohraje, raději svrhl vládu a volby zrušil. Poté, co se právníkovi Fidelu Castrovi nepodařilo Batistu svrhnout soudní cestou, rozhodl se spolu se svým bratrem Raúlem zahájit ozbrojené povstání. Castro, uvězněný po útoku na armádní posádku 26. července 1953, byl propuštěn v roce 1955 a odjel do Mexika, aby naplánoval další tažení proti Batistovi.
Tady se setkal s Che Guevarou, který se připojil k jeho Hnutí 26. července. Castro se vrátil na Kubu v prosinci 1956 a odjel do pohoří Sierra Maestra, kde shromažďoval stoupence a prováděl malé nájezdy. V létě 1958 zahájil Batista operaci Verano, aby se pokusil Castra zlikvidovat, což se mu však nepodařilo. Castro poté přešel do ofenzivy, vedl své stoupence z hor a postupoval Kubou na sever. Po vítězství povstalců v bitvách u Yaguajay a Santa Clary v prosinci 1958 Batista Kubu opustil. Fidel Castro vytvořil novou, komunistickou vládu. Díky jeho věrnosti SSSR se Kuba později stala ústřední součástí studené války.
Various, The Times Complete History of the World (Times Books, 2004)
Roberts, J.M., The Penguin History of the World (Penguin, 1992)
https://www.britannica.com/event/Cuban-Revolution
https://en.wikipedia.org/wiki/Cuban_Revolution
Zdroj obrázků:
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/76/Destruction_of_%22Maine%22%2C_Havana_harbor%2C_Cuba%2C_Spanish-American_War_1898_LCCN2013646059.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/dd/CheLaCoubreMarch.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/17/Fidel_Castro_under_arrest_after_the_Moncada_attack.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4d/Fidel_Castro_-_UN_General_Assembly_1960.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/33/LaCaballeriaCorrales.JPG/800px-LaCaballeriaCorrales.JPG
.