Krátký pohled na pět názorů na Kristovo vykoupení

Vzdory tomu, co jste slyšeli, se ve skutečnosti vedla spousta debat.

Nejdůležitějším pojmem v křesťanství je přijetí Ježíše jako svého spasitele. Zeptejte se všech asi dvou miliard vyznavačů křesťanství na světě a nejspíš s tím budou souhlasit. Obecně také bývá shoda v tom, že skrze Krista je lidstvo nějakým způsobem smířeno s Bohem. Tomu se říká smíření. Je to jedno z mála výrazně anglických slov v teologii, které nepochází z hebrejštiny, řečtiny nebo latiny. Je to spojení slov „v jednotě“, jako „být v souladu s“. Jste v „jednotě“ s Bohem, odčiňujete. Usmíření je pak „smíření člověka s Bohem skrze Kristovu obětní smrt.“

Mnohem menší shoda panuje v tom, jak a proč je toho dosaženo. Kristus nás přivedl zpět k Bohu, ale jak? Proč jsme vůbec byli od Boha odděleni? Týká se Kristovo vykupitelské dílo Syna, Otce, nebo nás? Na tak důležitou otázku Bible v podstatě nedává jasnou odpověď. Pro každou teorii lze samozřejmě najít dostatečnou oporu v různých biblických pasážích, stejně jako pro každý jiný teologický koncept v křesťanství.

Pro mě je to nejdůležitější otázka v křesťanství: Jak se lidstvo skrze Krista smířilo s Bohem? „Nic v křesťanském systému,“ napsal John Wesley, „nemá větší význam než učení o vykoupení“. To, jak na tuto otázku odpovíme, zásadně formuje náš pohled na svět a náš život.

V tomto krátkém eseji vyložím pět teorií, které formovaly (především západní) křesťanské myšlení. Všimněte si, že teorií je mnohem více a mnoho inkoustu bylo věnováno debatám a vyvracení této poměrně jednoduché, ale neuvěřitelně složité otázky. Nebudu se snažit změnit váš názor na to, čemu věřím já, ale doufám, že se při čtení zamyslíte a v modlitbě promyslíte své vlastní odpovědi.

Po prvních tisíc let křesťanství většina křesťanů věřila, že Kristus byl výkupným, které bylo zaplaceno satanovi výměnou za osvobození lidí z otroctví hříchu. Satan ovládal lidstvo od pádu člověka a pouze duše dokonale nevinného Ježíše mohla být přijatelnou platbou za návrat lidstva k Otci. Ale aniž by to ďábel věděl, Ježíš byl také Bůh. Po třech dnech tedy Ježíš opustil peklo a vrátil se do nebe, aby usedl po Otcově pravici.

Nejsilnější biblická podpora této teorie, známé jako výkupní teorie vykoupení, pochází ze slov samotného Ježíše: „Jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé“ – Mt 20,28 (viz také Mk 10,45 a 1 Tim 2,5-6).

Svatý Řehoř z Nyssy, který žil v roce 300 n. l. a zásadně ovlivnil způsob, jakým dodnes přemýšlíme o Trojici, ji popsal jako jakousi návnadu. Bůh „byl skryt pod závojem naší přirozenosti, aby tak jako u dravých ryb mohl být háček spolknut spolu s tělesnou návnadou“. Používám zde Gregoriho slova, abych ukázal, že se nejednalo o okrajový názor. Byl to hlavní názor na vykoupení, názor předních církevních myslitelů.

Myšlenka, že Ježíšova smrt byla výkupným pro ďábla, se nám může zdát šílená, ale není tak šílená, když se podíváme na kulturu, která ji vytvořila. Jak poznamenává jeden historik, v pozdním starověku nebylo neobvyklé, že se „loupeživé bandy“ potulovaly po okolí a „chytaly pocestné a požadovaly platbu za jejich propuštění“. Existoval také velmi reálný smysl pro dualitu mezi dobrem a zlem, který se dnes může zdát velmi cizí hlavním a liberálním protestantům, ne-li současným evangelíkům. Píše to jeden historik teologie: „První křesťané si byli natolik vědomi všudypřítomnosti satanem inspirovaného zla (viz kniha Zjevení), že se u nich vyvinuly silné dualistické tendence:

Tento dualismus znepokojuje většinu kritiků teorie vykoupení. Jeden autor označil tento dualismus za nebezpečný, protože „mimo jiné ohrožuje samotnou Boží svrchovanost“. V podstatě v některých ohledech staví satana na roveň Bohu. Proč by měl Bůh Satanovi něco platit? Proč by měl být Satanovi zavázán?“

# 2 – Středověký pohled:

Takto znepokojen těmito otázkami nabídl jeden muž ostrou kritiku výkupného v knize, jejíž vliv je cítit dodnes. V roce 1099 napsal svatý Anselm z Canterbury knihu Cur Deus Homo neboli „proč se Bůh stal člověkem“. V něm se zabýval teorií výkupného. „Pro Anselma,“ píše jeden historik, „byla představa, že by původce ďábla, jeho stvořitel, mohl být někdy jeho dlužníkem, absurdní. Absolutní svoboda božské bytosti je obnovena, protože pro Anselma má Bůh právo jednat ve svém stvoření právě tak, jak se mu zlíbí.“

V této teorii je to Boží čest, která je uražena naším hříchem. A tato urážka nemůže zůstat bez odezvy, Boží čest musí být obnovena. Ale člověk, který je o tolik menší než Bůh, nemůže tuto čest nikdy sám obnovit. „Dluh je naprostý, povinnost jej splatit naprostá, moc jej splatit nulová“. Odpověď tedy nacházíme v Kristově oběti: plně lidská, může vykoupit člověka, plně Boží, může obnovit Boží čest. To je substituční vykoupení.

Anselm to popisuje takto v tomto dialogu z Cur Deus Homo, který vede s jiným mnichem jménem Boso:

Anselm: Z toho vyplývá, že nikdo kromě Boha nemůže učinit zadost.
Boso: To vyplývá.
Anselm:
Boso: Nic nemůže být spravedlivějšího.
Anselm: … Jestliže ji tedy nikdo kromě Boha nemůže učinit a nikdo kromě člověka by ji neměl učinit, musí existovat Bohočlověk, který ji učiní.
Boso: Požehnaný Bůh.

Zábava stranou: Boso je Anselmovým hlavním protihráčem v Cur Deus Homo, neustále se mýlí a Anselm ho neustále opravuje. Někteří vyslovili hypotézu, že odtud pochází jméno pro klauna Bozo.

Znovu připomínám, že je důležité pochopit kulturu, v níž Anselm psal. Přibližně ve stejné době, kdy Anselm krystalizoval svou teorii, že Bůh vyžaduje zadostiučinění, vznikal v Evropě pozdního středověku feudální systém. V tomto novém systému byl řád ve společnosti postaven na myšlence, že někomu něco dlužíte. Námezdní dělníci, kteří obdělávali půdu, vděčili za její ochranu pánům a rytířům, kteří ji vlastnili a kteří vděčili za svou loajalitu regionálnímu pánovi nebo panovníkovi. Systém řádu byl založen spíše na osobních (nebo alespoň poloosobních) vztazích než na přísném zákoníku. Pokud jste udělali něco špatného, urazili jste čest osoby nad vámi. Čím vznešenější osobu jsi urazil, tím větší muselo být tvé zadostiučinění.

Pokud ti tato představa Krista jako zástupce zní poněkud povědomě, je to proto, že právě uvidíš, jak se vyvíjí.

#3 – Reformovaný pohled:

Pět set let poté, co Anselm vyslovil názor, že Kristovo vykupitelské dílo je zástupné, zašli myslitelé reformace, především Jan Kalvín, ještě dál. Pro ně nešlo o to, že by byla uražena Boží čest. Šlo o to, že Bůh, nejvyšší soudce vesmíru, nemůže nechat lidský hřích bez trestu. Ale stejně jako v Anselmově teorii člověk natolik klesl na Boží úroveň, že se nemůže ani přiblížit k tomu, aby Bohu své hříchy splatil, to může pouze Bůh. Kristus tedy přichází na zem jako plně člověk a plně Bůh, přijímá náš trest a Boží požadavek spravedlnosti je naplněn.

Moderní konzervativní teolog to popisuje takto: „Bůh je člověk: „Otec kvůli své lásce k lidem poslal svého Syna (který se dobrovolně a rád obětoval), aby uspokojil Boží spravedlnost, takže Kristus zaujal místo hříšníků. Trest a pokuta, které jsme si zasloužili, byly uloženy na Ježíše Krista místo nás, takže v kříži se projevila Boží svatost i láska.“

Tato teorie se nazývá Penal Substitutionary theory of atonement. Tento termín sám Kalvín samozřejmě nepoužíval, ale byl použit později v 19. století. Ačkoli tato teorie byla do konce reformace pevně kodifikována ve všech protestantských vyznáních víry, její další vývoj byl z velké části reakcí na osvícenství. Pro většinu evangelíků zůstává dominantním názorem na vykoupení.

Konzervativní teologové tvrdí, že důkazy pro tuto teorii lze nalézt ve Starém i Novém zákoně. Ve Starém zákoně poukazují na Izajáše 53 (pasáž o trpícím služebníkovi) a na různý systém zvířecích obětí a den smíření popsaný v knize Leviticus. V Novém zákoně, stejně jako většinu základních luterských myšlenek reformace, lze podporu pro trestní substituci nalézt v Pavlových slovech v listu Římanům. Konkrétně citují Římanům 3,21-26, kde se částečně píše: „Všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva; nyní jsou ospravedlněni jeho milostí jako darem skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši, jehož Bůh předložil jako smírnou oběť (nebo místo smíření) jeho krví.“

Rozdíl mezi Anselmovým substitučním vykoupením a trestním substitučním vykoupením reformace je nepatrný, ale důležitý. Jeden teolog jej popisuje takto: „Teoreticky je trest odvrácen. V trestní substituci je trest pohlcen.“

Hlavní námitka kritiků se však týká Boží povahy, kterou obě tyto teorie předpokládají. Jeden moderní teolog popisuje Anselmova Boha jako „statusově paranoidního mocipána, který pod rouškou spravedlnosti záměrně ponižuje a infantilizuje lidské bytosti“. Dále myslitel a teolog, který žil v době Anselmově, francouzský filosof a etik Petr Abelard, napsal toto:

Jak kruté a zlé se zdá, že by někdo požadoval krev nevinného člověka jako cenu za cokoli nebo že by se mu jakkoli líbilo, aby byl zabit nevinný člověk – tím méně, že by Bůh považoval smrt svého Syna za tak příjemnou, že by se jejím prostřednictvím smířil s celým světem?

Abelard rozvinul zcela jiný pohled na vykoupení a k jeho vlastní teorii se nyní obrátíme.

#4 – Etický pohled: Je zajímavé, že výše uvedený Abelardův citát pochází z jeho vlastního komentáře k listu Římanům. Je zřejmé, že Abelard dospěl ke zcela jiným závěrům ohledně stejných pasáží, které později konzervativci exegetizovali na podporu trestní substituce. Z jeho myšlenek se vyvinula teorie morálního vlivu na vykoupení, podle níž Kristův život, smrt a vzkříšení ukazují lidem pravou povahu lásky a obracejí je zpět k Bohu. Kříž k nám tedy promlouvá, ale jeho síla stačí k tomu, aby nás vtáhl a usmířil – od Boha není vyžadována žádná transakce. Kristus se pak stává „spíše příkladem toho nejlepšího pro člověka než nositelem toho nejhoršího pro člověka“.

Jeden teolog to popisuje takto:

Kristovo dílo spočívá především v tom, že světu ukazuje úžasnou hloubku Boží lásky k hříšnému lidstvu… Bohu není vlastní nic, co by muselo být usmířeno, než je ochoten lidstvu odpustit. Problém spočívá v hříšném, zatvrzelém lidském srdci s jeho strachem a neznalostí Boha… Skrze vtělení a smrt Ježíše Krista září Boží láska jako maják a láká lidstvo, aby se s ní spojilo.

A stejně jako každý teolog má na podporu svých myšlenek nějakou biblickou pasáž, tak i exemplaristé (jiný název pro tuto teorii je morální příklad), zejména 1 Petr 2,22: „K tomu jste byli povoláni, protože i Kristus trpěl za vás a zanechal vám příklad, abyste šli v jeho šlépějích“, a také různé pasáže v Janově evangeliu (viz Jan 13,13-16 a Jan 15,9-17).

Kritici vykoupení z morálního vlivu tvrdí, že v nejlepším případě vůbec nevyznívá jako vykoupení a v nejhorším nebezpečně sklouzává ke starobylé herezi pelagianismu. Pelagius a jeho následovníci v roce 400 n. l. v podstatě tvrdili, že křesťané mohou být spaseni svými dobrými skutky bez Boží pomoci (jeho hlavním a nejhlasitějším odpůrcem byl svatý Augustin).

Ale obecněji kritici říkají, že teologie morálního vlivu neodpovídá na otázku „od čeho potřebujeme být spaseni?“. Jeden teolog popsal nedostatek odpovědi v morálním vlivu na vykoupení takto. Představte si, že sedíte v bezpečí na molu, na lehátku, a najednou se z ničeho nic nějaký člověk vrhne do moře a utopí se. Později se dozvíte, že to udělal, protože vás miloval. Pravděpodobně byste si mysleli, že ten muž je blázen. Kdybyste se však na druhé straně vy sami topili v oceánu a muž by vás přišel zachránit, podařilo by se mu to, ale sám by se utopil, pochopili byste, ano, to je láska.

Oživení odčinění morálního vlivu však přišlo v 19. století. Bylo to také jako reakce na racionalismus osvícenství spolu s takovými liberálními myšlenkami, jako byl postmilenialismus a hnutí sociálního evangelia. Všechny zdůrazňovaly Boží dobrotu, etický příklad Krista a lidskou schopnost polepšit se. Z těchto myšlenek se vlastně zrodil výraz „Co by udělal Ježíš?“, který zpopularizoval román V jeho stopách z roku 1896(opět 1Pt 2,22). A stejně jako většina liberální protestantské teologie byl do značné míry opuštěn po první světové válce a zcela zničen po druhé světové válce. Lidová teologie začala po dvou nejničivějších a nejsmrtonosnějších konfliktech v celých lidských dějinách opět zdůrazňovat spravedlivého Boha před Bohem lásky.

#5 – Pohled z bitevního pole: Do tohoto světa, světa s naprosto odlišným pohledem na lidskou přirozenost, přišla naše poslední teorie vykoupení. V roce 1930 vydal švédský teolog Gustaf Aulén knihu Christus Victor (v angličtině vyjde o rok později). V překladu z latiny Christus victor znamená „Kristus jako vítěz“ nebo „Kristus jako vítěz“ a tato myšlenka je jádrem Aulénovy teorie, která přijala tento název.

Aulén do značné míry reinterpretoval naši první teorii vykoupení, teorii výkupného. Dualismus, který se v této teorii projevil, se vrací. Země a nebe jsou uzavřeny v kosmickém boji mezi dobrem (Bohem) a zlem (Satanem). Kristus byl poslán, aby ve svém království bojoval s živly temnoty a zvítězil nad nimi. My všichni stojíme uprostřed kosmické válečné zóny.

Nový zákon na několika místech označuje satana za vládce této země a „vše, o co Ježíši šlo, se soustředilo na porážku této říše, na znovuzískání světa, kterého se satan zmocnil, a na navrácení jeho právoplatných místodržících – lidí – do jejich postavení strážců země,“ píše jeden teolog. Zastánci dále poukazují na mnoho motivů, které se vyskytují v různých pasážích Nového zákona, jako je moc satana a jeho démonických zástupů (příklad: Lk 13,10-16) a naše otroctví hříchu (Jan 8,34). Nemluvě o doslova celé knize Zjevení, která líčí poslední časy jako konečný a závěrečný boj mezi dobrem a zlem.

Tento pohled na vykoupení je v ostrém kontrastu s jinými názory svým důrazem na kosmický význam Krista nad významem osobní spásy. „Jsme smířeni, protože byl smířen kosmos. Protože vzbouřené mocnosti byly postaveny na své místo, můžeme být před Bohem představeni ‚svatí a bezúhonní‘.“

Kromě stejné kritiky dualismu v teorii vykoupení (staví satana na roveň Bohu) není nejpalčivější otázkou u této teorie proč, ale jak? Jak Kristus porazil satana skrze kříž? Co bylo na kříži takového, že porazil všechny prvky zla v celém vesmíru? A dále, pokud jsme osvobozeni od zla a hříchu, proč tedy stále hřešíme? Jeden kritik píše, že se tato teorie, stejně jako teorie o výkupném, rozpadá, když se příliš tlačí na detaily.

Měli bychom příliš tlačit na detaily? Žádná teorie vykoupení se nezdá být úplná nebo absolutně správná, alespoň podle lidského chápání. Ve skutečnosti většina teologů, kteří hlasitě podporují jednu z teorií, ochotně uzná, že ostatní teorie mají určitou platnost. Například jeden jižanský baptistický teolog, který horlivě podporuje trestní substituci, nepopírá kosmický význam Kristova vítězství na kříži, ani nepopírá význam Ježíše jako etického vzoru pro celé lidstvo.

Ale ne, nemyslím si, že bychom měli přestat naléhat na podrobnosti. Neměli bychom přestat klást otázky nebo pátrat po odpovědích na tuto nejdůležitější otázku křesťanství. Věřím, že se tím skrze Krista skrze Ducha svatého přibližujeme k Bohu. Vím, že pro mnohé v liberálnějších církvích je myšlenka náhradního trestu naprosto odpudivá. Přiznám se, že právě díky liberálnější teologii jsem našel Ježíše a přijal ho za svého Spasitele. Kdyby byla trestní substituce jedinou odpovědí na naši otázku, pravděpodobně bych Krista už dávno opustil, stejně jako předpokládám mnozí jiní.

Ale, není to jediná odpověď. Píšu to o Velikonoční neděli roku 2020. Když přemýšlím o všech možných teoriích vykoupení (a opět přiznávám, že jich je více, které zde nejsou popsány), žasnu nad mocí kříže a Kristova vykupitelského díla. Protože navzdory jeho tajemství, této diskusi a těmto nekonečným otázkám, nebo vlastně právě kvůli nim, lidé stále nacházejí odpověď tak, jak ji nacházejí už dva tisíce let – v Ježíši.

POZNÁMKA PRO ČTENÁŘE: Záměrně jsem neuvedl jména citovaných teologů a spisovatelů – kromě těch hlavních, které stojí za to si zapamatovat – pro snadnější čtení. Většina uvedených citátů pochází ze dvou knih: Z těchto knih: The Nature of Atonement (Povaha smíření): Four Views edited by James Beilby and Paul Eddy, InterVarsity Press, 2009, a Atonement Theories: A Way Through the Maze by Ben Pugh, Cascade Books, 2014. Kdyby někdo potřeboval číslo stránky nebo něco jiného, stačí mi napsat a já to vyhrabu ze svých poznámek. Také všechny překlady jsou z Nové revidované standardní verze Bible.