Příběh kozího muže z okresu Prince George má tolik variant, že je téměř nemožné se v nich vyznat. Podle některých je to jen osamělý, rozzlobený pasáček koz, který se rozzuřil poté, co našel své milované kozy mrtvé kvůli manipulaci teenagerů. Pro jiné je ze stejné rodiny jako Yetti – bájné zvíře, které se potuluje po Zemi. Ve snad nejbizarnějším příběhu ze všech je Kozí muž výsledkem strašidelného experimentu ve Výzkumném zemědělském centru v Beltsville. Ten bylo zařízení USDA skutečně nuceno popřít.
Kozomuž terorizuje milence, pronásleduje teenagery a stíná hlavy psům. Křičí, piští a ano, vydává kozí zvuky. Hlášena jsou jeho vystoupení po celém regionu. Po desetiletí vzbuzuje strach a fascinaci, ale podle historika, spisovatele a Marka Opsasnicka, předního odborníka na marylandskou legendu, existuje kanonický příběh o původu Kozího muže. A začíná na Fletchertown Road v Bowie.
První zmínka o Kozím muži v médiích se objevila 27. října 1971 v novinách Prince George’s County News z Bowie. V článku se spisovatelka Karen Hoslerová ponořila do folklorního archivu Marylandské univerzity. Zmínila se o Kozím muži spolu s duchy a něčím, čemu se říká Boaman, kteří také straší v lesích kolem Fletchertown Road. O dva týdny později napsala Hoslerová další novinový článek s titulkem „Obyvatelé se obávají, že Kozí muž žije: Psa našli bez hlavy ve starém Bowie.“ Článek popisoval pátrání rodiny Edwardsových po jejich ztraceném štěněti jménem Ginger. O několik dní později byl Ginger nalezen poblíž Fletchtown Road – mrtvý a bez hlavy.
Článek spojoval mrtvého psa s Kozím mužem a uváděl, že skupina dospívajících dívek (včetně šestnáctileté dcery Edwardsových, April) slyšela v noci, kdy pes zmizel, podivné zvuky a viděla velkého tvora. Psalo se v něm také, že podél Fletchertown Road přibývá pozorování „zvířecího tvora, který chodí po zadních nohách“.
30. listopadu se Kozí muž poprvé představil širšímu publiku díky deníku Washington Post. Článek s titulkem „A Legendary Figure Haunts Remote Pr. George’s Woods“ identifikuje mladé muže, kteří Zázvorku našli: Ray Hayden, John Hayden a Willie Gheen. V článku je také citována policie okresu Prince George, která tvrdí, že „legenda se prostě předává z generace na generaci“ a že v poslední době dostává stále více telefonátů o spatření Goatmana.
Opsasnick vyrůstal jen několik kilometrů od Bowieho v Greenbeltu a velmi jasně si pamatuje, když poprvé slyšel legendu o Goatmanovi. Byl v sedmé třídě a seděl na zadním sedadle auta staršího bratra svého kamaráda. „Vozili nás… když jsme na zadním sedadle vyváděli, říkali nám, ať držíme hubu, nebo nás vyklopí na Fletchertown Road a Kozí muž nás dostane,“ říká Opsasnick. Ten příběh se mu zalíbil.
Když chodil na Rooseveltovu střední školu, Opsasnick a jeho kamarádi chodili „lovit Kozího muže“. Ve skutečnosti se pátrání po příšeře stalo místní teenagerskou posedlostí. Opsasnick popisuje Goatmanovy večírky na Fletchertown Road (a nedalekém Crybaby Bridge na Lottsford Road), které znějí jako z filmu Dazed and Confused. „Halloweenská noc roku 1979 byla jednou z nejšílenějších nocí mého života,“ říká Opsasnick.
Doktor Barry Pearson je profesorem folkloru na katedře angličtiny na Marylandské univerzitě a měl na starosti již zmíněný folklorní archiv Marylandské univerzity. I dnes říká: „Když první den výuky zmíním Kozího muže, všichni místní přesně vědí, o čem mluvím.“
Pearson si myslí, že legendu o Kozím muži ovlivnila automobilová kultura 60. a 70. let, která dala teenagerům svobodu objevovat svět kolem sebe. Mohla také souviset s tím, co se studenti ve škole učili o řecké kultuře a napůl lidském, napůl kozím bohu Panovi. Jistě tomu napomohly i novinové zprávy. A kozy jsou stejně trochu divné: „O kozách je známo, že jsou smradlavé a někdy docela okouzlující, ale když se na ně podíváte zblízka, zejména do očí, jsou svým způsobem opravdu děsivé,“ říká Pearson.
V roce 1987 začal Opsasnick psát pro časopis Strange a neztrácel čas, aby se dostal ke Kozímu muži. V roce 1994 napsal podle něj první důkladně prozkoumaný článek o této legendě s názvem „Po stopách Kozího muže“. (Později článek rozšířil na kapitolu ve své knize). Vypátral rodinu Edwardsových a muže, kteří Gingera našli.
John Hayden řekl Opsasnickovi, že on a ostatní viděli zvíře předešlé noci – bylo asi metr vysoké, chodilo po dvou a bylo chlupaté. Hayden také poznamenal, že vydávalo „vysoký zvuk, něco jako kvílení“. Opsasnickovi se také podařilo mluvit s April Edwardsovou, majitelkou Ginger. „Lidé sem chodili a říkali tomu folklór a noviny z nás dělaly ignorantské burany, kteří nic lepšího nevědí,“ řekla Edwardsová, „ale to, co jsem viděla, bylo skutečné a vím, že nejsem blázen….. Ať už to bylo cokoli, věřil jsem, že to zabilo mého psa.“
Mark Opsasnick nevěří, že Kozí muž existuje: „Nemůžu v něco věřit, dokud to neuvidím na vlastní oči,“ říká. Cítí se špatně, když to říká, protože upřímně věří, že lidé, se kterými mluvil, něco viděli. „Vždyť na tomhle světě je možné všechno,“ říká. „Třeba je tam někde napůl člověk a napůl zvíře.“
Matt Blitz je vedoucím Obscura Society D.C., pobočky Atlas Obscura zabývající se průzkumem reálného světa. O objevování záhad světa píše pro časopisy Smithsonian Magazine, Atlas Obscura a Washingtonian.