Kovová vazba, síla, která drží atomy v kovové látce pohromadě. Taková pevná látka se skládá z těsně spojených atomů. Ve většině případů se vnější elektronový obal každého z atomů kovu překrývá s velkým počtem sousedních atomů. V důsledku toho se valenční elektrony neustále přesouvají z jednoho atomu na druhý a nejsou spojeny s žádnou konkrétní dvojicí atomů. Stručně řečeno, valenční elektrony v kovech jsou na rozdíl od elektronů v kovalentně vázaných látkách nelokalizované a mohou relativně volně putovat po celém krystalu. Atomy, které elektrony opustí, se stávají kladnými ionty a interakce mezi těmito ionty a valenčními elektrony dává vzniknout kohezní nebo vazebné síle, která drží kovový krystal pohromadě.
Encyclopædia Britannica, Inc.
Mnoho charakteristických vlastností kovů lze přičíst nelokalizovanému nebo volnoelektronovému charakteru valenčních elektronů. Tento stav je například zodpovědný za vysokou elektrickou vodivost kovů. Valenční elektrony se při působení elektrického pole vždy volně pohybují. Přítomnost pohyblivých valenčních elektronů, stejně jako nesměrovost vazebné síly mezi ionty kovů, vysvětlují kujnost a tažnost většiny kovů. Při tvarování nebo tažení se kov neláme, protože ionty v jeho krystalové struktuře se vůči sobě poměrně snadno posouvají. Nelokalizované valenční elektrony navíc působí jako nárazník mezi ionty se stejným nábojem a zabraňují tak jejich sblížení a vzniku silných odpudivých sil, které by mohly způsobit lom krystalu.
.