MIAMI- Na 5. avenue ve Wynwoodu se nachází nástěnná malba postavy namalované výhradně v černé a bílé barvě. Na její monochromatické ploše je vyobrazena žena, nahá až na dlouhé prameny vlasů, které má stísněně omotané kolem těla. Sedí kontemplativně před divákem, záda skloněná, zatímco kolem ní procházejí chodci.
Takovéto surrealisticky vyhlížející podívané lze nalézt roztroušené po celém městě, autorem všech je Rolando Adrian Avila. V pouhých 25 letech a s necelými šesti měsíci pobytu ve Wynwoodu má nakročeno stát se jedním z nejplodnějších a nejznámějších malířů v rámci miamské umělecké čtvrti.
Muralista narozený na Kubě a bývalý Angeleno (rodák z Los Angeles) má kořeny na jižní Floridě, které sahají až do doby, kdy navštěvoval New World Schools of Arts, malou a výběrovou magnetickou školu, která je místně i celostátně známá svými vynikajícími uměleckými a divadelními programy.
„Bohužel ne každý má tu možnost. Pocházím z docela chudé rodiny a jediný způsob, jak jsem mohl cestovat a vyjet za město, bylo umění,“ řekl Avila během rozhovoru na posezení, „dostal jsem peníze na cestu do Kalifornie ze školy, to byla jediná možnost. Mám pocit, že to je pro umělce důležité, být vzdělaný. Vzdělání je všechno.“
Do dnešního dne vytvořil Avila v Miami nejméně 12 nástěnných maleb, většinu z nich soustředil ve Wynwoodu a okolní umělecké čtvrti. Jako „nástěnný upír“, jak sám o sobě říká, často vyhledává v této oblasti nezdobené prostory, které renovuje a zkrášluje svými díly, přičemž beton maskuje monotintou s dlouhatánskými těly a lotosovými květy.
Avila poprvé emigroval z Kuby do USA ve 13 letech a nakonec získal stipendium na Art Center College of Design v Pasadeně v Kalifornii. Na jeho díle je na první pohled nejpozoruhodnější to, jak odosobněná jeho díla bývají, a to jak v doslovném, tak v přeneseném slova smyslu.
„Ženy obecně jsou pro mě mnohem silnější než muži, zejména v okolí .“ -Avila řekl
Předměty, které zobrazuje, jsou převážně ženské a nahé, což implikuje, že jsou objekty mužského pohledu. V barevné kompozici Avillových děl je však i jednoduchost. Často si vybírá jediný odstín, který dominuje plátnu, a soustřeďuje pozornost a detaily na předměty svých nástěnných maleb tím, že udržuje paletu relativně monochromatickou.
Co se týče nahoty, Avila se domnívá, že jeho primární předměty zde pravděpodobně nebudou skandalizovat tak snadno jako jinde. Rozsáhlá plážová kultura v Miami s sebou přináší nadměrný zájem o obraz těla a fyzickou krásu, což z města činí kvintesenciální místo, kde je nahota v umění přijímána a v některých případech dokonce chválena.
„Mám pocit, že lidé opravdu reagují na figurativní díla. Dělám tyhle dívky a v Miami je tělo něčím, co se oslavuje“. Avila řekl.
Je pravda, že v Avilově tvorbě je určitý smysl pro erotiku, ale častěji je záměrně spojena s mytologickými obrazy a významem. Ženy zobrazené na jeho obrazech a nástěnných malbách se často objevují v trojím provedení, což je odkaz na náboženský archetyp „trojího božstva“, který se tak často objevuje v klasické literatuře a umění.
Jsou to bohyně tak, jak si představujete, že by měly vypadat bohyně v 21. století; štíhlé a sošné, s účesem a dokonale našpulenými rty, jako by pózovaly pro editorial.
„Ženy obecně jsou pro mě mnohem silnější než muži, zejména v okolí .“ Avila řekla: „Je to tak trochu jako celá ta představa bohyň, celá ta představa Řeků a Římanů. Pro ně byly ženy vším.“
Tyto ženy často vypadají, jako by si také užívaly, ztuhlé uprostřed pózy na plátně, zatímco přihlížející mohou volně zírat na přehlídku jejich těl. Avilovo dílo má, pokud vůbec, voyeurský charakter. Hraje si s vnímáním stejně často, jako si někteří jiní umělci hrají s barvami na svých míchacích paletách, a nikdy není přesně jasné, jak se máme při pohledu na tyto soukromé výjevy cítit.
Ženy na jeho freskách mají téměř vždy zakryté oči nebo svázané vlastními vlasy, oslepené pohledem diváků a neschopné vnímat své okolí. Před divákem se jeví jako nahé a zranitelné, a přesto sám umělec popisuje jejich nevidomost jako transcendentní, což je odkaz na otřesnou zkušenost, kterou kdysi prošla jeho sestra v Guantánamu po jednom pokusu o emigraci do USA.
„Moje sestra se tehdy snažila dostat z Kuby. Snažila se dostat ven přes vodu, protože její přítel se ji snažil přivést sem, a dvakrát ji poslali zpátky na Guantánamo,“ řekl Avila. „Málem zemřela a oni jí ostříhali vlasy, jen aby se k ní chovali jako kreténi. V té době jsem dělal ilustraci právě o depresi, a tak jsem udělal tuhle ženu s vlasy omotanými kolem obličeje.“
Avila většinu příběhu vysvětluje zevnitř svého ateliéru, skromně velké, jasně vymalované místnosti, která se nachází v srdci Wynwoodu. Když vejdete dovnitř, uvidíte umělcovy polotovary, kterými je poseta hlavní stěna táhnoucí se podél interiéru. V rohu odpočívá hromada surrealisticky vyhlížejících grafik. V činžovním domě, v němž se nachází, sídlí také ateliéry jeho kolegů, z nichž o mnohých mluvil jako o těch, kteří ovlivnili jeho tvorbu.
„Myslím, že jedna z nejdůležitějších věcí pro mě jako umělce. Zvláště když jsem byl v Art Centru, co jsem se naučil, byli jiní umělci.“ Avila řekl.
Stejně jako on se i někteří z nich cítí rozporuplně kvůli komodifikaci umělecké scény ve Wynwoodu a následné gentrifikaci oblasti. Popularita, kterou akce jako Art Basel do čtvrti přinášejí, vytváří pro městské umělce podstatnější příležitosti k práci a propagaci, zejména když se firemní sponzoring stává životaschopnou realitou.
Všechna tato propagace má však svou cenu, především to, že nárůst hodnoty nemovitostí nyní znamená, že značná část místních umělců ve Wynwoodu si již nemůže dovolit žít ve stejné čtvrti, kterou jejich nástěnné malby pomohly především zkomercializovat.
„Myslím si, že umělci by měli za to, co dělají, dostávat slušné peníze, protože to vyžaduje čas a je to těžké, víte? Pokud si toho lidé váží, pak by to měli ocenit tím, že jim pomohou.“ Avila řekl. „Proto cítím, že mám zodpovědnost za to, aby se tak dělo, zvláště teď, když mám to štěstí, že dostávám nějaké projekty a některým lidem se moje práce líbí.“
Nedávná Avilova výstava s názvem Paradox Lost probíhala téměř před měsícem v rámci zážitkové akce Art Walk, kterou původně pořádala společnost Minimax Events. Výstava se konala v Mana Production Village, surovém prostoru, který je v této oblasti oblíbený pro ubytování všeho možného, od vernisáží až po filmové štáby.
Kromě výstavy patří mezi Avillovy nadcházející veřejné projekty i plány na zkrášlení místního bytového komplexu někdy v říjnu. Jeho záměrem je proměnit tento prostor v hybridní výkladní skříň výtvarného umění i street artu, kde se jeden styl střetne s druhým ve zvláštním spojení estetiky a funkčnosti.
Na projektu s ním bude spolupracovat Reinier Gamboa, další wynwoodský umělec známý svým figurativním malířským stylem a používáním náboženské a tropické ikonografie.
Gamboa, Avilův současník narozený na Kubě, strávil své mládí také v Novém světě. Jeho díla byla vystavena všude možně, od neziskové organizace Locusts Project v Miami až po kalifornskou galerii Nucleus.
„Chci být výtvarným umělcem, který dělá zdi,“ řekl Avila na jednom místě, když vysvětloval měnící se povahu přístupnosti svého oboru široké veřejnosti: „Když se nad tím zamyslíte, je to to, co umělci ve své kariéře dělají. Začínají plátnem a později v životě udělají někde nástěnnou malbu. Já chci, aby to bylo obráceně.“
Fotografie: Bea Sampaio/ Rise News
Máte tip na novinku nebo dobrý příběh? Pošlete nám e-mail na adresu [email protected]