Jehova je pravý Bůh Bible, Stvořitel všech věcí. (Zjevení 4:11) Uctívali ho proroci Abraham a Mojžíš, stejně jako Ježíš. (1. Mojžíšova 24:27; 2. Mojžíšova 15:1, 2; Jan 20:17) Je Bohem nejen jednoho národa, ale „celé země“ – Žalm 47:2.
Jehova je jedinečné Boží jméno zjevené v Bibli. (2. Mojžíšova 3,15; Žalm 83,18) Pochází z hebrejského slovesa, které znamená „stát se“, a řada badatelů se domnívá, že toto jméno znamená „On způsobuje, aby se stal“. Tato definice dobře odpovídá Jehovově roli Stvořitele a naplňovatele jeho záměrů. (Izajáš 55:10, 11) Bible nám také pomáhá poznat osobu, která se skrývá za jménem Jehova, zejména jeho dominantní vlastnost, kterou je láska.“ (2. Mojžíšova 34:5-7; Lukáš 6:35; 1. Janova 4:8)
Jméno Jehova je český překlad hebrejského jména pro Boha – čtyř písmen יהוה (JHWH), známého jako Tetragrammaton. Přesná výslovnost božského jména ve staré hebrejštině není známa. Forma „Jehova“ má však v angličtině dlouhou historii, poprvé se objevila v překladu Bible Williama Tyndalea z roku 1530. *
Proč je výslovnost Božího jména ve staré hebrejštině neznámá?“
Stará hebrejština byla psána bez samohlásek, používala pouze souhlásky. Hebrejsky mluvící čtenář si mohl příslušné samohlásky snadno doplnit. Po dokončení hebrejských písem („Starého zákona“) však někteří Židé přijali pověrčivý názor, že není správné vyslovovat Boží osobní jméno. Když nahlas četli písmo, které obsahovalo Boží jméno, nahrazovali je výrazy jako „Hospodin“ nebo „Bůh“. Postupem staletí se tato pověra rozšířila a starobylá výslovnost se nakonec vytratila. *
Někteří se domnívají, že božské jméno se vyslovovalo „Jahve“, zatímco jiní navrhují jiné možnosti. Ve svitku od Mrtvého moře, který obsahuje část knihy Leviticus v řečtině, je jméno transliterováno jako Iao. Raní řečtí autoři navrhují také výslovnost Iae, I-a-beʹ a I-a-ou-eʹ, ale žádnou z nich nelze prokázat jako výslovnost používanou ve staré hebrejštině. *
Mylné představy o Božím jménu v Bibli
Mylné představy: Překlady, které používají „Jehova“, toto jméno doplnily.
Fakta: Hebrejské slovo pro Boží jméno ve tvaru tetragramatonu se v Bibli vyskytuje asi 7000krát. * Většina překladů toto Boží jméno svévolně odstraňuje a nahrazuje ho titulem, například „Hospodin“.
Mylná představa:
Fakta: Bůh sám inspiroval biblické autory, aby tisíckrát použili jeho jméno, a těm, kdo ho uctívají, nařizuje, aby jeho jméno používali. (Izajáš 42,8; Joel 2,32; Malachiáš 3,16; Římanům 10,13) Ve skutečnosti Bůh odsoudil falešné proroky, kteří se snažili přimět lidi, aby zapomněli na jeho jméno.“
Mylná představa:
Skutečnost: Je pravda, že někteří židovští zákoníci odmítali vyslovovat Boží jméno. Ze svých výtisků Bible ho však neodstranili. V každém případě Bůh nechce, abychom se řídili lidskými tradicemi, které se odchylují od jeho přikázání.“
Mylná představa: V Bibli by se nemělo používat Boží jméno, protože není přesně známo, jak se vyslovuje hebrejsky.
Skutečnost: Tento způsob uvažování předpokládá, že Bůh očekává, že lidé, kteří mluví různými jazyky, budou jeho jméno vyslovovat stejně. Bible však naznačuje, že Boží ctitelé v minulosti, kteří mluvili různými jazyky, vyslovovali vlastní jména odlišně.
Příklad izraelský soudce Jozue. Křesťané z prvního století, kteří mluvili hebrejsky, by jeho jméno vyslovovali Yehoh-shuʹaʽ, zatímco ti, kteří mluvili řecky, by říkali I-e-sousʹ. Bible zaznamenává řecký překlad Jozueho hebrejského jména, což ukazuje, že křesťané postupovali rozumně a používali tvar vlastních jmen běžný v jejich jazyce – Sk 7,45; Žid 4,8.
Stejný princip lze uplatnit i při překladu Božího jména. Mnohem důležitější než zvolená přesná výslovnost je, aby Boží jméno mělo v Bibli své právoplatné místo
.