Hity: 828
1972/73: V rámci unikátní dohody o rozdělení zápasů mezi Kansas City a Omahu byli nově překřtění Kings týmem o jednom muži. Tím hráčem byl Nate „Tiny“ Archibald, který se stal prvním hráčem, jenž kdy vedl NBA v počtu bodů a asistencí, s průměrem 34,0 bodu a 11,4 asistence na zápas. Ani to však nestačilo k tomu, aby se Kings odpoutali od posledního místa ve Středozápadní divizi s bilancí 36-46.
1973/74: Kings měli hrozný start, když vyhráli jen šest z prvních 25 zápasů a trenér Bob Cousy byl propuštěn. Nakonec ho nahradil Phil Johnson, který dokázal zvednout Kings na rozdíl tří zápasů, než prohráli 19 z posledních 22 zápasů a skončili na posledním místě s bilancí 33-49. Zranění Achillovy šlachy omezilo Tinyho Archibalda na pouhých 35 zápasů.
1974/75: S Tiny Archibaldem zdravým po celou sezónu mají Kings šest hráčů s průměrným dvouciferným počtem bodů a poprvé po osmi letech se dostávají do play-off, když končí na druhém místě s bilancí 44-38. V play-off však Kings v šesti zápasech podlehli Chicagu Bulls.
1975/76: Přestože tým stále hrál několik zápasů v Omaze, vypouští Omahu ze svého názvu a stává se pouze Kansas City Kings. Po sezóně, ve které okusili play-off, udělají Kings velký krok zpět, protože se do play-off nedostanou, když skončí na třetím místě s neuspokojivou bilancí 31-51. V této sezóně se Kings dostanou do play-off. Po sezóně byl Tiny Archibald vyměněn do New Jersey Nets za Briana Taylora, Jima Eakinse a dvě volby v prvním kole draftu.
1976/77: Přestože Kings nastoupili v převážně bezejmenném týmu, překvapili všechny tím, že deset zápasů před koncem dosáhli bilance 39-33 a v boji o poslední místo v play-off Západní konference vedli o čtyři zápasy před Chicagem Bulls. V závěru sezony se však Kings zhroutili a vyhráli jen jeden z posledních deseti zápasů a skončili s bilancí 40-42, což je vyřadilo z play-off.
1977/78: Kolaps Kings z konce sezony se přenesl i do další sezony, kterou začali s bilancí 13-24, když byl propuštěn trenér Phil Johnson. Pod jeho nástupcem Larrym Stavermanem by Kings nehráli lépe, protože by skončili na posledním místě s bilancí 31-51.
1978/79: Pod vedením nového trenéra Cottona Fitzsimmonse se Kings podařil pozoruhodný obrat: Phil Ford, který byl vybrán v prvním kole draftu, se okamžitě prosadil a získal titul nováčka roku, protože Kings po celou sezónu bojovali o titul ve Středozápadní divizi. V předposledním zápase sezóny 4. dubna Kings porazili Los Angeles Lakers v prodloužení a získali svůj první divizní titul po 27 letech, kdy byli známí jako Rochester Royals. Vítězstvím v divizi s bilancí 48-34 by Kings získali postup do prvního kola. V semifinále konference však byli vypáleni Phoenixem Suns čtyři zápasy před koncem.
1979/80: Rok poté, co přestali hrát zápasy v Omaze, byl postižen jejich domov v Kansas City, protože střechu Kemper arény poškodila podivná bouře, při níž se centrem Kansas City prohnal vítr o rychlosti 70 mil za hodinu. Kings, kteří byli nuceni hrát většinu sezóny v hale Municipal Auditorium s kapacitou 9 333 diváků, nebyli nijak postiženi a opět bojovali o titul ve Středozápadní divizi. V závěrečném zápase se mohli vrátit do Kemper Areny a zdálo se, že jsou připraveni udělat pořádný hluk, když Phil Ford při závěrečné siréně trefil vítěznou střelu. Králům však k titulu v divizi chyběly dva zápasy s bilancí 47-35. V play-off byli opět poraženi týmem Phoenix Suns a v prvním kole prohráli sérii tří zápasů.
1980/81: Králové se celý rok trápili a nakonec dosáhli bilance 40-42. To by však stačilo na to, aby se dostali do play-off. V prvním kole Kings v těžké sérii na tři vítězná utkání porazili Portland Trailblazers. Ve druhém kole se Kings opět utkali s Phoenixem Suns, který v základní části vyhrál 57 zápasů. Byli to však Kings, kdo začal rychle a ujal se vedení 3:1 v sérii. Suns odskočili a vynutili si sedmý zápas. Králové však dokázali Suns v sedmém zápase porazit 95:88. Ve finále Západní konference se Kings utkali s Houston Rockets v bitvě 40-42 týmů. Po rozdělení prvních dvou zápasů však Rockets vyhráli tři zápasy v řadě a vystříleli si postup do finále NBA.
1981/82: Po neuvěřitelném postupu do finále Západní konference byli Kings rozděleni, protože Otis Birdsong byl vyměněn do New Jersey Nets a Scott Wedman podepsal smlouvu jako volný hráč s Cleveland Cavaliers. Bez svých dvou nejlepších střelců se Kings propadli na čtvrté místo s bilancí 30-52 a nikdy se neprobojovali do play-off.
1982/83: S příchodem Larryho Drewa jako dvacetibodového střelce a produktivní sezónou druhého ostrostřelce Eddieho Johnsona se Kings dokázali odrazit ode dna v souboji s Denverem Nuggets o poslední místo v play-off Západní konference. Oba týmy se střetly v poslední den sezóny a Nuggets zvítězili 125:116. Díky tomuto vítězství měli Nuggets rozhodující slovo v boji o poslední místo v play-off, protože oba týmy skončily s bilancí 37-45.
1983/84: Před sezónou jsou Kings prodáni skupině vynálezců ze Sacramenta v Kalifornii za 10,5 milionu dolarů. Zůstávají prozatím v Kansas City a Kings by se navzdory bilanci 38-44 opět dostali do play-off, z čehož těží rozšíření play-off NBA ze šesti na osm týmů v každé konferenci. V play-off by je realita tvrdě zasáhla, protože by je ve třech zápasech v řadě smetli Los Angeles Lakers. Po sezóně odstoupil trenér Cotton Fitzsimmons a převzal tým San Antonio Spurs. Nahradil ho Jack McKinney.
1984/85: Králové měli hrozný start a prohráli osm z prvních devíti zápasů, protože nový trenér Jack McKinney odstoupil a nahradil ho Phil Johnson, který naposledy trénoval Kings před sedmi lety. Jak se sezóna táhla a potíže Kings pokračovaly, majitelé oznámili, že se tým stěhuje do Sacramenta. Po většinu sezony tak Kings hráli před prázdným hledištěm, které v Kemper Areně často navštívilo méně než 4 000 fanoušků. Kings skončili na posledním místě s bilancí 31-51. Svůj poslední zápas odehráli v Kemper Areně 14. dubna před 11 371 fanoušky. Jen o dva dny později Rada guvernérů NBA jednomyslně odhlasovala, že klub se přestěhuje do Sacramenta.
.