1975-78: Sex Pistols a punkové hnutíEdit
Lydon se zajímal o dubovou hudbu. McLarena prý naštvalo, když Lydon během rozhlasového rozhovoru prozradil, že mezi jeho vlivy patří progresivní experimentátoři jako Magma, Can, Captain Beefheart a Van der Graaf Generator. Mezi Lydonem a baskytaristou Glenem Matlockem vzniklo napětí. O důvodech se vedou spory, ale Lydon ve své autobiografii tvrdil, že Matlock je podle něj příliš bílý límeček a střední třída a že Matlock „pořád mluví o hezkých věcech jako Beatles“. Matlock ve své vlastní autobiografii uvedl, že většinu napětí v kapele a mezi ním a Lydonem organizoval McLaren. Matlock odešel a Lydon mu jako náhradu doporučil svého kamaráda ze školy Johna Simona Ritchieho, který používal umělecké jméno Sid Vicious. Ritchie byl sice neschopný baskytarista, ale McLaren souhlasil s tím, že má vzhled, který kapela chtěla: bledý, vyzáblý, se špičatými vlasy, roztrhaným oblečením a věčným úšklebkem. V roce 1977 vydali Sex Pistols své jediné a velmi vlivné studiové album Never Mind the Bollocks, Here’s the Sex Pistols.
Viciousův chaotický vztah s přítelkyní Nancy Spungenovou a jeho zhoršující se závislost na heroinu způsobovaly mezi členy kapely velké třenice, zejména s Lydonem, jehož sarkastické poznámky situaci často ještě zhoršovaly. Lydon zakončil poslední koncert Sex Pistols z éry Sida Viciouse v sanfranciském Winterlandu v lednu 1978 řečnickou otázkou na publikum: „Měli jste někdy pocit, že vás podvedli?“. Krátce poté se McLaren, Jones a Cook vydali do Brazílie, aby se setkali a nahrávali s bývalým vlakovým lupičem Ronniem Biggsem. Lydon odmítl jet, protože se celému konceptu vysmíval a měl pocit, že se snaží udělat hrdinu ze zločince, který přepadl strojvedoucího a ukradl „peníze dělnické třídy“.
Rozpad Sex Pistols byl zdokumentován v satirickém pseudobiografickém filmu Juliana Templa The Great Rock ‚n‘ Roll Swindle, v němž Jones, Cook a Vicious hráli každý jednu postavu. Matlock se objevil pouze na dříve natočených živých záběrech a v animaci a osobně se na nich nepodílel. Lydon s ním odmítl mít cokoli společného, protože měl pocit, že McLaren má nad projektem příliš velkou kontrolu. Ačkoli byl Lydon k filmu velmi kritický, o mnoho let později souhlasil, aby Temple režíroval dokumentární film Sex Pistols The Filth and the Fury, který obsahoval nové rozhovory s tvářemi členů kapely skrytými v siluetách a v němž se také objevil nezvykle emotivní Lydon, který se dusil, když mluvil o Viciousově úpadku a smrti. Lydon již dříve odsoudil předchozí novinářské práce týkající se Sex Pistols v úvodu své autobiografie Rotten – No Irish, No Blacks, No Dogs, kterou označil za „tak blízkou pravdě, jak jen to jde“.
1978-93:
V roce 1983 si Lydon zahrál společně s Harveyem Keitelem ve filmu Copkiller, který vyšel také pod názvy Corrupt a The Order of Death. Později si zahrál malou roli ve filmu The Independent z roku 2000.
V roce 1984 Lydon spolupracoval s Time Zone na jejich singlu „World Destruction“. Spolupráce Lydona, Afriky Bambaataa a producenta/basisty Billa Laswella byla spolu s Run-DMC raným příkladem „rap rocku“. Píseň se objevuje na Bambaataaově kompilačním albu Zulu Groove z roku 1997 a Laswell ji zaranžoval poté, co Lydon a Bambaataa přiznali respekt k práci toho druhého, jak to popsali v rozhovoru z roku 1984:
Afrika Bambaataa: Když jsem mluvil s Billem Laswellem, říkal jsem mu, že potřebuju někoho, kdo je opravdu blázen, a on si vzpomněl na Johna Lydona. Věděl jsem, že je perfektní, protože jsem viděl film, který natočil , věděl jsem o všech těch Sex Pistols a Public Image, tak jsme se sešli a udělali jsme zdrcující bláznivou verzi a verzi, kde strašně nadával na Queen, která nikdy nevyšla.“ John Lydon: Šli jsme dovnitř, dali jsme na mašinu bicí a udělali to celé asi za čtyři a půl hodiny. Bylo to velmi, velmi rychlé.
Na singlu se podíleli Bernie Worrell, Nicky Skopelitis a Aïyb Dieng, kteří později hráli na albu PiL; Laswell hrál na basu a produkoval. V roce 1986 vydala společnost Public Image Ltd. album (v závislosti na formátu známé také jako Compact Disc a Cassette). Většinu skladeb na něm napsali Lydon a Bill Laswell, hudebníky byli session muzikanti včetně baskytaristy Jonase Hellborga, kytaristy Stevea Vaie a bubeníka Cream Gingera Bakera.
V roce 1987 vznikla nová sestava, kterou kromě Lydona, bývalého kytaristy Siouxsie and the Banshees Johna McGeocha a Allana Diase na baskytaru tvořili bubeník Bruce Smith a Lu Edmunds. Tato sestava vydala album Happy? a všichni kromě Lu Edmundse vydali v roce 1989 album 9. V roce 1992 se k Lydonovi, Diasovi a McGeochovi přidali Curt Bisquera na bicí a Gregg Arreguin na rytmickou kytaru pro album That What Is Not, na kterém se ve dvou skladbách objevily rohy Tower of Power a Jimmie Wood na harmoniku. Lydon, McGeoch a Dias napsali píseň Criminal pro film Point Break. Po vydání tohoto alba v roce 1993 Lydon přerušil činnost PiL na dobu neurčitou.
1993-2006:
V roce 1993 vyšla Lydonova první autobiografie Rotten: Lydonova první kniha: No Irish, No Blacks, No Dogs (Žádní Irové, žádní černoši, žádní psi). Dílo, na němž se podíleli Keith a Kent Zimmermanovi a které obsahovalo příspěvky osobností jako Paul Cook, Chrissie Hynde, Billy Idol a Don Letts, pokrývalo jeho život až do rozpadu Sex Pistols. Při popisu knihy uvedl, že „je tak blízko pravdě, jak jen to jde, když se člověk ohlédne za událostmi zevnitř. Všichni lidé v této knize tam skutečně byli a tato kniha je stejně tak jejich pohledem jako mým. To znamená, že rozpory a urážky nebyly upravovány, stejně jako případné komplimenty. Nemám čas na lži a fantazii a neměli byste ho mít ani vy. Užívejte si, nebo zemřete.“ V prosinci 2005 Lydon řekl časopisu Q, že pracuje na druhé autobiografii, která bude zahrnovat období PiL.
V polovině devadesátých let Lydon moderoval Rotten Day, každodenní syndikovaný pořad pro americké rádio, jehož autorem byl George Gimarc. Formát pořadu spočíval v ohlédnutí za událostmi v populární hudbě a kultuře, k nimž došlo v konkrétní vysílané kalendářní datum a k nimž Lydon nabízel cynické komentáře. Seriál původně vznikl jako rozhlasový prostředek pro Gimarcovu knihu Punk Diary 1970-79, ale po angažování Lydona byl rozšířen o pozoruhodné události z většiny druhé poloviny 20. století.
V roce 1997 vydal Lydon u Virgin Records sólové album Psycho’s Path. Napsal všechny písně a hrál na všechny nástroje; v jedné písni („Sun“) zpíval vokály přes toaletní papír. Americká verze obsahovala remix písně „Open Up“ od skupiny Leftfield od Chemical Brothers s Lydonovým zpěvem, který se stal klubovým hitem v USA a velkým hitem ve Velké Británii. Lydon nahrál druhé sólové album, které však nebylo vydáno, s výjimkou jedné písně, která se objevila na albu The Best of British £1 Notes. V listopadu 1997 se Lydon objevil v pořadu Soudkyně Judy, kde bojoval proti žalobě, kterou podal jeho bývalý bubeník na turné Robert Williams kvůli porušení smlouvy, napadení a ublížení na zdraví.
V lednu 2004 se Lydon objevil v britské televizní reality show „I’m a Celebrity…Get Me Out of Here!“, která se konala v Austrálii. Dokázal, že stále dokáže šokovat, když během živého vysílání označil diváky pořadu za „zasraný kundy“. Televizní regulátor a stanice ITV, která pořad vysílala, mezi sebou obdržely pouze 91 stížností na Lydonovo vyjadřování.
V rozhovoru pro skotský Sunday Mirror v únoru 2004 Lydon řekl, že on a jeho žena „by měli být mrtví“, protože 21. prosince 1988 díky zpoždění způsobenému balením jeho ženy zmeškali let Pan Am 103, který byl vyhozen do vzduchu nad skotským Lockerbie.
Po skončení pořadu I’m a Celebrity …. uváděl dokumentární film o hmyzu a pavoucích s názvem John Lydon’s Megabugs, který byl vysílán na Discovery Channel. Radio Times ho popsalo jako „spíše nadšence než odborníka“. Poté uváděl další dva pořady: Koncem roku 2008 se Lydon objevil v reklamní kampani na máslo „Country Life“ v britské televizi, v níž pátral po gorilách ve střední Africe, a v pořadu John Lydon’s Shark Attack, v němž plaval se žraloky u pobřeží Jižní Afriky.
Koncem roku 2008 se Lydon objevil v reklamní kampani na máslo „Country Life“ v britské televizi. Lydon tento krok obhajoval tím, že hlavním důvodem, proč nabídku přijal, bylo získání peněz na reformu Public Image Ltd bez nahrávací smlouvy. Reklamní kampaň se ukázala jako velmi úspěšná a prodej této značky se v následujícím čtvrtletí zvýšil o 85 %, což mnoho médií přičítalo Lydonově přítomnosti v reklamě.
2006-09: Potenciální oživení Sex PistolsEdit
Ačkoli Lydon léta popíral, že by Sex Pistols ještě někdy společně vystupovali, skupina se v 90. letech znovu dala dohromady (s Matlockem, který se vrátil na baskytaru) a nadále příležitostně vystupuje. V roce 2002, v roce zlatého jubilea královny Alžběty, se Sex Pistols znovu reformovali a vystoupili v londýnském Národním sportovním centru Crystal Palace. V roce 2003 se vydali na třítýdenní turné „Piss Off Tour“ po Severní Americe. Další vystoupení se konala v Evropě v letech 2007-2008.
V roce 2006 byli Sex Pistols uvedeni do Rock and Rollové síně slávy, ale kapela se odmítla zúčastnit slavnostního ceremoniálu nebo vzít na vědomí uvedení do síně slávy, protože si stěžovala, že po nich byly za účast požadovány velké finanční částky.
2009-současnost: Lydon na pódiu s PiL na Guilfestu 2011
V září 2009 bylo oznámeno, že PiL se reformují, včetně dřívějších členů Bruce Smithe a Lu Edmondse, na několika vánočních koncertech ve Velké Británii. Lydon financoval reunion z peněz, které si vydělal natáčením britské televizní reklamy na máslo Country Life. Lydon to okomentoval slovy: „Peníze, které jsem si tím vydělal, teď kompletně – a to v plné výši – vložil do reformy PiL.“
V srpnu 2010 Lydon navzdory protestům vystoupil s Public Image Ltd. v izraelském Tel Avivu. Lydon byl kritizován za to, že poskytl prohlášení deníku The Independent, v němž uvedl: „Opravdu se mi nelíbí domněnka, že tam jedu hrát pravicovým nacistickým Židům. Jestli chce Elvis-kurva-Costello odstoupit od koncertu v Izraeli, protože najednou začal soucítit s Palestinci, tak dobře pro něj. Ale já mám absolutně jedno pravidlo, ne? Dokud neuvidím arabskou zemi, muslimskou zemi s demokracií, nepochopím, jak může mít někdo problém s tím, jak se s nimi zachází.“
V říjnu 2013 Lydon v jednom rozhovoru upřesnil:
Nikde nepodporuji žádnou vládu, nikdy, nikdy. Žádné instituce, žádné náboženství – to jsou věci, které my všichni jako lidské bytosti nepotřebujeme. Když jedu na místo, jako je Izrael, není to proto, abych podporoval protiarabské nálady nebo proizraelskou vládu, je to proto, abych hrál lidem.
Během turné po Austrálii v dubnu 2013 se Lydon zúčastnil televizního rozhovoru pro pořad The Project, který vyústil ve zveřejněnou kontroverzi, protože ho jeden z diskutujících v australském pořadu označil za „ploché, sexistické, misogynní prase“. K hádce došlo s moderátorkou Carrie Bickmoreovou a popis poskytl účastník panelu Andrew Rochford poté, co rozhovor předčasně ukončil Bickmoreové kolega Dave Hughes. Lydon vedl rozhovor z Brisbane během prvního turné PiL po Austrálii po dvaceti letech – poprvé ohlášeného v prosinci 2012 – během kterého se konaly koncerty v hlavních městech Sydney a Melbourne.
Lydon byl obsazen do role krále Heroda pro severoamerické turné rockové opery Andrewa Lloyda Webbera Jesus Christ Superstar. Roli měl hrát od 9. června do 17. srpna a připojit se k němu měli Ben Forster jako Ježíš, Brandon Boyd z rockové skupiny Incubus jako Jidáš Iškariotský, zpěvačka Destiny’s Child Michelle Williams jako Máří Magdaléna a bývalý zpěvák ‚N Sync JC Chasez jako Pilát Pontský. Producenti 31. května 2014 oznámili, že turné k inscenaci bylo zrušeno kvůli špatnému předprodeji vstupenek.
V roce 2017 vyšla kompilace Lydonových textů Mr. Rotten’s Songbook. Kniha v limitovaném nákladu obsahuje slova všech písní, které napsal během celé své kariéry, a je proložena jeho vlastními originálními skeči a kreslenými vtipy.