1972-1985Edit
Když skupina CCR končila, začal Fogerty pracovat na sólovém albu country a westernových coververzí, které produkoval, aranžoval a hrál na všechny nástroje. Navzdory sólovému charakteru nahrávek se však Fogerty rozhodl připsat album skupině The Blue Ridge Rangers – kapele, jejímž byl jediným členem.
Eponymní album The Blue Ridge Rangers vyšlo v roce 1973; vyklubal se z něj hit „Jambalaya“, který se dostal do Top 20, a také menší hit „Hearts of Stone“. Fogerty, stále používající jméno „The Blue Ridge Rangers“, poté vydal vlastní rokenrolový singl: „You Don’t Owe Me“ b/w „Back in the Hills“ (Fantasy F-710). Byl to komerční propadák, který se v USA nedostal do žebříčku Hot 100. V Kanadě se však „You Don’t Owe Me“ stal menším hitem a dosáhl 79. místa. Fogerty poté opustil identitu „Blue Ridge Rangers“ a veškerou svou další tvorbu vydal pod vlastním jménem. Na začátku roku 1974 vydal Fogerty skladbu „Comin‘ Down The Road“ – podpořenou instrumentální skladbou „Ricochet“.
Jeho první oficiální sólové album John Fogerty vyšlo v roce 1975. Prodejnost byla malá a právní problémy oddálily vydání jeho pokračování, přestože přineslo skladbu „Rockin‘ All Over the World“, která se stala Fogertyho hitem číslo 27 ve Spojených státech. V roce 1977 nahráli britští boogie rockeři Status Quo svou verzi písně „Rockin‘ All Over the World“, která se stala obrovským hitem a proslavila ji po celém světě. Status Quo ji zahráli na zahájení koncertu Live Aid v roce 1985.
V roce 1976 dokončil Fogerty album s názvem Hoodoo. Vydání alba předcházel singl „You Got the Magic“ podpořený skladbou „Evil Thing“, který však měl slabý výkon. Album, k němuž již byly vytištěny obaly, bylo několik týdnů před plánovaným vydáním odmítnuto společností Asylum Records a Fogerty souhlasil, že neodpovídá jeho obvyklým vysokým standardům. Fogerty řekl Asylum Records, aby někdy v osmdesátých letech zničili master pásky pro Hoodoo.
1985-1997Edit
Po několikaleté přestávce v hudebním průmyslu se Fogertyho sólová kariéra obnovila v roce 1985 s albem Centerfield, jeho prvním albem pro Warner Bros. Records, která převzala spoluvlastnictví smlouvy Asylum s Fogertym. Centerfield se dostalo na vrchol hitparád a obsahovalo hit „The Old Man Down the Road“, který se dostal do první desítky. Titulní skladba se dodnes často hraje v klasických rockových rádiích a na baseballových zápasech, ale album vedlo k právním problémům Fogertyho.
Dvě písně na albu, „Zanz Kant Danz“ a „Mr. Greed“, byly považovány za útoky na Fogertyho bývalého šéfa ve Fantasy Records Saula Zaentze. „Zanz Kant Danz“ byla o praseti, které neumí tančit, ale „ukradlo by vám peníze“. Když Zaentz reagoval žalobou, vydal Fogerty přepracovanou verzi: „Vanz Kant Danz“ (jméno hlavní postavy bylo změněno na Vanz). Další žaloba (Fantasy, Inc. v. Fogerty) tvrdila, že „The Old Man Down the Road“ má stejný refrén jako „Run Through the Jungle“, píseň z dob Fogertyho působení v CCR, k níž Fantasy Records stále vlastnila vydavatelská práva. Fogerty svůj spor nakonec vyhrál, když prokázal, že obě písně jsou odlišné skladby. Fogerty poté podal protižalobu o náhradu nákladů na právní zastoupení (Fogerty v. Fantasy). Po prohře u devátého obvodního odvolacího soudu vyhrál Fogerty svůj případ u Nejvyššího soudu USA, který rozhodl, že soud má při přiznávání poplatků žalovaným nebo žalobcům volné uvážení.
Dne 31. května 1985 natočil Fogerty pro televizi Showtime hodinový hudební speciál a rozhovor s názvem John Fogerty’s All-Stars. Setlist se skládal z rhythm and bluesových skladeb z 60. let, jakož i z materiálu z LP desky Centerfield a písně „No Love in You“, kterou napsal Michael Anderson a kterou Fogerty našel na debutovém albu skupiny Textones Midnight Mission a později ji nahrál s kapelnicí Textones Carlou Olson. John Fogerty’s All-Stars bylo nahráno před publikem složeným ze zaměstnanců Warners Bros Music a dalších pozvaných hostů v A&M Records na La Brea v Hollywoodu. V kapele hráli Albert Lee, Booker T. Jones, Duck Dunn, Steve Douglas a Prairie Prince.
Následovníkem alba Centerfield bylo v roce 1986 album Eye of the Zombie, které však bylo podstatně méně úspěšné než jeho předchůdce. Fogerty za albem absolvoval turné, ale odmítl hrát jakýkoli materiál CCR. Eye of the Zombie se neslo v temnějším duchu, hovořilo o problémové společnosti, terorismu a zaprodanosti popových hvězd. Více než 20 let po skončení turné k Eye of the Zombie na konci roku 1986 Fogerty odmítal hrát materiál z tohoto alba na koncertech. Skladba „Change in the Weather“ však byla zařazena do setlistu jeho turné v roce 2009 a byla dokonce znovu nahrána na sólovou desku The Blue Ridge Rangers Rides Again z téhož roku.
Fogerty znovu zahrál materiál CCR na koncertě ve Washingtonu, D.C., pro vietnamské veterány, který se konal 4. července 1987. Vystoupení bylo vysíláno na HBO. Kromě hostování v Palominu a vystoupení na slavnostním uvedení do Rock and Rollové síně slávy v roce 1986 to bylo poprvé od roku 1972, kdy Fogerty zahrál nějaké písně Creedence Clearwater Revival pro velké publikum. Dne 27. května 1989 zahrál v Oakland Coliseum na Koncertu proti AIDS set z materiálu CCR. Jeho doprovodnou kapelu ten večer tvořili Jerry Garcia a Bob Weir na kytary, Randy Jackson na baskytaru a Steve Jordan na bicí.
V roce 1990 Tom Fogerty zemřel na komplikace způsobené AIDS ve věku 48 let, konkrétně na infekci tuberkulózou, protože se nakazil virem HIV z krevních transfuzí při operaci onemocnění zad. John Fogerty se zmínil, že nejtemnějšími okamžiky v jeho životě bylo, když se jeho bratr postavil na stranu nahrávací společnosti ve sporu o honorář, a skutečnost, že když jeho bratr zemřel, oba spolu nemluvili. Ve smuteční řeči, kterou pronesl na Tomově pohřbu, řekl: „Chtěli jsme vyrůst a stát se hudebníky. Myslím, že jsme toho dosáhli jen napůl, když jsme se stali rock’n’rollovými hvězdami. Nemuseli jsme nutně dospět.“
Fogerty se v roce 1990 vydal do Mississippi pro inspiraci a navštívil hrob bluesové legendy Roberta Johnsona. Podle jeho slov si tam uvědomil, že Robert Johnson je skutečným duchovním vlastníkem svých písní, bez ohledu na to, který podnikatel na ně vlastní práva, a tak se Fogerty rozhodl začít natáčet nové album a pravidelně koncertovat se starým materiálem CCR. V té době se Fogerty při návštěvě hřbitova Mt. Zion Missionary Baptist Church seznámil se Skipem Hendersonem, obchodníkem s historickými kytarami z New Jersey, který založil neziskovou společnost Mt. Zion Memorial Fund, aby Johnsona uctil pamětní deskou. Fogerty následně financoval náhrobní kameny pro Charlieho Pattona, Jamese Sona Thomase, Mississippi Joe Callicotta, Eugena Powella a Lonnieho Pitchforda a pomohl s finančním zajištěním mnoha dalších.
Creedence Clearwater Revival byla v roce 1993 uvedena do Rock and Rollové síně slávy. Fogerty odmítl vystoupit se svými bývalými spoluhráči a kolegy Stu Cookem a Dougem Cliffordem během hudební části slavnostního uvedení do Síně slávy. Místo přeživších členů CCR si Fogerty najal session muzikanty na bicí a baskytaru a při vystoupení se třemi písněmi se k němu připojili také Bruce Springsteen a Robbie Robertson: „Who ll Stop the Rain“, „Born on the Bayou“ a „Green River“. Během úvodní řeči Springsteen řekl: „Jako písničkář toho jen málokdo dokázal tolik ve třech minutách . Byl to starozákonní, zarostlý prorok, fatalista. Taky vtipný. Byl přísný, přesný, řekl, co měl na srdci, a vypadl.“
1997-současnostEdit
Najít zdroje: „Fogerty“ – zprávy – noviny – knihy – vědec – JSTOR (únor 2017) (Naučte se, jak a kdy odstranit tuto šablonu zprávy)
Fogerty se vrátil do komerčního hudebního průmyslu v roce 1997 s Blue Moon Swamp. Pauza mezi Zombie a Swamp byla delší než jeho přestávka od poloviny 70. do poloviny 80. let. Album bylo mnohem úspěšnější než Zombie a v roce 1997 získalo cenu Grammy za nejlepší rockové album. S podobným ohlasem a dobrým prodejem vyšlo v roce 1998 i živé album nazvané Premonition z neméně úspěšného turné Blue Moon Swamp. Skladba z Blue Moon Swamp s názvem „Blue Moon Nights“ byla použita ve filmu The Rookie z roku 2002.
1. října 1998 byl Fogerty poctěn hvězdou na Hollywoodském chodníku slávy, který se nachází na adrese 7000 Hollywood Blvd.
V roce 2004 vydal Fogerty album Deja Vu All Over Again prostřednictvím společnosti DreamWorks Records, která převzala distribuci Fogertyho katalogu od společnosti Warner. Časopis Rolling Stone napsal: „Titulní skladba je Fogertyho obžalobou války v Iráku jako dalšího Vietnamu, nesmyslného plýtvání americkými životy a mocí“. Na album Fogerty vtěsnal deset písní do pouhých 34 minut.
Prodej Fantasy Records společnosti Concord Records v roce 2004 ukončil třicetileté odcizení mezi Fogertym a jeho bývalým vydavatelstvím, protože noví majitelé podnikli kroky k obnovení práv na autorské honoráře, kterých se Fogerty vzdal, aby byl v polovině 70. let propuštěn ze smlouvy s Fantasy. V září 2005 se Fogerty vrátil k Fantasy Records, což bylo možné poté, co byla necountry hudební jednotka DreamWorks Records pohlcena společností Geffen Records, která Fogertyho vyřadila, ale pokračovala v distribuci jeho dřívějších sólových alb. Prvním albem vydaným na základě nové smlouvy s Fantasy bylo The Long Road Home (listopad 2005), kompilační CD kombinující hity CCR a sólový materiál. Následující rok vyšlo živé CD a koncertní DVD.
V období po vydání alba Deja Vu All Over Again se zvýšil Fogertyho koncertní program. V říjnu 2004 Fogerty vystoupil na turné Vote for Change a odehrál sedm koncertů ve státech USA, kde se odehrávaly volby. Objevil se také ve speciálním vánočním videoklipu, který natočila australská dětská skupina The Wiggles. V létě 2005 absolvoval Fogerty turné s Johnem Mellencampem a v létě 2006 s Williem Nelsonem. Dne 29. června 2006 odehrál svůj první hlavní britský koncert od roku 1972 v londýnském divadle Hammersmith Apollo v rámci evropské části turné. Během této etapy vystoupil také ve švédském Sundsvallu, kde se na jeho vystoupení na náměstí přišlo podívat 25 000 lidí. Na Den díkůvzdání v roce 2006 vystoupil Fogerty o přestávce zápasu Miami Dolphins/Detroit Lions a později večer o přestávce zápasu Denver Broncos/Kansas City Chiefs.
Fogerty byl v roce 2005 uveden do Síně slávy písničkářů.
V roce 2005 obdržel Fogerty cenu Golden Plate Award Americké akademie úspěchů, kterou mu předal člen Rady pro udělování cen B. B. King.
23. června 2007 vystoupil Fogerty na festivalu Glastonbury, kde zahrál hodinový set 17 písní, převážně klasik skupiny CCR. Při uvádění písně „Who’ll Stop the Rain“ Fogerty uvedl, že ji nepředvedl na Woodstocku, jak se proslýchá, ale že píseň napsal inspirován touto událostí.
Revival vyšel 2. října 2007. Vydavatelstvím silně propagovaný Revival debutoval na 14. místě amerického žebříčku Billboard 200 s prodejem asi 65 000 kopií v prvním týdnu. Revival byl nominován na cenu Grammy za nejlepší rockové album roku 2008, ale prohrál s kapelou Foo Fighters.
Desátého února 2008 vystoupil Fogerty společně s Jerrym Lee Lewisem a Little Richardem na předávání cen Grammy. Spolu s těmito rockovými ikonami a svou stálou koncertní kapelou zahrál svůj singl „Comin‘ Down The Road“ z roku 1973, který předznamenal Lewisovo a Richardovo vystoupení s písněmi „Great Balls of Fire“ a „Good Golly Miss Molly“.
16. března 2008 zahájil Fogerty australské turné. Dne 22. března se v australském Point Nepean k Fogertymu na pódiu připojil nečekaný host Keith Urban, který zahrál dvě písně: „
Dne 24. června 2008 se Fogerty vrátil do Royal Albert Hall, kde naposledy hrál s CCR v roce 1971. Byl to poslední koncert jeho evropského turné v roce 2008. Tento koncert byl natočen (což způsobilo problémy s inscenací, které rozčílily některé fanoušky) a byl vydán v roce 2009.
16. dubna 2009 Fogerty zahrál svůj hit „Centerfield“ ze středového hřiště nového stadionu Yankee Stadium při jeho slavnostním otevření.
2., 3. a 4. července 2009 vystoupil Fogerty s Losangeleskou filharmonií v Hollywood Bowl, který byl na tyto koncerty vyprodán. Ačkoli byl večer uváděn jako Fogerty s LA Philharmonic, orchestr zahájil večer hudbou amerických skladatelů a Fogerty se svou kapelou nastoupil až po přestávce, přičemž s orchestrem zahrál pouze tři písně.
31. srpna 2009 vydal Fogerty album The Blue Ridge Rangers Rides Again, pokračování sólového debutu The Blue Ridge Rangers z roku 1973. Album obsahuje duet s Brucem Springsteenem na klasiku Everly Brothers z roku 1960 „When Will I Be Loved?“. Kromě toho si s Fogertym zazpívali Don Henley a Timothy B. Schmit z Eagles na coververzi klasiky Rickyho Nelsona „Garden Party“ z roku 1972. Album bylo první, které vyšlo na Fogertyho vlastním labelu Fortunate Son Records, který je distribuován jednotkou Verve Forecast Records skupiny Universal Music Group a spravuje také katalog Fogerty/CCR Fantasy.
Dne 29. října 2009 vystoupil Fogerty v Madison Square Garden na prvním večeru oslavných koncertů k 25. výročí založení Rock and Roll Hall of Fame. Bruce Springsteen s kapelou E Street Band si Fogertyho zavolal, aby s nimi zahrál tři písně. První písní byla „Fortunate Son“, následovala „Proud Mary“ a nakonec si duo vyzkoušelo své pojetí písně Roye Orbisona „Pretty Woman“. Pořad byl odvysílán jako čtyřhodinový speciál na HBO 29. listopadu 2009.
3. listopadu 2009 vydal Fogerty v Royal Albert Hall DVD s názvem Comin‘ Down The Road, pojmenované podle jeho singlu z roku 1973, který na tomto koncertě zahrál. Fogerty byl také nominován na cenu Grammy v roce 2010. Byl nominován na Grammy v kategorii Nejlepší rockový sólový vokální výkon za píseň „Change in the Weather“, kterou nahrál pro album The Blue Ridge Rangers Rides Again.
Za své skladatelské úspěchy byl Fogerty 18. května 2010 na 58. ročníku předávání cen BMI Pop Awards oceněn jako Ikona společnosti Broadcast Music Incorporated. Ikony BMI jsou vybírány kvůli jejich „jedinečnému a nesmazatelnému vlivu na generace hudebních tvůrců.“
Fogerty začal v roce 2011 nahrávat album Wrote a Song for Everyone, které vyšlo u Vanguard Records 28. května 2013, v den jeho 68. narozenin. Album je kolekcí klasických skladeb a skladeb z jeho kánonu hitů v podání jiných umělců. Album obsahuje dvě nové písně, které napsal Fogerty. Dne 17. listopadu 2011 vystoupil Fogerty v pořadu Late Show with David Letterman. Ve dnech 17. a 18. listopadu zahrál Fogerty v Beacon Theater v New Yorku dvě alba CCR, Cosmo’s Factory a Green River, v plném znění (20. listopadu hrál také v Cosmo’s Factory v Atlantic City). Vystoupil také v přenosu CBS z přehlídky na Den díkůvzdání, kde zahrál několik předem nahraných písní.
V lednu 2012 debutovala Fogertyho nová píseň „Swamp Water“ při úvodních titulcích nového seriálu televize Fox The Finder. Fogerty píseň pro seriál napsal a hostoval v jeho debutové epizodě. Dne 12. listopadu 2012 Fogerty oznámil, že píše své paměti a že kniha by měla vyjít v roce 2015.
Během oslav Dnů veteránů 2014 „Salute to the Troops“ v Bílém domě Fogerty vystoupil pro mnoho veteránů.
Dne 21. února 2015 byl hlavním umělcem při zápase série stadionů National Hockey League mezi Los Angeles Kings a San Jose Sharks na Levi’s Stadium v Santa Claře v Kalifornii.
V říjnu 2015 vydal Fogerty svou autobiografii Fortunate Son (Little, Brown & Co.).
V září 2017 podepsal Fogerty novou nahrávací smlouvu s BMG Rights Management, která se bude týkat připravovaného alba a jeho sólového katalogu.
Dne 25. června 2019 časopis The New York Times zařadil Johna Fogertyho mezi stovky umělců, jejichž materiál byl údajně zničen při požáru společnosti Universal v roce 2008.
V listopadu 2019 se Fogerty objevil v pořadu Public Broadcasting Station pledge week s názvem „John Fogerty: Fogerty: My 50 Year Trip“, záznam vystoupení z amfiteátru Red Rocks v Coloradu. Jeho poslední vystoupení se uskutečnilo 31. prosince 2019 ve Winstaru v Thackerville ve státě Oklahoma. Zbývající vystoupení jeho aktuálního turné „My 50 Year Trip“ byla odložena kvůli pandemii COVID-19.
Během výluky během pandemie na začátku roku 2020 začal Fogerty v doprovodu synů Shanea a Tylera a dcery Kelsy vydávat videa s dříve vydanými originály a covery. Pod značkou „Fogerty’s Factory“ vystupovala skupina na dálku v pořadu The Late Show with Stephen Colbert, v pořadu NPR Tiny Desk Concerts a na stanici SiriusXM Classic Vinyl. EP Fogerty’s Factory, které shromažďuje sedm písní z těchto vystoupení na dálku, vyšlo 28. května 2020, tedy v den Fogertyho 75. narozenin. Dvanáctiskladbová albová edice s dalšími lockdown vystoupeními následovala 20. listopadu.
Fogerty nazpíval doprovodné vokály v písni „Scream and Shout“, singlu skupiny svých synů Hearty Har, který vyšel 19. října 2020.