Otázka:
Po návštěvě přednášky o svatosti hebrejštiny mě napadá otázka: Proč tolik velkých knih Tóry – včetně Talmudu – není napsáno hebrejsky? Činí je to snad méně svatými?“
Odpověď:
Narazil jsi na jedno z tajemství židovského přežití. Jakkoli je hebrejština svatá a jakkoli je ústředním prvkem našich modliteb a studia, není tím, co nás definuje jako Židy.
Od té doby, co jsme byli vyhnáni z Izraele, mluvíme mnoha jazyky. Obvykle byl nový jazyk směsicí hebrejštiny a našeho hostitelského jazyka (aramejština, ladino, judeoarabština, jidiš). Jindy jsme prostě převzali místní jazyk a přidali několik typických židovských výrazů (jako v tomto článku).
Je to ideální? Ne, v ideálním světě bychom všichni mluvili hebrejsky.
Rabíni však pochopili, že to není hebrejština, ale Tóra, která nás udržuje jako národ. Náš jazyk, země pobytu, kultura a přízvuk se v průběhu dějin mnohokrát změnily. Přesto jsme tu dodnes. Tóra se totiž studovala a její micvy se dodržovaly ve všech dobách, zemích a za všech okolností. Nechť je ohrožen jazyk, ale ne poselství.
Kromě toho je tu ještě jeden zásadní bod: překlad Tóry není jen plánem, jak přežít vyhnanství. Je to také strategie směřující k mesiášskému ideálu.1
Abych to vysvětlil, vezmu to postupně:
Když jsme stáli připraveni vstoupit do země Kanaán, Tóra2 nám říká, že Mojžíš „vysvětlil celou Tóru“. O jaké vysvětlení se jednalo? Podle našich mudrců3 to byl překlad Tóry do sedmdesáti jazyků.
Proč ale Židé potřebovali slyšet Tóru v afrikánštině, aby mohli dobýt zaslíbenou zemi?
Rabí Jehuda Aryeh Leib Alter z Geru (ve svém klasickém díle Sefat Emet4) vykládá odpověď svého dědečka, rabiho Jicchaka Meira Altera (známého svým dílem Chidušej haRIM), že plán byl mnohem velkolepější. Mojžíš ve své prorocké vizi předvídal, že Židé budou jednoho dne vyhnáni z této zaslíbené země a budou potřebovat Tóru v jiných jazycích.
Ale i to je třeba objasnit: Proč sám Mojžíš třicet sedm dní před svou smrtí cítil potřebu osobně přeložit Tóru? Proč nemohl tuto práci přenechat budoucím vůdcům?“
Odpověď je hluboká:
Tóra je víc než jen souhrn písmen, slov a myšlenek. Je to Boží Tóra. Je svatá. Tak jako dobrý autor vkládá do svého díla celý svůj život a bytí, tak se B-h nachází ve své Tóře.
Tuto svatost však předpokládá pouze Tóra vyslovená a napsaná zcela stejným způsobem. Problém je v tom, že Bůh zjevil Tóru Mojžíšovi v hebrejštině. Mojžíš zase Tóru hebrejsky zapsal.
Jistě, kdokoli by mohl myšlenky Tóry přeložit. Bylo by to dobré čtení, možná by se dokonce stalo bestsellerem. Ale patřila by do oddělení svépomoci v Barnes & Noble, ne do synagogy. Taková kniha by nebyla Tórou.5 A její studium by nebylo svatým zážitkem.
Pokud by ovšem překlad nenabídl ten samý člověk, který Tóru od Boha přijal.
Mojžíš tedy Tóru přeložil osobně, čímž vtiskl její svatost všem překladům, které následovaly. Takže když se dnes učím Chumaš v angličtině, vlastně se spojuji s B-hem a studuji jeho moudrost.
A tím je dosaženo něčeho možná ještě většího: samotný anglický jazyk se stává sublimovaným. Protože pokaždé, když se Tóra studuje v určitém jazyce, světská písmena a slova se stávají posvátnými. A to natolik, že v zápatí mnoha našich stránek stojí: „Text na této stránce obsahuje posvátnou literaturu. Nepoškozujte jej prosím a neodhazujte.“
Postupně, jak Židé studují Tóru v každém jazyce, se celý svět pozvedá výš do říše Tóry, čímž jsme o krok blíže době, kdy „celá země bude naplněna poznáním Boha.“6 Kéž ten čas přijde velmi brzy.
Ve stejném duchu se vám mohou líbit i tyto články:
O jazyce
Musím se modlit hebrejsky?“
Tóra v čínštině
.