Podle učenců napříč historií ve skutečnosti nežijeme v roce, který je vytištěn na našich kalendářích. Čím více se zkoumá a studuje původ a vývoj datovacích systémů, tím více se ukazuje, že čas je jen takový, jaký si ho uděláme.
V západním světě se letopočet – ať už je to rok 1066 nebo 2018 – převážně vztahuje k počtu let, které uplynuly od narození Ježíše Krista. Označuje se buď pomocí staletí starého „anno domini“ neboli AD (zkrácená forma „roku vtělení našeho Pána“), nebo novějším „common era“ neboli CE. Ale vzhledem k tomu, že vlastně se stoprocentní jistotou nevíme, ve kterém roce se Kristus narodil, jak víme, že od té doby uplynulo 2018 let?“
Problém vyplývá z našich pramenů: čtyř evangelií a Pavlových listů. Matoušova a Lukášova evangelia nám říkají, že se Kristus narodil „za dnů krále Heroda Velikého“, který zemřel v roce, který bychom označili jako rok 4 před Kristem. Lukáš dodává, že to bylo také v době Augustinova sčítání lidu a Kviriniovy vlády nad Sýrií – která začala po roce 6 n. l. Podle této logiky by se Ježíš narodil buď před, nebo po tom, co používáme jako náš letopočet nula, který má označovat datum jeho narození.
Evangelium nám také říká, že Kristus začal svou službu ve svém 30. roce a že trvala tři roky až do umučení. Tvrzení, že ke Kristovu umučení a zmrtvýchvstání došlo o Velikonocích (které jsou datovány podle lunárních a slunečních cyklů), však také ponechává díry v datu Ježíšovy smrti, pokud by se narodil v roce nula: 33 N. L. Při použití Matoušových a Lukášových dat by k umučení mělo dojít buď v roce 29 n. l., nebo po roce 39 n. l.. Jak se tedy s tímto zmatkem vyrovnat? V jakém roce se podle systému AD skutečně nacházíme?“
Desítky let dopředu
Tento datovací spor fascinoval křesťanské teology a myslitele po celý středověk. Ve svých pokusech o jeho urovnání přišli skytský mnich Dionýsius Exiguus (zemřel asi v roce 544 n. l.) a poté anglický učenec Beda (zemřel v roce 734 n. l.) na to, že sluneční a měsíční cykly – které udávají den v týdnu, respektive datum úplňku – používané k výpočtu, kdy budou každý rok Velikonoce, se opakují každých 532 let.
Tento 532letý cyklus – založený na vynásobení 19letého cyklu Měsíce a 28letého cyklu Slunce – byl rozvržen do tabulek a na okraje byly přidány záznamy o známých historických událostech ve snaze sladit datum Velikonoc v daném roce s historickými událostmi, o nichž bylo známo, že se staly v témže roce.
A tak se hledání data dávno minulých i budoucích Velikonoc (středověkými autory obvykle označované jako věda „computus“, což znamená „výpočet“ nebo „počítání“) neodvolatelně spojilo se studiem datovaných historických událostí a s historií. Při používání této metody však Dionysius i Beda přišli na to, že jejich verze annus domini a jejich umístění Kristova narození obsahují chyby.
V roce, který bychom nazvali rokem 1076, dokončil irský mnich a kronikář Marianus Scotus rozsáhlou kroniku světových dějin. Po zestručnění čísel všech známých datovaných historických událostí Marianus prokázal, že Kristus se ve skutečnosti narodil o 22 let dříve, než bylo dosud uznáváno, což znamená, že psal v roce, který měl být datován 1098 n. l., nikoli 1076 n. l.
Marianova kronika byla rozšířena po celé křesťanské Evropě, a přestože byl jeho revidovaný annus domini dobře přijat, celá západní Evropa své číslování letopočtů náhle nezměnila. Zdá se, že přesnost tohoto systému datování byla méně důležitá než skutečnost, že existoval a fungoval jako prostředek k umístění dat minulých a budoucích událostí do srozumitelného rámce. Přepracovat tisíce let zaznamenané historie a staletí právní a správní dokumentace, to prostě Marianusovým současníkům zřejmě nestálo za námahu.
Jak tedy víme, v jakém roce se nacházíme? Je zřejmé, že se nacházíme v jakémkoli roce, podle jakéhokoli datovacího systému, který se rozhodneme používat. Ačkoli současným datovacím měřítkům dominuje rok 2018AD/CE, můžeme se stejně dobře rozhodnout používat měřítka poskytovaná jinými náboženstvími, vírami nebo kulturami. A kdo ví, jaká měřítka mohou být považována za použitelnější pro budoucí generace.