V arktickém chladném vzduchu na severu Skandinávie musí být něco opravdu zvláštního. Koneckonců od roku 2012, kdy OSN začala zveřejňovat své výroční zprávy o světovém štěstí, se všechny skandinávské národy trvale umisťují v první desítce a minimálně několik z nich se běžně objevuje v první pětce.
Když mluvíte o žebříčku 156 zemí světa založeném na otázkách kvality života, jak je uvádějí občané jednotlivých národů, a když mluvíte o sedmi letech v řadě, kdy se trvale umisťují na tak vysokých příčkách, je jasné, že tito lidé dělají něco správně.
Ale jak je to s Finskem? V posledních dvou letech se Finsko umístilo na prvním místě žebříčku štěstí a hned za ním se umístilo Dánsko a Norsko. (A nezapomeňme na Švédy: V roce 2019 se Švédsko umístilo na sedmém místě, přičemž v roce 2018 bylo na 9. místě.“
Nejvyšší příčka však opět patří Finsku. Je zvláštní, že ze čtyř výše uvedených zemí – Švédska, Norska, Dánska a Finska – se jako o Skandinávii obecně hovoří pouze o prvních třech. Až na to, že někdy se o Finsku jako o skandinávské zemi Mluví, záleží na tom, kdo mluví.
Takže co je, to je, je Finsko součástí Skandinávie, nebo není?
Stav vztahu:
Pro odpověď na otázku, zda je Finsko součástí Skandinávie, musíte trochu zapátrat v geografii země, historii regionu, jazycích, kterými se tam mluví, a měnící se politice v průběhu dlouhých staletí sahajících až do temného středověku, kdy tyto země poprvé vznikaly jako řádné národy.
Vždyť Finsko hraničí se Švédskem i Norskem, takže mezi nimi docházelo k významným kontaktům po stovky let. A spolu s těmito dvěma národy a Dánskem – což je třetí země, která je obecně považována za součást Skandinávie – má Finsko také mnoho společného, pokud jde o kulturu, historii, náklonnost k moři, Vikingy a mnoho dalšího.
Ale pokud jde o většinu odborných definic, Finsko se obvykle z rozhovorů o Skandinávii vynechává. Aby to bylo ještě komplikovanější, definice Skandinávie a to, zda Finsko patří do Skandinávie, nebo ne, závisí na kontextu a na tom, o čem se přesně mluví.
Pojďme si to všechno rozebrat.
Historie v zemi „nebezpečí“
Vhodným začátkem by mohlo být samotné slovo „Skandinávie“ a podívat se na to, odkud vůbec pochází. Původně toto slovo vychází z oblasti na samém jižním cípu Švédska, která se nazývá „Scania“.
Historikové tvrdí, že jako první dali tomuto regionu toto jméno staří Římané, když se při průzkumu zemí severně od svých pevností v dnešním Německu domnívali, že se jedná o ostrov.
Ačkoli se však obecně uznává, že to byli Římané, kdo tuto oblast pojmenoval Scania, o kořenu slova se vedou spory. Obecně se má za to, že Scania, a tedy i Skandinávie, pochází z germánského slova pro „nebezpečí“ nebo „škodu“, tedy ze stejného kořene, z něhož pochází anglické slovo „scathing“.
Když byla oblast Scania kdysi součástí Dánska, od roku 1720, kdy Švédové nakonec vyhráli sérii válek o kontrolu nad touto oblastí, patří Švédsku.
Dodnes je Scania názvem nejjižnější švédské provincie a nachází se v ní 33 obcí včetně třetího největšího švédského města Malmö.
Ale když se podíváte na mapu oblasti, kterou tito dávní římští objevitelé zhruba označili jako Scania, a pak si ji zvětšíte a uvidíte, jak malý kousek země to v kontextu Skandinávie ve skutečnosti je, zdá se divné, že by se celá obrovská oblast zahrnující Švédsko, Norsko a Dánsko začala jmenovat podle tohoto relativně malého místa.
Pro mnohé nezasvěcené je ještě podivnější, že není ani jasné, proč otázka, zda je Finsko ve Skandinávii, vůbec existuje, vzhledem k jeho těsné blízkosti a podobnosti se Švédskem, Norskem a Dánskem.
Geografie a kolonizátoři
Finsko je osmou největší zemí Evropy podle rozlohy, ale zároveň je nejřidčeji osídlenou zemí Evropské unie. Na severu a západě hraničí se Švédskem i Norskem a na východě s Ruskem.
Jižní část země zaujímá poloostrov oddělený od Švédska Botnickým zálivem na západě, Baltským mořem na jihozápadě a Finským zálivem na jihu, přes který se rozkládá Estonsko.
Vzhledem k tomu, že Finsko je další severoevropskou zemí s podobnou kulturou a se staletou společnou historií se Švédskem, Norskem a Dánskem – nemluvě o tom, že se dvěma z nich doslova sousedí -, mohli byste si myslet, že vztah mezi Finskem a Skandinávií bude poměrně jednoznačný.
Tradičně označované skandinávské země jsou však poněkud izolované na svém vlastním poloostrově, kde Dánsko vyčnívá a vzdaluje se od zbytku Evropy a Severní moře odděluje všechny tři země od zbytku světa na východě, což jim dává staletí relativní izolace a izolovanosti.
A jak je vidět při letmém pohledu na mapu, odpověď na otázku, zda je Finsko součástí Skandinávského poloostrova, zní jednoznačně ne.
Politický a historický případ Finska je v důsledku jeho geografické polohy také odlišný a také on podbarvuje to, zda Finsko patří do Skandinávie. Tato východní hranice, kterou Finsko sdílí s Ruskem, již dlouho mění pravidla hry z hlediska historie země.
Ve skutečnosti je hlavní město Finska Helsinky vzdáleno necelých 200 mil od Petrohradu, který byl po staletí hlavním městem ruského impéria.
Mít na prahu tak mocného a ambiciózního souseda mělo pochopitelně mocný vliv na vývoj finské kultury a identity a je třeba ho zohlednit v rovnici, zda je Finsko součástí Skandinávie, a pokud ne, proč ne.
Ale tím komplikace nekončí, protože jak bylo zmíněno výše, na druhé straně Finska leží Švédsko, které bylo po mnoho set let rovněž mohutnou, válečnickou, bohatou a dobře vybavenou světovou velmocí s vlastními ambicemi na budování říše.
Otázku, zda je Finsko skandinávské, navíc ještě více zamotává skutečnost, že Švédové nejsou jen sousedy Finska – kdysi byli jeho vládci.
Švédi skutečně ovládali Finsko více než šest století, počínaje někdy polovinou 13. století, kdy se Švédové zmocnili vlády nad Finskem a začali tam posílat tisíce kolonistů, kteří tam žili a šířili svou kulturu a jazyk.
Toto období švédské kolonizace a kontroly Finska probíhalo v době křížových výprav, kdy švédská vláda a náboženské mocenské elity považovaly nejen za svaté poslání obrátit převážně pohanské obyvatelstvo Finska na křesťanství, ale také za výnosný podnik, díky němuž mohly využívat finský lid a zdroje.
Švédská nadvláda nad Finskem skončila na počátku 19. století, kdy se Finové zbavili švédské kontroly prostřednictvím osvobozenecké války.
Vzhledem k tomu, že se však švédští kolonisté v průběhu stovek let zabydleli a asimilovali v pobřežních oblastech a zároveň importovali svůj jazyk a zvyky, identita finského národa se navždy změnila.
Zůstává tedy otázka: Je Finsko skandinávské? A vzhledem k vlivu Švédů ve Finsku, což je koneckonců další národ, který je všeobecně přijímán jako součást Skandinávie, proč není součástí Skandinávie také Finsko?“
No, legrační je vyhazování švédských vládců a zbavování se jejich kontroly: V roce 1809 zasáhli Rusové – vzpomínáte si na Rusy na druhé hranici Finska? – a začlenili Finsko do Ruské říše jako Finské velkoknížectví.
Přestože se Finové po ruské revoluci v roce 1917 prohlásili za nezávislé, ruský vliv na vnitřní záležitosti Finska přetrval až do dob studené války.
Jazyk
Což nás přivádí k další komplikaci v bouřlivé a nepřehledné změti, kterou je otázka, zda je Finsko součástí Skandinávie:
Takže navzdory tomu, že v 19. století zasáhli Rusové, Švédové vládli Finsku již více než půl tisíciletí a podařilo se jim prostřednictvím kolonizačních projektů integrovat tisíce svých lidí do pobřežních oblastí Finska. Je tedy naprosto logické, že se zde hojně mluví švédsky.
Jistě, finština i švédština jsou uznány jako finské národní jazyky. Zařazení švédštiny mezi národně uznávané úřední jazyky – nemluvě o celé další historii prolínání Švédska s finskými obyvateli, správou a historií – by se mohlo zdát jako silný argument ve prospěch potvrzení, že Finsko je součástí Skandinávie.
Ale vydržte chvíli, protože v sáze o odpovědi na otázku, zda jsou Finové Skandinávci, je ještě jeden zvrat.
To proto, že zatímco tři národy, které jsou tradičně uznávány jako skandinávské, mají společné vzájemně srozumitelné jazyky – to znamená, že Norové, Švédové a Dánové si ve všech třech jazycích v podstatě rozumí -, finština není součástí stejné jazykové rodiny.
Finština je uralský jazyk, který má blíže k estonštině než ke švédštině. Ve skutečnosti je to jediný ze čtyř jazyků používaných v EU, který nemá kořeny v indoevropštině, z níž vychází většina evropských jazyků.
Dalším bodem, který pomáhá vysvětlit, proč není Finsko považováno za skandinávskou zemi, je to, že navzdory všem těm letům švédské nadvlády a kolonizace a přijetí švédštiny jako jednoho z finských národních jazyků je rozloha území, které kolonizující Švédové zabrali, relativně malá ve srovnání s obrovskou rozlohou celé země.
V důsledku toho je mateřským jazykem plných 89 % Finů finština a pouze 5,3 % obyvatel země hovoří švédsky.
Je třeba si také uvědomit, že ve Finsku žije početná a jedinečná populace původních obyvatel zvaných Sámové, kteří žijí na dalekém severu a hovoří vlastním samostatným jazykem.
Takže nakonec, když naprostá většina země hovoří jazyky, které nejsou tak snadno slučitelné s jazyky tradičně definovaných skandinávských národů, dostáváme se k poměrně silnému argumentu, proč Finsko není součástí Skandinávie.
Ale udělejme krok zpět:
Proč si tito chlapíci nechtějí hrát slušně a nenechají v klubu i Finsko? Jedno slovo:
Na slově Skandinávie je zvláštní, že navzdory jeho kořenům, které mají původ v tom, že staří římští mořeplavci pojmenovali část dnešního Švédska Scania, když se mylně domnívali, že jde o ostrov, je jeho moderní používání relativně nedávným jevem.
Označovat lidi z Norska, Švédska a Dánska jako Skandinávce se začalo běžně používat až v polovině 19. století.
To proto, že se zpopularizovalo v rámci tzv. skandinávského hnutí, politického postoje, který usiloval o sjednocení Norska, Švédska a Dánska v duchu spolupráce.
Skandinavisté prosazovali myšlenku jedinečné společné skandinávské minulosti prostřednictvím kultury, literatury a jazyka.
Skandinavisté, vedeni převážně studenty a s podezřením pozorováni monarchy vládnoucími svým národům, se snažili sjednotit všechny tři země podobně jako ti, kteří se v té době snažili o totéž v Německu a Itálii.
Zapomeňte také, že v tomto období a v důsledku napoleonských válek se Finsko dostalo pod křídla Ruského impéria.
Takže navzdory tomu, že švédští přistěhovalci ve Finsku hlasitě podporovali skandinavistické postoje, pro národ jako celek byl car a jeho armády obrovským důvodem, proč se Finsko a Skandinávie od sebe vzdálily více než kdy jindy.
Dalším důležitým faktorem, proč se tito studenti 19. století rozhodli nezařadit Finsko do své definice Skandinávie, který je třeba uznat, je skutečnost, že ze strany Švédů existovaly vůči Finům jisté dlouhodobé předsudky.
V průběhu 17. a 18. století je dobře zdokumentována historie, kdy Švédové považovali Finy za podřízený národ, jehož jazyk a kultura byly ve srovnání se Švédskem primitivní.
Příznivcem tohoto hnutí byl i slavný dánský spisovatel Hans Christian Andersen, který v roce 1839 napsal báseň „Já jsem Skandinávec“. Andersen o básni napsal, že se snažil vykreslit „krásu severského ducha, způsob, jakým se tři sesterské národy postupně sblížily“.
Skandinávské hnutí ztratilo na síle v roce 1864, kdy Dánsko, napadené rakouským císařstvím, zjistilo, že jeho prosby o pomoc od dříve dobrých přátel Švédska a Norska jsou ignorovány.
Ale Andersenova báseň nás přivádí k dalšímu nejasnému bodu odpovědi na otázku, proč není Finsko součástí Skandinávie:
Přestože jsme viděli, proč dochází k pochopitelným nejasnostem ohledně pojmu Skandinávie a co se rozumí pod pojmem „skandinávské země“, ve skutečnosti je poměrně všeobecně uznáváno, že když slyšíte pojem „severské země“, má mluvčí na mysli nejen Norsko, Švédsko a Dánsko, ale také Finsko a Island spolu se všemi jejich přidruženými územími.
Tento komplexnější soubor definic je moderními vědci používán nejčastěji.
Od rodilých obyvatel tohoto regionu je také mnohem častěji slyšet odkaz na souhrnnější „severské země“ nebo prostě „Seveřany“.
Pokud si promluvíte s lidmi z této oblasti, zejména s mladšími generacemi, zjistíte, že mnozí z nich považují „Skandinávii“ ve vztahu pouze ke Švédsku, Norsku a Dánsku za zastaralé a zbytečné rozdělování lidí, kteří jsou si v mnoha ohledech dost podobní.
Koneckonců, když uvážíte, co mají tyto země společného – zejména vzhledem k dlouhé provázané historii Finska se Švédskem -, dává inkluzivnější postoj prostě větší smysl.
Pro začátek, ve Finsku je stále spousta lidí, pro které je švédština rodným jazykem. Všech pět severských zemí má společné předky, kteří se volně plavili mezi všemi těmito a mnoha dalšími břehy.
Přeneseme-li to do moderní doby, je třeba zmínit skutečnost, že hospodářství, politika a sociální struktury všech pěti severských zemí jsou si pozoruhodně podobné.
Sdílejí dokonce zvláštní regionální dohodu o cestovních pasech nazvanou Severská pasová unie, což je jistě známkou toho, že to, co mají společné, daleko převažuje nad jejich rozdíly.
Takže možná ještě lepší otázka by byla: Je Finsko severské, nebo skandinávské? Jak jsme již viděli, pokud jde o nejpřísnější definici těchto dvou pojmů, můžete argumentovat oběma způsoby.
Finsko má zjevně silné kulturní vazby na Švédsko, protože mu v podstatě 600 let vládli Švédové a značná část obyvatelstva dodnes mluví švédsky.
Sousední státy Norsko a Dánsko jsou také blízko a v průběhu staletí mezi nimi a Finskem docházelo k bohaté kulturní a DNA výměně.
Na druhou stranu existuje něco, čemu se říká Skandinávský poloostrov, a velká část Finska na něm není. Skutečný poloostrov se skládá ze Švédska, Norska, severozápadní části Finska a malého kousku Ruska.
Na druhé straně Dánsko, které bylo dlouho považováno za nedílnou součást Skandinávie, také není na Skandinávském poloostrově, takže je to tak.
Možná jde spíš než o geografii o to, jak lidé sami sebe a sebe navzájem kategorizují. Historie samozřejmě rezonuje i po letech, kdy k událostem došlo, a nadále zabarvuje způsob, jakým jsou národy a lidé vnímáni dnes.
Podíváme-li se například na vznik popularizace slova Skandinávec na počátku 19. století, došlo k záměrné volbě studentských vůdců skandivanského hnutí odpovědět těm, kteří se ptali, zda jsou Finové Skandinávci, hlasitým „Ne“.“
Dopad událostí ruské revoluce měl navíc významný historický vliv na to, jak se nejen Švédové a Finové budou rozhodovat, zda je Finsko skandinávské – zabarvil i pohled zbytku světa na tuto otázku.
S ohledem na stále přítomnou blízkost Ruska byli Finové možná pochopitelně zařazeni do samostatné kategorie oproti ostatním svým blízkým sousedům.
Co si myslí Finové?
Ale pokud budeme tvrdit, že nejvíce záleží na samotných lidech a jejich vlastních kulturních definicích, pak by nakonec na otázku, zda je Finsko součástí Skandinávie, měli odpovědět obyvatelé tohoto regionu.
Považují se Finové za Skandinávce?
Na to se samozřejmě názory jednotlivých lidí budou lišit. Ale i při minimálním průzkumu se najde spousta lidí, kteří z této oblasti pocházejí a kteří tvrdí, že pojem „severský“ považují nejen za všeobjímající, ale také za logičtější.
Pokud se vrátíme na začátek, stačí si uvědomit, že všech pět severských zemí se pravidelně umisťuje na předních příčkách žebříčku World Happiness Report, a to z velké části díky společným hodnotám a způsobům péče o život svých občanů, a to by mělo do značné míry přispět k zodpovězení otázky, zda je Finsko součástí Skandinávie:
Jistě to tak vypadá, alespoň v duchu.
Nejlepší odpověď na otázku, proč není Finsko součástí Skandinávie, může znít takto: Možná není, ne podle nejpřísnější definice.
V dnešní době je však důležitější, že se dávný sen o solidaritě a spolupráci mezi národy jako Norsko, Švédsko a Dánsko rozšířil a zmodernizoval tak, že dnes přijímá i Finsko a Island.
V dnešní době se obyvatelé skandinávských národů – a šířeji řečeno severských zemí – často považují za součást větší rodiny lidí, kteří mají společné kořeny, kulturu, historii a společenské priority.
A není to koneckonců to nejdůležitější?
Skandování. Objevování Skandinávie.