Odpověď je samozřejmě stále do značné míry spekulativní, ale jde k jádru několika zajímavých sporů o rozdíly mezi mikroevolucí (změny v rámci rozmnožujících se populací a mezi nimi v průběhu času) a makroevolucí (vznik a zánik identifikovatelných druhů). Zajímá tazatele, zda dojde ke změnám u Homo sapiens, nebo zda se objeví nové druhy Homo? Například geografická izolace je jedním z tradičních mechanismů, na které se odvoláváme při spouštění vzniku nových druhů; někteří odborníci proto paušálně tvrdí, že evoluce člověka skončila, protože v moderním světě není nikdo skutečně izolován od zbytku lidstva. A podle toho, jak by mohla být použita, by kultura a technologie mohly buď některé lidi izolovat od ostatních, nebo by je mohly pomoci znovu normalizovat vůči zbytku.
Meredith F. Smallová, docentka na katedře antropologie Cornellovy univerzity, nabízí jeden z pohledů:
„Především lidé ve skutečnosti nezměnili pravidla přírodního výběru. Mohli bychom si myslet, že díky tomu, že máme kulturu – a s ní i nejrůznější lékařské zásahy a technologie -, jsme vůči přírodnímu výběru imunní, ale příroda postupuje jako obvykle. Evoluce je definována jako změna genových frekvencí v čase, což znamená, že v průběhu generací dojde ke změnám v genofondu, a lidé tyto změny zažívají stejně jako jakýkoli jiný organismus. Někteří lidé žijí a někteří umírají a někteří lidé si předávají více genů než jiní. Proto v průběhu času dochází ke změnám v lidském genofondu.
„Mohli bychom však předpokládat, že při všech těch kulturních a technologických zásazích dojde k nějakému ovlivnění složení genofondu, a to také dochází. Vezměme si jako příklad neštovice. Před lety zemřely miliony lidí na neštovice a jejich geny se nepředávaly dál, protože mnozí z nich zemřeli před dosažením reprodukčního věku. V lidském genofondu pak chyběly geny těchto lidí. Ale nyní, když byly neštovice z planety vymýceny, lidé, kteří normálně na tuto nemoc zemřeli, nyní žijí, pravděpodobně mají děti, a tak přispívají do lidského genofondu. Jiný příklad: porodnost vždy klesá, čím jsou země vyspělejší a ekonomicky bohatší. Nejvyšší porodnost je dnes v Latinské Americe, Africe a Asii. Lidé v těchto místech jsou nyní hlavními přispěvateli do lidského genofondu. Za mnoho generací bude lidský druh tvořen více geny z těchto skupin než z rozvinutých zemí.
„A tak kultura, vývoj a medicína mohou změnit tenor lidského genofondu, ale neberou mu sílu evoluce, sílu změny. Mějte také na paměti, že kultura se nemusí jevit jako „přirozená“ síla, ale protože je součástí našeho prostředí, je stejně přirozená jako nemoci, počasí nebo zdroje potravy. My ve vyspělých zemích si možná myslíme, že jsme vůči přírodnímu výběru imunní, protože jsme obklopeni materiálními statky a špičkovou technologií, ale tato imunita je iluzí. Technologie nás nechrání před ničím a medicína jistě nevyléčila všechny nemoci – jen se zeptejte lidí v Nebrasce u Červené řeky, co si o tom myslí!“
„My ve vyspělých zemích se máme pohodlněji, ale stále umíráme a stále přispíváme rozdílně budoucím generacím. A hlavně si musíme uvědomit, že pohled vyspělých zemí na lidský druh je velmi zúžený pohled na lidstvo. Většina lidské populace takto nežije; více než polovina lidí na Zemi nikdy nemluvila telefonem.“
.