Když přijde řeč na skutečné zločiny, některé lidi tento žánr fascinuje, ale nemusí do něj nutně investovat. A pak jsou jiní, kteří mají tendenci brát zločin za svůj, stávají se občanskými detektivy a snaží se najít dílky někdy nekonečné skládačky. Zesnulá autorka Michelle McNamarová patřila do té druhé kategorie a přitahovaly ji zločiny osoby zprvu známé jako East Area Rapist a Original Night Stalker. Její neúnavné pátrání po těchto ohavných zločinech se nakonec stalo námětem její posmrtně vydané knihy I’ll Be Gone In the Dark, která byla nyní adaptována do nového dokuseriálu na HBO.
Šestidílný seriál rozebírá „závislost“ zesnulé autorky na příběhu, která zoufale hledá odpovědi na to, co se stalo s člověkem, který v letech 1976-1986 spáchal několik vloupání, znásilnil přes 50 lidí a více než tucet jich zavraždil. Z rozhovorů s rodinnými příslušníky, různými zdroji/známými, s nimiž se v době výzkumu stýkala, a úryvků z její knihy (pasáže z ní po celou dobu vypráví hvězda seriálů The Office a Gone Baby Gone Amy Ryanová) seriál pokračuje v pátrání po skutečné identitě pachatele, který pravděpodobně našel odpověď téměř po půl století.
V prvních minutách první epizody uslyšíte, že pachatel je označován původním jménem EAR-ONS, což je kombinace dvou různých zkratek:
- EAR-East Area Rapist
- ONS-Original Night Stalker
Z prvních zpráv vzniká dojem, že se obě zkratky vztahují k různým případům, které se zdánlivě překrývaly. Podle zprávy časopisu Rolling Stone měl EAR na svědomí více než 50 znásilnění v severní Kalifornii, za kterou seriál konkrétně označuje oblast Sacramenta. V roce 2001 stát zřídil databázi, která shromažďovala DNA všech obviněných nebo odsouzených zločinců. To pak spojilo EAR s mužem, který ve stejném období spáchal sérii vražd v jižní Kalifornii, označovanou jako ONS. Díky této nové technologii vyšetřovatelé zjistili, že EAR i ONS jsou ve skutečnosti jedna a tatáž osoba.
Jak to, že lidé méně znají EAR-ONS a znají ho jako Golden State Killer? Inu, za tento termín může poděkovat právě McNamarové, která ho vymyslela v roce 2013 ve svém článku pro Los Angeles Magazine, kde popisovala svou posedlost případem a snažila se zvýšit povědomí o něm.
„Vrah ze Zlatého státu je málo známý; neměl ani chytlavé jméno, dokud jsem ho nevymyslela já,“ napsala. „Jeho dopadení bylo příliš nízko na to, aby se dalo odhalit na seznamu priorit jakéhokoli orgánu činného v trestním řízení.“
„Pokud se tento nejchladnější z případů podaří rozlousknout,“ pokračovala, „může to být i díky práci občanských slídilů, jako jsem já (a hrstka detektivů z oddělení vražd), kteří analyzují a teoretizují, a doufají, že se jim podaří objevit tu jedinou stopu, která ze všech slepých uliček udělá stopu – jediný detail, který nás přivede tváří v tvář psychopatovi, jenž zabírá tolik našich bdělých hodin a snů.“