Dear EarthTalk: Vím, že velké ryby obsahují hodně rtuti, ale kde se bere? A co děláme pro to, abychom této kontaminaci zabránili?“
— Alison Bronner, Atlanta, GA
Rtuť v rybách, které rádi jíme, je ve Spojených státech a stále častěji i ve světě velkým problémem. Samotná rtuť je přirozeně se vyskytující prvek, který je přítomen v celém životním prostředí a v rostlinách a živočiších. Lidská průmyslová činnost (např. výroba elektřiny z uhlí, hutnictví a spalování odpadu) však zvyšuje množství rtuti v ovzduší, která se nakonec dostane do jezer, řek a oceánu, kde ji pozřou nic netušící ryby a další mořští živočichové.
Jakmile se tato rtuť dostane do mořského potravního řetězce, „bioakumuluje“ se ve větších predátorech. Proto je obecně rizikovější jíst větší ryby než menší. Ti z nás, kteří jedí příliš mnoho ryb s obsahem rtuti, mohou trpět řadou zdravotních potíží včetně reprodukčních potíží a poruch nervového systému. Americká agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) uvádí, že u lidských plodů vystavených rtuti před narozením „může být zvýšené riziko špatných výsledků v neurobehaviorálních úkolech, například při měření pozornosti, jemné motoriky, jazykových dovedností, vizuálně-prostorových schopností a verbální paměti“. Až 10 % amerických žen v plodném věku má v krvi tolik rtuti, že jejich vyvíjející se děti jsou vystaveny zvýšenému riziku vývojových problémů.
Ve spolupráci s americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv vydává EPA pravidelně rozhodnutí o tom, jaké množství rtuti je pro spotřebitele bezpečné přijímat při konzumaci ryb. Státní a kmenové úřady pro životní prostředí a/nebo ministerstva zdravotnictví vydávají na základě federálních směrnic doporučení pro konzumaci ryb ve vodních útvarech v jejich jurisdikci. EPA sdružuje tato místní a regionální doporučení na svých webových stránkách, kde mohou spotřebitelé a rybáři kliknutím na mapu států zjistit, která doporučení mohou platit v jejich oblasti.
Pokud jde o to, kterým rybám se vyhnout, nezisková organizace Environmental Defense Fund (EDF), která provozuje praktické webové stránky Seafood Selector, uvádí, že lidé, kteří mají obavy ze rtuti, by se měli vyhýbat tuňákovi obecnému, muréně, makrele královské a marlinovi. Poměrně velkou zátěž rtutí nesou také sinice, žralok, mečoun, divoký jeseter, ouklej a tuňák velkooký. Obavy, ale v o něco menší míře, vzbuzují také karas obecný, okoun chilský, krab modrý, mník jednovousý, makrela španělská, okoun skvrnitý, wahoo, treska tmavá, chňapal, halibut, kachlovec, kamenáč a sobol, jakož i tuňák černoploutvý, tuňák bílý a tuňák žlutoploutvý.
Kromě toho, co mohou udělat jednotlivci, aby se vyhnuli rtuti, začala vláda USA a státy spolupracovat na snížení emisí rtuti z elektráren. Začátkem letošního roku navrhla agentura EPA nové „normy pro rtuť a toxické látky v ovzduší“ regulující emise rtuti z energetických podniků v celé zemi s cílem snížit množství rtuti vypouštěné při spalování uhlí o 91 % do roku 2016. Na jiném místě podepsali zástupci 140 zemí na zasedání řídící rady Programu OSN pro životní prostředí v keňském Nairobi v roce 2009 dohodu o snížení globálního znečištění rtutí. Dohoda zavazuje signatářské země – včetně USA – ke snížení používání a emisí rtuti. Právně závazná smlouva, která stanoví, o kolik budou muset jednotlivé země snížit emise rtuti, začne platit v roce 2013.
KONTAKTY: EDF Selector Seafood, apps.edf.org/page.cfm?tagID=1521.
EarthTalk® je napsán a editován Roddy Scheerem a Dougem Mossem a je registrovanou ochrannou známkou E – The Environmental Magazine (www.emagazine.com). Dotazy zasílejte na adresu: [email protected]. Předplatné: www.emagazine.com/subscribe. Zkušební vydání zdarma: www.emagazine.com/trial.
.