Věděli jste, že šamponování bylo poprvé vynalezeno v Indii?
Vzniklo z hindského slova champu, které se vyvinulo ze sanskrtského slova chapyathi.Toto slovo v podstatě znamená „masírovat nebo lisovat“.
Praktika používání šamponu se datuje do roku 1500 n. l., kdy se připravoval odvar z vařených reetha (mýdlových bobulí), amla (angreštu), ibišku, shikakai (akácie) a dalších k vlasům šetrných bylin, který se používal na pokožku hlavy pro ozdravení a vyčištění kadeří.
V mnoha domácnostech po celé Indii babičky stále dodržují tuto praxi, kdy suší určité listy a květy a připravují z nich pastu. Kdyby bylo po vůli mé nestarší babičce, stále by si vyráběla vlastní šamponový prášek.
Jak se šampon dostal na západ?

Sake Dean Mahomed, narozený v roce 1759 v Patně, patřil do rodiny z holičské komunity. Tento mladík vyrůstal a učil se technikám výroby bylinných lektvarů a mýdel. Cestou se také naučil umění provádět lidem champi, známé také jako masáž hlavy.
Na počátku 19. století se s manželkou a dětmi přestěhoval do Anglie. Právě v Brightonu si otevřel lázně, které nazval Mahomedovy lázně a kde svým patronům nabízel masáže hlavy.
Masážemi hlavy byl tak proslulý, že se brzy stal osobním „šampiónem“ krále Jiřího IV. a krále Viléma IV.
Podle zprávy, kterou zveřejnil Scroll, byly v různých patrech oddělené lázně pro dámy a pány; „budoár“ neboli obývací pokoj pro ty první a „soukromý salon“ pro ty druhé. Zatímco klienti čekali, až na ně přijde řada, mohli si v krásných čítárnách prohlížet noviny a časopisy. Na stěnách byly obvyklé indické krajiny a vzory, které vybral děkan Mahomet. K dispozici byla také „sluneční místnost“, kde se patroni mohli vyhřívat na slunci, pokud si to přáli.
Jeho popularita byla tak dalekosáhlá, že k němu nemocnice posílaly pacienty, čímž si vysloužil přezdívku doktor Brighton. Poté vydal knihu s názvem „Shampooing, or benefits resulting from the use of Indian Medicated Vapour Bath“ (Šamponování aneb výhody plynoucí z používání indické parní lázně).
Teprve mnohem později, v roce 1900, se význam slova šampon posunul od pouhé masáže k aplikaci jiné látky na vlasy za účelem jejich očištění.
Sachetové šampony

První sáčkový šampon vyrobila v Indii společnost, která tento výrobek učinila cenově dostupným – Chik Shampoo.
Jakmile se tento výrobek stal populárním, stal se nepostradatelnou součástí hygienických návyků lidí.
Od vynálezu Sake Deana Mahomeda jsme ušli dlouhou cestu; dnes jsou na trhu dostupné všechny druhy a typy šamponů – s permutacemi a kombinacemi pro různé potřeby – suché vlasy, barvené vlasy, a dokonce i dětské vlasy.
Výzkumy naznačují, že výskyt laurylsulfátu sodného (SLS) v šamponech je pro nás důvodem k vážným obavám. Je známo, že poškozuje vlasové folikuly a má za následek padání vlasů, způsobuje nerovnováhu našeho imunitního systému, vede k šedému zákalu u dospělých a také brání správnému vývoji dětských očí.
Zvyšující se povědomí o těchto vedlejších účincích vedlo k oživení přírodních a ekologických výrobků, které nepoškozují lidské tělo ani životní prostředí. Pokud byste chtěli některé z nich prozkoumat, pak se zastavte v obchodě The Better India Shop zde.