Beethovenovi bylo kolem třiceti let, když začal ztrácet sluch, takže měl za sebou mnoho let komponování. Dá se říci, že většinou věděl, jak bude hudba znít, když ji dával na papír. Beethoven byl však proslulý opravami, takže mu tento proces nemusel jít snadno.
Přesto měl jako všichni skladatelé „vnitřní sluch“ pro hudbu. V době, kdy psal svou Devátou symfonii – tu více než hodinovou s celým orchestrem, sborem a sólisty -, byl už téměř deset let hluboce hluchý. Nemohl by tento „vnitřní sluch“ časem slábnout?“
Jediným člověkem, který by mohl pomoci odpovědět na tuto otázku, je skotská multiperkusionistka Evelyn Glennie.
„Když jsem se rozhodla studovat hudbu na plný úvazek, stále ve mně přetrvával pocit, že být hluchý znamená mlčet,“ říká Glennie, která je hluboce hluchá od svých 12 let. „Hrát hudbu znamenalo zvuk. Takže v podstatě tyto dvě věci nemohly jít dohromady.“
Glennie byla v 16 letech přijata na Královskou hudební akademii díky tomu, že akademii přesvědčila, že dokáže „slyšet“ i jinými částmi svého těla.
„Pro mě to byl případ snahy umožnit lidem pochopit, že celé mé tělo je jako rezonanční komora. Je to něco jako obrovské ucho, jak se říká,“ řekla.
Jinými slovy, „slyší“ celým svým tělem. Její Ted Talk s názvem „Jak skutečně naslouchat“ byl zhlédnut více než 6 milionkrát.