Podobnosti a rozdíly mezi protestanty a katolíky byly tématem několika mých blogových příspěvků a je tomu tak i dnes. Snažil jsem se o těchto věcech nehovořit příliš evangelicky, ale spíše osvětově, protože proces přechodu od jednoho k druhému nebyl ničím jiným než poučným. Dnešní téma: Rozdíl mezi protestantskými duchovními a katolickými kněžími, jak ho dokážu nejlépe rozeznat.
Výše uvedený nadpis je trochu zavádějící, protože katolický kněz může být označován jako pastor a někteří protestantští pastoři – mám na mysli episkopální – jsou označováni jako kněží. A ano, vím, že všichni máme být duchovními a podobně. Ale chápete ten drift – mluvím o pastorech jako profesionálech z blízké strany protestantské reformace a o kněžích jako profesionálech pocházejících z její vzdálenější strany. Takže po 40 letech pozorování těch prvních – z toho 18 let v domácnosti jednoho z nich – a asi 1,5 krátkého roku pozorování těch druhých, zde je seznam rozdílů a podobností:
1. Jaké jsou rozdíly mezi faráři? Kněží jsou muži. Pastoři nemusí být nutně muži. (Nebojte se, bude to ještě zajímavější.)
2. Pastoři se mohou ženit. Kněží se nemohou ženit, ačkoli někteří kněží jsou ženatí (ale pouze pokud byli ženatými duchovními v anglikánském společenství a pak konvertovali). Mnoho evangelických sborů skutečně nedůvěřuje neženatým mužským duchovním. A katolické sbory by samozřejmě vyžadovaly dobré vysvětlení pro ženatého.“
3. Pastoři mohou mít biologické děti. Stejně tak mohou mít děti kněží. Ale jediný druh kněží, kteří mohou mít děti a nedostanou se do potíží, je druh, který jsem zmínil v bodě 2, a také kněží, kteří usilovali o kněžské svěcení poté, co jim zemřela manželka. Vím přinejmenším o jednom.
4. Pastoři jsou povzbuzováni – doufám a předpokládám – k tomu, aby měli sexuální vztah se svou manželkou. (Ale prosím, ne na střeše. A ušetřete nás detailů.) Kněží jsou však „ženatí“ s církví. Celibát není odmítnutím sexuality. Zvolený celibát má být symbolem vzkříšení, předobrazem spojení Krista a jeho církve tady a teď, času a místa, kdy se již nebudeme dávat a dávat v manželství. (Mimochodem, to nejsou má vlastní slova.) Ergo, jakékoli tlachání o chudácích kněžích, kteří musí žít v celibátu, je plýtváním dechem. Rozhodli se pro něj svobodně. Je to učení, které by se dalo změnit, ale kolegium biskupů o to nadále nejeví zájem. Ve světě, který – navzdory všem našim technologiím a rozvoji – se zdá být fixován na sex, to bude pravděpodobně lidi i nadále mátlo, zejména mimo církev.
5. Děkuji. Když už mluvíme o manželství, neviděl jsem u kněží a pastorů žádný rozdíl v jejich chápání křesťanského manželství a jeho optimálního i reálného fungování. Jan Pavel II. byl v otázce manželství génius. Od obou jsem v této věci dostal dobré rady.
6. Kněží, protože nemají žádné bezprostřední rodinné povinnosti, zřejmě prožívají svůj každodenní život trochu jinak než ženatí protestantští pastoři. Nevracejí se domů k rodině, ale odcházejí na faru. Jejich vlastní organizace přípravy jídla se, tuším, značně liší v závislosti na velikosti farnosti, na tom, zda mají kuchaře atd. Myslím, že mají rádi pozvání na dobré jídlo, ale nedostávají je často.
7. Kněží jsou placeni hůře než většina (ale ne všichni) protestantských pastorů. Ne, nedostávají jen šek z Říma. Farnosti, stejně jako většina církví, jsou obvykle organizovány a financovány místně. Katolíci jsou méně náchylní k odvádění desátků než protestanti. Kněží mají pravděpodobně skromnější měsíční výdaje než protestantští pastoři.
8. Průměrný kněz je vzdělanější než průměrný protestantský duchovní. Je to dáno přípravou, která trvá roky – obvykle blíže deseti než pěti. Standardní protestantské seminární vzdělání trvá zhruba čtyři roky a nemálo duchovních do formálního semináře vůbec nechodí.
9. Kněz se v kněžském semináři vzdělává zhruba tři roky. Nemůžeš se jen tak rozhodnout, že budeš knězem, ale můžeš se jen tak rozhodnout, že budeš pastorem. Protože ti nikdo nebrání pověsit si šindel na krk a založit další sbor, neexistují žádné organizační překážky, které by ti bránily stát se protestantským duchovním, pokud neprojdeš denominačním svěcením. Vzhledem k realitě protestantských sborů, které se potápějí, mám podezření, že protestantští pastoři mají větší sklon projevovat charismatickou autoritu, o níž psal Max Weber. Ergo, jejich vedení je známější než vedení katolické.
10. V důsledku č. 8 a 9, menších katolických rodin a z toho, co se mi jeví jako stále přísnější proces rozlišování, je ve Spojených státech značný nedostatek kněží. O nedostatku kněží v rámci protestantismu se v podstatě nedá mluvit, pouze v rámci jednotlivých denominací.
11. Jaký je nedostatek kněží v rámci protestantismu? V důsledku #10 jsou kněží častěji jiné barvy pleti, rasy nebo národnosti (ve srovnání s jejich kongregací) než pastoři. To může být samozřejmě obohacující i frustrující. Jednou jsem dostal od indického kněze jednu z nejstručnějších (a nejpotřebnějších) rad, jak něco udělat. A jindy jsem mu zase sotva rozuměl.
12. Jaký je váš názor na kněze? I když si nejsem jistý, zda kněží pracují déle než faráři – mám podezření, že je to srovnatelné – mnozí kněží pracují podivně dlouho. V mnoha farnostech jakékoli velikosti je denně mše – často hned ráno – a v neděli několikrát. Neznám příliš mnoho farářů, kteří vedou bohoslužbu v pondělí ráno v 6:30. (Můj otec si pondělky vychutnával, byl to jeho sabat.) Před několika týdny jsem měl krásný zážitek přijmout eucharistii od našeho nejnovějšího kardinála, newyorského arcibiskupa Timothyho Dolana, v 7:30 ráno. Mají přece jen jinou pracovní dobu, nebo ne?“
13. září. V důsledku #12 má průměrný kněz pravděpodobně mnohem více kázání – tzv. homilií – než průměrný farář. Myslím, že v mé farnosti mají asi jedno denně
14. V důsledku #13 je průměrná katolická homilie nejen kratší než průměrné protestantské kázání – to mohu prakticky zaručit -, ale pravděpodobně není ani tak pozoruhodná svým podáním. Těžištěm mše je eucharistie, nikoli kázání. Ale to není omluva pro špatné homilie, jen vysvětlení. Na druhou stranu délka není zárukou kvality. Dolanova homilie v půl osmé ráno měla jen několik minut – což je pro tak časné ráno standardní -, ale její klíčovou myšlenku (o velkodušnosti) si stále pamatuji.
15. Kněží v podstatě nosí kněžský oděv, zatímco protestantští pastoři se mohou oblékat do obleků, kravat, hipsterských džínů nebo čehokoli jiného. Kněží jsou tedy jako kněží více veřejně viditelní než protestantští duchovní.
16. Kněží jsou tedy více viditelní jako kněží než protestantští duchovní. Kněží vyslechnou mnohem více vyznání osobních hříchů než protestantští pastoři. To vám mohu zaručit. (Nechtějte po nich, aby o tom mluvili, protože nemohou a nechtějí.) Je to částečně proto, že v katolicismu je kněžím dána pravomoc jednat in persona Christi a odpouštět hříchy. Protestantští duchovní to nedělají, a v důsledku toho se jim dostává mnohem méně přímých zpráv o hříchu. Už jsem se tím zabýval dříve.
17. Kněží podléhají tržním silám a spotřebitelské poptávce mnohem méně než protestantští duchovní, z nichž mnozí v podstatě zpívají za večeři. (A v megasborech tato večeře často dosahuje šestimístných částek). To neznamená, že kněží neuspokojují své ovečky nebo že duchovní prostě říkají svým věřícím to, co chtějí slyšet jejich svrbící uši. Jen podotýkám, že některé věci se říkají snáze, když máte jisté zaměstnání.
18. Jak je to možné? S tím souvisí i to, že si myslím (i když si tím nejsem jistý), že kněze může být o něco těžší poznat osobně než pastory. Jak je vidět, fungují jinak a podléhají jiným požadavkům, očekáváním, nárokům a silám. Jsou v jistém smyslu vyčleněni. Mám podezření, že to cítí a někdy dojemně vnímají, jakou to má cenu. Na druhou stranu si myslím, že protestantští pastoři mají tendenci žít v akváriu – pozorováni a hodnoceni svými ovečkami – více než kněží.
19. Co se týče kněží, tak ti mají tendenci žít v akváriu. A přesto mi většina katolických kněží připadá stejně vřelá, upřímná a normální jako kterýkoli protestantský pastor, kterého jsem kdy potkal. Je mezi nimi velká rozmanitost, stejně jako je tomu mezi duchovními. Částečně je to dáno jejich odlišnými „spiritualitami“ a někdy i různými řády (např. paulisté, benediktini, františkáni atd.). Jako jednoduchý příklad mohu uvést, že jsem našemu rektorovi koupil pěknou francouzsky praženou kávu Starbucks, protože jsem věděl, že má rád dobrou kávu. Ale pomocný kněz, řádový františkán, má rád čaj. Lipton. Chtěl jsem koupit něco luxusnějšího, ale františkáni si na luxus nepotrpí. Prostě jednoduchý.“
20. Víte, co to znamená? Kněží velmi pravděpodobně tráví méně času kreativním přemýšlením o dalších detailech bohoslužeb než protestantští duchovní. Částečně proto, že tyto ostatní detaily se den ode dne nebo týden od týdne příliš neliší. Inovace v bohoslužbě není v katolicismu takovou hodnotou jako v některých odstínech protestantismu. Něco z toho nepochybně souvisí s bodem č. 17.
.