Dotaz: Otázka: „Jaký je původ různých větví křesťanství?“
Odpověď: Jaký je původ různých větví křesťanství? Církev začala nadpřirozeným Božím působením v Jeruzalémě. Asi padesát dní po Ježíšově vzkříšení naplnil učedníky Duch svatý a oni byli zmocněni hlásat evangelium. Skutky 2 zaznamenávají výsledky příchodu Ducha – toho dne bylo spaseno tři tisíce lidí a církev začala (verš 41). Od této doby jednoty a jednoduchosti se křesťanství rozdělilo na různé větve. Dnes většina vědců rozlišuje tři hlavní větve křesťanství: Katolicismus, pravoslaví a protestantismus, které se dále dělí na další větve. Někdy se jako čtvrtá větev uvádí anglikanismus, jindy se uvádí jako součást protestantismu.
Římský katolicismus. Katolicismus je největší a nejviditelnější větví křesťanství a mnoho lidí si jej automaticky vybaví, když pomyslí na křesťanství. Katolicismus vznikl přibližně ve čtvrtém nebo pátém století našeho letopočtu. Do té doby bylo křesťanství v římském světě pronásledovanou sektou, ale pak císař Konstantin zajistil náboženskou toleranci Ediktem milánským v roce 313 n. l. Křesťanství se stalo součástí římského náboženství. Poté, co křesťané získali náboženskou svobodu, začalo upevňování církevní moci v Římě, tendence římského biskupa nazývat se „papežem“ („otcem“) a příliv nových členů církve, kteří s sebou přinesli prvky svých pohanských náboženství. V pátém století bylo zavedeno několik mimobiblických římskokatolických praktik, včetně celibátu kněží. Přestože se v církvi vždy vyskytovali odpůrci autority, kterou měl Řím v rukou, zůstal katolicismus po šest set let dominantní větví křesťanství.
Římskokatolickou církev lze rozdělit na latinskou církev a východní katolické církve, jako je arménská katolická církev, makedonská katolická církev, syrská katolická církev a eritrejská katolická církev. Existují i další katolické církve, které zůstávají na římskokatolické církvi nezávislé, například Keltská katolická církev, Svobodná katolická církev v Německu a Polská národní katolická církev.
Východní pravoslaví. Východní pravoslavná církev oficiálně vznikla v roce 1054 velkým schizmatem. Tato událost byla urychlena dvojí exkomunikací papeže Lva IX (západní neboli římské církve) a patriarchy Michala I. (východní církve). Ke schizmatu vedla dlouhá historie sporů o papežskou autoritu, znění Nicejského vyznání víry a o to, kdo má duchovní jurisdikci nad Balkánem.
Východní pravoslavná církev není jedinou církví, ale spíše rodinou třinácti samosprávných orgánů, které se označují podle národa, v němž se nacházejí. Patří k nim řecká pravoslavná církev, ruská pravoslavná církev, koptská pravoslavná církev a finská pravoslavná církev.
Protestantismus. Protestantské hnutí začalo v roce 1517 reformací vedenou Martinem Lutherem, Ulrichem Zwinglim a Janem Kalvínem, kteří se snažili reformovat římskokatolickou církev. Seznam potřebných reforem byl dlouhý – zneužívání moci a nebiblické doktríny byly v římské církvi běžné. Když bylo zřejmé, že se církevní představitelé budou reformám bránit za každou cenu, začaly se od katolicismu odštěpovat různé skupiny: luteránská církev převzala své jméno od Martina Luthera, německého vůdce reformace. Presbyteriáni ve Skotsku navázali na vedení Johna Knoxe. Anabaptisté se odlišovali tím, že praktikovali křest věřících, nikoli křest dětí. Anglikánství vzniklo v Anglii v důsledku neteologického sporu mezi papežem a králem Jindřichem VIII.
Další církve sdružené pod protestantské hnutí zahrnují metodistickou církev (založenou Johnem Wesleym, který vyšel z anglikánství), amišskou a mennonitskou církev (duchovní dědici anabaptistů), baptistické církve, nedenominační církve a letniční církve.
Doktrinální rozdíly mezi římským katolicismem a východním pravoslavím jsou natolik závažné, že tyto dvě větve křesťanství zůstaly odděleny téměř 1000 let. Podobně podstatné a dalekosáhlé jsou i zásadní rozdíly mezi těmito dvěma skupinami a protestanty. V konečném důsledku existuje pouze jedna církev; Tělo Kristovo tvoří všichni ti, kteří se vírou v Krista znovu narodili a přebývá v nich Duch svatý. „Je jedno tělo a jeden Duch, jako jste byli povoláni k jedné naději, když jste byli povoláni; jeden Pán, jedna víra, jeden křest; jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny a ve všech.“ (Ef 4,4-6)
.