Ne všechny případy nespavosti jsou stejné. Lidé mohou být nespavostí postiženi různými způsoby a rozlišování mezi jednotlivými formami tohoto onemocnění může být užitečné jak pro zdravotníky, tak pro lidi trpící nespavostí.
Existují dva hlavní typy nespavosti:
Krátkodobá nespavost
Známá také jako akutní nespavost nebo adaptační nespavost, jedná se o krátkou epizodu potíží se spánkem. Krátkodobá nespavost je často způsobena stresující životní událostí, jako je ztráta blízké osoby, nepříjemná lékařská diagnóza, pandemie, odeznění po ukončení užívání drogy nebo marihuany nebo významná změna zaměstnání či vztahu.
Akutní nespavost trvá méně než tři měsíce a příznaky mohou samy odeznít, jak čas plyne a člověk se vyrovnává se stresující událostí, která dala vzniknout jeho problémům se spánkem. Krátkodobá nespavost však může přetrvávat a stát se chronickou nespavostí.
Krátkodobá nespavost může postihnout děti i dospělé. Je častější u žen než u mužů a může vzniknout během těhotenství i menopauzy.
Chronická nespavost
Chronická nespavost je dlouhodobý vzorec potíží se spánkem. Nespavost je považována za chronickou, pokud má člověk potíže s usínáním nebo s udržením spánku nejméně tři noci týdně po dobu tří měsíců nebo déle.
Někteří lidé s chronickou nespavostí mají dlouhodobé potíže se spánkem. Neschopnost získat potřebný spánek může být trvalá nebo může odeznít a opakovat se s několikaměsíčními epizodami.
Chronická nespavost má mnoho možných příčin. Stejně jako akutní nespavost může být spojena se stresovými situacemi, ale může také souviset s nepravidelným spánkovým režimem, špatnou spánkovou hygienou, přetrvávajícími nočními můrami, duševními poruchami, základními fyzickými nebo neurologickými problémy, léky, partnerem v posteli a některými dalšími poruchami spánku.
Stejně jako krátkodobá nespavost se i chronická nespavost vyskytuje u lidí všech věkových kategorií a má vyšší výskyt u žen.
Další způsoby popisu nespavosti
Přestože se porucha spánku, kterou je nespavost, zásadně klasifikuje jako krátkodobá nebo chronická, existují i další termíny, které lze pro popis nespavosti použít.
Tyto termíny mohou být používány neformálně nebo jako způsob, jak mohou vědci lépe kategorizovat a analyzovat různé způsoby, kterými se nespavost může projevovat.
Nespavost na začátku spánku
Nespavost na začátku spánku popisuje potíže s usínáním na začátku noci, nebo v případě pracovníků na směny, kdykoli se pokusí zahájit spánek. Je spojena s představou převalování se, aniž by se skutečně podařilo usnout. Většina lidí s problémy s nástupem spánku nemůže usnout ani po 20-30 minutách strávených v posteli.
Neschopnost usnout znamená, že osoba s nespavostí tohoto charakteru má zkrácenou celkovou dobu spánku a může pociťovat následky tohoto nedostatku spánku následující den.
Neschopnost udržet spánek
Neschopnost udržet spánek popisuje neschopnost zůstat spát celou noc. Nejčastěji to znamená, že se člověk během noci alespoň jednou probudí a snaží se usnout alespoň 20-30 minut.
Fragmentovaný spánek spojený se špatným udržováním spánku znamená snížení kvantity i kvality spánku, což vytváří vyšší pravděpodobnost denní ospalosti nebo ospalosti.
Nespavost při ranním probouzení
Nespavost při ranním probouzení zahrnuje probouzení mnohem dříve, než člověk ráno chce nebo plánuje. Někteří odborníci ji považují za součást udržování spánku, zatímco jiní ji posuzují samostatně.
Neschopnost dosáhnout požadovaného množství spánku může zhoršit fyzické a duševní funkce člověka následující den.
Smíšená nespavost
Ačkoli se nejedná o formální termín, deskriptor smíšená nespavost lze použít pro osoby, které mají kombinaci problémů souvisejících s nástupem spánku, udržováním spánku a ranním probouzením.
Obecně lze uvažovat o širším termínu nespavost jako o popisu smíšené nespavosti, protože je běžné, že se problémy se spánkem u lidí překrývají. Kromě toho se u lidí s nespavostí často stává, že se jejich příznaky mohou v průběhu času měnit, takže je obtížné zařadit nespavost striktně mezi podtypy nástupu, udržování a časného ranního probouzení.
Komorbidní nespavost
V minulosti byly někdy problémy se spánkem označovány jako komorbidní nespavost nebo sekundární nespavost. To znamenalo, že se předpokládalo, že nespavost vzniká v důsledku jiného onemocnění, jako je úzkost, deprese, spánková apnoe, gastroezofageální refluxní choroba (GERD) nebo fyzická bolest.
Současný výzkum přinesl hlubší pochopení nespavosti, které uznává, že problémy se spánkem mají často obousměrný vztah s jinými zdravotními problémy. Například zatímco úzkost může přispívat k nespavosti, nespavost může vyvolávat nebo zhoršovat i úzkost. Navíc nespavost vyvolaná jiným onemocněním nemusí vždy zmizet ani po vyřešení tohoto základního problému.
Vzhledem ke složitosti těchto vztahů je obtížné klasifikovat nespavost jako striktně komorbidní nebo sekundární. Stejně tak přítomnost více přispívajících faktorů činí u mnoha pacientů určení jediné příčiny nespavosti náročným.
Z těchto důvodů se klasifikační systémy nespavosti používané ve spánkové medicíně odklonily od této terminologie a směřují k širšímu chápání nespavosti.
Budoucí výzkum o typech nespavosti
Nespavost se může projevovat různými způsoby a vědci pracují na dalším zjišťování, jak se mohou příčiny, příznaky, zdravotní důsledky a léčba lišit u jednotlivých podtypů. Některé studie se například pokoušejí spojit varianty nespavosti s životní a zdravotní historií člověka a s řadou dalších individuálních proměnných.
V budoucnu je možné, že další zkoumání v tomto směru může zpřesnit naše chápání nespavosti a rozšířit možnosti optimalizace léčby pro každého pacienta.
- Pomohl vám tento článek?