Pokud má vaše dítě poruchu učení, existují způsoby, jak se můžete zapojit a zajistit, aby se vašemu dítěti i nadále dostávalo odpovídajícího vzdělání podle jeho potřeb. Prostřednictvím třídních programů může učitel potřebovat diferencovat úkoly nebo způsob výuky, aby všem žákům usnadnil pozitivní zážitky z učení. Informovanost a schopnost reagovat vyžaduje také diskrétnost učitelů; postižení a status speciálního vzdělávání jsou soukromé informace.
Studenti s lehkým postižením jsou obvykle součástí běžné třídy a někteří mohou trávit krátkou dobu každý den ve zdrojové učebně, kde se jim dostává specializovaného vzdělávání. Inkluze se stala oblíbenou volbou pro žáky se speciálními potřebami. Při inkluzi je dítě plně začleněno do třídy všeobecného vzdělávání po celý den. Speciální pedagog pracuje s dětmi se speciálními potřebami ve třídě a přináší do běžné třídy všechny potřebné zdroje. Inkluze má však i své odpůrce, kteří vyjadřují obavy z těchto programů.
Někteří učitelé všeobecně vzdělávacích tříd mají obavy, mj:
– Nedostatek podpůrných služeb pro žáky, když jsou přesunuti do běžné třídy
– Nedostatek školení i pro ty nejzkušenější učitele pro podporu a práci s postiženými žáky
– Omezený obsah a terénní zkušenosti v programech vzdělávání učitelů zaměřených na poruchy učení
– Omezené zapojení běžných učitelů při tvorbě individuálního vzdělávacího plánu
– Obavy rodičů žáků všeobecného vzdělávání v inkluzivní třídě, že se jejich dětem nedostane pozornosti, kterou potřebují
Inkluze je zaměřena na zajištění toho, aby žáci s postižením mohli využívat co nejlepších podmínek pro učení. Před změnou provedenou v zákoně No Child Left Behind (NCLB) v roce 2003 se vzdělávací pokroky dětí s postižením nesledovaly. V roce 2003 NCLB vyžadoval, aby státy do svých výročních zpráv o pokroku zahrnuly výsledky 95 % všech žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.
Byla tedy zavedena další úroveň inkluze: taková, která má zajistit, aby žáci se speciálními vzdělávacími potřebami dělali pokroky. Státy mohou zahrnout úpravy testování pro studenty se speciálními potřebami, jako je prodloužení doby testování, individuální testování a pomoc studentům při psaní odpovědí. Studenti s vážným kognitivním postižením mohou rovněž absolvovat alternativní testy. Navzdory obavám, které vyjadřují někteří učitelé ohledně inkluze, důkazy naznačují, že funguje.
Učitelé vypovídají o výhodách, které jejich studenti s postižením získali, pokud jde o zvýšení výkonu a porozumění. Předtím, než se tito studenti účastnili testování, stáli na vedlejší koleji; nebylo možné zjistit, co se učí, a dokonce ani to, zda se učí.
Mainstreaming a inkluze se často zaměňují, především proto, že jsou si velmi podobné. Mezi oběma pojmy však existují velké rozdíly a představují dvě různé myšlenkové školy. Při mainstreamingu jsou žáci se speciálními potřebami umístěni do speciální třídy a navštěvují všeobecně vzdělávací třídu na specifické akademické hodiny (společenské vědy, čtení atd.) nebo neakademické hodiny (výtvarná výchova, tělesná výchova atd.). Do třídy mohou, ale nemusí být zavedeny podpůrné prostředky.
Chcete-li určit, zda by pro žáka se speciálními potřebami bylo nejlepším možným umístěním mainstreaming nebo inkluze, měli byste na danou situaci aplikovat koncept nejméně omezujícího prostředí (LRE). Nejméně omezující prostředí je právní termín použitý ve veřejném zákoně 94-142, The Education for All Handicapped Children Act of 1975, který vyžaduje, aby žáci s postižením byli umístěni v běžných třídách se svými vrstevníky bez postižení, a to v rozsahu, který jejich schopnosti umožňují.
Při zvažování, jaký třídní program zavést pro vaše žáky s poruchami učení, nezapomeňte posoudit třídu a individuální speciální potřeby žáků. Obraťte se na učitele svého dítěte a na školský systém, abyste se dozvěděli více o konkrétních programech, které nabízejí, a o tom, jak se do nich můžete zapojit.
.