Jako posedlý uživatel The Verge sluchátky slýchám často několik otázek: jaká jsou nejlepší sluchátka Bluetooth, kde se dají sehnat ty za 1000 dolarů za méně než 100 dolarů a jakou hudbu používáte k testování ve svých recenzích? První otázka bude zodpovězena v nadcházejícím článku This is My Next, druhá je hloupá a třetí tvoří předmět tohoto článku.
Zřejmé je, že neexistuje správná nebo špatná odpověď, neexistují vyhraněné kategorie „správné“ nebo „dobré“ hudby na jedné straně a nehodného šrotu na straně druhé. Dokud ji lze ještě označit za hudbu, a ne za hluk, měl by být každý žánr schopen ilustrovat hlavní přednosti a slabiny páru sluchátek. Jednoduchá rada tedy zní: prostě poslouchejte hudbu, která se vám líbí: je nezbytné, abyste již byli obeznámeni s tím, jak by daný materiál měl znít (nebo jak mu dáváte přednost), abyste mohli spravedlivě posoudit, jaký vliv na něj bude mít nové zařízení. Testování sluchátek se často přirovnává k degustaci vína v tom smyslu, že je vše subjektivní, ale to by nemělo vést k mylnému závěru, že všechny názory jsou stejné. Mohou existovat subjektivně zažité objektivní pravdy.
Můj přístup k recenzím sluchátek je záměrně laický. Pokud nějaký úžasný, nadpozemský pár sluchátek vyžaduje tuny speciálního vybavení, anechoickou místnost a dokonale zvládnuté nahrávky, no, může prostě zůstat v tom jiném světě. Čtenářům The Verge nejlépe poslouží recenze, které se zařízením zacházejí stejně jako oni: což znamená testování prostřednictvím plebejských zdrojů, jako je Soundcloud a YouTube, stejně jako MP3 ve vyšší kvalitě 320 kb/s a nastavení „Master Quality“ na Tidalu. Zařízení, které obvykle používám, je Schiit Jotunheim (kombinace zesilovače a D/A převodníku), když jsem u stolního počítače, a DragonFly Red nebo Astell & Kern Kann, když jsem na cestách. Ano, jsem připraven na éru bez sluchátkových konektorů na telefonech.
Přejděme k samotné hudbě: i když většina žánrů odvede dobrou práci, některé styly a konkrétní nahrávky jsou podle mě lepší než jiné. Naštěstí je v dnešní době populární můj oblíbený žánr komplexní elektronické hudby se spoustou basů, a tak poskytuje dostatek rozmanitosti, experimentování a pestrosti. Mnohovrstevnatá produkce od lidí jako deadmau5 nebo Squarepusher možná není šálkem citronového čaje pro každého, ale nelze jim upřít schopnost protáhnout pár sluchátek.
Tady je 10 vrcholných skladeb, ke kterým sahám při zkoušení nového páru sluchátek, a důvody, proč jim dávám přednost:
„Hunter“ od Bjork
Pokud máte málo času a chcete co nejrychleji otestovat audio systém, je žánrově pestrá hudba Bjork tou správnou volbou a „Hunter“, první skladba na albu Homogenic z roku 1997, je mým favoritem. Skladba začíná dobrým testem zvukové scény daného páru sluchátek: po obou stranách posluchače se vlní a plynou údery bicích a pocit vzdálenosti mezi nimi je dobrým ukazatelem toho, jak expanzivně sluchátka zní. Ale to je jen začátek. Skutečná krása skladby „Hunter“ spočívá v tom, že se zde mísí nejrůznější nástroje s Bjorkovým afektovaným vokálem, a jakmile si na skladbu zvyknete, můžete na základě této znalosti určit, který z těchto prvků sluchátka zvýrazní. Když Bjork v čase 1:40 písně vybudí vzletné „jak“ ve větě „I thought I could organize freedom, how Scandinavian of me“, měl by vás zamrazit. Žádné mrazení v zádech? Sluchátka nemohou být tak skvělá.
„Acid Rain“ od Lorn
Tato skladba je nejnovějším must-listenem v mé sbírce a důvod je prostý a zřejmý, přichází ve 21. sekundě písně. Ten basový drop. Na dobrých sluchátkách působí jako lopata zabodávající se hluboko do tvrdé hlíny. Je rychlý, hluboký, pronikavý a téměř fyzický. Pocit z něj přetrvává ještě vteřinu poté, co zvuk zmizí. Opakující se úder basy je to, co mě nutí tu skladbu milovat, a myslím, že přiznání, které musím učinit, je, že netestuji s nějakou klinickou sadou melodií, které mě nevzrušují. Vím, že to někteří lidé dělají, já ne. Účelem sluchátek, jak už jsem se vyjádřil dříve, je sloužit jako nástroj radosti.
„Undone“ od Spaces (feat. Sarah De Warren)
Jen abych podtrhl nadměrný význam dobrých basů pro přitažlivost jakýchkoli sluchátek, zde je další skladba určená k jejich testování. Po 40 sekundách této skladby zazní tři basové údery: jeden je mírně vlevo, druhý mírně vpravo a třetí má úplně jinou texturu než první dva. Tato nuance výrazného umístění a jemných detailů se v průměrných sluchátkách ztratí. Pocit hloubky a údernosti chybí i příliš seriózním „high-endovým“ sluchátkům, která jsou na basy prostě příliš slabá (dívám se na vás, MrSpeakers Aeon a Grado… no, všechna sluchátka Grado).
„Aljamiado“ od Renauda Garcii-Fonse
Protože mám rád basy i slovní hříčky, zde je můj oblíbený akustický baskytarista: Renaud Garcia-Fons. „Aljamiado“ je první skladba z jeho alba Méditerranées z roku 2011, i když ho chci doporučit opravdu celé. Pokud jste fanoušky strunných nástrojů, Garcia-Fons je dokonalým průvodcem po jejich obrovské rozmanitosti na albu, které postupuje jako výlet po Středomoří. Nástroje jsou vybrnkávány, údery, poklepy, údery a různými dalšími originálními způsoby využívány k vytvoření třpytivé škály exotických zvuků. Pomocí této a většiny ostatních jeho plodných nahrávek se podívám na to, jak čistá a jiskřivá je odezva vysokých tónů páru sluchátek a jak se vyrovnává s hlubšími tóny vycházejícími z basů.
„Windowlicker“ od Aphex Twin
Jak můžete Aphex Twin nezařadit do jakéhokoli testu sluchátek? Klasická skladba „Windowlicker“ má v nahrávce propletené nejrůznější jemnosti, které mohou být slabšími sluchátky rozmačkány a vykresleny jako trochu hlučný blob. Dobrá sluchátka zvýrazní drobná elektronická prasknutí a skřípání, vybudí napětí směrem k vyvrcholení skladby a nejlepší sluchátka naplno zprostředkují zneklidňující povahu šíleného vokálu. Mám dvě relativně nedávná alba od Aphexe Twina, Syro z roku 2014 a Cheetah z roku 2016, a často je poslouchám od začátku do konce. Zásadní věc, kterou je třeba mít při recenzích sluchátek na paměti, je, že ke konečným závěrům nevedou žádné zkratky: jednotlivé skladby vám mohou říct jen tolik a abyste si byli jisti svými dojmy, musíte si poslechnout celá hudební díla.“
„Killing in the Name“ od Rage Against the Machine
Agresivní bicí, ječivá kytara, nezdolný vokál Zacha de la Rochy a kravský zvonec. Je třeba říkat víc? Rage Against the Machine a Metallica jsou mým zdrojem záměrně zkreslené kytary a vypjatého, ječivého zpěvu. U první jmenované kapely jsem si všiml jedné věci: její eponymní album z roku 1992 znělo přes jinak vynikající on-ear sluchátka Beyerdynamic T51i opravdu tence a slabě. Totéž platilo i pro Californication od Red Hot Chili Peppers z roku 1999: čím víc byl zvuk hudebníků zmrzačený a kýčovitý, tím důležitější bylo, aby ho sluchátka dokázala přesně reprodukovat. Dobrá a plná reprodukce basů, která je často považována za věc, jež zajímá především fanoušky hip hopu a elektronické hudby, skutečně pomáhá i v těžších hudebních žánrech.
:no_upscale()/cdn.vox-cdn.com/uploads/chorus_asset/file/9447645/jbareham_170105_1368_0168.jpg)
„Paper Moon“ od Booka Shade
Pro chvíle, kdy se chci odreagovat, je německé houseové duo Booka Shade skvělou volbou a „Paper Moon“ z jejich alba Movements z roku 2006 je velmi příjemnou skladbou pro testování imagingu (umístění zvuku) sluchátek. Hudba tančí po celé zvukové scéně a snadno se projeví schopnost sluchátek držet krok s touto hravou dynamikou a správně ji reprezentovat.“
„Dragonborn“ od Jeremyho Soulea
Ano, soundtrack ke hře Skyrim je pro testování hudby tak trochu klišé, ale to proto, že je pěkně drsný. Pro účely recenze mě nenapadá mnoho jiných široce dostupných a oblíbených sborových skladeb a skladba „Dragonborn“ zde má jak mužské, tak ženské party. Je to agresivní, hybná skladba s definovaným crescendem, která by měla být nezaměnitelná a nepřehlédnutelná. Pokud vaše sluchátka dokážou přehrát tuto skladbu, aniž by vás zhypnotizovala, okamžitě je zahoďte a pořiďte si pár Koss Porta Pros (přinejmenším).
„Breathe Into Me“ od Marian Hill
Tato skladba se mi dostala pod kůži především díky andělskému vokálu Samanthy Gongol. V pozadí se ozývá luskání prstů a hluboká basová linka, ale právě zádumčivý zpěv je nepopiratelnou hvězdou celé show. Dobrá sluchátka (a) zachovají silný basový podklad a (b) představí plnou, vzdušnou krásu vokálu Gongol. Každému, kdo ještě žízní po něčem podobném, bych doporučil album ACT ONE Mariana Hilla z roku 2016. Hluboká basa plus jemný ženský vokál je v elektronické hudbě tak trochu otřepaný tropus, ale v tomto případě je proveden velmi dobře. Pochybuji, že jakákoli sluchátka způsobí, že Marian Hill bude znít hrozně, ale ta špatně naladěná mohou zkazit rovnováhu mezi nízkými doprovodnými tóny a vysokým, výrazným vokálem. Jako obvykle, první zkouškou je rozhodnout, jestli díky sluchátkům cítíte hudbu tak, jak ji obvykle cítíte.
„Wild Monk“ od Osamu Kitajimy
Stejně jako Renaud Garcia-Fons je Kitajima jedním z mých oblíbených objevů z rozvětvení poslechu neznámější hudby. Jeho styl je hodně založený na smyčcových a dechových nástrojích, takže jakákoli sluchátka, která znějí neorganicky nebo digitálně, budou určitě odhalena. Album Masterless Samurai z roku 1978 je mým oblíbeným dílem Kitajimy a „Wild Monk“ je prostě zábavná, dynamická skladba, která opravdu prověří reprodukci vysokých tónů jakéhokoli zvukového systému. Zde stojí za zmínku, že zkoušení sluchátek vyšší třídy vás nevyhnutelně přivede k objevování obskurnějších umělců a akustických počinů, jako je Kitajima: nevyhnutelně vás to táhne k reálným nástrojům, abyste otestovali plný rozsah realismu dvojice sluchátek.
Tento seznam by se mohl, po pravdě řečeno, protáhnout do nekonečna. Mám doma v počítači tři tisíce skladeb, ať už má Tidal přístup k jakýmkoli milionům. A jedním z mých nejoblíbenějších zdrojů nové hudby je teď množství chilloutových a trip-hopových hudebních kanálů, které hrají nepřetržitě na YouTube. Stále se učím a objevuji nové věci – například Willow, dceru Willa Smithe a Jady Pinkett Smithové, která má nádherně osobitý hlas – a nejpodstatnějším aspektem práce recenzenta je možná právě udržení této žízně a zvědavosti. Jak po nové hudbě, tak po nových sluchátkách.
Recenzování sluchátek vyžaduje čas a rozmanitost hudebních zdrojů a odrůd. Člověka si nemůžete zamilovat během několika prchavých minut a ani od sluchátek byste neměli očekávat, že je dokážete tak rychle plně pochopit a zamilovat si je.
Pokud se nejedná o Sennheiser HD800 S, ty jsou prostě dechberoucí od prvního tónu.
Chcete-li mít přehled o náhodné nové hudbě, na kterou narazím na internetu, můžete se podívat na tento playlist na YouTube nebo na věci, které se mi líbí, na Soundcloudu, obojí je průběžně aktualizováno.