Hans Zimmer se 25 let po složení hudby k filmu Lví král vrací do Pride Rocku

Jste připraveni na další Disneyho déjà vu? Lví král je nejnovější softwarovou aktualizací jednoho z oblíbených animovaných filmů společnosti Disney, tentokrát s fotorealistickou grafikou – a Beyoncé. Hudební vystoupení jsou sice nová, ale jde o tytéž klasické písně od Eltona Johna a Tima Rice a do Skály pýchy se vrátil i skladatel Hans Zimmer s vylepšenou verzí své oscarové hudby z doby před 25 lety.

Když nový film začne, uslyšíte stejné ikonické provolání, které v roce 1994 zahajovalo původní Lvího krále – zpívá ho jihoafrický hudebník Lebo M.

„O filmu jsem vůbec nic nevěděl,“ říká Lebo M. „Vůbec jsem o něm nevěděl,“ říká. „Věděl jsem jen, že to má něco společného s konfliktem mezi otcem a bratrem, který má v sobě syna. Žádné podrobnosti.“

Lebo M. utekl z Jihoafrické republiky v době apartheidu v roce 1979, když mu bylo 16 let. Nakonec se přestěhoval do L. A. v naději, že se stane superhvězdou – ale nakonec skončil na ulici Skid Row. O několik let později pracoval jako slídil u kávy ve studiu Hiltona Rosenthala, producenta zesnulého Johnnyho Clegga. Jednoho dne se u něj Zimmer zastavil, zaujal ho Lebo M. nevyužitý hudební talent a najal ho, aby napsal a zaranžoval vokály pro film The Power of One z roku 1992.

Nedlouho poté mu Zimmer zavolal znovu, aby pomohl vnést do animovaného filmu o lvech trochu autentické africké hudby.

„Všiml jsem si podoby Mufasy,“ říká Lebo M. „Mufasa se mi líbil. „A celý můj systém se rozběhl: Co se stane, když vstoupí důležitá osoba mé země, mé kultury? Co se stane, když vejde král? Muzikologií mého myšlení se stalo „Nants‘ Ingonyama!“ – to pak v překladu znamená „Ať žije král. All bow down in the presence of the king.“

Lebo nakonec přispěl několika vokály a vokálními aranžemi k písním i hudbě k filmu Lví král, který se stal velmi osobním. „V tuto chvíli jsem Simbou, který vyrůstá ve vyhnanství,“ říká. „Nevracím se domů, abych ovládl zemi, ale vracím se domů jako profesionál. A Mufasa se pro mě okamžitě stává obrazem Nelsona Mandely.“

To je na animák od Disneyho docela těžký podtext – ale je v něm vážnost, která ukotvuje celou partituru. Zimmer, který byl v té době známý především díky filmům pro dospělé jako Rain Man nebo Backdraft, původně přijal tuto práci ze dvou důvodů. Zaprvé říká: „Neměl jsem rád Disneyho muzikály. A oni si řekli: ‚Skvělé, to je přesně to, co chceme! Nechceme někoho, kdo chce dělat to, co jsme dělali předtím.“

Druhým důvodem byla jeho malá holčička Annabel.

„Nebylo to kvůli mé dceři!“ upřesňuje. „Bylo to pro jejího tátu. Protože každý táta se chce předvést. A já ji nemohl vzít do kina na Pravdivou romanci nebo tak něco – třeba na nějakou přestřelku nebo tak. Říkal jsem si: ‚Ale ne, tohle bude dobrý – bude to animák, bude to vtipný, bude to neškodný. Je to o chlupatých zvířatech. A neuvědomil jsem si, že mě to hluboce zasáhne… protože můj táta zemřel, když mi bylo šest let – což byl její věk.“ (Ve filmu Lví král Mufasa – král Pýchy – tragicky umírá, když zachraňuje svého syna Simbu před splašenými pakoněmi. Zbytek filmu sledujeme, jak se s tím Simba vyrovnává)

„Byl jsem tam,“ říká Zimmer, „a jediné, co jsem mohl, bylo otevřít ty hluboké a temné schránky a vypustit všechnu temnotu ven. A tak je kupodivu hudba dost epická a dost velká na film o malých chlupatých zvířátkách.“

Zimmer říká, že jeho „darem“ původnímu filmařskému týmu bylo, že jim zdůraznil, že „emoce jsou emoce.“

„Nikdy nemluvte k dětem shora,“ vzpomíná. „Přistihnou vás při tom. Buďte upřímní, buďte naprosto opravdoví, buďte v tom naprosto legitimní. Nedělejme si věci jednodušší. Nebuďme vtipní třeba ze špatných důvodů. Zároveň víte, že genialita toho filmu spočívá v tom, že od smrti otce přecházíte k prdícím vtipům.“

Zimmer za hudbu získal svého prvního – a dosud jediného – Oscara.

Když ho Disney a režisér Jon Favreau požádali, aby složil hudbu k jejich hyperrealistickému remaku z roku 2019, Zimmer věděl, že chce hudbu předělat novým způsobem. Tehdy uviděl na internetu video s orchestrem Re-Collective, čistě černošským souborem, který založili Stephanie Matthews a Matt Jones. Vznikli loni, aby nahráli Jonesovu úpravu skladby All the Stars z filmu Black Panther.

„Black Panther nás opravdu inspiroval,“ říká Matthews, „a tak když film vyšel, rozhodli jsme se udělat tak trochu koncepční skladbu:

Matthewsová, session houslistka a dodavatelka smyčcových nástrojů, se se Zimmerem poprvé setkala v roce 2014, když doprovázela Pharrella Williamse v pořadu Saturday Night Live – byla však v šoku, když jí napsal, že viděl video a chce, aby Re-Collective hráli v novém Lvím králi.

„Byl opravdu, ale opravdu nadšený z rozmanitosti a reprezentativnosti spolupráce těchto hudebníků s losangeleskými session muzikanty, kteří jsou výjimečnými hráči,“ říká Matthews, „a prostě pozvednout úroveň tohoto projektu.“

Zimmerova hudba k novému Lvímu králi byla nahrána v dubnu ve studiích Sony. Mnozí přítomní, mezi nimiž jsou desítky let, tvrdili, že šlo o nejrozmanitější sezení pro filmovou hudbu v historii.

„Je opravdu těžké popsat energii v místnosti a to, co se na scéně při skórování dělo,“ říká Matthews. „Mám na mysli zastoupení a rozmanitost, ale také energii a kamarádství, a pak už jen používání tohoto společného jazyka hudby k překladu a přetváření této již super kultovní partitury. Bylo to prostě… těžko to vyjádřit slovy.“

„Šlo mi o rozmanitost,“ říká Zimmer. „A pak, jakmile začali všichni hrát a sedět vedle sebe, stala se z toho úžasná věc – která vůbec nebyla rozmanitostí. Byla to jednota.“