První generace (vyšlechtěná) z kříženců5
„V této generaci se spolu s dominantními znaky znovu objevují i znaky recesivní se svými plně vyvinutými zvláštnostmi, a to v rozhodně vyjádřeném průměrném poměru tři ku jedné, takže z každých čtyř rostlin této generace vykazují tři dominantní znak a jedna recesivní. To se týká bez výjimky všech znaků, které byly v pokusech zkoumány. Úhlově vrásčitý tvar semen, zelená barva bělma, bílá barva obalů semen a květů, zúžení lusků, žlutá barva nezralých lusků, stonku, kalichu a žilnatiny listů, deštníkovitý tvar květenství a zakrnělý stonek, to vše se znovu objevuje v uvedeném číselném poměru bez jakýchkoli podstatných změn. Přechodné formy nebyly pozorovány u žádného experimentu….“
„Vzhledem k tomu, že příslušníci první generace vyrůstají přímo ze semen hybridů, je nyní zřejmé, že hybridy tvoří semena, která mají jeden nebo druhý z obou diferenciačních znaků, a z poloviny z nich se opět vyvine hybridní forma, zatímco druhá polovina dává rostliny, které zůstávají konstantní a získávají dominantní nebo recesivní znaky (ve stejném pořadí)….“
Před Mendelem byla dědičnost považována za proces míšení a potomstvo za ředění různých rodičovských znaků. Mendel ukázal, že různé znaky se v dědičnosti řídí specifickými zákony, které lze určit počítáním rozmanitých druhů potomků vzniklých z určitých souborů křížení. Stanovil dva principy dědičnosti dnes známé jako zákon segregace a zákon nezávislé asortáže, čímž prokázal existenci párových elementárních jednotek dědičnosti (genů) a stanovil statistické zákony, jimiž se řídí. Souhrnně řečeno, Mendel prokázal, že dědičnost závisí na kombinaci dvou nerovnoměrně vyjádřených genů, které se v jedinci kombinují, ale nikdy se nemíchají. Přitom jako první použil znalosti matematiky a statistiky na biologický problém.
Ačkoli kopie sborníku obsahujícího Mendelovu publikaci byly zaslány 133 přírodovědeckým spolkům a knihovnám v řadě zemí a on sám zaslal reprinty vědcům a přátelům po celé Evropě, ve vědecké literatuře byly během následujících 35 let citovány pouze tři jeho práce. Mendel tak vlastně doplatil na to, že příliš předběhl svou dobu.
V roce 1868 zemřel opat kláštera svatého Tomáše a Mendel byl ve svých 46 letech zvolen jeho nástupcem jako duchovní správce klášterní komunity. Svými spolubratry byl zjevně oblíben a respektován pro svou čestnost, věrnost a skromnost. Od té doby však byl zahlcen administrativními a veřejnými služebními povinnostmi. Zejména se velmi angažoval v neúspěšném boji s vládou o nový zákon o zdanění kláštera. Kromě toho se stal členem moravského zákonodárného sboru a byl velmi žádaný v mnoha oblastech, náboženské, literární, zemědělské, zahradnické, humanitární a vzdělávací. Mezi 34 spolky, jichž byl aktivním členem, patřily Rakouská zoologicko-botanická společnost, Rakouská meteorologická společnost, Moravská včelařská společnost a Císařsko-královská moravskoslezská zemědělská společnost. Přibližně v této době se u něj také objevily bolesti zad, začal mu selhávat zrak a začal trpět nadváhou. V roce 1869 publikoval pouze jednu další vědeckou práci, a to o jestřábníku. Neměla velký význam. Podle vlastních slov musel „zcela zanedbat svou experimentální práci s rostlinami“. Stal se spíše samotářskou osobností. Na sklonku své kariéry napsal: „Ve svém životě jsem prožil mnoho trpkých hodin. Přesto vděčně přiznávám, že krásné, dobré hodiny daleko převažovaly nad těmi ostatními. Moje vědecká práce mi přinášela takové uspokojení a jsem přesvědčen, že výsledky těchto studií uzná celý svět“. Svět by mohl, ale nejprve muselo přijít oněch 35 let zanedbávání. Teprve v roce 1900 potvrdili jeho práci nezávisle na sobě tři botanici, Hugo de Vries (Holandsko), Karl Correns (Německo) a von Tschermac (Rakousko). Mezitím Francis Galton v roce 1897 dospěl ke statistickému „zákonu dědičnosti“ na základě pozorování rodokmenů basetů. Již na přelomu století vyvolalo uznání Mendelovy práce bouři polemik, která trvala dalších 35 let. Mendelovo využití statistiky v biologii bylo originální a v určitých kruzích vyvolalo pocity silného nepřátelství. Objevovala se dokonce obvinění, že se provinil falšováním svých údajů. Do 30. let 20. století však byla brilantnost a správnost jeho pozorování a závěrů o dědičném přenosu všeobecně přijímána.
Mendel zemřel po dlouhé a bolestivé nemoci 6. ledna 1884. Bylo mu 62 let. Posmrtné vyšetření potvrdilo Brightovu nemoc se sekundární hypertrofií srdce. Tak zemřel pravověrný opat Gregor Johann Mendel, mitrovaný prelát a společník královského a císařského řádu Františka Josefa. Byl uložen k poslednímu odpočinku na ústředním hřbitově v Brünnu. Svět ho skutečně poznal jako jednoho z největších vědeckých biologů všech dob a otce genetiky.