Ekaterina Gordeeva
Jekatěrina Gordeeva (nar. 1971) je nejen mistryní v krasobruslení, ale také symbolem půvabu, síly a odvahy.
V jedenácti letech se Jekatěrina Gordejevová (přáteli nazývaná Káťa) stala jednou z dvojice – z dvojice „G“ – Gordejeva a Grinkov. Během 13 let společného bruslení byli Gordejevová a Sergej Grinkov nejprve spolupracovníky, stali se přáteli, pak se do sebe zamilovali, vzali se, stali se rodiči a získali čtyři tituly mistrů světa a dvě zlaté olympijské medaile. V roce 1995 však toto kouzlo tragicky skončilo, když Grinkov zemřel na infarkt. V pouhých 24 letech se Gordejevová stala vdovou, svobodnou matkou a sólovou bruslařkou. Jak řekla autorovi časopisu Time Stevu Wulfovi: „Bruslení bylo to jediné, co mi mohlo vrátit sebevědomí, protože je to jediná věc, kterou umím. Jsem šťastná, že mám kde vyjádřit své pocity.“ Radost měli opět i fanoušci po celém světě, včetně bývalého olympijského vítěze a komentátora Dicka Buttona. Button v časopise Time popsal Gordejevovou jako „velmi elegantní sněhovou vločku, která je však z oceli.“
Gordejevová se narodila v roce 1971 v Moskvě. Její otec, Alexandr Alexejevič Gordejev, lidový tanečník Moisejevova tanečního souboru, chtěl, aby se Gordejevová stala baletkou. Její matka, Jelena Levovna, pracovala jako dálnopisná operátorka pro sovětskou zpravodajskou agenturu Tass. Gordejevové rodiče oba tvrdě pracovali a hodně cestovali, takže Gordejevová a její sestra Maria často pobývaly u prarodičů. Gordejevové babička četla Gordejevové Grimmovy pohádky, aniž by tušila, že právě tak bude Gordejevová později popisovat svůj život – jako pohádku. Gordějevová v knize Můj Sergej také poznamenala, že „jsem byla nejšťastnější dívka na světě, které nic nechybělo“. Když byly Gordejevové čtyři roky, byla příliš malá na to, aby si vyzkoušela balet, jak si přál její otec, pozval ji trenér Ústředního bruslařského klubu Rudé armády v Moskvě na zkoušku bruslení. Když jí bylo pět let, Gordejevová trénovala čtyřikrát týdně. V knize Můj Sergej Gordejevová vzpomínala: „Nemůžu si to nechat ujít. Je to moje práce.“ Na popud svého otce však Gordeeva v deseti letech zkusila baletní školu, ale neuspěla. Pokračovala v bruslení a o rok později se dostala do páru s Grinkovem.
Gordějevová a Grinkov-„G & G:“ Pohádka začíná
V prosinci 1983, po změně trenéra a pouhém roce tréninku, skončila Gordějevová & Grinkov na mistrovství světa juniorů šestá. V následujícím roce zvítězili. Gordejevové bylo 13 let a začala v Grinkovovi vidět víc než jen svého bruslařského partnera. V knize Můj Sergej Gordejevová vzpomínala: „Vzpomínám si, že jsem si začala uvědomovat, že mi připadá přitažlivý a že je hezké být s ním.“ Mimo led však spolu nikdy moc času netrávili. V roce 1985 musela Gordejevová & Grinkovová přetrpět další změnu trenéra. Tento nový trenér byl však tyran. Stanislav Žuk, hlavní trenér Ústředního bruslařského klubu Rudé armády, na Gordejevovou & Grinkova příliš tlačil, přetrénoval je a přitom denně pil. Přesto v jejich první bruslařské soutěži na seniorské úrovni skončila Gordeeva & Grinkovová druhá. O několik měsíců později na mistrovství Evropy zvítězili. Poté zvítězili i na mistrovství světa. Přesto Gordejevová nebyla spokojená. V pořadu Můj Sergej zhodnotila jejich výkon takto: „Prostě jsme postupovali od prvku k prvku bez citu, s úmyslem pouze neudělat chybu“. V roce 1986, po podání petice Ústřednímu bruslařskému klubu Rudé armády, aby odvolal Žuka z funkce trenéra, Gordějevová & Grinkovová znovu našla radost z bruslení s novým trenérem Stanislavem Leonovičem.
V roce 1987 Gordějevová & Grinkovová pokračovala ve vítězné sérii a obsadila první místo na mistrovství Ruska. Na mistrovství Evropy však byli diskvalifikováni, protože po problému s hudbou odmítli přebruslit svůj dlouhý program. Rychle se však vzpamatovaly, úspěšně obhájily titul mistryň světa a poté zahájily své první americké turné s promotérem bruslení Tomem Collinsem. Nakonec, k velkému štěstí Gordejevové, spolu Gordejevová & Grinkovová trávila čas mimo led. V My Sergei Gordeeva vzpomínal na výlet do Disneylandu: „Sergej mi koupil zmrzlinu. Několikrát mě po jízdě objal nebo mě vzal kolem ramen, když jsme stáli ve frontě. Nikdy předtím to neudělal a mě to nadchlo. Byl to pro mě nádherný den.“
Gordeeva & Grinkovova první olympiáda v roce 1988 byla plná nervů, stesku po domově a nemoci – Sergej měl chřipku. Nervozita však přece jen opadla, Grinkov se zotavil a úspěšně zajeli krátký i dlouhý program a získali zlatou medaili. Nicméně Gordejevová, které bylo teprve 16 let, zůstala pozadu, když 21letý Grinkov slavil se svými staršími kamarády. V knize Můj Sergej Gordejevová uvedla: „Nepamatuji si Sergeje … asi proto, že jsem byla tak pohlcena soutěží.“
Na podzim roku 1988 byla Gordejevové diagnostikována stresová zlomenina pravé nohy. Gordejevová byla smutná, že nemůže bruslit. Přesto Grinkov přišel s nápadem. Jak Gordejevová vzpomínala v knize Můj Sergej: „Sergej se zeptal: Tak ty ráda bruslíš? Tak pojď. Trochu tě svezu.“ Grinkov zvedl Gordejevovou a nesl ji v náručí, když bruslil jejich program. Tou dobou už byli oba zamilovaní a na Silvestra se konečně políbili. Kvůli Gordejevové stresové zlomenině toho roku na mistrovství Evropy nebruslili. Bruslili však na mistrovství světa v Paříži – vyhráli a všichni, přátelé, fanoušci i rozhodčí, viděli, jak moc se do sebe zamilovali.
Muž a žena
V roce 1990 bylo Gordejevové 18 let a zatímco ona si musela zvykat na nové dospělé tělo, Grinkov musel žít s bolestí v rameni. Na mistrovství Evropy, kde bruslila na „Romea a Julii „, Gordeeva & Grinkov získal další titul. Další vítězství získali na mistrovství světa, ale bruslili slabě, cítili se vyhořelí. V naději, že spolu stráví více času mimo led, se znovu připojili k bruslařskému turné Tom Collins. Přišla však tragédie – Grinkovův otec zemřel na infarkt. O několik měsíců později Grinkov navrhl Gordejevové, aby se stali profesionály. Udělali to a v roce 1991 vyhráli první ze tří profesionálních mistrovství světa. Vítězství v bruslařských soutěžích však nebylo jedinou radostí v jejich životě. Manželé se vzali 28. dubna 1991.
Po Grinkovově operaci ramene se vrátili na bruslařské turné a začali nový společný život na cestách. Tento život se však měl brzy změnit. V lednu 1992 Gordejevová zjistila, že je těhotná. Pár ještě čtyři měsíce pokračoval v bruslení a pak čekal na narození dcery. O pět měsíců později, 11. září 1992, se narodila Daria. V knize Můj Sergej Gordejevová vzpomínala: „Daria vážila pět kilogramů a čtyři unce a byla naprosto zdravá. To, že neměla žádné vlasy, mě přivádělo k šílenství. Byla jsem taková smutná, směšná maminka.“
Jen 19 dní po Dariině narození se Gordejevová vrátila na led. V říjnu, poté co se rozhodli nechat dceru u Gordejevovy matky v Moskvě, začala Gordejevová &Grinkovová zkoušet na bruslařské turné Stars on Ice v Lake Placid ve státě New York. O dva měsíce později Gordejevová & Grinkovová úspěšně obhájila titul profesionální mistryně světa, ale zmeškala Dariiny první Vánoce.
Gordejevová & Grinkovová se v květnu 1993 vrátila domů do Moskvy. Poté, co požádali Mezinárodní bruslařskou unii o obnovení jejich amatérského statusu, začali trénovat na své druhé olympijské hry. Se svým novým dlouhým programem, Beethovenovou Měsíční sonátou, vyhráli ruské národní mistrovství a mistrovství Evropy. Gordejevová & Grinkovová byla připravena na olympijské hry v roce 1994. Na olympiádě však nezabruslily ideálně – Grinkovová předvedla místo dvojskoku singl – přesto získaly svou druhou zlatou medaili. Ale i když jejich výkon nebyl dokonalý, Gordějevová v knize Můj Sergej uvedla, že byla šťastná, protože „první zlatou medaili jsme získali pro Sovětský svaz. Tuhle jsme vyhráli jeden pro druhého.“
Život po olympiádě
Po olympiádě se Gordějevová & Grinkovová vrátila do světa profesionálního bruslení a absolvovala turné ve Spojených státech. Toto turné však bylo jiné, protože konečně našla domov v Simsbury ve státě Connecticut. V prosinci 1994 Gordeeva & Grinkovová vyhrála své třetí a poslední profesionální mistrovství světa. Na jaře si pár vzal volno, když si Grinkov poranil záda. Když později v létě trénovali, Grinkova záda stále bolela, přesto Gordeeva & Grinkov absolvoval turné se Stars on Ice. Poté se vrátili do Lake Placid v New Yorku, aby trénovali nový program – program, který Gordejevová s Grinkovem nikdy nezabruslí.
20. listopadu 1995 Gordejevová & Grinkov zahájili nácvik jejich nového programu, ale Grinkov Gordejevovou při zvedačce neobjal. V pořadu Můj Sergej Gordejevová uvedla, že si myslela, že je to opět jeho záda, ale Grinkov zavrtěl hlavou a pak „pokrčil kolena a velmi opatrně si lehl na led“. Ve svých 28 letech Grinkov zemřel na infarkt. V knize Můj Sergej Gordejevová o několik dní později na Grinkovově pohřbu vzpomínala, jak řekla zlatému olympijskému medailistovi z roku 1984 Scottu Hamiltonovi: „Možná to bylo příliš dokonalé. Šťastný konec mají jen pohádky. Se mnou a Sergejem bylo všechno příliš dobré na to, aby to skončilo šťastně.“
Nový život: Sólové bruslení
Dne 27. února 1996 zahájila Gordejevová svůj nový život jako sólová bruslařka v televizním pořadu Pocta Grinkovovi, Oslava života. Její vystoupení popsal autor E. M. Swift v časopise Sports Illustrated: „Gordejevová odhalila svou duši s takovou jemností, patosem a silou, že nikdo, kdo se díval, nemohl zůstat dojatý. Byla to vzácnost: sport, umění a tragédie splynuly v jedno.“ V knize Můj Sergej Gordejevová po svém vystoupení vzpomínala, jak promlouvala k divákům: „Jsem tak šťastná, že jsem vám mohla ukázat své bruslení. Ale také chci, abyste věděli, že jsem dnes nebruslila sama. Bruslila jsem se Sergejem. Proto jsem byla tak dobrá. Nebyla jsem to já.“
Gordějevova & Grinkovova pohádka skončila. Gordejevová však pokračovala nejen v bruslení v profesionálních soutěžích a televizních speciálech jako Kráska a zvíře a Snowden na ledě a v turné Hvězdy na ledě, ale také napsala knihu Můj Sergej, vzpomínky na společný život s Grinkovem. V únoru 1998 odvysílala televize CBS adaptaci těchto pamětí s Gordejevovou v roli vypravěčky. Tento televizní film ukázal kouzlo „G & G“ na ledě i mimo něj a nabídl poslední pohled na jejich pohádku. V květnu vyšla její druhá kniha Dopis pro Darju a obchodní dům Target uvedl na trh řadu vůní „Katia“.
Gordeeva se stala symbolem půvabu, síly a odvahy nejen pro fanoušky bruslení, ale také pro svou dceru Darju. Ve filmu Můj Sergej Gordejevová Grinkovi slíbila: „Vždycky se o ni budu dobře starat. Bude to ta nejšťastnější holčička na světě.“ Gordejevová také věří, jak řekla Joanně Powellové v Good Housekeeping, že Daria „je dar od Boha. Když Sergej zemřel, byla mi takovou pomocí, protože potřebovala pozornost a já se o ni musela postarat. Myslím, že mě přivedla zpátky k normálnímu životu.“ Vzhledem k tomu, že Gordejevová tento normální život žije dál, nabídla v knize Můj Sergej všem tuto radu: „Snažte se najít štěstí v každodenním životě. Každý den se na sebe alespoň jednou usmějte. A řekněte jen jednou navíc, že máte rádi člověka, který s vámi žije. Prostě řekněte: „Miluji tě.““
Další četba
Gordeeva, Ekaterina, with E.M. Swift. Můj Sergej: A Love Story, Warner Books, Inc., 1996.
Good Housekeeping, listopad 1997, s. 104-107.
Newsweek, 23. prosince 1996, s. 56-59.
Sports Illustrated, 28. února 1994, s. 48-49; 30. prosince 1996 – 6. ledna 1997, s. 74.
Time, 4. prosince 1995, s. 89.
Sport Illustrated, 28. února 1994, s. 48-49; 30. prosince 1996 – 6. ledna 1997, s. 74.
Time, 4. prosince 1995, s. 89.