Galatským 1. kapitola

A. Úvod do listu apoštola Pavla Galaťanům

1. kapitola. (1-2) Pisatel a čtenáři

Pavel, apoštol (ne od lidí ani skrze člověka, ale skrze Ježíše Krista a Boha Otce, který ho vzkřísil z mrtvých), a všichni bratři, kteří jsou se mnou, Galatským církvím

a. Pavla: Apoštolské autorství tohoto velkolepého listu je prakticky nezpochybnitelné, a to i u skeptičtějších badatelů.

i. List Galaťanům byl nazván „prohlášením nezávislosti křesťanské svobody“. Velký reformátor Martin Luther tento list obzvláště miloval; po své manželce nazval list Galatským „Kateřinou von Bora“; protože, jak říkal, „jsem s ním ženatý“. Leon Morris napsal: „List Galaťanům je vášnivý list, výlev duše kazatele, který hoří pro svého Pána a je hluboce odhodlán přivést své posluchače k pochopení toho, co je spásná víra.“

ii. Mnozí badatelé se domnívají, že list Galaťanům byl napsán koncem 40. nebo počátkem 50. let. Často se uvádí přibližné datum 50 let po Kristu. Zdá se, že Pavel napsal tento list před jeruzalémským koncilem zmíněným ve Skutcích 15, protože ačkoli se zmiňuje o několika cestách do Jeruzaléma, o koncilu se nezmiňuje. Protože se jeruzalémský koncil v 15. kapitole Skutků zabýval přesně těmi otázkami, o kterých Pavel píše, zdálo by se zvláštní, kdyby koncil již proběhl, a přesto se o něm Pavel nezmínil. Pokud je pravda, že list Galatským byl napsán kolem roku 50 n. l., pak by Pavel byl křesťanem asi 15 let a obrátil se na cestě do Damašku kolem roku 35 n. l.

b. Pavel, apoštol: Tento důraz na Pavlovo apoštolské pověření je důležitý. Pavel měl pro tyto Galaťany silná slova a oni museli pochopit, že píše s autoritou; skutečně s apoštolskou autoritou. Pavel očekával, že křesťané budou respektovat jeho autoritu jako apoštola Ježíše Krista.

i. „Slovo apoštol, jak je zde Pavel používá, neoznačuje pouze toho, kdo má zvěstovat poselství, ale jmenovaného zástupce s oficiálním postavením, který je vybaven pověřeními svého úřadu.“ (4244) „Apoštol“ je autorita, kterou Pavel používá pro své poselství. (Wuest)

ii. Naší povinností je také respektovat Pavlovu autoritu apoštola. Činíme tak tím, že tento starobylý list považujeme za Boží slovo a bereme si ho vážně k srdci.

c. Ne od lidí nebo skrze člověka, ale skrze Ježíše Krista a Boha Otce: Pavlovo povolání za apoštola nebylo od člověka ani skrze člověka. Nepocházelo od člověka a nepřišlo skrze člověka. Pocházelo od Boha a přišlo přímo od Boha. Jeho postavení apoštola nebylo založeno na průzkumech veřejného mínění a nepocházelo z žádné lidské rady. Bylo založeno na Božím povolání, které bylo učiněno prostřednictvím Otce i Syna.

i. „Tupost Pavlova popření je způsobena obviněním …, že Pavel nebyl pravým apoštolem, protože nebyl jedním z Dvanácti.“ 426 (Robertson)

ii. „Když jsem byl mladý, myslel jsem si, že Pavel své povolání příliš zveličuje. Nechápal jsem jeho záměr. Tehdy jsem si neuvědomoval důležitost služby… Své povolání nevyvyšujeme proto, abychom získali slávu mezi lidmi, peníze, uspokojení nebo přízeň, ale proto, že lidé potřebují mít jistotu, že slova, která říkáme, jsou slova Boží. To není žádná hříšná pýcha. Je to svatá pýcha.“ (Martin Luther)

d. A všichni bratři, kteří jsou se mnou: Pavel přednesl pozdrav od všech bratří, kteří jsou s ním; ale použití já v tomto dopise (jako např. v Gal 1,6) ukazuje, že ve skutečnosti nešlo o „týmovou práci“, kterou by psal Pavel a jeho spolupracovníci. Pavel napsal tento dopis a pozdravy od svých přátel poslal ze zdvořilosti.

e. Galatským církvím: Tento dopis nebyl napsán jedné církvi v jednom městě. Například 1. list Tesalonickým je adresován sboru Tesalonických (1Te 1,1). Toto však bylo adresováno sborům v Galácii, protože Galácie byla oblast, nikoli město, a mezi galatskými městy bylo několik sborů.

i. „Během třetího století př. n. l. se do této oblasti přistěhovali někteří Keltové (nebo Galové) a po bojích s lidmi, na které narazili, se usadili v severní části Malé Asie. Časem se dostali do konfliktu s Římany, kteří je porazili, a od té doby zůstali pod mocí Římanů jako závislé království. Název „Galatie“ se vztahoval na území osídlené Galy.“ (Morris)

ii. V podstatě existovaly dvě oblasti Galatie, jedna na severu (zahrnující města Pessinus, Ancyra a Tavium) a druhá na jihu (zahrnující města Pisidská Antiochie, Ikonium, Lystra a Derbe). O tom, zda byl list Galatským napsán pro města severní nebo jižní oblasti, se vedou značné – i když většinou nepodstatné – diskuse.

iii. „Je zřejmé, že Pavel zamýšlel, aby jeho slova měla v galatském regionu široké rozšíření. Dopis by byl odnesen do každého střediska a tam přečten, nebo by bylo pořízeno několik kopií a jedna by byla odnesena do každé církve.“ (srov. (Morris)

f. O Galácii: Pavel byl na své první misijní cestě v jižní Galácii (Sk 13,13-14,23) a na své druhé (Sk 16,6) a třetí (Sk 18,23) misijní cestě prošel severní Galatií.

i. Nakonec nezáleží na tom, zda byl list napsán severním nebo jižním oblastem Galacie. Možná to ani nejsme schopni zjistit a je to vlastně jedno, protože tento list má co říci každému křesťanovi. Debata mezi severní a jižní Galatií je pro badatele zajímavá a přispívá k určitému porozumění dopisu, ale ne příliš.

2. (3-5) Pavel posílá svůj apoštolský pozdrav.

Milost vám a pokoj od Boha Otce a našeho Pána Ježíše Krista, který vydal sám sebe za naše hříchy, aby nás vysvobodil z tohoto zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce, jemuž buď sláva na věky věků. Amen.

a. Milost vám a pokoj: To byl Pavlův známý pozdrav, který čerpal z tradičních pozdravů jak v řecké kultuře (milost), tak v židovské kultuře (pokoj). Přesně tuto frázi Pavel použil v Novém zákoně ještě pětkrát.

i. Pavel použil slovo milost ve svých spisech více než stokrát. Mezi všemi ostatními autory Nového zákona je použito pouze 55krát. Pavel byl skutečně apoštolem milosti.

ii. „Tyto dva pojmy, milost a pokoj, tvoří křesťanství.“ (Martin Luther)

b. Který se vydal za naše hříchy: Pavel přeje svým čtenářům milost a pokoj od Boha Otce i od Boha Syna. Nyní Pavel krátce rozvede dílo Boha Syna, našeho Pána Ježíše Krista. První věc, kterou o Ježíši napsal, je, že vydal sám sebe za naše hříchy.

i. „V celém listě Pavel poukazuje Galatským na ústřední roli kříže. Nemůže se dočkat, až to zřetelně vyjádří, a zmínku o tom nacházíme hned v jeho první větě“. (Morris)

ii. Ježíš dal. Z J 3,16 víme, že Bůh Otec tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna. Bůh Otec však nebyl jediným dárcem; Ježíš také dával. Ježíš je milující, dávající Bůh a milující, dávající Spasitel.

iii. Ježíš dal to největší, co kdo může dát – sebe sama. Někdo by mohl diskutovat o tom, zda to byl spíše dar pro Otce, že dal Syna (jako v J 3,16), nebo zda to byl spíše dar pro Syna, že dal sám sebe. Ale to je jako diskutovat o tom, kolik andělů může tančit na špendlíkové hlavičce. Ježíš dal ten největší dar, jaký mohl; dal sám sebe. V jistém smyslu ani nezačínáme dávat, dokud nedáme sami sebe.

iv. Ježíš dal sám sebe za naše hříchy. Proto Ježíš musel dát sám sebe. Naše hříchy nás přivedly na cestu ke zkáze a záhubě. Kdyby Bůh neudělal něco pro naši záchranu, naše hříchy by nás zničily. Proto Ježíš z lásky vydal sám sebe za naše hříchy! Láska tu byla vždycky, ale nikdy by nebylo třeba, aby Ježíš dal sám sebe, kdyby nás naše hříchy nestavěly na hrozné místo.

v. „Tato slova ‚který dal sám sebe za naše hříchy‘ jsou velmi důležitá. Chtěl Galaťanům na rovinu říci, že vykoupení za hříchy a dokonalou spravedlnost nelze hledat nikde jinde než v Kristu… Toto vykoupení je tak slavné, že by nás mělo uchvátit úžasem“. (Kalvín)

c. Aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku: To vysvětluje, proč Ježíš vydal sám sebe za naše hříchy. Galatští v mnoha ohledech bojovali s tímto nynějším zlým věkem a někdy proti němu prohrávali. Potřebovali vědět, že Ježíš přišel, aby je zachránil z tohoto nynějšího zlého věku.

i. Myšlenka slova vysvobodit není vysvobození z přítomnosti něčeho, ale vysvobození z moci něčeho. Z přítomnosti tohoto současného zlého věku nebudeme vysvobozeni, dokud neodejdeme, abychom byli s Ježíšem. Ale vysvobození z moci tohoto současného zlého věku můžeme zažít už teď.

d. Podle vůle našeho Boha a Otce, jemuž buď sláva na věky věků: Účelem tohoto spasitelného díla není v první řadě prospěch člověka (i když i to je jeho součástí). Místo toho je hlavním účelem oslavit Boha Otce.

i. Falešné učení bylo mezi galatskými sbory skutečným problémem a jejich falešné nauky připravovaly Boha o část slávy, která mu náleží. Zdůrazňováním správně rozpoznané Boží slávy a jeho plánu Pavel doufal, že je přivede na správnou cestu.

B. Nebezpečí odlišného evangelia.

1. (6) Pavlův údiv:

Divím se, že se tak brzy odvracíte od toho, který vás povolal v Kristově milosti, k jinému evangeliu.

a. Divím se, že se tak brzy odvracíte: Zdá se, že Pavel žasne ani ne tak nad tím, že se odvracejí (to by ho mohlo znepokojovat, ale ne udivovat), ale nad tím, že se odvracejí tak brzy.

i. Chybí zde vyjádření díků nebo chvály, které Pavel často psal na začátku svých dopisů. Římanům 1,8-15, 1. Korintským 1,4-9, Filipským 1,3-11, Koloským 1,3-8 a 1. Tesalonickým 1,2-10 jsou příklady, kdy Pavel v úvodních slovech děkuje a chválí církve. U Galatských to však neudělal a přímost jeho přístupu naznačuje závažnost jejich problému.

ii. „Toto je jediný případ, kdy svatý Pavel při oslovení nějaké církve vynechává vyjádření díků“. (Lightfoot)

b. Od toho, který vás povolal v Kristově milosti, k jinému evangeliu: Odvrátili se od osoby (od Toho, který vás povolal), když se obrátili k falešné myšlence (k jinému evangeliu). Odvrátit se od pravého evangelia vždy znamená odvrátit se od osoby Ježíše Krista

i. Od toho, který vás povolal v Kristově milosti, spojoval jejich odvrácení také s odvrácením se od principu milosti. Ať už se Galatští odvraceli jakkoli, bylo to od Boží milosti, nikoli k ní.

2. (7) Tři skutečnosti o tomto odlišném evangeliu, které Galatským přinesli.

Které není jiné, ale jsou někteří, kteří vás obtěžují a chtějí Kristovo evangelium převrátit.

a. Což je: Galatským 1,7 říká o tomto jiném evangeliu tři věci. Za prvé, bylo to nelegitimní evangelium (které není jiné). Za druhé, nebylo vůbec dobré, nýbrž obtěžující (které vás obtěžuje). Za třetí, bylo to překroucení pravého evangelia (překroucení Kristova evangelia).

b. Které není jiné: Pavel poznal, že toto jiné evangelium ve skutečnosti vůbec není jiné evangelium. Ti, kdo toto jiné evangelium prosazovali, možná říkali: „Víme, že naše poselství je jiné než Pavlovo. On má svou pravdu a my máme svou. On má své evangelium, a my máme své.“ Pavel odmítl myšlenku, že by jejich poselství bylo jakkoli legitimním alternativním evangeliem.

i. Slovo evangelium doslova znamená „dobrá zpráva“. Pavel tím chtěl říci: „V tomto poselství není žádná ‚dobrá zpráva‘. Je to pouze špatná zpráva, takže to opravdu není ‚jiná dobrá zpráva‘. Je to špatná zpráva. Vůbec to není jiné evangelium.“

ii. King James Version překládá tuto pasáž takto: k jinému evangeliu: Které není jiné. Ve skutečnosti je překlad New King James Version na tomto místě mnohem lepší, protože rozlišuje mezi jiným a jiným, což přesně odráží rozdíl mezi dvěma použitými odlišnými starořeckými slovy. Jiný má význam „jiný různého druhu“ a jiný má význam „jiný stejného druhu“. Je to, jako by Pavel napsal: „Přinesli vám úplně jiné evangelium. Tvrdí, že je to jen alternativní evangelium stejného druhu, ale vůbec tomu tak není. Je úplně jiné.“

c. Jsou někteří, kteří vám dělají potíže: Ti, kteří toto jiné evangelium Galatským přinesli, jim způsobili potíže. Své poselství neinzerovali jako potíže, ale právě takové bylo.

i. Někteří, kteří vás obtěžují, znamená, že někdo přinesl Galatským toto falešné evangelium. Falešná evangelia se nestávají jen tak. Přinášejí je lidé a ti, kdo je přinášejí, mohou být upřímní a mít velké charisma.

ii. „Všimněte si vynalézavosti ďábla. Kacíři nedělají svým omylům reklamu. Vrazi, cizoložníci a zloději se maskují. Tak ďábel maskuje všechny tyto prostředky a činnosti. Obléká se do bílého, aby vypadal jako anděl světla.“ (Martin Luther)

d. Překrucovat Kristovo evangelium: Jiné evangelium bylo ve skutečnosti zvrácením nebo překroucením pravého evangelia Ježíše Krista. Nevycházelo z ničeho a nevymýšlelo si nové jméno Boha a nepředstíralo, že má nového Spasitele. Používalo jména a myšlenky známé galatským křesťanům, ale mírně je překrucovalo, aby jejich poselství bylo o to klamavější.

i. Kristovo evangelium: Všimněte si, že Pavel ve skutečnosti nesoupeřil o Pavlovo evangelium, i když to bylo také jeho evangelium. Pavlovo evangelium stálo za to hájit a bojovat za něj jen proto, že ve skutečnosti bylo evangeliem Ježíše Krista.

e. Chtějí převrátit Kristovo evangelium: Pavel jasně napsal, že tito lidé chtějí překroutit Ježíšovu dobrou zprávu. Někdy je pro nás těžké pochopit, proč by někdo chtěl překrucovat Kristovo evangelium.

i. Na poselství pravého evangelia je něco, co hluboce uráží lidskou přirozenost. Abychom tomu porozuměli, měli bychom nejprve pochopit, co je pravé evangelium. Pavel své evangelium nejstručněji vyjádřil v 1. Korintským 15,1-4. Poselstvím evangelia je to, co pro nás Ježíš udělal na kříži, jak je zjeveno v Písmu a dokázáno vzkříšením.

ii. Když pochopíme, jak urážlivé je pravé evangelium pro lidskou přirozenost, lépe pochopíme, proč by ho někdo chtěl překroutit.

– Evangelium uráží naši pýchu. Říká nám, že potřebujeme spasitele a že se nemůžeme zachránit sami. Nepřipisuje nám vůbec žádné zásluhy o naše spasení; všechno je to Ježíšovo dílo pro nás.

– Evangelium uráží naši moudrost. Zachraňuje nás něčím, co mnozí považují za pošetilé – Bůh se stal člověkem a zemřel za nás ponižující, potupnou smrtí.

– Za třetí, evangelium uráží naše poznání. Říká nám, abychom věřili něčemu, co je v rozporu s vědeckým poznáním i osobní zkušeností – že mrtvý člověk, Ježíš Kristus, vstal z mrtvých v novém slavném těle, které už nikdy nezemře.

3. (8-9) Slavnostní prokletí těch, kdo přinášejí falešné evangelium.

Ale i kdybychom vám my nebo anděl z nebe zvěstovali jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet. Jak jsme již dříve řekli, tak nyní znovu říkám: Kdyby vám někdo hlásal jiné evangelium než to, které jste přijali, ať je proklet.

a. Ale i kdybychom my nebo anděl z nebe: Pavlovi bylo jedno, kdo přinesl falešné evangelium. I kdyby to byl on sám nebo anděl z nebe, mělo to být odmítnuto. Každý, kdo šířil falešné evangelium, byl hoden pouze zvláštního Božího prokletí (ať je proklet).

b. Ať je proklet: Pavel měl zřejmě na mysli slavnostní prokletí, které Bůh vyslovuje nad těmi, kdo porušují jeho smlouvu (Dt 27). Pavlovi nestačilo říci: „Neposlouchejte tyto lidi“. Pavel si střízlivě myslel, že by měli být prokleti.

c. Nyní tedy říkám znovu: Prokletí bylo zopakováno pro větší důraz; je opravdu nemožné, aby Pavel vyjádřil tuto myšlenku s větší silou, než to udělal zde.

i. Možná by bylo spravedlivé se zeptat: „Kde byla Pavlova láska?“. Žádal „dvojí prokletí“ pro lidi – lidi, kteří šíří falešné evangelium. Nežádal Boha jen o prokletí poselství, ale také o prokletí lidí, kteří toto poselství šířili. Kde tedy byla Pavlova láska? Pavlova láska byla k duším, kterým hrozilo nebezpečí pekla. Pokud je evangelium falešné a vůbec není „jinou dobrou zprávou“, pak nemůže zachránit ztracené. Pavel se podíval na toto falešné, zvrácené evangelium a řekl: „To je záchranná loď, která se brzy potopí! To nemůže nikoho zachránit! Chci udělat vše, co je správné před Bohem, abych lidi varoval před špatnou záchrannou lodí.“

C. Božský zdroj evangelia, které Pavel hlásal.

1. Jaký je zdroj evangelia? (10) Pavlovo evangelium nevycházelo z touhy zalíbit se člověku.

Neboť přesvědčuji nyní lidi, nebo Boha? Nebo se chci zalíbit lidem? Kdybych se totiž stále líbil lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým.

a. Nebo teď přesvědčuji lidi, nebo Boha? Pavlova myšlenka nebyla „chci přesvědčit Boha o svém názoru“. Jde o to, že jeho posluchačem byl Bůh. Když Pavel mluvil, mluvil především k Bohu, a ne k lidem.

b. Nebo se chci zalíbit lidem? Pavlovou první povinností bylo líbit se Bohu, a ne lidem. Odmítal utvářet své poselství jen proto, aby se zalíbil posluchačům. Více mu šlo o to, aby se zalíbil Bohu.

i. Ačkoli to není výslovně řečeno, cítíme, že Pavel stavěl do protikladu sebe a ty, kteří přinášeli jiné evangelium. Zřejmě bylo toto jiné evangelium nějakým způsobem postaveno na myšlence zalíbit se člověku.

ii. „Vždycky byli kazatelé, kteří usilovali především o lidové uznání, a někteří jsou stále. Je součástí padlé lidské přirozenosti, že i ti, kdo jsou pověřeni zodpovědností za hlásání evangelia, mohou upadnout do pasti snahy být populární, a ne věrní.“ (Morris)

c. Kdybych se totiž stále líbil lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým: Pro Pavla to bylo buď jedno, nebo druhé. Nemohl svou službu směřovat k tomu, aby se líbila lidem, a zároveň ji směřovat k tomu, aby se líbila Ježíši Kristu. A pokud mu nešlo především o to, aby se líbil Ježíši Kristu, pak nebyl služebníkem Kristovým.

i. Služebník zde asi není nejvhodnější překlad; lépe by se dalo přeložit otrok. „Je nešťastné, že … naše anglické překlady tak důsledně nedávají tomuto slovu jeho pravý význam, čímž podporují falešné pojetí křesťanské ‚služby‘ (jako něčeho v podstatě dobrovolného a na částečný úvazek), tak charakteristické pro moderní náboženský idealismus. ‚Služebník Kristův‘ nemůže svobodně nabízet nebo odmítat svou ‚službu‘; jeho život není jeho vlastní, ale patří zcela jeho Pánu.“ (Duncan, cit. podle Morrise)

2. (11-12) Božský zdroj Pavlova evangelia

Ale já vám, bratři, oznamuji, že evangelium, které jsem hlásal, není podle člověka. Nepřijal jsem je totiž od člověka ani jsem se mu nenaučil, ale přišlo skrze zjevení Ježíše Krista.

a. Evangelium, které bylo zvěstováno skrze mne: „Pavel si hraje se slovy, když mluví o ‚evangeliu, které jsem vám zvěstoval'“. (Morris)

b. Není podle člověka: Na rozdíl od odlišného evangelia, které přinášeli jiní, bylo Pavlovo poselství zjevením od Boha. Pavlovo poselství nebylo pokusem člověka dosáhnout nahoru a pochopit Boha; bylo snahou Boha sklonit se a komunikovat s člověkem.

i. Lidé nás mohou učit mnoha podivuhodným věcem, ale Boží zjevení má všechno, co se týká života a zbožnosti (2Pt 1,3). Nyní více než kdy jindy svět nepotřebuje dobré rady a lidskou moudrost, potřebuje zjevení od Boha.

c. Nepřijal jsem to od člověka, ani mě to nikdo nenaučil, ale přišlo to skrze zjevení Ježíše Krista: Pavlův vlastní vztah k tomuto evangeliu byl jedinečný. Většina lidí slyší evangelium od někoho jiného; je to nejběžnější Boží způsob předávání evangelia (Římanům 10,14-15). Pavel však v tomto ohledu normální nebyl. Evangelium přijal v dramatickém, přímém zjevení, když se setkal s Ježíšem na cestě do Damašku.

i. Tuto pozoruhodnou událost popisují Sk 9,1-9: Na cestě do Damašku Pán Ježíš promluvil přímo k Pavlovi, který pak strávil tři dny bez zraku, než k němu přišel křesťan jménem Ananiáš. Pravděpodobně během této doby – buď na cestě, nebo během oněch tří dnů – přinesl Ježíš Pavlovi své evangelium. Pavel měl určitě evangelium hned, protože byl jednak spasen, jednak začal okamžitě kázat poselství, které mu Ježíš dal (Sk 9,20-22).

ii. „Pavel nedostal poučení od Ananiáše. Pavel byl již na cestě povolán, osvícen a vyučován Kristem. Jeho kontakt s Ananiášem byl pouze svědectvím o tom, že Pavel byl povolán Kristem, aby hlásal evangelium.“ (4244) (Luther)

3. (13-24) Pavel dokazuje, že jeho poselství nepochází od člověka.

Slyšeli jste přece o mém dřívějším chování v židovství, jak jsem nad míru pronásledoval Boží církev a snažil se ji zničit. A v judaismu jsem postoupil dál než mnozí moji současníci v mém vlastním národě, protože jsem byl nadmíru horlivý pro tradice svých otců. Když se však Bohu, který mě oddělil od lůna mé matky a povolal mě svou milostí, zalíbilo zjevit ve mně svého Syna, abych ho kázal mezi pohany, nedomluvil jsem se hned s tělem a krví ani jsem nešel do Jeruzaléma k těm, kdo byli apoštoly přede mnou, ale odešel jsem do Arábie a vrátil se opět do Damašku. Po třech letech jsem pak vystoupil do Jeruzaléma za Petrem a zůstal jsem u něj patnáct dní. Z ostatních apoštolů jsem však neviděl nikoho kromě Jakuba, bratra Páně. (O tom, co vám píši, před Bohem skutečně nelžu.) Potom jsem odešel do syrských a kilských krajů. A judským církvím, které byly v Kristu, jsem byl tváří v tvář neznámý. Oni však slyšeli jen: „Ten, který nás dříve pronásledoval, nyní hlásá víru, kterou se kdysi snažil zničit.“ A tak jsem jim řekl: „Nebojte se. A oslavovali ve mně Boha.

a. Vždyť jste to slyšeli: Zdálo se, že všichni slyšeli, jak Pavel přišel k Pánu. Pavlův příběh znali křesťané obecně a zejména ti, kterým osobně sloužil. Můžeme věřit, že pokud Pavel nějakou dobu pobýval mezi skupinou lidí a kázal jim evangelium, netrvalo dlouho a podělil se o své osobní svědectví.

i. Hodnota osobního svědectví se neomezuje jen na ty, kteří mají dramatický příběh obrácení, jako měl Pavel. Stejně tak můžeme vidět slávu Božího díla u těch, kteří si myslí, že mají nudné svědectví.

b. Mé dřívější chování v judaismu, jak jsem nad míru pronásledoval Boží církev a snažil se ji zničit: O Pavlově pověsti horlivého Žida, který pronásledoval křesťany, není pochyb. Sk 8,1-3 a 9,1-2 popisují Pavlovo energické pronásledování křesťanů.

i. To ukazuje, že Pavel nehledal nějakou jinou pravdu, když byl poprvé konfrontován s Ježíšovým evangeliem. Bohužel mnozí z těch, kteří hledají nové zjevení, ho najdou – a najdou podvod, který je odvádí od Ježíše Krista (jako mladého Josepha Smithe, zakladatele mormonské církve).

c. Když se však Bohu zalíbilo: Pavel nepřišel k Ježíši proto, že by o tom rozhodl nějaký člověk. Nebylo to z vůle nějakého člověka, ale když se to líbilo Bohu. Navíc Bůh si Pavla nevyvolil proto, že by v něm bylo něco, co by se mu líbilo; Bůh Pavla povolal skrze svou milost, nezaslouženou Boží přízeň.

i. Víme, že toto povolání nebylo kvůli něčemu, co Pavel udělal, protože řekl, že byl povolán z lůna mé matky. Bůh tedy Pavla povolal dříve, než Pavel udělal něco, čím by si to zasloužil.

ii. Než se Pavel stal křesťanem, byl kladen důraz na to, co udělal: Pronásledoval jsem… postupoval jsem… (byl jsem) nadmíru horlivý. Jakmile Pavel následoval Ježíše Krista, důraz byl kladen na to, co učinil Bůh: Bůh, který mě oddělil… povolal mě… zjevil ve mně svého Syna.

iii. „Chtěl ukázat, že jeho povolání závisí na tajném Božím vyvolení a že byl ustanoven apoštolem ne proto, že by se k převzetí takového úřadu uzpůsobil vlastním úsilím nebo že by Bůh rozpoznal, že je hoden toho, aby mu byl tento úřad propůjčen, ale proto, že ještě před narozením byl oddělen tajným Božím záměrem.“ (4248). (Kalvín)

d. Oddělený: To bylo důležité slovo. Starořecké slovo aforizo souvisí se slovem, které se v Pavlově době používalo jako označení pro náboženskou elitu, „oddělené“, známé jako farizeové. Než Pavel přišel k Ježíši, byl významným farizejem (Filipským 3,5), ale ve skutečnosti nebyl oddělený pro Boha. Nyní byl díky Ježíšovu dílu skutečně oddělen pro Boha.

i. „Toto slovo je podobné slovu pro ‚farizeje‘ a farizeové o tom nepochybovali: pevně se drželi toho, že jsou ‚odděleni‘ pro Boha.“ (srov. (Morris)

e. Aby ve mně zjevil svého Syna: V listu Galaťanům 1,12 Pavel píše o tom, jak mu byl Ježíš zjeven (zjevení Ježíše Krista). Zde je však něco jiného a možná slavnějšího: Ježíš se zjevil v Pavlovi. Bůh chce udělat víc než jen zjevit Ježíše nám; chce zjevit Ježíše v nás.

i. „To, co začíná tím, že je zjevením Krista Pavlovi, se stává zjevením Krista v Pavlovi, když Duch přináší své plody na nezvyklé půdě.“ 4243. (Cole, citováno podle Morrise)

f. Abych ho mohl kázat mezi pohany: To ukazuje, že Bůh má smysl pro humor. Vybral si člověka ještě před jeho narozením pro úkol kázat evangelium pohanům. Tento muž vyrostl v nenávisti k pohanům a pravděpodobně věřil stejně jako někteří (ne všichni) ostatní Židé v jeho době: že jediný důvod, proč Bůh stvořil pohany, je ten, že budou podpalovat pekelný oheň.

g. Neporadil jsem se hned s tělem a krví: Kromě toho se Pavel po svém obrácení okamžitě neradil s tělem a krví (dokonce ani s významnými apoštoly v Jeruzalémě), aby zjistil obsah evangelia. Nepotřeboval to, protože evangelium mu bylo zjeveno přímo Ježíšem.

i. Neměli bychom si myslet, že Pavel zde chtěl říci, že je špatné slyšet o evangeliu prostřednictvím jiných, nebo že ti, kdo ho slyší od někoho, kdo není apoštol, mají nějak horší spasení. Jde prostě o to, že evangelium, které Pavel hlásal, nebylo evangeliem člověka, a to bylo navždy vyřešeno, protože ho nepřijal od žádného člověka.

h. Já jsem však odešel do Arábie: Pavel necestoval do oblasti, kterou bychom dnes nazvali Saúdská Arábie. Oblast známá v té době jako Arábie v jeho době sahala až k Damašku. Pavel pravděpodobně žil na nějakém klidném pouštním místě za Damaškem.

i. Pak po třech letech: Pavel zde dokázal, že se evangeliu nenaučil od apoštolů, protože byl křesťanem už tři roky předtím, než se vůbec setkal s apoštoly Petrem a Jakubem.

i. Bylo neobvyklé, že čekal tak dlouho. „Nově obrácený člověk, zvláště ten, který byl v čele pronásledování věřících, by se jistě spojil s vůdci hnutí, k němuž se nyní hlásí, už jen proto, aby se ujistil, že nyní správně chápe, co křesťanské hnutí učí. Pavel to však neudělal.“ (Morris)

ii. Pavlovi nebylo ani přikázáno, aby předstoupil před apoštoly k nějaké zkoušce. To je naznačeno, když Pavel napsal: „aby viděl Petra“. Slovo přeložené vidět hovoří o někom, kdo přichází jako turista. „Slovo, které používají,“ říká Chrysostom, „ti, kdo si jdou prohlédnout velká a slavná města“. (Lightfoot) Jde o to, že Pavel nedostal příkaz přijet do Jeruzaléma, aby Petrovi nebo ostatním učedníkům skládal účty, ale přijel z vlastní vůle a navštívil ho jako turista.

j. Slyšeli jen: „Ten, který nás dříve pronásledoval, nyní hlásá víru, kterou se kdysi snažil zničit.“ Všichni slyšeli, že je to pravda. Jestliže se Pavel nenaučil podstatný obsah evangelia od žádného člověka, pak také platí, že se první křesťané pomalu dozvídali jen to, kdo je Pavel v Ježíši. Ve skutečnosti věděli jen to, že se dramaticky obrátil – za což oslavovali Boha. Po svém obrácení byl Pavel po mnoho let anonymním křesťanem.

i. Pavlovo postavení neznámého se jistě liší od našeho zvyku nadýmat každého významného konvertitu, jakmile přijde k Ježíši. Pavel byl šťastný a dobře udělal, že strávil mnoho let v neznámu, než ho Bůh pozvedl.

ii. V celém tomto oddíle Pavel ukázal, že mezi ním a ostatními apoštoly bylo dost kontaktů, aby se ukázalo, že jsou v dokonalé shodě, ale ne tolik, aby to ukazovalo, že Pavel dostal své evangelium od nich místo od Boha.

iii. Celá Pavlova pointa v druhé části této kapitoly je důležitá. Jeho evangelium bylo pravdivé a jeho zkušenost platná, protože skutečně pochází od Boha. Je spravedlivé, aby se každý křesťan ptal, zda jeho evangelium pochází od Boha, nebo zda si ho sám vymyslel. Tyto otázky jsou důležité, protože jen to, co pochází od Boha, nás může skutečně zachránit a trvale změnit náš život

.