V době falešných zpráv a hoaxů na internetu naštěstí existují lidé, kteří věnují svůj čas ověřování těchto údajných informací, aby odhalili nepravdy. Dnes jim říkáme debunkeři neboli bořiči hoaxů a mýtů. Ale stejně jako falešné zprávy nejsou výhradně moderním fenoménem, není jím ani řemeslo jejich vyvracení: dnešní debunkeři mají slavného předchůdce, který žil v 17. století, italského lékaře Francesca Rediho. Stejně jako nejlepší příběhy má však i ten Rediho překvapivý konec.
Toskánci Redimu (18. února 1626 – 1. března 1697), vrchnímu lékaři na dvoře Medicejských, nechybělo akademické otcovství: v různých referenčních pramenech je označován za otce experimentální biologie, parazitologie, experimentální toxikologie a helmintologie (nauky o hlísticích). Studoval a popsal více než stovku parazitů a v této oblasti učinil jeden ze svých klíčových objevů, že tito vetřelci nevznikají z těla samotného, ale rodí se z vajíček.
Spontánní generace a zmije, které pily víno
Tento postřeh byl v souladu s tím, co je obvykle považováno za jeho největší přínos vědě, s prvním vyvrácením spontánní generace. V roce 1668 publikoval své pokusy, které ukázaly, že červi nejsou produktem rozkladu, ale spíše potomky much, které kladou vajíčka do masa. Zavedení kontrolních podmínek do jeho pokusů z nich činí průkopnický příklad metodiky, která se dnes používá v laboratořích.
Svým objevem, že omne vivum ex vivo neboli že „všechen život pochází ze života“, Redi vyvrátil mýtus, který byl v jeho době rozšířen a jehož počátky sahají přinejmenším k Aristotelovi. Tím se však racionalistické ambice tohoto Toskánce nespokojily; věnoval se také boření dalších lidových mystifikací, z nichž některé nás dnes překvapují svou naivitou.