„náboženství: 1 a (1). služba a uctívání Boha nebo nadpřirozena (2): závazek nebo oddanost náboženské víře nebo jejímu dodržování b: stav náboženského 2: osobní soubor nebo institucionalizovaný systém náboženských postojů, přesvědčení a praktik. 3 archaicky: svědomitá konformita: SVĚDOMÍ 4: věc, zásada nebo systém přesvědčení, kterého se drží se zápalem nebo vírou.“ -Webster’s Seventh New Collegiate Dictionary (1967): „Náboženství je komunikační systém, který je tvořen nadpřirozenými bytostmi a je spojen se specifickými vzorci chování“. -H. H. Penner „Náboženství je angažovanost člověka ve smyslu jeho existence a hloubka angažovanosti člověka je hloubkou jeho náboženství.“ -H. Penner -James L. Christian „Náboženství je smysl pro posvátno.“ -Sir Julian Huxley „Náboženství je nejvyšší starost člověka o konečné.“ -Paul Tillich „Náboženství je celkový zájem člověka o svět člověka.“ -Arnold Toynbee
Náboženství lze destilovat jako jakýkoli systém přesvědčení, který se výslovně opírá o víru, ale kdybyste se zeptali deseti teologů, co je to „náboženství“, dostali byste 12 různých odpovědí. Je to proto, že náboženství je komplexní téma a „náboženství“ je pouze slovo. Jako všechna slova může znamenat cokoli, co chceme, ale v diskusi je důležité, abychom pochopili, jak se toto slovo používá.
V mnoha běžných definicích náboženství je problém. Pokud se týká toho, jak se vztahujeme k Bohu, pak je buddhismus, konfucianismus a jadrný šamanismus vynechán, protože o Bohu mají málo co říci. Mnozí křesťané tvrdí, že vzhledem k tomu, že náboženství je formalizovaný systém poznání, křesťanství není náboženství, protože je to vztah ke Kristu. To je v rozporu s biblickým autorem Jakubem, neboť ten tvrdil, že křesťanství je „čisté náboženství a neposkvrněné před Bohem“. Řecké slovo, které použil, bylo threkeia neboli „obřadní zachovávání, uctívání, náboženství“.
Zatímco pojmy „posvátný“ a „víra“ jsou pro západní náboženství zcela základní, v Orientu tomu tak není, takže definice, které zahrnují tyto pojmy, nevyhovují. Také definice jako Tillichova a Toynbeeho v sobě pro účely této knihy zahrnují příliš mnoho. Dalo by se říci, že filosofie je nauka o zájmu člověka o konečné a Toynbeeho definice by mohla zahrnovat instalatérství a badmitton, z nichž ani jedno se v této práci neobjeví.
V počátcích filosofie platilo, že slovo má základní význam – definici, která vystihuje podstatu všech použití slova. To je možná poněkud naivní. Jen velmi málo slov má pouze jeden význam a většina má různé významy, které spolu mají jen velmi málo společného. Například klobouk může být něco, co nosíte na hlavě, nebo to může být symbol používaný ve statistice, nebo to může být buben. Jiný postoj zastával německý filozof Wittgenstein. Různá použití slova nemají zásadní význam, ale mají spíše rodinnou podobnost. Obecně je těžké určit, proč si jsou členové rodiny podobní, ale obvykle to není jeden konkrétní rys, ale soubor rysů, které mohou, ale nemusí být všechny přítomny u téhož jedince, přesto je jich u každého člena rodiny přítomno dost na to, aby se zachovala podobnost v celé rodině. Budeme pracovat s pojmy z rodiny náboženství.
Obejdu všechny tyto sémantické triviality tím, že použiji následující definici náboženství: „studium a/nebo praktikování toho, co je obecně považováno za náboženství – osobní nebo organizované“. To bude zahrnovat křesťanství, buddhismus, šamanismus a povídání tety Polly s jejím drahým zesnulým strýcem Fredem. Bude sem patřit i magie a čarodějnictví, poustevníci a mudrci.
A protože jsem si plně vědom etymologického záměru termínu „teologie“ (Významy slov se v průběhu času obvykle mění od jejich původního významu), budu toto slovo chápat jednoduše jako „studium náboženství“.
Je tu ještě několik dalších slov, která budou důležitá. „Doktrína“ je formalizace systému náboženských přesvědčení.
„Dogma“ je doktrína, která je v rámci náboženství považována za všeobecně platnou.
„Víra“ je soubor přesvědčení (slovo znamená „věřím“), která jsou pro náboženství stěžejní – přesvědčení, která odlišují členy náboženské skupiny od ostatních lidí.
Měli bychom mít také pochopení pro význam slova „filozofie“. Může znamenat obecný přístup k životu jako ve větě „jaká je vaše životní filozofie?“. Já mám na mysli něco trochu formálnějšího. Filosofie jako intelektuální snaha se obvykle týká úvah, které jsou jednou odstraněny. Například věda je zkoumání fyzického světa nebo poznatků z něj získaných. Filosofie vědy se naproti tomu zabývá tím, jak lidé k vědě přistupují – jak o fyzikálním světě přemýšlíme, jak si můžeme být takovým poznáním jisti a jak bychom k takovému poznání měli (eticky) přistupovat a používat ho.
Filosofie náboženství se pak nezabývá informacemi o Bohu nebo různých náboženských systémech víry, ale tím, proč bychom se měli takovými věcmi zabývat, zda a jak o nich můžeme vědět a jak o nich lidé přemýšlejí. Bude zde trochu příměsi věcí, které nejsou přesně filozofií, ale poněkud spolu souvisejí. Budu například psát něco o psychologii náboženství. také se budeme zabývat vztahem náboženství k jiným disciplínám, jako je věda, politika a umění.