Koncem léta 1997 se ze dvou nejvýznamnějších hráčů v globálním letectví stal jeden obrovský titán. Boeing, jedna z největších a nejvýznamnějších amerických společností, koupil svého dlouholetého rivala, výrobce letadel McDonnell Douglas, v tehdy desáté největší fúzi v zemi. Vzniklý gigant převzal jméno Boeing. Ještě nečekaněji převzal od společnosti McDonnell Douglas její kulturu a strategii – dokonce i její oddělení komerčního letectví se snažilo udržet si zákazníky.
Deník New York Times v souvislosti s touto transakcí uvedl poznámku, která se dnes zdá být prozíravá: „Plný dopad navrhované fúze na zaměstnance, komunity, konkurenty, zákazníky a investory bude znám až za několik měsíců, možná dokonce let.“ Téměř o 20 let později se jeden z těchto dopadů stal leteckou událostí roku nebo možná desetiletí – havárie dvou letadel 737 Max a ztráta 346 životů, nemluvě o stále rostoucích souvisejících nákladech ve výši přibližně 10 miliard dolarů.
Ve střetu firemních kultur, v němž proti sobě stáli inženýři Boeingu a počtáři McDonnell Douglas, zvítězila menší společnost. Výsledkem byl odklon od drahého, průkopnického inženýrství a příklon k tomu, co někteří nazývali kulturou většího hrdla, která se věnovala udržování nízkých nákladů a upřednostňovala modernizaci starších modelů na úkor velkých inovací. Teprve nyní, kdy je letoun 737 na dobu neurčitou uzemněn, začínáme vidět rozsah jeho dopadů.