Dickinsonová zcela zjevně nemá být přímým životopisem Emily, o níž se dlouho věřilo, že je to samotářská, panenská agorafobička, která zemřela smutná a osamělá v bílé noční košili. Pořad však tuto verzi Emily přehodnocuje, částečně na základě novějších vědeckých poznatků, které naznačují, že jsme si Emily po desetiletí pletli. Jak nedávno řekla tvůrkyně Alena Smithová serveru Vulture: „Každý si může vymyslet svou vlastní Emily Dickinsonovou a tohle je ta moje. V žádném případě netvrdím, že je to autoritativní verze.“ Smithová si však udělala průzkum: Říká, že přečetla „všechny životopisy Dickinsonové, které existují“, a konzultovala je s historiky občanské války, což znamená, že přinejmenším část seriálu je založena na skutečnosti.
Dickinsonová neprozrazuje, které ze svých zápletek čerpá ze skutečného života Emily a které jsou jen čistým, rozkošným výmyslem. Oslovila jsem proto Marthu Nell Smithovou, významnou vědkyni-učitelku, profesorku angličtiny a zakladatelku Marylandského institutu pro humanitní technologie, která většinu své kariéry zasvětila studiu Emily Dickinsonové. (Ačkoli o Dickinsonové homoerotice hovořilo několik badatelů, Smithová je vědkyní, která se nejrozsáhleji zaměřila na myšlenku, že mezi Emily a její švagrovou Susan existoval romantický vztah, a v roce 1998 vydala spolu s Ellen Louise Hartovou sbírku jejich korespondence nazvanou Otevři mě opatrně: Dickinsonové (Emily Dickinson’s Letters to Susan Huntington Dickinson). Začátkem letošního roku jsme se Smithem hovořili o filmu Divoké noci s Emily, dalším drzém zpracování Emilyina života od spisovatelky a režisérky Madeleine Olnek, na němž se Smith významně podílel. Chtěla jsem vědět, co si o novém představení myslí, a také jí položit důležité otázky, jako např:
Jaký je váš dojem ze seriálu?
Já bych ho nazvala extravagantně a divoce anachronickým. Ale to je zřejmě velmi vědomé. Myslím, že Smith chce prolnout minulost a současnost. Oslavuje takříkajíc drsňáka Dickinsona. Bojuje proti genderovým omezením a zobrazuje ji mezi lidmi, což se mi moc líbí. Ukazuje ji jako společenskou bytost, nikoliv jen jako samotářku, což Divoké noci s Emily dělají také. Obě knihy staví do popředí její identitu a práci spisovatelky. Líbí se mi, že se v populární kultuře probouzí tato odvážná, divoká a silná Dickinsonová, která je rázná a zábavná. Dokud si nikdo nemyslí, že dostává Dickinsonové biografii, líbí se mi její hravost.
Kdy jste se o představení dozvěděla poprvé?
Přibližně v říjnu 2018 jsme s partnerem procházeli Evergreeny – dům Susan a Austina – s několika našimi nejlepšími přáteli. Moje partnerka řekla: „To je Jane Krakowski!“ A já jsem se na to podíval. A já na to: „Co by tady proboha dělala Jane Krakowski?“. A opravdu, byla to ona. Nakonec jsme si s ní a Tobym povídali tři hodiny. Krakowski si opravdu dělala domácí úkoly a snažila se o té době zjistit co nejvíc.“
Ale s vámi ten seriál nikdo nekonzultoval?“
Ne, ale někdo z Applu mě oslovil kvůli prověrkám pro Otevři mě opatrně. Zdá se, že je zcela jasné, že Alena Smithová mou práci zná. Na konci páté epizody dostane Sue dopis od Austina a od Emily. V dopise od Emily stojí: „Otevři mě opatrně“. To bylo napsáno na dopise od Emily Susan ve skutečném životě – v tom konkrétním dopise si Emily stěžuje právě na patriarchát.
Skutečně vím, co v tom skutečném dopise stálo. Píše v něm: „Proč nemohu být delegátkou velkého sjezdu whigů? Copak nevím všechno o Danielu Websterovi, clech a zákonech? Pak bych tě, Susie, mohl vidět během přestávky v zasedání. Ale mně se tahle země vůbec nelíbí a už tu nezůstanu.“
Mezi tím, Divokými nocemi a Tichou vášní, proč si myslíte, že se najednou obnovil zájem o Emily?“
Myslím si, že díky velmi pečlivému zkoumání – a mluvím o svém i cizím – se nyní uznává, že Susan Dickinsonová byla láskou Emilyina života. Jen málokdo by dnes řekl, že to není pravda. A mnozí odkrývají, že Dickinsonová byla odvážná a oddaná svému umění. Myslím, že se k tomu probouzejí i další umělci. Je také velmi přitažlivé právě teď, kdy se zdá, že se patriarchát vrátil s pomstou, ohlédnout se zpět a vidět někoho, kdo žil v ještě patriarchálnějším světě, než v jakém žijeme my, a jak se jí dařilo.“
Mluvme konkrétně. V jedné z prvních scén Emily její matka požádá, aby jí donesla vodu ze studny, a ona jí řekne: „To je blbost.“ A ona jí na to řekne: „To je blbost, to je blbost. Je rozzuřená, že to její bratr nemusí dělat. Brojí tímto způsobem proti genderovým normám ve vlastní rodině?“
Myslím, že ano. Možná neřekla: „To je blbost,“ ale možná ano! Já nevím. Opravdu velmi silně pociťovala genderová omezení. Občas si v korespondenci s Austinem rýpne, že on je muž a ona žena.
Začátkem také přesvědčí otce, aby najal služebnou, aby měla víc času na psaní.
O tomhle nevím. Služebná Maggie Maherová byla v domácnosti až od roku 1869. Ale něčemu takovému dávám mnohem větší volnost. Tohle není Ken Burns. Přesto nevím, jestli Emily byla důvodem, proč si pořídili služebnou. Nevím, že by si stěžovala. Možná si stěžovala! Vím ale, že v době, kdy Maggie přišla na scénu, už uměla péct chleba. Dostala za to cenu.
Její matka, kterou hraje Jane Krakowski, je vůči ní velmi nevraživá. Říká věci jako: „Ona bude zkázou téhle rodiny, neumí se chovat jako správná mladá dáma“. Existují důkazy, že to tak skutečně cítila?“
Nevím o tom, že by se to někdy stalo, jako takové, ale všichni Dickinsonovi uznávali, že Emily je jiná. A byla geniální. Nemyslím si, že by jí to matka nutně zazlívala, ale myslím, že se ji matka chtěla snažit poučit o různých věcech. Její matka byla velmi chytrá, což se trochu projevuje v postavě Krakowské, i když bych si ráda znovu promluvila s Jane a zeptala se jí, jak to hrála.
Její otec měl k Emilyině genialitě velmi rozporuplný vztah. Říká, že ženy, které usilují o literární slávu, nejsou o nic lepší než děvky. A ona říká jeho právníkovi Benu Newtonovi: „Můj otec mi kupuje knihy a prosí mě, abych je nečetla.“ (Emilie). Byla to jejich skutečná dynamika?“
„Můj otec mi kupuje knihy a prosí mě, abych je nečetla“ – to skutečně řekla. Myslím, že ji jednak podporoval ve čtení a psaní, jednak byl v tomto ohledu rozporuplný. Susan byla v rodině jeho oblíbenkyní a jednou z věcí, které se mu na ní líbily, bylo, že byla tak chytrá a sečtělá.
Byl však známý tím, že byl velmi panovačný a mocný. O jejím otci se vypráví vtip – na jedné fotografii zírá do objektivu a neusmívá se. Vtip spočívá v tom, že fotograf řekl: „Můžete se usmívat, pane Dickinsone?“. A on odpověděl: „Usmívám se.“ Byl velmi přísný. Ale zároveň byli Dickinsonovi pohostinní. Každý rok pořádali na Amherst College nástupní večírek. Byli to baviči, i když Susan a Austin nakonec převzali tento plášť.“
Charakterizoval byste ho jako člověka pyšného na Emily?“
Myslím, že ano. Ale myslím, že neměl ani tušení, jak moc toho napsala. Lavinia možná ano a vím, že Susan si toho byla vědoma. Na začátku chválil Austina za jeho poezii – Austin studuje na Harvardu a posílá otci některé básně, které napsal. Emily se ptá: „Proč jsi vydával básně pro našeho otce, ale pro mě ne?“
Vydávala skutečně básně pod Austinovým jménem? Nebo jménem jakéhokoli muže?“
Ne, to není přesné. V jejích dopisech se objevují diskuse, z nichž je zřejmé, že si byla vědoma používání mužských pseudonymů, takže když jí Louisa May Alcottová říká: „Mohu vám pomoci tím, že budu publikovat pod mužským pseudonymem,“ bylo to velmi pravděpodobné.
Setkala se skutečně s Louisou May Alcottovou?“
Ne. Louisa otce oslovila v Amherstu v roce 1878, tedy téměř dvě desetiletí poté, co se děj této série odehrává. Ale neviděla jsem žádný důkaz, že by se v padesátých letech 19. století bavila v domech Dickinsonových. Ani s Thoreauem se nikdy nesetkala.
Co jste si myslela o epizodě s Henrym Davidem Thoreauem?
Některé její části mi připadaly hloupé. Ale bylo vážně skvělé, že mu matka nosila jídlo a tak – protože to je pravda.
Měla Emily Walden skutečně tak ráda?
Tím si nejsem tak jistý. Počkej chvilku, přejdu k polici. Možná četla jeho životopisný náčrt, který vyšel v Atlantic Monthly – mám zaznamenáno, že vyšel v Atlantic Monthly v srpnu 1862, dva měsíce po jeho smrti. Nikdy se o Waldenu konkrétně nezmiňuje, i když nabádá Susan, aby „políbila Thoreaua“, zdá se, že o něm četla jednu z krátkých skic Thomase Higginsona a zmiňuje se o něm v dopise Elizabeth Hollandové. Po Emilyině smrti Ellen E. Dickinsonová, jedna z jejích sestřenic, říká: „Thoreau byl přirozeně jedním z Emilyiných nejoblíbenějších autorů pro svou lásku k přírodě a schopnost popisu“. Takže chápu, proč to seriál použil.
Co její zvláštní smysl pro humor, třeba když přijde ke stolu s vlasy před obličejem? Existuje nějaká textová opora pro to, že tento druh humoru pochází z její strany?“
Měla zvrácený smysl pro humor. Nedokážu si představit, že by někdy dělala něco takového – zdá se mi, že je to příklad toho, jak Alena Smithová mísí minulost se současností. V jedné z pozdějších epizod Emily říká Susan: „To je metafora.“ To je metafora. A já si pomyslela: „Je to snad vzkaz tvůrců divákům?“
A co její posedlost smrtí?“
Když vejdu do místnosti a řeknu: „Řekněte mi, co víte o Emily Dickinsonové,“ někdo řekne: „Byla morbidní a měla posedlost smrtí.“ A já si myslím, že je to pravda. To je něco, co na ní ulpělo. Byla obklopena smrtí. V dnešní době jsme občas se svými rodinnými příslušníky, když zemřou. Ale v 19. století se to stávalo často. Často byli v přítomnosti někoho, kdo umíral. Rozhodně si byla smrti vědoma způsobem, jakým si jí my nejsme vědomi, ale jestli tím byla posedlá nebo zamilovaná, tím si nejsem jistá.
Povídejme si o jejím vztahu se Sue. Vím, že je to vaše specifická oblast. Co si myslíte o tom, jak je zde zobrazen?“
Jednou z věcí, které se mi na Divokých nocích s Emily i na Dickinsonové líbí, je, že vztah se Susan je skutečně středobodem Dickinsonové milostného života. Později je představen Ben Newton jako právnický koncipient jejího otce. To je přesné. Někteří lidé si myslí, že měli nějaký milostný vztah, ale většina lidí si to vůbec nemyslí, a já souhlasím, že pro to nejsou žádné důkazy. A Emily říká Susan: „Miluju Bena skoro stejně jako tebe.“ A to je pravda. Stále nad něj staví svou lásku k Sue. To mi znělo velmi pravdivě.
Také se mi líbí, jak v Divokých nocích Sue říká: „To ty píšeš básně! ‚Sue – navždy! “ Jinými slovy se bojí, že se na ně přijde. V jedné z úplně posledních scén Dickinsona, kdy Sue dostane stejnou básničku, která zní: „Jednu sestru mám v našem domě a jednu o plot dál“ – tato konkrétní báseň skutečně staví Susan do centra jejího imaginárního života. „Rozlila jsem rosu, ale vzala jsem si jitro, vybrala jsem si jedinou hvězdu … Sue – navždy!“. Kromě toho, že pojmenovává svou milovanou Sue, spojuje Sue s řádem vesmíru. Sue je hvězda, která je vybrána z mnoha.
Jak je to s jejich sexuálním vztahem? Existují důkazy o tom, že spolu měli sexuální i milostný vztah?“
„Divoké noci“ i „Dickinson“ je zobrazují jako osoby, které spolu měly sexuální vztah, a mně to nevadí. Jednou z věcí, která odlišuje Emilyiny výlevy lásky k Susan od toho, co vídáme v romantických přátelstvích mezi ženami 19. století, je to, že Emily je velmi sebevědomá. „Susie, odpusť mi, zapomeň na všechno, co říkám, dej si od nějakého milého učence přečíst něžnou hymnu, o Betlémě a Marii, a budeš dál sladce spát a mít stejně klidné sny, jako kdybych ti nikdy nenapsala všechny ty ošklivé věci,“ mluví o své náklonnosti a o tom, jak byla expresivní. Lze dokázat, že spolu skutečně spali? Nevím! Ale nevadí mi, že Divoké noci i Dickinsonová tvrdí, že ano.
A co když Emily říká, že napsala Sue dopis, v němž vyjadřuje, že je „spoutaná v blázinci lásky“?
Má dopis, kde skutečně mluví o tom, že je spoutaná. „Ach, Susie, často si myslím, že se ti pokusím říct, jak jsi mi drahá a jak na tebe dohlížím, ale slova nepřicházejí, i když slzy ano, a já si zklamaně sedám. A přece, miláčku, ty to všechno víš – tak proč se ti to snažím říct? Nevím. Při pomyšlení na ty, které miluji, mě opouští rozum, a někdy se opravdu bojím, že budu muset udělat nemocnici pro beznadějně šílené a připoutat se tam, abych tě nezranila.“
Je tak vášnivě zamilovaná do Susan. Kdysi dávno, když jsem je začal studovat, to byla jedna z prvních věcí, díky níž jsem si uvědomil, že se to vymyká tomu, co obvykle vídáme v romantickém přátelství, ta představa pocitu, že by to ostatní lidé neschvalovali. To podle mě naznačuje erotickou náklonnost. Taky napsala: „Jsme jediní básníci a všichni ostatní jsou próza.“ To je pravda. Poslala Susan víc básní, dopisů a dopisních básní než kterémukoli jinému korespondentovi. To vypovídá o mnohém.
Kdyby je Austin přistihl nebo kdyby se to dozvěděla její rodina, jak by asi reagovala společnost?
Bylo by to, jako by neviděli, co vidí. Všichni si mysleli: „Jsou to sestry, jsou si hodně blízké.“ A taky si to mysleli. Tak jejich vztah přijímali ostatní. Ale když Dickinsonová zemřela – a to je v Divokých nocích velmi jasně vylíčeno -, nebyl žádný spor o to, kdo umyje její tělo. Byla to Sue. Je to velmi intimní záležitost. Myslím, že lidé měli pocit, jak jsou si navzájem naprosto oddáni. Jestli tušili, že je v tom skutečně erotická, sexuální složka, to by mohla být jedna z těch věcí, které lidé odmítají vědět.
Celá ta věc v posledním díle, kdy Austin tak žárlí a říká jí, že nemůže přijít na svatbu – která byla v Ženevě v New Yorku, ne v Amherstu – Emily opravdu nepřišla. Nikdo z rodiny Dickinsonových tam nejel.
Proč?“
To je dobrá otázka. Nejeli. Pořádala to Susanina teta. Lidé říkali, že Dickinsonovi tolik necestovali, ale Edward musel jet do Washingtonu sloužit v Kongresu a měl v Bostonu obchodní záležitosti.
Co si myslíte o epizodě, kdy Emily říká, že „přijímá diktát od Boha“?
Jak to čtu, je to žena, která si je jistá svými básnickými schopnostmi. A je zcela oddaná svému umění. A své povolání básnířky vnímá jako posvátné poslání.
I když ve skutečnosti v Boha nevěřila?
Ano, i když byla agnostik. Celá ta věc, že básník věří, že má zvláštní poslání – to prostupuje západní literaturou, západní kulturou i mimo ni.
Přes konflikt kvůli Sue jsou s Austinem líčeni jako dobří přátelé. Je to přesné?“
V dospívání si byli s Austinem velmi blízcí, ale jak stárli – ne že by se z nich stali antagonisté, ale prostě se odcizili. V Divokých nocích se skutečně absolutně odmítla setkat s Mabel Loomis Toddovou, jeho milenkou. V dětství ho zbožňovala a zbožňovala ho i nadále, ale on se později začal velmi zabývat svou profesí a dalšími věcmi. A samozřejmě je zamilovaná do Susan.
Co si myslíte o ztvárnění Lavinie jako potrhlé, nadržené, ale politicky angažované ženy?
Myslím, že Lavinie je v tomto představení k popukání. Musím ale říct, že se mi naprosto líbí její ztvárnění Jackie Monahanovou v , kde je tak trochu puntíčkářská, ale zároveň velmi chytrá. Lavinia v Dickinsonové je mladší a skutečně vystihuje to, co o ní vím. Byla velmi koketní.
Na opiovém večírku jsem si říkal: „Hmmm. Proč je to tady?“ Opium se používalo jako lék proti bolesti a tak. Přinesl George Gould Emily nějaké opium, aby si ho vzala na večírku? To nevím. Možná se Smith snaží vystihnout, že Dickinsonová byla mnohem společenskější, než se nám zdálo, a že se ráda bavila. Myslím, že je to pravda. Ale opium? Nevím.“
Lavinia se u stolu nechá vyprstit a Austin a Sue mají předmanželský sex. Existoval v takové společnosti v té době sex před svatbou?“
Je pravda, že páry 19. století měly více sexu a souložily před svatbou, než si možná myslíme. To se skutečně dělo. Celá ta věc u jídelního stolu? To si nemyslím. Myslím, že je to k popukání, ale to je příklad poněkud rychlé hry.
Existuje nějaký důkaz, že mezi Emily a Georgem byl romantický vztah?
Byli přátelé. Byl to velmi dobrý přítel jejího bratra, spolužáka z amherstské univerzity. To je skutečně jeho spojení s Dickinsonovými, pokud vím. V článku z roku 2008 se sice tvrdí, že v pamětech Ann Elizy Houghton Pennimanové se uvádí, že George a Emily byli zasnoubeni v době, kdy studoval na Amherst College, ale její otec celou záležitost vetoval, protože Gould byl chudý. Vážně pochybuji, že byli zasnoubeni, a to z mnoha důvodů. Někteří lidé navrhovali, že byl adresátem Mistrových dopisů, ale já si věci kolem George Goulda spojuji s velmi ranými životopisci, kteří ho označili za nápadníka. Jeden z raných životopisců spekuluje, že mohli být krátce zasnoubeni, takže to nepochází odnikud.
Ale vy tomu nevěříte?“
Myslím si, že Mistrovy dopisy byly epistolární cvičení, fikce. Byla obklopena takovou fikcí.
Co říkáte na to, že ji v Amherstu šikanovaly „cool holky“?
Existují důkazy, že jeden z jejích současníků si myslel, že je trochu divná. Možná Jane Humphreyová. To má nějaký základ v něčích záznamech. Ale byla také velmi společenská a lidé ji měli rádi.
Byla Sue těhotná, když se s Austinem brali?
No, existuje nespolehlivý zdroj, který naznačuje, že podstoupila několik potratů. Mabel Loomis Toddová ve svém deníku – a to nepovažuji za spolehlivý zdroj – uvádí, že způsobila „tři nebo čtyři umělá odstranění a selhala při opakovaných pokusech zabránit Nedovu narození“. Ale to je podle Mabel.
A co to mrtvé dítě, které Austin vykopal na hřbitově?
To bylo divné! Austin a Susan jsou pohřbeni na hřbitově Wildwood, kousek za Amherstem. Nejsou pohřbeni tam, kde jsou pohřbeni Edward a Emily starší a Lavinia.
Mohla mít Emily Shakespearův klub?“
To mi zní pravdivě. V jednom ze svých dopisů Susan píše: „S výjimkou Shakespeara jsi mi řekla o víc vědomostech než kdokoli žijící.“ To je pravda. A jedna z úplně posledních věcí, které Emily Susan píše, zní: „Pamatuješ si, co pošeptala Horatiovi?“. Má na mysli Horatia v Hamletovi; umírající Hamlet v podstatě říká Horatiovi: „Jestli jsi mě někdy miloval, pak prosím, odlož na chvíli sladkou úlevu smrti a zůstaň na tomto drsném světě dost dlouho na to, abys mohl vyprávět můj příběh“. V podstatě zaměstnává Susan, aby šla vyprávět svůj příběh. Tento příběh je vyprávěn, je převyprávěn a je třeba ho vyprávět znovu a znovu.“
Je to neskutečné, když vidíte, že vaše dílo takto ovlivňuje populární kulturu?“
Jsem opravdu šťastná, když vidím, že odvážná, vtipná, asertivní Dickinsonová je uznávána, protože ona byla tím vším. Jsem také moc ráda, že se uznává, že láskou jejího života byla Susan Dickinsonová. To je opravdu důležité. Vyplouvá na povrch a oslavuje silný milostný příběh. Když čtete Dickinsonovy dopisy, musíte vidět, že to tam je. A že je to tam v poezii. „Sue – navždy!“