Zvýšené hladiny receptoru pro epidermální růstový faktor (EGFR), tyrozinkinázy růstového faktoru, a/nebo jeho kognátních ligandů byly identifikovány jako běžná součást různých typů nádorových onemocnění a zřejmě podporují růst solidních nádorů. Tento článek zkoumá vztah mezi expresí EGFR a prognózou nádorových onemocnění na základě literatury shromážděné v databázi PubMed v období od roku 1985 do září 2000. Bylo identifikováno více než 200 studií, které analyzovaly údaje o intervalu bez relapsu nebo přežití přímo ve vztahu k hladinám EGFR u více než 20000 pacientů. Analýza údajů ukázala, že 10 typů nádorových onemocnění jednak exprimuje zvýšené hladiny EGFR ve srovnání s normálními tkáněmi, jednak bylo studováno dostatečně podrobně, aby bylo možné učinit spolehlivé závěry o souvislosti mezi EGFR a vyhlídkami pacientů. Bylo zjištěno, že EGFR působí jako silný prognostický ukazatel u rakoviny hlavy a krku, vaječníků, děložního čípku, močového měchýře a jícnu. U těchto nádorů byla zvýšená exprese EGFR spojena se snížením míry přežití bez recidivy nebo celkového přežití v 70 % (52/74) studií. U karcinomu žaludku, prsu, endometria a kolorekta poskytoval EGFR skromnější prognostické informace, které korelovaly se špatnou mírou přežití v 52 % (13/25) studií, zatímco u nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) souvisela exprese EGFR s vyhlídkami pacientů jen zřídka (3/10 studií). Je však pravděpodobné, že skutečný prognostický význam EGFR byl podceněn, protože publikované studie hodnotily pouze celkovou buněčnou hladinu EGFR, nikoli aktivovanou formu receptoru, a nebyly standardizovány s ohledem na populaci pacientů nebo metody stanovení. V neposlední řadě je důležité zdůraznit, že nezjištění prognostického významu EGFR u některého typu rakoviny nemusí nutně vylučovat, že pacienti budou mít prospěch z anti-EGFR terapie.