Efialtés z Trachidy

Efialtés z Trachidy (řecky Ἐφιάλτης, Ephialtēs; i když Hérodotos to psal jako Ἐπιάλτης, Epialtes) byl syn Eurydema z Malis. V naději, že od Peršanů dostane nějakou odměnu, zradil svou vlast tím, že perským vojskům ukázal cestu kolem spojeneckých řeckých pozic v Thermopylském průsmyku, což jim pomohlo vyhrát bitvu u Thermopyl v roce 480 př. n. l.

Stezka

Spojenecká řecká pozemní vojska, která podle Hérodota čítala maximálně 4200 mužů, si vybrala Thermopyly, aby zablokovala postup početně mnohem silnější perské armády. Přestože tato mezera mezi Trachinskými útesy a Malijským zálivem byla jen „dostatečně široká pro jeden vůz“, dala se obejít stezkou, která vedla přes hory jižně od Thermopyl a napojovala se na hlavní cestu za řeckým postavením. Hérodotos poznamenává, že tato stezka byla dobře známá místním obyvatelům, kteří ji v minulosti využívali k nájezdům na sousední Fóky.

Ostatní

Hérodotos uvádí, že z prozrazení této stezky Peršanům byli obviněni další dva muži: Onetas, rodák z Karystu a syn Phanagorův, a Corydallus, rodák z Antikyry. Nicméně tvrdí, že to byl právě Efialtes, kdo tuto stopu prozradil, protože „zástupci Řeků, Pylagorští, kteří museli mít nejlepší prostředky ke zjištění pravdy, nenabídli odměnu za hlavy Onetase a Korydalla, ale za hlavu Efialta z Trachidy“.

Bitva

Perský postup

Pod vedením Hydarna postupoval touto cestou oddíl perského vojska, který narazil na 1000 Fóků rozmístěných tak, aby tuto cestu zablokovali. V domnění, že se střetávají s celou perskou armádou, jejímž cílem byl útok na jejich nedaleké domovy ve Fókidě, se Fókové stáhli, aby bránili svůj městský stát, což Peršanům umožnilo pokračovat po stezce a obklíčit spojenecké Řeky. Zpráva se dostala k Řekům v Thermopylách buď pozdě toho dne, nebo před svítáním následujícího dne, kteří svolali poradu, aby rozhodli o svém dalším postupu.

Poslední stání

Herodotos poněkud nejasně popisuje, co přesně se dělo dál. V jedné zprávě uvádí, že některé řecké oddíly začaly odcházet do svých domovských měst, zatímco jiné se navzdory tomuto vývoji zavázaly stát při spartském králi Leonidovi; uvádí také, že Leonidas nařídil ostatním, aby se vrátili domů, zatímco Sparťané (kterých bylo o něco méně než 300) zůstanou jako zadní voj. Ke Sparťanům se připojilo asi 700 Théspanů, kteří bojovali na život a na smrt po boku Sparťanů, a thébský oddíl, který Leonidas držel jako rukojmí a který při první příležitosti dezertoval k Peršanům. Plútarchos však ve spise O Hérodotově zlomyslnosti tvrdil, že tato historka o Thébanech je nepravděpodobná, a píše, že Sparťané zahájili útok na perský tábor, který donutil Xerxa k útěku ze stanu.

Odměna a smrt

Efialtés očekával, že bude Peršany odměněn, ale z toho sešlo, když byli poraženi v bitvě u Salamíny. Poté uprchl do Thesálie; Amfiktyonci v Pyléách nabídli odměnu za jeho smrt. Podle Hérodota ho kolem roku 470 př. n. l. ze zřejmě nesouvisejícího důvodu zabil Athenades z Trachidy; Sparťané však Athenada přesto odměnili.

V populárních médiích

Ve filmu 300 Sparťanů z roku 1962 ztvárnil Efialta Kieron Moore a je vyobrazen jako samotář, který pracoval na kozí farmě poblíž Thermopyl. Zradí Sparťany Peršanům z chamtivosti po bohatství (a, jak je naznačeno, z neopětované touhy po spartské dívce jménem Ellas, kterou ztvárnila Diane Bakerová).

Komiksová minisérie 300 Franka Millera z roku 1998 a stejnojmenná filmová adaptace z roku 2006 zobrazují Efialta jako těžce znetvořeného spartského vyhnance, jehož rodiče uprchli ze Sparty, aby ho ochránili před infanticidou, které by byl jinak jistě vystaven (jako postižený, a tudíž neschopný bojovník). Ve filmu ho ztvárnil britský herec Andrew Tiernan.

Jméno

• Od té doby, co Efialtes zradil Řeky u Thermopyl, znamená v řečtině „ephialtes“ noční můru.
• Ephialtes se v řečtině používá také jako synonymum pro zrádce, srovnatelně jako se v angličtině používají slova Quisling či Jidáš nebo v USA Benedict Arnold.

Viz také

• Bitva u Traigh Ghruinneart, kde trpaslík změní stranu a zabije vůdce sil, za které měl původně bojovat

.