Definice efektu očekávání
Efekt očekávání nastává, když nesprávné přesvědčení jedné osoby, vnímatele, o jiné osobě, cíli, vede vnímatele k takovému jednání, které u cíle vyvolá očekávané chování. Například pokud je Mary přesvědčena, že nový spolupracovník John je nepřátelský, může se v jeho blízkosti chovat zdrženlivěji, nezačínat s ním konverzaci a nezapojovat ho do aktivit. John pak může na Maryino odtažité chování reagovat tím, že s ní podobně nebude zahajovat rozhovory nebo aktivity, čímž potvrdí její očekávání, že je nepřátelský. Efekt očekávání je tedy podkategorií sebenaplňujících se proroctví, která se vyskytují v mezilidském kontextu.
Efekt očekávání Pozadí
Sebenaplňující se proroctví jsou již dlouho zaznamenávána a studována sociálními vědci. Jako klasický příklad jsou často uváděny krachy bank v období Velké hospodářské krize: Vždy se objevila nepřesná fáma, že banka brzy zkrachuje. To způsobí hromadný útok na banku, kdy si klienti spěchají vybrat své finanční prostředky dříve, než bance dojdou peníze. Banky samozřejmě nedrží v hotovosti tolik peněz, aby pokryly všechny své vklady, takže run na banku by ji nakonec donutil zkrachovat – stala by se obětí falešných očekávání svých klientů.
Výzkum efektů očekávání začal prací Roberta Rosenthala, který zkoumal očekávání experimentátorů. Rosenthal prokázal, že někdy mohou experimentátoři dosáhnout svých výsledků částečně proto, že je jejich očekávání vedla k tomu, že s účastníky experimentu zacházeli neobjektivně, což vyvolalo předpokládané chování. Tato práce vedla ke konečnému poznání, že výzkumníci musí své studie koncipovat tak, aby zabránili efektům očekávání experimentátora. Naštěstí existuje snadné řešení tohoto problému: pokud jsou prováděny studie, v nichž jsou experimentátoři slepí vůči experimentálnímu stavu účastníků (tj. pokud nevědí, kteří účastníci jsou v experimentální a kontrolní skupině), pak je nemožné, aby zkreslovali odpovědi svých účastníků. Dvojitě zaslepený experimentální design zůstává dodnes zlatým standardem výzkumu.
Výzkum efektů očekávání se pak zaměřil na další mezilidské kontexty. Klasická studie Pygmalion in the Classroom ukázala, že žáci, o kterých učitelé řekli, že jsou akademickými výkvěty (ale ve skutečnosti byli pouze náhodně takto označeni), vykazovali v průběhu školního roku významný nárůst IQ ve srovnání se žáky, kteří nebyli označeni za akademické výkvěty.
Současný výzkum efektu očekávání
Současný výzkum efektu očekávání se posunul od pouhého prokázání, že k němu dochází, k identifikaci a pochopení teoretických a metodologických proměnných, které efekt očekávání moderují.
Jinými slovy, u jakých typů lidí a v jakých situacích je výskyt efektů očekávání pravděpodobnější
Výzkum zkoumající tyto otázky ukazuje, že zatímco existují individuální rozdíly, které efekty očekávání mírní, jako je sebehodnocení, pohlaví a kognitivní rigidita, situační faktory, jako je relativní síla vnímajícího a cíle a to, jak dlouho se znají, se zdají být důležitějšími prediktory efektů očekávání. Efekt očekávání se s větší pravděpodobností objeví, když je vnímající v pozici větší moci než cíl (např. ve vztahu učitel-student) a když se vnímající a cíl dříve neznali. Čím déle se jedinci znají, tím menší je pravděpodobnost, že si vnímající vytvoří nesprávné očekávání nebo jím bude ovlivněn.
Velká část nedávného výzkumu v této oblasti byla věnována otázce, jak silný je efekt očekávání v přirozeně se vyskytujících kontextech na rozdíl od laboratoře. Laboratorní experimenty obvykle přinášejí efekty očekávání většího rozsahu. V reálném světě se zdá, že efekty přesnosti (tj. když očekávání vytvořená vnímatelem odrážejí skutečné schopnosti nebo vlastnosti cíle) převažují nad efekty očekávání, které se objevují méně často nebo bývají menšího rozsahu.
Další důležitá otázka v této oblasti se týká zprostředkování efektů očekávání; jinými slovy, jakým chováním jsou očekávání vnímatelů sdělována cíli? Ačkoli konkrétní zprostředkující chování závisí na kontextu interakce, naprostou většinu z nich lze zařadit do dimenze afektu nebo úsilí. Afekt se vztahuje k socioemočnímu klimatu, které vytváří vnímatel, a zahrnuje především neverbální signály spojené s vřelostí a přívětivostí. Učitel, který má na žáka vysoké nároky, se tedy bude více usmívat, používat přátelštější tón hlasu a naváže se žákem více očního kontaktu. Úsilí se týká především frekvence a intenzity interakcí mezi vnímajícím a cílem. Učitel, který má vůči studentovi pozitivní očekávání, se například bude snažit naučit tohoto studenta více látky a obtížnější látku, bude klást více otázek a stráví více času rozhovorem se studentem.
Důležitost efektu očekávání
Protože nepřesná očekávání mohou mít tak závažné důsledky, zůstává toto téma sociálně psychologického výzkumu se značným významem v metodologické i reálné oblasti. Například poznání, že očekávání experimentátorů mohou neúmyslně zkreslit jejich výsledky, vedlo k zásadnímu zlepšení způsobu, jakým výzkumníci navrhují a provádějí experimenty, a to jak v psychologii, tak i v jiných oborech, například v medicíně.
Ještě větší společenský význam má pochopení role, kterou mohou hrát očekávání druhých lidí vůči člověku při určování jeho výsledků v životě, a to od událostí tak banálních, jako je to, zda si rozumí s novým spolupracovníkem, až po záležitosti nesmírného významu, jako je to, zda nakonec uspěje nebo neuspěje ve škole. Tvrzení, že očekávání mohou mít sebenaplňující se důsledky, je proto varováním i nadějí. Je to varovné poselství, protože nepřesná negativní očekávání mohou zničit jinak schopného člověka v dosažení jeho plného potenciálu. Je to také poselství naděje, protože pozitivní očekávání ze strany důležitého člověka v jeho životě – rodiče, učitele, zaměstnavatele – mohou člověka dovést k úspěchům, o kterých dříve jen snil.
.