Dvanáct nejlepších řeckých chrámů, které můžete navštívit

Řecký básník Odysseas Elytis je nazval „chrámy ve tvaru oblohy.“

Řekové zakládali kolonie v širokém okolí, od Istanbulu přes Marseille až po Alexandrii. A po celém Středomoří najdete roztroušené pozůstatky řeckých chrámů ((neúplný) seznam na Wikipedii jich zaznamenává 43; bylo by dobré, kdyby lidé tento seznam doplnili). Které z nich je však – ať už kvůli jejich zachovalosti, prostředí nebo architektonické hodnotě – nejlepší navštívit? V honbě za těmi nejlepšími jsme projeli Středomoří a rádi se s vámi o náš seznam podělíme.

Héfaistův chrám v Athénách

Héfaiston v Athénách (zdroj).

Hephaestion je ve stínu velkolepější athénské Akropole a je nedoceněný. Je to jeden z nejlépe zachovaných řeckých chrámů (podívejte se na ten strop!), který musí vidět každý návštěvník Athén. Nachází se v příjemném, i když trochu nevýrazném parku – je snadné se zde cítit odtrženě od městské struktury Atén – a není těžké najít si stinné místo a pozorovat hru světla na nesčetných vyřezávaných plochách chrámu. Chrám, který byl dlouho známý jako Theseum a oblíbený u umělců 19. století, je pro milovníky antické architektury jako stvořený.

Apolónův chrám v Didymě

Jeden ze sloupových základů v Didymě (zdroj).

Ve škole slyšíte o dórských, jónských a korintských sloupech, ale téměř všechny nejzachovalejší řecké chrámy jsou dórské. V Didymě (Didim v jihozápadním Turecku) budete mít nejlepší příležitost ocenit iónské: Apollónův chrám Didymaios. Připravte se na to, že budete ohromeni: plošina chrámu je téměř 400 stop dlouhá a podpírá ji neuvěřitelný les 116 sloupů, z nichž každý má více než šest stop v průměru a je vysoký 60 stop. Při obdivování toho, co z nich zbylo, začnete chápat první důvod, proč máme z iónských chrámů tak málo: tyto chrámy byly vznešené, ambiciózní stavby. Šedesátimetrové sloupy obvykle nevydrží zemětřesení, a když spadnou, roztříští se. Iónský sloh však nelze obdivovat jen pro jeho velikost. Jsou to jedny z nejelegantnějších a nejkrásnějších zřícenin, jaké kdy uvidíte: nad ruinami bdí obří medúzovité hlavy, podstavce sloupů lemují nádherné reliéfy a vše je vyrobeno z lesklého mramoru, jehož krásu musíte vidět, abyste uvěřili. Rozsáhlý chrám uzavíral nádvoří pod širým nebem, kde se nacházel Apollónovi zasvěcený pramen a vavřín. Vezměte si s sebou Hérodota: svatyně – Hérodotem obecně nazývaná „Branchidy“ podle rodiny, která chrám udržovala – byla klíčovým aktérem iónského povstání a Otec dějin líčí všechny kroky, které vedly k jejímu zničení v roce 494 př. n. l.Kr.

Apolónův chrám v Delfách

Apolónův chrám v Delfách (zdroj).

Delfy, kam se snadno dostanete z Athén, jsou jedním z nejnavštěvovanějších míst v Řecku. Bude však třeba mnohem více návštěvníků, aby tuto neuvěřitelnou horskou svatyni zničili. Schovaná v údolí, které podle Řeků připomínalo dělohu (delfu), je dodnes jedním z nejpozoruhodnějších náboženských míst na světě. Už jen kvůli výhledům stojí za to se sem vypravit. A i když vás samotná stavba chrámu pravděpodobně neohromí, význam místa a tíha tolika pohnutých lidských dějin – po staletí sem lidé přicházeli po tisících a doslova hledali odpovědi – je cítit i dnes. Proslulé předměty jsou již téměř všechny pryč – dřevěná hůl, kterou nabídl Brutus, první římský konzul, nebo bohaté dary, které po sobě zanechal Krétos -, ale četba Pausaniova vyprávění o nich všech vám připomene, že tato malá horská vesnice byla v mnoha ohledech duchovním centrem antického světa.

Apolonův chrám v Basse

Apolonův chrám v Basse (zdroj).

Pokud si myslíte, že horská scenérie Delf je úchvatná, počkejte, až zkusíte navštívit Bassae, skutečně odlehlý řecký chrám na vrcholu hory doslova uprostřed Arkádie. Po většinu roku budete mít toto místo pravděpodobně také docela sami pro sebe – pokud se tam dostanete (je přístupné pouze autem nebo drahým taxíkem). Je to možná nejzachovalejší řecký chrám na světě, a proto se stal předmětem mnoha vědeckých studií (a jako první byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO). Tento chrám, jehož krásu a harmonii údajně navrhl Ictinus, architekt Parthenonu, vyzdvihl před téměř dvěma tisíci lety Pausaniás. A už jen pohled na ty sloupy, které na vrcholu stojí i po tolika staletích, stačí k tomu, aby zbožnému cestovateli přeběhl mráz po zádech. Vnitřní vlys byl v roce 1814 odvezen do Britského muzea, kde ho můžete obdivovat dodnes (Mary Beardová a John Henderson z něj udělali výchozí bod pro svůj svazek Classics z roku 2000: A Very Short Introduction, vhodného společníka na cestu po Arkádii).

Ah, Arcadia! (zdroj)

Toto místo by se dost možná umístilo na prvním místě našeho seznamu, nebýt toho, že se v roce 1987 jeden podnikavý památkář rozhodl, že chrám je třeba chránit a že správný způsob ochrany je umístit ho pod gargantuovský latexový stan. Když jedete po klikaté silnici, zdá se, že horu nyní nekorunuje výjimečný starověký chrám, ale něco, co spíše připomíná Kyklopův odhozený kondom. Provizorní stavba – která, přiznám se, vypadá pozoruhodně i zevnitř – tam stojí už skoro třicet let. Aby toho nebylo málo, občas „konzervační práce“ uvnitř zabírají celou plochu uvnitř stanu a návštěvníkům je dovoleno navštívit pouze přední stranu chrámu. To, co bylo kdysi možná nejúchvatnějším místem v celém Řecku, je nyní občas téměř zcela nepřístupné. Nejen to, ale stan dal vzniknout celé řadě konspiračních teorií („co tam vlastně skrývají? CIZINCE?“). Výlet na tento tři tisíce metrů vysoký hřeben však znamená vidět, jak velkolepá může být řecká architektonická fantazie.

Posejdonův chrám v Sounionu

Není místo jako Sounion. (zdroj)

Řecké hory jsou pozoruhodné, ale když se řekne Řecko, vybaví se vám především moře. Nejslavnějším náboženským projevem toho je Poseidonův chrám v Sounionu. Na mořském výběžku vybíhajícím do Egejského moře se téměř každá loď směřující do Athén dostala na dohled této svatyně na vrcholu útesu. Stavba je rozhodně zchátralá, ale velkolepé prostředí je navždy nezapomenutelné (stejně jako Byronův podpis vytesaný do jednoho ze sloupů). Historie místa zde není složitá – byl tu chrám, moře a skála a nic moc jiného. Za letních večerů se u chrámu shromažďuje dav lidí, kteří sledují západ slunce, a panuje zde příjemná prázdninová atmosféra. Je to turistické, ale místo je stále znatelně divoké:

Apolonův chrám v Kúmách

Jeskyně pod akropolí v Kúmách. (zdroj)

Kumae je místo, kde Daidalos přistál (bez Ikara) po odletu z Labyrintu a jeho křídla byla údajně uschována v tamním Apollónově chrámu. Z chrámu toho dnes mnoho nezbylo – jen základy – ale jeho poloha na opuštěném svahu v Itálii s výhledem na Středozemní moře nemá obdoby. Je to také dějiště šesté knihy Aeneidy a při čtení Vergiliových veršů přímo v chrámu vám bude běhat mráz po zádech. Když k tomu připočtete pozoruhodnou jeskynní stavbu, římské cesty stoupající po akropoli a chrámy Dia a Artemidy v okolí, jedná se o jedno z nejlepších archeologických nalezišť v celém Středomoří. Navíc je neobjevené – všechny davy míří do Pompejí a Neapole na jih.

Héřin chrám v Selinunte

Héřin chrám v Selinunte. (foto: Jos Dielis)

Selinunte je jednou z trojice špičkových řeckých chrámových lokalit na Sicílii (dalšími dvěma jsou Segesta a Agrigento), které se dostaly do našeho seznamu. Na vyvýšené planině s výhledem na moře a lemované zlatavými plážemi je v Selinunte docela snadné se dobře bavit: dopoledne s chrámy, odpoledne na pláži a večer v klubech. A nejen to, Selinunte se může pochlubit pěti hlavními chrámovými stavbami a několika menšími, které se rozkládají v největším archeologickém parku v Itálii. „Chrám E“ (obecně se předpokládá, že jde o chrám bohyně Héry) je nejlepším místem pro fotografie – byl znovu postaven z původních kamenů -, ale celá lokalita je zajímavá, zejména pokud se tam dostanete, než začnou stoupat teploty.

Chrám Aphaia v Aegině

Chrám Aphaia v Aegině. (Christine Wagnerová, upraveno)

Aegina, kdysi domov velkého válečníka Ajaxe, ležící na druhé straně Saronského zálivu od Athén, se netěší takové lásce jako vzdálenější řecké ostrovy, ale tento chrám tajemné „zmizelé“ bohyně Země Aphaie (aphaia znamená „nezjevující se“) je něčím výjimečný. Nachází se na vrcholu kopce s výhledem na moře, v klidné části ostrova daleko od davů. Chrámy Akropole a Sounion jsou odtud skutečně vidět a ve starověku zde možná probíhala jakási komunikace mezi chrámy pomocí strážních ohňů. Panorama je samá velká obloha, starý kámen a modré moře, esence Řecka zušlechtěná pětadvaceti sty lety. Samotný chrám je dórský, z doby kolem roku 500 př. n. l., Kr. a sochy z jeho frontonu – nyní v Mnichově – stojí, stejně jako chrám samotný, právě na onom šťastném pomezí mezi archaickým řeckým obdobím a plně klasicistním stylem.

Chrám v Segestě

Chrám neznámého boha v Segestě. (zdroj)

Při procházce po rozkvetlých stráních si možná jen těžko dokážete představit, že Segesta kdysi bývala městem. Nezůstalo z něj téměř nic, což je o to pozoruhodnější, že se zde nacházejí dvě hlavní ruiny: působivě zachovalé kamenné divadlo a ještě dokonaleji zachovalý dórský chrám. Začínáte u chrámu, jehož nefalcované sloupy stárnou do barvy písku a okru; sicilské slunce poznamenává každý úder času na kámen vrženým stínem; na upraveném pozemku se projevuje sicilská vegetace milující slunce. Půlkilometrová procházka do kopce vás přivede k divadlu, důmyslně postavenému jako většina z nich, nádherně zachovalému a kopírujícímu linii kopce. Když se otočíte zpět a uvidíte chrám zasazený mezi poli, s vodami Středozemního moře v dálce a ještě dál, na nekonečné sicilské kopce, naskytne se vám jeden z nejmalebnějších pohledů na světě. Thomas Cole si vybral právě tento pohled, aby vytvořil jeden ze svých nejlepších pamětních obrazů Grand Tour. Minulost a současnost jako by se zde spojily. I dnes vypadá chrám téměř jako nový, jako by ho za poslední měsíc postavil tým stavbařů, kteří právě odešli na den domů a zítra se vrátí, aby nasadili střechu a dali mu poslední nátěr.

Chrám Athény Parthenos v Athénách

Akropole. (zdroj)

Víme, víme, víme: davy lidí mohou být příšerné, slunce je tak ostré, že vám bez slunečních brýlí začnou slzet oči, v létě je tam bestiální horko a některé části místa jsou bez zjevného důvodu ohrazeny. Ale je to Parthenon a davy lidí mají svůj důvod. Chrám Athény Parthenos, nejikoničtější obraz starověkého Řecka, je stále výjimečný mezi řeckými chrámy pro svou neuvěřitelnou polohu v centru největšího řeckého města, pro dórské proporce dokonale vyvážené mezi vzdušnou elegancí a kamennou mohutností, pro nádherný pentelický mramor, který jako by odrážel barvu slunce na obloze – růžový při východu slunce, oslnivě bílý v poledne, medově zbarvený odpoledne – a protože je to Parthenón. Je to hlavní památka „helénské školy“, hmatatelný pozůstatek perikleovských Athén. Je těžké nebýt ohromen, když tam jste. A k vidění je i zbytek Akropole – od Erechthea nahoře až po Dionýsovo divadlo dole (ano, to divadlo). Ne nadarmo je to všechno zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. Raději se tam vydejte mimo sezónu, ale nikdo, kdo má rád řecké chrámy, si tohle nenechá ujít.

Poseidonův chrám v Paestu

Italové mají drzost a občas se jim to vyplatí. Chrámy v Paestum, jižně od pobřeží Amalfi, směřují na silnici. Podél silnice jsou podniky: několik hotelů, několik restaurací, několik barů. To by mohla být katastrofa. Ale není: je to nádherné a díky tomu je návštěva Paestum skutečným potěšením. Když jsem tam byl naposledy, navštívil jsem bar, kde se u stolů seřadily páry a přátelé, kteří jen tak zírali na slunce zapadající nad Athéniným chrámem. Vypadalo to jako nějaký dokonalý sen o středomořském životě. A je to Itálie: restaurace jsou báječné (jsou vyhlášené svou mozzarellou di bufala), bary jsou báječné. Je tu dokonce kadeřnictví s výhledem na chrám. A samotné chrámy? Ty jsou dokonalé. Jejich názvy se v průběhu generací měnily, ale ten, který je dnes známý jako Poseidonův chrám, je jedním z význačných děl antiky. Lept, který na něm Piranesi dokončil – dokonale zachycující tajemství všeho starého – je možná mistrovým největším dílem. To, že se Paestum skládá z mnoha chrámů, že jsou tak přístupné, že jsou zde perfektní vyhlídková místa, ze kterých je možné je kreslit nebo pozorovat, že pláž je tak blízko, že hradby města tvoří další pozoruhodnou atrakci dosažitelnou krátkými procházkami po polích, že jsou navštěvované, ale nejsou přeplněné, že je místo snadno dostupné z vlaku – to vše dělá z návštěvy Paestum jeden z nejlepších způsobů, jak poznat řeckou chrámovou architekturu.

Agrigento, Údolí chrámů

Agrigento, „chrám Concordia“. (zdroj)

Jako jsou velkolepá všechna chrámová místa Magna Grecia – Paestum, Segesta a Selinunte jsou na tomto seznamu – nejvelkolepější z nich je Agrigento, starověké Akragas, kde vás procházka mandlovým a olivovým hájem zavede od velkolepého řeckého chrámu k velkolepému řeckému chrámu, přičemž všechny stojí na neskutečně fotogenickém hřebeni. V létě je tu horko, ale po celý rok je tu opravdu krásně, a to díky teplému klimatu, výhledům na moře a nádherné středomořské krajině. Obzvláště únorový rozkvět mandloní je úchvatný a nádherné rozložení lokality z ní dělá dokonalou botanickou zahradu – skoro jako by starověcí lidé rozmístili své chrámy tak, aby vyhovovaly turistickým zážitkům.

Model z větší části zničeného Diova chrámu v Agrigentu.

Hvězdnou atrakcí je takzvaný chrám Concordia, nádherně zachovalý dórský chrám z teplého bukového kamene, ale lokalita se může pochlubit sedmi chrámy, z nichž všechny stojí za návštěvu, a mnohým dalším: pozůstatky „atlasu“, části Diova chrámu, ukazují jeho naprosto jedinečnou chrámovou konstrukci. Jako jediné ze všech řeckých památek v Itálii získalo Údolí chrámů status světového dědictví UNESCO. Přilehlé město Agrigento je samo o sobě jakousi miniaturní Sicílií s antickými, středověkými, renesančními, barokními a moderními stavbami v jakési nádherné změti. Olivy, slunce, sochařství, květiny, víno temné moře, historie položená na historii: pokud chcete získat zážitek ze starověkého řeckého chrámu, je docela těžké překonat Agrigento.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.