KanadaEdit
Trestní zákoník stanoví tři trestné činy:
- Držení věcí získaných trestným činem (§ 354)
- Obchodování s věcmi získanými trestným činem (§ 355.2)
- Držení majetku získaného trestným činem za účelem obchodování s ním (stř. 355.4)
Základní definice pro trestný čin držení (která je téměř totožná ve znění pro trestné činy obchodování) je následující:
354. (1) Trestného činu se dopustí každý, kdo má v držení jakýkoli majetek nebo věc nebo jakýkoli výnos z majetku nebo věci s vědomím, že celý majetek nebo věc nebo jejich část byly získány nebo pocházely přímo nebo nepřímo z
(a) spáchání trestného činu v Kanadě, který je trestný na základě obžaloby; nebo (b) jednání nebo opomenutí kdekoli, které by, pokud by k němu došlo v Kanadě, představovalo trestný čin, který je trestný na základě obžaloby.
Pokud je hodnota majetku vyšší než 5 000 USD, je maximální trest na základě obžaloby 10 let pouze za držení a 14 let, pokud souvisí s obchodováním. V opačném případě je horní hranice na základě obžaloby dva roky, respektive pět let, nebo alternativně trest souhrnný. (§ 355 a 355.5)
Spojené královstvíEdit
Disponování kradeným zbožím je název zákonného trestného činu v Anglii a Walesu a Severním Irsku. Dochází k němu po dokončení krádeže nebo jiného nepoctivého nabytí a může se ho dopustit překupník nebo jiná osoba, která pomáhá zloději realizovat hodnotu odcizeného zboží. Nahrazuje trestný čin přijímání kradeného zboží podle § 33 zákona Larceny Act 1916.
Anglie a WalesUpravit
Tento trestný čin je vytvořen na základě § 22 odst. 1 zákona o krádeži z roku 1968, který stanoví:
Osoba nakládá s kradeným zbožím, pokud (jinak než při krádeži) s vědomím nebo v domnění, že se jedná o kradené zboží, toto zboží nepoctivě přijme nebo se nepoctivě zaváže nebo napomůže jeho zadržení, přemístění, likvidaci nebo realizaci jinou osobou nebo ve prospěch jiné osoby, nebo pokud to zařídí.
Kradené zboží: Tímto pojmem se rozumí majetek odcizený kdekoli, pokud krádež představovala trestný čin, kde byla spáchána. Zahrnuje veškeré výnosy z tohoto majetku, včetně peněz, za které byl prodán, a vše, co bylo za tyto výnosy zakoupeno. Podle § 24 odst. 3 se však za odcizený již nepovažuje majetek, který byl vrácen původnímu vlastníkovi nebo jinak zákonně opatrován. To může způsobit potíže, jako ve věci Haughton v. Smith. Není nutné, aby se jednalo o „odcizený“ majetek v omezeném smyslu; § 24 odst. 4 zákona výslovně rozšiřuje působnost na majetek získaný podvodem nebo vydíráním. Z definice trestných činů, jako je vloupání nebo loupež, však také vyplývá, že nakládání se může vztahovat na výnosy z těchto trestných činů.
Nakládání: Trestný čin nakládání je koncipován dostatečně široce, aby bylo trestné jakékoli nepoctivé nakládání s majetkem, který byl získán nepoctivým způsobem; například původní zloděj může být odsouzen i za následné nakládání, pokud později zařídí jeho prodej. Byla navržena kodifikace způsobů nakládání jako
- přijetí odcizených věcí,
- zprostředkování jejich přijetí,
- převzetí úschovy, odvozu, likvidace nebo realizace odcizených věcí jinou osobou nebo ve prospěch jiné osoby nebo pomoc při některé z těchto věcí, nebo
- zprostředkování některé z věcí uvedených v bodě 3.
Díky tomu je actus reus nakládání velmi široký; například ve věci R v. Kanwar přinesl muž do manželského domu kradené zboží a jeho manželka, obžalovaná, lhala policii; bylo rozhodnuto, že to představuje „pomoc při zadržení“ tohoto zboží.
Vědomost nebo přesvědčení: Vědomost nebo přesvědčení obviněného o povaze zboží je rozhodující, ale je stálým zdrojem výkladových problémů. Obojí může být založeno na tom, co říká zloděj, nebo na nějaké jiné pozitivní informaci, ale přesvědčení je méně než znalost a více než pouhé podezření. Ve věci R v. Hall 81 Cr App R 260 bylo podle Borehama, J.,
Důvěra… je něco méně než znalost. Lze říci, že je to stav mysli osoby, která si řekne: „Nemohu říci, že vím jistě, že toto zboží je kradené, ale ve světle všech okolností, ve světle všeho, co jsem slyšel a viděl, nelze učinit jiný rozumný závěr“.
Dále rozlišil případ, kdy obviněný řekl
„Mám podezření, že toto zboží může být kradené, ale na druhé straně se může stát, že kradené není.“
Situaci dále komplikuje pojem lehkomyslnosti nebo úmyslné slepoty k okolnostem; obojí bude považováno za přesvědčení, že zboží je kradené. Podezření se tedy změní na přesvědčení, pokud jsou skutečnosti natolik zřejmé, že lze přesvědčení bezpečně přičíst. Pokud tedy obviněný koupil zboží v hospodě nebo v temné uličce za zlomek jeho skutečné hodnoty a je zřejmé, že identifikační značky nebo sériová čísla byla smazána, nebude jakékoli popírání víry obviněným věrohodné.
Nepoctivost: Mens rea tohoto trestného činu je stejná jako u krádeže (viz Ivey v. Genting Casinos 2017 UKSC 67.)
Kdysi existovala otázka nemožnosti v tom smyslu, že obžalovaní mohou být nepoctiví a mít v úmyslu nakládat se zbožím (o němž se domnívají, že je kradené), které však ve skutečnosti kradené není. Sněmovna lordů ve věci Haughton v. Smith (1973) rozhodla, že pokud bylo zboží, které bylo dříve odcizeno, převedeno do legální držby, nejenže s ním nelze nakládat, ale nelze se o to ani pokusit. Od té doby § 1 zákona o pokusech o trestný čin z roku 1981 potvrzuje, že takový obžalovaný může být odsouzen.
Praní je nyní trestným činem podle § 327/9 a § 340 odst. 3 písm. b) zákona o příjmech z trestné činnosti z roku 2002 a rozdíl s nakládáním závisí na tom, zda úmyslem obžalovaného bylo prát výnosy z trestné činnosti, nebo pouze pomáhat zloději. Praní zahrnuje velké částky peněz v řadě transakcí v průběhu času, kdy obviněný ví nebo má podezření, že majetek, který ukryl, získal, používal, držel nebo ohledně kterého uzavřel dohodu, o níž ví nebo má podezření, že usnadňuje získání, držení, používání nebo kontrolu majetku pocházejícího z trestné činnosti jinou osobou nebo jejím jménem, je výnosem z trestné činnosti (srovnej praní špinavých peněz).
Článek 23 zákona z roku 1968 vytváří trestný čin „inzerce odměn za vrácení odcizeného zboží“. Ten zakazuje veřejnou reklamu na vrácení takového zboží, která uvádí, že „nebudou kladeny žádné otázky“, nebo nabízí navrátilci imunitu před trestním stíháním, nebo uvádí, že veškeré peníze zaplacené za zboží budou vráceny. Jedná se o zkrácený trestný čin, který je však stíhán jen zřídka.
Manipulace s odcizeným zbožím je stíhatelná oběma způsoby. Osoba, která se dopustí nakládání s kradeným zbožím, je v případě odsouzení na základě obžaloby odsouzena k trestu odnětí svobody až na čtrnáct let, nebo v případě úhrnného odsouzení k trestu odnětí svobody až na šest měsíců, nebo k peněžitému trestu až do výše stanovené částky, nebo k oběma trestům.
Znění § 22 ve skutečnosti vytváří osmnáct způsobů, jakými může být manipulace spáchána, To může pro státní zástupce představovat problém v tom, že pravidlo 7 pravidel trestního řízení z roku 2005 a pravidlo 7 pravidel obžaloby z roku 1971 stanoví, že v jedné informaci (u magistrátního soudu) nebo v jednom bodě obžaloby (u korunního soudu) může být obviněn pouze jeden trestný čin. Může být rovněž obtížné určit význam slova „jinak než v průběhu krádeže“; ve věci R v. Hale 1 Crim LR 596 bylo rozhodnuto, že „přisvojení“ při krádeži může být pokračujícím činem, takže může být obtížné určit, zda byla krádež dokonána.Kromě zjevných obtíží při specifikaci obvinění, které neporušuje pravidlo proti duplicitě, bylo řečeno, že „v praxi může být téměř cokoli, co osoba udělá s odcizenými věcmi, kvalifikováno jako manipulace“.
Článek 27 odst. 3 zákona o krádeži z roku 1968 zavádí vzácnou výjimku z pravidla proti přípustnosti předchozího trestného jednání v případě tohoto trestného činu. Lze předložit důkaz (avšak pouze v případě, že manipulace je jediným obviněním, kterému obžalovaný čelí), že obžalovaný a) se v posledních dvanácti měsících dopustil podobného jednání A b) byl v posledních pěti letech odsouzen za manipulaci. Tím se má čelit opakovaným obhajobám „nevinného jednání“, které mohou předkládat nepoctiví zastavárníci. Pokud obžalovaný čelí jiným obviněním, může být důkaz o předchozí špatné povaze přípustný podle § 98 zákona o trestním soudnictví z roku 2003.
Severní IrskoEdit
Tento trestný čin je vytvořen § 21 odst. 1 zákona o krádeži (Severní Irsko) z roku 1969.
SkotskoEdit
Ve Skotsku se tento trestný čin nazývá reset. Zahrnuje majetek, který byl odcizen krádeží nebo loupeží, jakož i majetek odcizený porušením důvěry včetně zpronevěry, podvodu a úmyslného vnucení.
Irská republikaEdit
Trestný čin nakládání s odcizeným majetkem je vytvořen § 17 odst. 1 zákona o trestním soudnictví (krádeže a podvody) z roku 2001.
Spojené státy americkéEdit
V USA je příjem kradeného majetku federálním trestným činem podle 18 U.S.C. § 2315, který je definován jako vědomé přijímání, ukrývání nebo nakládání s kradeným majetkem v hodnotě nejméně 5 000 USD, který zároveň představuje mezistátní obchod (tj, byla přepravována přes hranice státu).
Osobu lze uznat vinnou z tohoto trestného činu pouze v případě, že jsou prokázány všechny následující skutečnosti:
- Osoba přijímala nebo ukrývala nebo skladovala nebo disponovala předměty kradeného majetku.
- Předměty se pohybovaly jako mezistátní obchod nebo tvořily jeho součást.
- Předměty měly hodnotu vyšší než 5 000 USD.
- Osoba jednala vědomě a úmyslně.
Vláda musí nade vší pochybnost prokázat, že osoba buď přijala, ukryla, skladovala, prodala nebo se zbavila odcizených věcí.
K tomu, aby byla osoba vinna z trestného činu, musí vědět, že věci byly odcizeny, ale nemusí vědět, že se pohybovaly jako mezistátní obchod nebo tvořily jeho součást. Termín „mezistátní obchod“ se vztahuje pouze na pohyb majetku z jednoho státu USA do druhého; postačí, pokud se majetek nedávno pohyboval mezi státy v důsledku transakce nebo řady souvisejících transakcí, které nebyly v době jednání osoby, jak je jí kladeno za vinu, zcela ukončeny nebo dovršeny.
Všechny státy USA mají také zákony týkající se přijímání odcizeného majetku; v mnoha jurisdikcích však obvykle není stanovena minimální částka v dolarech a samozřejmě se neuplatní požadavek federálního práva týkající se mezistátního obchodu. V mnoha státech (například v Ohiu) také není povinnost prokázat trestný čin tak přísná nebo vůbec neexistuje. To znamená, že člověk může být obviněn z trestného činu – obvykle z trestného činu menšího stupně – i v případě, že nevěděl, že dotyčný předmět byl odcizen. V případu State v. Awad v Ohiu nemuselo být zboží skutečně odcizeno, pouze bylo jako takové prezentováno.
Přijetí odcizeného majetku a držení odcizeného majetku jsou v některých jurisdikcích považovány za samostatné trestné činy. Rozlišujícím prvkem je, kdy osoba věděla, že majetek je kradený. Pokud osoba věděla, že majetek byl odcizen v době, kdy jej obdržela, jedná se o trestný čin přijetí odcizeného majetku. Pokud osoba v době, kdy majetek obdržela, nevěděla, že je kradený, ale zjistila to až po jeho převzetí, jedná se o trestný čin držení kradeného majetku.
Stát musí prokázat, že obžalovaný majetek obdržel nebo držel za nekalým účelem. Pokud například osoba nabyla vlastnictví za účelem vrácení věci jejímu zákonnému vlastníkovi, nedošlo ke spáchání trestného činu.