Pro mnoho lidí je podzim strašidelným obdobím. Denního světla ubývá, noci se prodlužují, vzduchu se dotýká chlad a stromy ztrácejí listí a získávají kostlivou siluetu.
Pokud vás to samo o sobě neznepokojuje, blížící se Halloween vyvolává příval dekorací a kostýmů, které zahrnují makabrózní prvky: lucerny s ďábelskými úšklebky, lebky a kosti, rozpadající se náhrobky, krvežíznivé upíry a potácející se shnilé mrtvoly, které se řítí vstříc blížící se zombie apokalypse.
To stačí, aby vám z toho běhal mráz po zádech. Proč nás ale některé věci děsí a co nám může věda říct o tom, co se děje v našem těle, když se bojíme?
Kulturní vlivy mohou vést k tomu, že se lidé bojí určitých věcí, například černých koček nebo zabijáckých klaunů. Podle neuropsychiatričky Dr. Katherine Brownloweové, vedoucí oddělení neurobehaviorálního zdraví na The Ohio State University Wexner Medical Center, však existují i univerzální spouštěče strachu.
„Typicky jsou to věci, které vás donutí zemřít,“ řekla Brownloweová pro Live Science.
„Výšky, zvířata, blesky, pavouci, někdo, kdo za vámi běží v temné uličce – obecně mají lidé na tyto věci nějakou reakci strachu,“ dodala.“
Faktor strachu
Strach je především mechanismus přežití. Když smysly odhalí zdroj stresu, který by mohl představovat hrozbu, mozek aktivuje kaskádu reakcí, které nás připraví buď k boji o život, nebo k co nejrychlejšímu útěku – u savců je tato reakce známá jako reakce „bojuj, nebo uteč“.
Strach je regulován částí mozku ve spánkových lalocích známou jako amygdala, uvedl Brownlowe pro Live Science. Když stres aktivuje amygdalu, dočasně převáží nad vědomým myšlením, aby tělo mohlo přesměrovat veškerou energii na to, aby čelilo hrozbě – ať už je jakákoli.
„Uvolnění neurochemikálií a hormonů způsobí zrychlení srdečního tepu a dýchání, odvede krev ze střev a pošle ji více do svalů, na běh nebo boj,“ vysvětlil Brownlowe. „Přepíná veškerou pozornost mozku do režimu ‚bojuj, nebo uteč‘.“
Chlup, mráz, soustředění
Některé reakce našeho těla na smrtelnou hrůzu jsou návratem k mechanismům, které sloužily našim dávným předkům, i když nám tyto reakce už nejsou tak užitečné. Když nám strach vyvolává husí kůži, vstávají nám chlupy na rukou – což nám zřejmě nepomůže ani v boji s nepřítelem, ani při útěku před ním. Když však byli naši dávní předkové pokryti chlupy, mohli díky jejich načechrání vypadat větší a impozantnější, uvedl Brownlowe.
Jinou častou reakcí na strach je ztuhnutí na místě jako jelen, který se ocitl ve světlech auta, a Brownlowe poznamenal, že toto chování je běžně pozorováno u zvířat, která jsou lovena.
„Pokud ztuhnete, je méně pravděpodobné, že vás predátor uvidí a bude vám věnovat pozornost – a snad i méně pravděpodobné, že vás sežere,“ řekla.
Emocionální reakce, kterou pociťujeme, když se bojíme, slouží také k určitému účelu – zvyšuje ostražitost a udržuje tělo a mozek soustředěné na to, aby zůstaly v bezpečí, dokud nebude hrozba neutralizována.
I miminka se mohou bát věcí, jako jsou hlasité zvuky, náhlé pohyby a neznámé tváře, a malé děti mohou mít strach z věcí, o kterých dospělí vědí, že nejsou skutečné – například z příšery schované pod postelí nebo strašáka ve skříni. Brownlowe říká, že teprve ve věku kolem sedmi let jsou děti schopny rozlišovat mezi reálnými hrozbami a hrozbami, které žijí pouze v jejich představách.
Čelíme svému strachu
Reakce lidí na strach se od reakcí ostatních zvířat liší tím, že lidé dokáží strach zpracovat a zkrotit, jakmile vědomě pochopí, že jim ve skutečnosti nehrozí nebezpečí.
„Můžeme se leknout, ale místo abychom utíkali jako králíci, přehodnotíme situaci a zjistíme, že nemusíme reagovat způsobem ‚bojuj nebo uteč‘,“ řekl Brownlowe. „A pak můžeme pokračovat ve svém dni.“
Někteří lidé dokonce záměrně vyhledávají zážitek strachu – sledují horory, odvažují se na děsivý pád z vysokých horských drah a dělají cokoli, co v nich vyvolává pocit bezprostředního osobního rizika. Podle Brownlowa si užívají chemické následky, které následují po návalu strachu – pocit, který může být euforický.
„Jakmile signály ‚bojuj nebo uteč‘ ustanou, mozek uvolní neurotransmitery a hormony, které zprostředkovávají to, čemu říkáme systém ‚odpočinku a trávení‘,“ řekl Brownlowe. „Tepová frekvence se sníží, dýchání se zpomalí, husí kůže se uvolní. V těle se dostaví pocit vnitřní kognitivní úlevy, a to je příjemné.“
Moderní svět s sebou přináší řadu stresů, s nimiž se první lidé nikdy nesetkali a nedokázali si je představit – finanční zátěž, obavy z výkonu a řadu dalších společenských tlaků, které mohou vyvolávat strach a zdrcující úzkost. Brownloweová dodala, že díky starému dobrému strachu se některé každodenní obavy, kterým čelíme, mohou zdát méně děsivé.
„Dává to lidem perspektivu,“ řekla. „Když máte úzkost z toho, že budete mluvit se svým šéfem o zvýšení platu, a pak vás vyděsí, že mluvit se svým šéfem není nic hrozného.“
Původní článek na Live Science.
Aktuální zprávy
.