Crosby, Stills, Nash & Young byli naprosto nefunkční. A tak úspěšní.

• David Kirby
• před 2 lety

Představte si inscenaci „Hamleta“ se třemi Hamlety. Nebo se čtyřmi či dvěma: Nikdo si není jistý, kdo se kdy objeví, dokonce ani samotní herci. Teď přesuňte děj z dánského hradu do nahrávacího studia v Los Angeles a místo bratrovraždy a pomsty nechte hnacím motorem dramatu královská ega, podpořená horou kokainu a oceánem alkoholu. Dejte každému Hamletovi tucet Ofélií, čas od času i jednu nebo dvě manželky, a podporujte výměnu.

Teď máte představu o tom, jaké to bylo být svědkem vzestupu, pádu, zmrtvýchvstání a několikanásobné hromadné vraždy Crosbyho, Stillse, Nashe & Younga, folkrockové superskupiny, která utvářela a byla utvářena kontrakulturou 60. a 70. let a zároveň hnala miliony milovníků hudby k téměř orgastické radosti a cestou se málem zabila (i navzájem). David Browne: „Crosby, Stills, Nash & Young: je určena milovníkům hudby, ale měla by být také povinnou četbou pro studenty skupinové dynamiky. Kapely se rozpadají každou chvíli, ale málokdy se stane, že by jedna fungovala tak nefunkčně po pět desetiletí a zároveň dala vzniknout tolika napodobitelům, ovlivnila tolik hudebníků a vyprodukovala tolik nezapomenutelné hudby, včetně takových hitů jako „Teach Your Children“ a „Ohio“. Novinářský veterán Browne je redaktorem časopisu Rolling Stone a napsal mimo jiné knihy o Grateful Dead a Beatles. Je zřejmé, že je jejich velkým fanouškem, což znamená, že je má mnohem raději než oni sami sebe.“

Příběh začíná 14. února 1968 v legendárním hollywoodském klubu Whisky a Go Go, kde hráli Hollies. V centru takzvaných hippie nepokojů o dva roky dříve klub často objednával drsnější kapely, jako byli Doors nebo Frank Zappa, přesto zde pět mladíků z anglického Manchesteru, včetně kytaristy a zpěváka Grahama Nashe, pumpovalo takové pěnivé melodie jako „Bus Stop“ a „Look Through Any Window“.

V publiku byli Nancy Sinatra, Cass Elliott z Mamas and the Papas a další členové královské rodiny pop-music, včetně Davida Crosbyho a Stephena Stillse. Crosby byl právě vyhozen ze skupiny Byrds a Stills si nebyl jistý, zda jeho skupina Buffalo Springfield ještě vůbec existuje. Na chodníku po koncertě se oba hudebníci rozplývali nad Nashovým výkonem a nahlas uvažovali, zda by mohl být mostem k nové a lepší kapele. Podle jednoho z vyprávění o tomto večeru Crosby řekl: „Možná bychom ho mohli ukrást.“

Nedlouho poté všichni tři muži společně koncertovali a nahrávali pro Atlantic Records. Něco jim však chybělo, a proto jim spoluzakladatel a prezident Atlanticu Ahmet Ertegun navrhl, aby doplnili svůj zvuk přibráním Stillsova bývalého spoluhráče z Buffalo Springfield Neila Younga. Stejně jako mnoho jiných důležitých rozhodnutí se i toto ukázalo jako nejlepší i nejhorší volba: Youngův plodný autorský talent a výrazný kontratenor dodal kapele další rozměr, ale jeho bohaté ego přispělo k nestabilitě již tak napjaté skupinové dynamiky.

Young byl skutečnou studnicí písní – psal „asi tři denně“, jak řekl Crosby na jednom koncertě. A zatímco ostatní, zejména Stills, často trvali na tom, aby bylo ve studiu po jejich, Young byl mistrem v přesvědčování za použití aw-shucks diplomacie. „Neil se choval jako neohrabaný kluk, byl nešikovný a mluvil v polovičních větách,“ řekl producent Bill Halverson. „Tápavě se snažil je přelstít. Bylo to mistrovské. Věděl přesně, co dělá.“ Možná proto, že byl na své sólové dráze tak úspěšný, se však zdálo, že Young ke skupině nikdy nepatřil, někdy se dokonce ani neukázal, když byl na koncertě.

Pak tu byly drogy, které se zdály být stejně všudypřítomné jako kyslík. Browne popisuje jam s Grateful Dead, během něhož někdo bubeníkovi Mickeymu Hartovi vložil do tom-tomu zásobu kokainu. Když Hart sundal paličku, vločky vyletěly nahoru a pak padaly jako sníh a všichni je cestou dolů očichávali. Crosby byl tak blízko tomu, aby při volném užívání kokainu přišel o život, že si kapela najala hlídače, aby to s ním nepřeháněl. Tento bodyguard měl stejnou práci s Johnem Belushim, který zemřel na předávkování o několik měsíců dříve. „Skvělá reference,“ řekl Crosby, když byli oba muži představeni.

Stills poskytl Brownovi temně komediální metaforu, která nejlépe vystihuje vzájemné vztahy čtyř hudebníků na vrcholu kapely. Byla to „čtyřsměrná ulice,“ vzpomínal, „čtyři koně táhnoucí různými směry. Což je metoda, kterou používali při popravách“. To samozřejmě vedlo jen k dalším písním: „Všechno jsme externalizovali,“ řekl Crosby, a to znamenalo, že jsme se předháněli v textech. Jak píše Browne, „z ostnatých melodií, které o sobě navzájem napsali, by se dalo sestavit celé album.“

Jeden ze zaměstnanců skupiny odhaduje, že se jen během jeho působení osmkrát rozešli, přesto se nějak dokázali dát znovu dohromady. A přestože Crosby v roce 1994 podstoupil transplantaci jater, všichni čtyři jsou dodnes aktivní. Znamená to, že je ještě někdy uvidíme společně na pódiu? Nash nedávno v jednom rozhovoru uvedl, že kapele bylo nabídnuto 100 milionů dolarů za turné. To se ale podle něj nestane, a to z jednoho prostého důvodu: „Nemáme se rádi.“

Jak ale Crosby řekl Brownovi: „Vždycky to bylo divné. Nikdy to nebylo divné.“ V tuto chvíli by možná nejpodivnější ze všeho nebylo, kdyby se tito čtyři nesmiřitelní géniové znovu spojili, ale kdyby se jim to nepodařilo.

David Kirby je autorem knihy „Crossroad: Kirby je autorem knihy „Artist, Audience, and the Making of American Music“ (Umělec, publikum a vznik americké hudby).