Snižuje politika indukce porodu v 37. týdnu těhotenství nebo po něm rizika pro děti a jejich matky ve srovnání s politikou vyčkávání do pozdějšího gestačního věku nebo do doby, kdy existuje indikace k indukci porodu?
Tento přehled byl původně publikován v roce 2006 a následně aktualizován v letech 2012 a 2018.
O co jde?
Průměrné těhotenství trvá 40 týdnů od začátku poslední menstruace ženy. Těhotenství pokračující po 42. týdnu se označuje jako „po termínu“ nebo „po termínu“ a žena a její lékař se mohou rozhodnout vyvolat porod indukcí. Mezi faktory spojené s potermínovým porodem patří obezita, první dítě a věk matky vyšší než 30 let.
Proč je to důležité?
Prodloužení těhotenství může zvýšit rizika pro děti, včetně vyššího rizika úmrtí (před porodem nebo krátce po něm). Vyvolání porodu však může mít také rizika pro matky a jejich děti, zejména pokud děložní hrdlo ženy není na porod připraveno. Současné testy nemohou předpovědět rizika pro děti nebo jejich matky jako takové a mnoho nemocnic má zásady, jak dlouho by mělo těhotenství pokračovat.
Jaké důkazy jsme našli?
Vyhledali jsme důkazy (17. července 2019) a identifikovali 34 randomizovaných kontrolovaných studií založených v 16 různých zemích a zahrnujících > 21 500 žen (většinou s nízkým rizikem komplikací). Studie porovnávaly politiku vyvolávání porodu obvykle po 41 ukončeném týdnu těhotenství (> 287 dní) s politikou vyčkávání (expectant management).
Politika vyvolávání porodu byla spojena s menším počtem perinatálních úmrtí (22 studií, 18 795 dětí). Ve skupině s politikou indukce porodu došlo ke čtyřem perinatálním úmrtím ve srovnání s 25 perinatálními úmrtími ve skupině s očekávaným vedením porodu. Ve skupině s indukcí porodu se narodilo méně mrtvých dětí (22 studií, 18 795 dětí), ve skupině s politikou indukce porodu dvě a ve skupině s očekávaným vedením porodu 16 dětí.
Ženy v ramenech studií s indukcí porodu měly pravděpodobně menší pravděpodobnost císařského řezu ve srovnání s očekávaným vedením porodu (31 studií, 21 030 žen) a v asistovaných vaginálních porodech byl pravděpodobně malý nebo žádný rozdíl (22 studií, 18 584 žen).
Méně dětí se dostalo na jednotku intenzivní péče o novorozence (NICU) ve skupině s politikou indukce porodu (17 studií, 17 826 dětí; důkazy s vysokou mírou jistoty). Jednoduchý test zdravotního stavu dítěte (Apgar skóre) po pěti minutách byl pravděpodobně příznivější ve skupinách s indukcí porodu ve srovnání s vedením porodu (20 studií, 18 345 novorozenců).
Politika indukce může mít malý nebo žádný vliv na ženy, které zažily perineální trauma, a pravděpodobně má malý nebo žádný vliv na počet žen s poporodním krvácením nebo kojením při propuštění. Nejsme si jisti vlivem indukce nebo vedení těhotenství na délku hospitalizace matky vzhledem k důkazům s velmi nízkou mírou jistoty.
U novorozenců byl počet dětí s traumatem nebo encefalopatií podobný ve skupinách s indukcí a vedením těhotenství (důkazy se střední, resp. nízkou mírou jistoty). Neurologický vývoj při sledování v dětství a poporodní deprese nebyly zaznamenány v žádné ze studií. Pouze tři studie uváděly nějakou míru spokojenosti matky.
Co to znamená?
Politika indukce porodu ve srovnání s očekávaným vedením porodu je spojena s menším počtem úmrtí dětí a pravděpodobně s menším počtem císařských řezů; u asistovaných vaginálních porodů je rozdíl pravděpodobně malý nebo žádný. Nejlepší načasování, kdy nabídnout indukci porodu ženám v 37. týdnu těhotenství nebo po něm, si zaslouží další zkoumání, stejně jako další zkoumání rizikových profilů žen a jejich hodnot a preferencí. Diskuse o rizicích indukce porodu, včetně přínosů a škod, může ženám pomoci učinit informovanou volbu mezi indukcí porodu u těhotenství, zejména u těch, která pokračují po 41. týdnu, nebo čekáním na zahájení porodu a/nebo vyčkáváním před indukcí porodu. Porozumění žen indukci, postupům, jejich rizikům a přínosům je důležité pro ovlivnění jejich volby a spokojenosti
.