Odstranění žlučníku (cholecystektomie) se obecně doporučuje u osob s příznaky souvisejícími se žlučovými kameny. Lidé s vysokým rizikem chirurgických komplikací – tedy starší lidé a lidé se současným onemocněním – se mohou v důsledku zánětu žlučníku velmi špatně cítit. Během anestezie a operace se snižuje schopnost organismu snášet stres, zejména u starších osob a osob se současným onemocněním. Proto může být operace pro tyto lidi, kteří se již necítí dobře, škodlivá. Optimální klinický postup u těchto osob není znám. Jako jeden ze způsobů léčby těchto pacientů byla navržena zevní drenáž obsahu žlučníku pomocí hadičky s využitím navádění ze snímků (perkutánní cholecystostomie). Vypuštěním obsahu žlučníku lze z těla odstranit veškerý infikovaný materiál, což by mohlo vést ke zlepšení zdravotního stavu. Někteří považují perkutánní cholecystostomii za jedinou nutnou léčbu a cholecystektomii provádějí pouze u těch, u kterých se objeví další komplikace, zatímco jiní doporučují rutinní cholecystektomii po perkutánní cholecystostomii. Snažili jsme se přezkoumat všechny dostupné informace v literatuře k tomuto tématu a získali jsme informace z randomizovaných klinických studií (studie navržené tak, aby se snížilo riziko, že dojdeme k nesprávným závěrům v důsledku favorizace výzkumníka nebo rozdílů v typu osob podstupujících různé léčebné postupy), abychom určili optimální způsob léčby těchto osob. Dva autoři přehledu shromažďovali údaje nezávisle na sobě jako způsob kontroly kvality.
Pro tento přehled jsme identifikovali dvě studie se 156 účastníky. Srovnání zahrnutá v těchto dvou studiích byla: 1) perkutánní cholecystostomie plus laparoskopická cholecystektomie (odstranění žlučníku klíčovou dírkou) ihned po zlepšení celkového stavu (perkutánní cholecystostomie následovaná časnou laparoskopickou cholecystektomií) versus plánovaná odložená laparoskopická cholecystektomie prováděná rutinně (1 studie; 70 účastníků) a 2) perkutánní cholecystostomie versus konzervativní léčba (podpůrná léčba a léčba antibiotiky) (1 studie; 86 účastníků). U obou studií bylo vysoké riziko systematické chyby (náchylnost dospět k nesprávným závěrům kvůli způsobu, jakým byly studie navrženy a jakým byly údaje analyzovány). V podílu účastníků, kteří zemřeli nebo se u nich objevily komplikace, nebyl mezi žádnou ze srovnávaných skupin významný rozdíl. Kvalita života nebyla uvedena v žádné ze studií. V jediném srovnání, které uvádělo tento výsledek (perkutánní cholecystostomie následovaná časnou laparoskopickou cholecystektomií versus opožděná laparoskopická cholecystektomie), nebyl zjištěn významný rozdíl v podílu účastníků vyžadujících konverzi na otevřenou cholecystektomii. Průměrná celková doba hospitalizace a průměrné náklady byly významně nižší ve skupině s perkutánní cholecystostomií následovanou časnou laparoskopickou cholecystektomií ve srovnání se skupinou s odloženou laparoskopickou cholecystektomií. Vzhledem k malému počtu studií zahrnutých do tohoto přehledu a vzhledem k jejich malé velikosti vzorku existuje riziko náhodných chyb (hra náhody). Na základě současných dostupných důkazů nejsme schopni určit roli perkutánní cholecystektomie v klinickém managementu vysoce rizikových chirurgických pacientů s akutní cholecystitidou. K této problematice je zapotřebí dobře navržených klinických studií s nízkým rizikem systematické chyby a náhodné chyby
.