Co se změnilo v rodném městě Harper Leeové od vydání „Drozda“

„Maycomb bylo staré město, ale když jsem ho poznala poprvé, bylo to staré unavené město.“

Tak popisuje Scout Finchová neochvějně jižanské prostředí oblíbeného románu Harper Leeové „Zabít drozda“. Maycomb je sice fiktivní město, ale jeho základem je rodiště a dětský domov Leeové Monroeville v alabamském okrese Monroe, kde Leeová v pátek zemřela.

Okres Monroe byl dokonalou předlohou pro dějiště románu z doby hospodářské krize. Podle údajů ze sčítání lidu z roku 1930 tvořili farmáři, jako je románová rodina Cunninghamových, 74 % obyvatel okresu.1 Monroe byl zhruba z poloviny černý a z poloviny bílý, ale běloši na tom byli podle různých měřítek lépe. Zatímco Scoutin otec Atticus jí každý večer předčítal, 25,8 procenta černošského obyvatelstva bylo negramotných. Pouze 3 procenta bílé populace neuměla číst.

Osmdesát čtyři let později se okres Monroe zmenšil, zbělel a zbohatl, ale rasové rozdíly, které Lee ve své knize ilustrovala, stále existují. Vyhrabali jsme údaje ze sčítání lidu z roku 1930, kdy se kniha odehrávala, z roku 1960, kdy kniha vyšla, a z roku 2014, což je poslední rok, za který jsou údaje k dispozici.

Obecně je okres Monroe stále chudý – míra chudoby zde dosahuje 29,2 % a míra dětské chudoby 41,2 %, což je v obou případech mnohem více než v celých Spojených státech. Od vydání románu se příliš nezmenšily ani rasové rozdíly, alespoň v Alabamě jako celku (údaje na úrovni okresů nejsou k dispozici): V roce 1960 žilo v Alabamě v chudobě více než 75 % Afroameričanů, což je více než dvojnásobek bělošské chudoby, která činila přibližně 30 %. V roce 2014 činila míra chudoby černochů v Alabamě 33,5 %, což je stále přibližně dvojnásobek oproti 15,6 % bělochů.2

Rasové rozdíly v příjmech se zřejmě zmenšily, ale zůstávají velké. V roce 2014 činil mediánový příjem domácností bílých rodin v okrese Monroe 38 188 dolarů, u černochů byl sotva poloviční – 18 584 dolarů. Ekvivalentní údaje za rok 1960 nejsou na úrovni okresu nebo dokonce státu k dispozici, ale na Jihu jako celku vydělávala typická nebílá rodina v roce 1959 po úpravě o inflaci ekvivalent asi 20 000 dolarů, což je třetina částky, kterou vydělávala typická bílá rodina.

A konečně to, co nakonec rozvrátilo Scoutovu dětskou nevinnost, bylo nespravedlivé odsouzení černocha Toma Robinsona porotou, kterého Atticus obhajoval. Údaje o nespravedlivém odsouzení – a rozhodně o takovém záměrně nespravedlivém stíhání, jaké je vylíčeno v knize – ze zřejmých důvodů neexistují. Ale více než půl století po vydání knihy To Kill A Mockingbird zůstávají rasové otázky a systém trestního soudnictví ústředním tématem celonárodní diskuse a v celé zemi se konají rozsáhlé protesty proti způsobu, jakým systém vymáhání práva zachází s černošskými občany. Podle údajů organizace Sentencing Project je míra uvěznění černochů v Alabamě třiapůlkrát vyšší než u bělochů. Tento rozdíl patří k nejmenším v celé zemi.

PŘIPOMÍNKA (22. února, 10:55): V dřívější verzi tohoto článku nebylo uvedeno, že údaj o příjmech nebělošských rodin na Jihu v roce 1959 byl upraven o inflaci. Mediánový příjem nebílých obyvatel v tomto roce činil 2 520 dolarů, což je po úpravě o inflaci v roce 2014 přibližně 20 000 dolarů.

.