- Proč byla postavena Berlínská zeď?
- Jak byla postavena?
- Proč byla stržena?
- Jak byla odstraněna?
- Je něco z toho v Berlíně ještě na svém místě?
- A co zbytek světa?
- Co se stalo se zbytkem?
- Co se stalo s pruhem půdy, na kterém stála?
- Jaké vzpomínkové akce se chystají k letošnímu 30. výročí?
- Další četba
- Seznam filmů
Proč byla postavena Berlínská zeď?
Berlínská zeď byla postavena v roce 1961, aby zastavila exodus z východní, komunistické části rozděleného Německa na prosperující západ. V letech 1949-1961 uteklo více než 2,6 milionu východních Němců z celkového počtu 17 milionů obyvatel. Mnozí z nich byli kvalifikovaní odborníci a jejich ztráta byla v Německé demokratické republice neboli NDR, jak se nazývala, stále citelnější.
Ze země na pokraji hospodářského a sociálního kolapsu proto východoněmecká vláda přijala rozhodnutí uzavřít celou hranici a zeď postavila přes noc, 13. srpna 1961. Východní úřady ji často označovaly jako antifašistickou ochrannou bariéru, která měla chránit východní Němce před západem.
Jak byla postavena?
Betonová bariéra, doplněná 300 strážními věžemi v pravidelných rozestupech, byla dlouhá 96 kilometrů a vysoká 13 metrů, ačkoli zpočátku ji tvořily dočasné zábrany z cívek ostnatého drátu. Datum vztyčení 13. srpna 1961 bylo vybráno záměrně, protože to byla neděle během letních prázdnin. Během několika dní a týdnů byl ostnatý drát nahrazen svislými betonovými deskami vyztuženými železnými tyčemi a dutými bloky.
Nic nesmělo stát v cestě zdi. Domy na ulicích ,jako je Bernauer Strasse, kde byly chodníky na západě a zadní strany domů na východě, se staly součástí hraniční stavby. Úřady jednoduše nařídily zazdít přední vchody a okna. Jsou doloženy případy, kdy lidé skákali z oken, aby se vyhnuli zamčení na východě ve vlastních domech.
Sama zeď byla pouze vnější hranicí. Za ní se nacházel takzvaný „pás smrti“, obsahující zákopy proti vozidlům, záhony s hřebíky a další obranná zařízení. Všude tam, kde hranice procházela vodou, byly umístěny podobné obranné mechanismy, aby nikdo nemohl uniknout.
Přinejmenším 138 lidí přišlo při pokusu o útěk přes zeď o život, ale odhaduje se, že se jich podařilo uprchnout asi 5 000, i když oba údaje jsou často zpochybňovány. Ti, kterým se podařilo uprchnout, se ukrývali v autech, plížili se přes hraniční přechody, proráželi opevnění tanky, přeplavávali Teltowský kanál, pádlovali na lilo přes řeku Sprévu nebo se plazili ven tunely speciálně vybudovanými týmy obětavých dobrovolníků včetně budoucích útěkářů. K nejpůsobivějším patřil cirkusový provazochodec, který přešel po nepoužívaném elektrickém vedení na západ a zlomil si při tom obě ruce.
Většina těch, kteří zkoušeli své štěstí, byli muži s průměrným věkem 25 let.
Proč byla stržena?
Podzim rostoucích politických protestů v roce 1989 vyvinul tlak na východoněmeckou vládu, aby uvolnila pravidla pro cestování. V podvečer 9. listopadu sdělil mluvčí vlády na tiskové konferenci, že východní Němci budou moci volně cestovat do západního Německa. Na otázku kdy, zaváhal a k šoku a údivu přítomných Němců dodal: „okamžitě“.
Jakmile západní média – mylně – informovala o otevření hranic, lidé se začali hromadně shromažďovat u kontrolních stanovišť na obou stranách. Zahlceni jejich počtem upustili strážci od pasových kontrol kolem půl dvanácté večer, kdy už lidé proudili skrz.
První kusy zdi byly strženy až 11. a 12. listopadu. Díra v úseku zdi odřezávajícím Braniborskou bránu byla vytvořena 10. listopadu, ale poté ji východoněmecké úřady opět zapečetily a zeď byla řádně stržena až 22. prosince.
Jak byla odstraněna?
Východoněmecké úřady zpočátku začaly ve dnech po 9. listopadu odstraňovat kusy zdi pomocí úhlových brusek, stavebních vozidel a jeřábů, aby vytvořily více přechodů mezi východem a západem; tisíce Mauerspechte neboli „klovajících do zdi“ s kladivy a dláty si přišly odnést kusy domů.
Později si lidé kladiva za poplatek pronajímali. Dusot a cinkot kladiv o železem vyztužený beton byl slyšet celé měsíce. Většina segmentů zůstala na místě a trvalo více než dva roky, než se podařilo odstranit naprostou většinu, přičemž oficiální demoliční program začal až v létě 1990.
Po dlouhých debatách o nejlepším způsobu označení polohy bývalé zdi byla do veřejných ulic a chodníků nenápadně vsazena dvojitá řada dlažebních kostek.
Je něco z toho v Berlíně ještě na svém místě?
Původně se příliš nechtělo, aby zeď v Berlíně zůstala. Teprve po letech se začalo mluvit o nutnosti budování Erinnerungskultur neboli kultury paměti, včetně navrácení kusů zpět a jejich zasazení do nových základů.
Úseky stále zůstávají, ale v USA je prý ze zdi vystaveno více než v samotném Berlíně.
Originální segmenty najdete na adrese:
The East Side Gallery Umělci z celého světa namalovali tento úsek, největší existující kus vnější zdi. Jedná se o jedno z nejnavštěvovanějších míst Berlínské zdi, které ročně přiláká asi 3 miliony návštěvníků. S délkou 1 314 metrů vytváří dojem fyzicky impozantní přítomnosti zdi.
Mauerpark, který je nyní oblíbeným zeleným prostorem pro všechny od rodin až po běžce, kde se koná bleší trh a venkovní karaoke, se dříve nacházel v hraničním pásu a nebyl Berlíňanům přístupný.
Strážní věž Schlesicher Busch Opět podél bývalého hraničního pásma, 10 metrů vysoká věž a několik metrů zdi, je nyní zasazena mezi kluby a parky a oblíbené plovoucí koupaliště na Sprévě.
Potsdamer Platz Poté, co byly v roce 2008 strženy poslední zbývající původní úseky zdi, bylo později šest úseků znovu postaveno vedle nádraží. Z nějakého důvodu si turisté oblíbili vtlačovat do zdi své barevné žvýkačky a často do střepů otiskují víčka od pivních lahví. Je to oblíbené místo pro pořizování selfie.
Hřbitov svaté Hedviky Na hřbitově svaté Hedviky se nachází 15metrový úsek poslední „verze“ zdi, která byla vztyčena v roce 1975 – známá jako „Hraniční zeď 75“. Vede podél Liesenbrücken, která protínala hranici mezi západním a východním Berlínem.
Bösebrücke – Bornholmer Strasse Zvěčněná v písni Davida Bowieho z roku 2013 Where Are We Now? („Dvacet tisíc lidí přechází Bösebrücke, prsty jsou zkřížené, pro jistotu“) byla středem pozornosti celého světa v noci 9. listopadu, kdy se stala prvním otevřeným přechodem. Desítky japonských třešní lemují takzvanou Mauerweg neboli stezku u zdi, která obsahuje úsek zdi.
Památník Berlínské zdi na Berlínské ulici (Bernauerstrasse) Tato ulice byla rozdělena zdí, která vedla po její jižní straně. Zdejší expozice pod širým nebem je pravděpodobně nejpůsobivější a strážní věž a vyhlídková plošina pomáhají vytvořit představu o rozsahu zdi.
Topografie teroru Vedle bývalého místa ústředního velení SS, kde je nyní muzeum, se nachází dlouhý úsek zdi, dlouhý asi 200 metrů. V kontrastu se stálou expozicí o vražedných zločinech SS je obzvlášť mrazivou připomínkou bouřlivých dějin 20. století.
Checkpoint Charlie Nejznámější hraniční přechod, kontrolovaný americkými vojsky, Checkpoint Charlie je nyní kýčovitým disneyovským „památníkem“ zdi. Na rohu Schützenstrasse však zůstal malý kousek „vnitrozemské“ zdi.
A co zbytek světa?
Stovky segmentů zdi byly odeslány do více než 50 zemí, většinou jako vzpomínkové předměty a projevy solidarity a přátelství, ale někdy také jako dražené kusy vystavené v soukromých sídlech.
Kusy zdi se nyní nacházejí až na severojižní korejské hranici, na vlakovém nádraží v Monaku, na pisoáru v Las Vegas a na historickém místě summitu Východ-Západ v Reykjavíku.
Segmenty si našly cestu do zámoří zajímavými způsoby. Jeden skončil v jamajském Kingstonu poté, co byl darován Usainu Boltovi po jeho rekordním běhu na 100 metrů v roce 2009. Další se objevil v Kapském Městě poté, co si ho vybral Nelson Mandela.
Co se stalo se zbytkem?
Velké části zdi byly rozdrceny a použity na stavbu dálnic. Později byly její desky použity při stavbě domů.
Úseky se stále prodávají v aukčních síních, v březnu se v Sussexu prodaly dva kusy za cenu výrazně převyšující očekávanou cenu 17 000 liber.
Kdo má pochybnosti, zda jsou jeho úlomky pravé, může své vzorky za poplatek poslat k ověření vládní agentuře – Spolkovému úřadu pro kontrolu materiálů (Bundesanstalt für Materialprüfung). Mnohé z nich jsou falešné. V průběhu let se z kousků stěn vyrábělo vše možné, od náušnic až po lékařské léky. Existuje homeopatický lék, jehož nasátí v nepatrném množství prý pomáhá na vše od astmatu po nespavost.
Co se stalo s pruhem půdy, na kterém stála?
Různě se proměnila v cyklostezku, realitní boom (viz moře prosklených kancelářských budov na Postupimském náměstí) a soudní spor (kolem jezera Griebnitzsee, kde majitelé vil odmítli přístup veřejnosti na stezku u jezera).
Bernd Ingmar Gutberlet, který je něco jako „archeolog Berlínské zdi“, říká, že stopy staré zdi jsou všude, pokud víte, kde hledat.
„Často jsou to jen malé stopy, ale našel jsem všechno od malých značek v zemi a příkopů vykopaných, aby bránily stavitelům únikových tunelů, železné tyče označující hraniční pásmo, lampy, které ho osvětlovaly, a také důkazy o spoustě pokusů zeď zamaskovat, aby lidé doslova zapomněli, že tam je, a překážky umístěné v zemi, aby zabránily vozidlům v průjezdu.“ Mezi jeho nálezy byl i segment zdi, který je nyní začleněn do zdi zahrady mateřské školy.
Čím dále směrem k okraji Berlína, tím je podle něj větší šance najít důkazy. „Chci povzbudit ostatní lidi, aby dělali totéž,“ dodává.
Jaké vzpomínkové akce se chystají k letošnímu 30. výročí?
V Berlíně se k výročí chystá týden oslav. Seznam oficiálních a dalších akcí naleznete na adrese: https://www.visitberlin.de/en/blog/11-top-events-30th-anniversary-fall-berlin-wall
Další četba
-
Berlínská zeď: 13. srpen 1961-9. listopad 1989 Frederick Taylor
-
Příběh Berlínské zdi: Životopis památníku Hans-Hermann Hertle
-
Po Berlínské zdi: Berlin in the Cold War 1959-1966 Allan Hailstone
-
The Collapse: The Accidental Opening of the Berlin Wall Mary Elise Sarotte
-
Stasiland: Příběhy zpoza Berlínské zdi Anna Funder
-
Die Berliner Mauer Für die Hosentasche – Was Reiseführer Verschweigen Bernd Ingmar Gutberlet
-
Tunely: Nevyřčený příběh útěků za Berlínskou zdí Greg Mitchell
Seznam filmů
-
Sbohem Lenine! (2003) Černá komedie odehrávající se kolem konce studené války. Žena se probouzí z kómatu a zjišťuje, že Berlínská zeď padla.
-
Křídla touhy (1987) Klasika Wima Wenderse, odehrávající se v Berlíně za studené války s překvapivými černobílými pohledy, které evokují odcizující účinek rozdělení.
-
Sonnenallee (1999) odehrávající se ve východním Berlíně 70. let.
-
Život těch druhých (2006) O lidských tragédiích, které rozpoutal východoněmecký státní dozor.
-
Jeden, dva, tři (1961) Režie: Billy Wilder – děj se odehrává v Berlíně za studené války.
-
Gundermann (2018) Režie: Andreas Dresen, o skutečném východoněmeckém zpěvákovi a skladateli Gerhardu Gundermannovi, který se potýká s životem v totalitním státě jako horník a s tajnou policií.
-
V době pohasínajícího světla (2017) Drama ukazující jeden den v životě východoněmecké rodiny. Natočeno podle románu Eugena Rugeho z roku 2011: In Zeiten des abnehmenden Lichts.
-
Deutschland 83 (2015) Kritikou oceňovaný německo-americký televizní seriál o východním Němci, který byl vyslán na Západ jako špion.
.