Co je to láska? Slovo láska se používá jako synonymum pro požitek, nadšení, náklonnost, náklonnost, sexuální přitažlivost, péči, starost, věrnost, oddanost atd.
Důležité je rozlišovat: romantická láska (známá také jako romantika) má specifičtější význam a označuje „intenzivní přitažlivost, která zahrnuje idealizaci druhého v erotickém kontextu, s očekáváním trvání po určitou dobu do budoucna“.1 V dnešním příspěvku se zabývám čtyřmi způsoby pohledu na romantiku.
1. Romantická láska jako evoluční adaptace.
Začnu jedním z méně romantických pohledů na romantickou lásku, podle kterého je láska produktem sil, které zvyšují šance na předání vlastních genů budoucím generacím.
Někteří čtenáři si možná myslí, že předávání genů vyžaduje pouze sex, tak co s tím má společného láska (jak by řekla Tina Turner)?
Pro vysvětlení mi dovolte nejprve poznamenat, že často vyhledáváme romantické partnery, kteří mají vysokou úroveň určitých vlastností (např, zdraví, krása, bohatství). Za předpokladu, že se nám podaří získat partnera s těmito vlastnostmi, však čelíme dvěma problémům.
Za prvé, tyto vlastnosti nejsou trvalé (např. naši partneři zestárnou, onemocní, ztratí dobře placenou práci). Za druhé nás mohou zlákat jedinci s většími pozitivními vlastnostmi (např. bohatší, mladší, chytřejší, hezčí).
Co by tedy mělo jedinci zabránit, aby se rozvedl nebo podvedl svou drahou polovičku? Podle evolučního psychologa Davida Busse je odpovědí láska.2-4
Láska se vyvinula jako řešení toho, co Buss nazývá „problém závazku“. Teprve když svého partnera milujeme, odmítáme ho opustit, i když ztratí to, čeho si na něm ceníme (např. peníze, vzhled, schopnosti), nebo když se objeví někdo „lepší“.
2. Romantická láska jako to, co nás s partnerem spojuje.
Přejděme nyní k možná nejromantičtějšímu pohledu na lásku, mluvme o spřízněných duších. V Platónově Symposiu uvádí Aristofanes jako původ spřízněných duší následující slavný příběh:
Aristofanes říká, že lidé byli původně kulatí (jejich boky a záda tvořily kruh), měli čtyři ruce a nohy a jednu hlavu se dvěma obličeji, které se dívaly opačnými směry. Jako takoví byli lidé velmi mohutní. Proto se Zeus rozhodl, že je „rozřízne na dvě poloviny, aby se jejich síla zmenšila“.5
My lidé jako tato rozdělená těla trávíme svůj život hledáním svých druhých polovin, abychom byli opět celiství. Právě tuto „touhu a snahu o celek“ nazýváme „láskou“.
Myšlenka, že hledáme své druhé poloviny – a myšlenka, že podobné přitahuje podobné – dává mnoha lidem smysl, protože nás často přitahují ti, s nimiž máme mnoho společného.
Tento názor podporuje i výzkum. Například studie z roku 2006, v níž účastníci hodnotili různé aspekty manželského páru na základě obrázků jejich tváří, zjistila, že „vnímaný věk, atraktivita a některé osobnostní rysy byly u partnerů podobné. „6
3. Romantická láska jako slepá síla.
Říká se, že láska je slepá, ale je Amor také slepý? Jinými slovy, zamilováváme se do náhodných lidí?“
Jestliže je láska slepou silou, pak by romantiku mohla vyvolat náhodná setkání s náhodnými jedinci – nikoliv rozpoznání setkání s potenciální spřízněnou duší.
Tento názor získal i výzkumnou podporu. Například přitažlivost je ovlivněna blízkostí. Podle Zajoncovy teorie „pouhé opakované expozice“ si při pravidelném kontaktu s nějakým podnětem vytvoříme preferenci pro daný předmět, osobu atd.7 To znamená, že je pravděpodobnější, že se budeme cítit přitahováni – a vytvoříme romantický vztah – ke svým spolupracovníkům, spolužákům nebo sousedům než k cizím lidem.
Sama blízkost ovšem málokdy stačí; romantické vztahy založené na blízkosti nemusí přežít, pokud chybí další důležité složky (např, pozitivní emoce).8
Důkazy, které ukazují, že náš výběr romantických vztahů je ovlivněn blízkostí, nicméně mohou představovat výzvu pro hvězdnější názory na romantickou lásku jako možnou pouze mezi spřízněnými dušemi.8
Vztahy Základní četba
4. Romantická láska jako sociokulturní konstrukt
Může to být tak, že to, jak definujeme lásku, vypovídá více o naší společnosti a kultuře než o nějakém absolutním a univerzálním pojetí pravé lásky? Možná.
Například intimita je důležitým prvkem romantické lásky, ale to, co považujeme za intimní vztahy v Americe, vzniklo na počátku devatenáctého století; stalo se tak v kontextu rychlé modernizace a urbanizace a oddělení světa domova od světa práce. Jak to vyjádřil jeden autor: „Individualismus a intimita jsou siamská dvojčata modernizace. „9
Nicméně i kdybychom předpokládali, že podstata romantické lásky je univerzální a označuje totéž dnes jako před mnoha lety, důkazy naznačují, že romantická láska byla v minulosti často mnohem méně důležitá.
Příklad ve starověkém Řecku fungovalo manželství jako prostředek reprodukce a kontroly nad dědictvím majetku; jak se však společnosti v průběhu času měnily, měnila se i instituce manželství. V důsledku toho vznikla nová potřeba typu lásky, která by byla schopna spojit dva lidi v „monogamním, celoživotním, nukleární rodině podobném svazku“, lásky, která by mohla nahradit „práci, kterou dříve vykonávalo patriarchální finanční uspořádání“. Romantická láska se stala důležitou zčásti proto, že pro ni společnost „vytvořila určitou specifickou práci“.10
Zjistěte, zda si všimnete nějaké podobnosti v tom, jak tento svátek slaví vaše rodina, přátelé nebo cizí lidé. Zamyslete se nad tím, co vám tyto podobnosti říkají o tradicích a společenských očekáváních (ať už náhodou žijete v roce 2020 kdekoli), o významu romantiky, o tom, co znamená být romantický, a o správném způsobu oslavování lásky (např. čokoládou, přáníčky, květinami). Zvažte, zda je pro vás možné oslavovat lásku jinak. Jak by taková oslava lásky vypadala?“
Obrázek z Facebooku: G-Stock Studio/
.