Co dělat, když uvidíte ducha

Takže jste se setkali s duchem. Z ničeho nic se vzduch ochladil, světlo zablikalo, v temném koutě se vznášela stínová postava, a když jste se zeptali, zda jste v přítomnosti ducha, planžeta Ouija ve vaší třesoucí se ruce se přitáhla k odpovědi „ANO“. Ať se propadnou záporáci, víte, že jste byli kontaktováni druhou stranou. Co uděláte?“

V roce 2019 průzkum společnosti YouGov zjistil, že 45 procent dospělých Američanů věří na duchy. A ať už se do tohoto tábora počítáte, nebo ne, lidé mají příběhy o strašidelných zážitcích, které si prostě nedokážou vysvětlit. Podle stejného průzkumu YouGov asi 36 procent Američanů tvrdí, že skutečně pocítili přítomnost ducha nebo strašidla.

Příklad Kristen Lee, reportérka z New Yorku a bývalá pracovnice časopisu Jalopnik. Zhruba před deseti lety zažila drsné setkání s něčím strašidelným, když navštívila svého tehdejšího přítele Anthonyho v domě jeho rodiny. Dům patřil rodině už po několik generací a Anthony a jeho sourozenci se ve druhém patře dlouho cítili nesví.

„Nedokázali to přesně pojmenovat, ale vždycky nahoře cítili něco divného, něco jako přítomnost,“ říká. „Vždycky si o druhém patře vyprávěli historky, třeba jak slyšeli zvuky.“

Jedné noci, když se Lee zdržoval v Anthonyho pokoji v onom nechvalně známém druhém patře, se stalo něco zvláštního. „Seděli jsme na podlaze a dívali se na televizi, když najednou bez varování přestal mluvit,“ říká. „Zvedl ruku a všechny chlupy na ruce mu stály rovně. V další vteřině jsme uslyšeli, jak z chodby přichází psaní na klávesnici, takové ty analogové klávesnice s tím zvukem mezerníku, který nezní jako nic jiného.“ Přímo naproti Anthonyho pokoji byla místnost s počítačem a klávesnicí, ale nikdo jiný nebyl doma.

Když o tom Lee a Anthony druhý den řekli Anthonyho tátovi, neudělalo to na něj žádný dojem. „Říkal: ‚Aha, slyšel jsi to psaní? To slyším pořád,'“ říká.

Lee nemá pro to psaní žádné vysvětlení. „Žádný hluk v domě, který jsem kdy slyšela, nezní jako psaní na klávesnici,“ říká. „Byla jsem kurevsky vyděšená.“

Pokud se vám stane podobné setkání – nebo ještě strašidelnější – tady je návod, co dělat.

Vězte, že to pravděpodobně není duch

Je pravda, že nemáme definitivní důkaz, že duchové neexistují, a zdaleka nechci pravověrné odrazovat. Existují však určitá vědecká vysvětlení paranormálních setkání. Lidé nemusí nutně duchy ani tak vidět, jako spíš cítit jejich přítomnost, a vědci tvrdí, že to souvisí spíš s neurologickou reakcí než s něčím, co by vymyslel Stephen King.

Například, jak v roce 2015 uvedl server Gizmodo, výzkum naznačuje, že lidé si myslí, že zažívají setkání s duchy, když se dostanou do kontaktu s určitými super nízkými zvukovými frekvencemi – i když zvuk není slyšet, vibrace mohou vyvolat pocity strachu nebo hrůzy. Někteří vědci také zjistili, že neobvyklá elektromagnetická pole mohou oklamat mozek člověka, aby uvěřil, že v něm straší. A jak v roce 2009 uvedla televize NBC, spánková paralýza je běžným předstíráním duchů; někdy se před nebo po cyklu REM zkříží dráty v mozku a vytvoří podivné halucinace nebo „bdělé sny“, které se někdy projevují v podobě duchů nebo vetřelců.

Jednou z nejpřesvědčivějších teorií o tom, proč občas cítíme něco strašidelného, je „pocit přítomnosti“ neboli FoP, jak jej v roce 2014 definovali vědci ze Švýcarského federálního technologického institutu v Lausanne. Výzkumný tým vedený neurologem Olafem Blankem spojil vnímání vnější přítomnosti s lézemi nebo poškozením tří oblastí mozku – temporoparietální junkce, inzuly a frontoparietální kůry. Tyto tři oblasti hrají roli při integraci vnějšího smyslového vnímání s tělesnou reakcí, a pokud jsou všechny tři poškozeny, může to způsobit nesoulad mezi myslí a tělem, který může vyvolat pocit, že vnímáte přítomnost ducha.

Zkontrolujte, zda ve vašem prostoru nejsou toxiny, jako je plíseň nebo nadbytek oxidu uhelnatého

Pokud jste přesvědčeni, že ve vašem domě straší, je možné, že viníkem je trochu více této země. Dr. Shane Rogers z Clarksonovy univerzity zkoumal, zda některé toxické plísně mohou způsobovat halucinace, kvůli kterým si lidé myslí, že zažívají strašení.

„Místa, kde „straší“, jsou často místa, kde můžete najít plísně,“ říká Clarkson. „Existuje mnoho různých druhů plísní, které se tam vyskytují, a některé z těchto plísní uvolňují toxické sloučeniny, které mohou být u lidí problematické. Tyto sloučeniny mohou způsobovat reakce přecitlivělosti nebo mykotické infekce nebo reakce v imunitním systému lidí, a s tím jsou spojeny různé následky, které mohou souviset s .“

Stejně jako lovci duchů v IRL, i Clarkson a jeho tým chodí na různá místa, kde lidé hlásí strašení, a odebírají vzorky kvality ovzduší a provádějí průzkum možných plísní v okolí sklepů nebo jiných míst, kde by je mohli najít.

„Ještě nás čeká další práce, ale zjistili jsme, že skutečně existuje vztah mezi přítomností plísní a místy, která jsou hlášena jako strašidelná, oproti místům, která strašidelná nejsou,“ říká. Clarkson zatím nezjistil, které plísně konkrétně způsobují hlášená strašení, ale „rozhodně se zdá, že by tu mohl být nějaký vztah,“ říká.

Další potenciální viník? Otrava oxidem uhelnatým. Sto let starý výzkum zjistil souvislost mezi nadbytkem oxidu uhelnatého a halucinacemi, díky nimž lidé věří, že zažívají paranormální aktivity. Netřeba dodávat, že otrava oxidem uhelnatým je velmi vážná – takže pokud zažíváte nevysvětlitelné, ujistěte se, že je váš detektor oxidu uhelnatého v dobrém stavu.

Nepropadejte panice

Znovu připomínám, že proti existenci duchů neexistují žádné důkazy, a pokud jste si naprosto jisti, že váš strašidelný zážitek nebyl vyroben prostřednictvím toxických látek nebo neurologického poškození, budete muset přestat myslet vědecky a začít uvažovat duchovně. Nejdůležitější věcí, kterou musíte udělat, pokud ducha uvidíte nebo ucítíte, je nepanikařit. Stejně jako neexistuje důkaz, že duchové existují, neexistuje ani důkaz, že vám mohou ublížit.

Emily Groteová, brooklynské médium a jasnovidka, říká, že navzdory své kariéře kontaktování druhé strany není příznivkyní setkání s duchy. „Před několika lety jsem jich měla přehršel, což se shodovalo s velmi stresujícím obdobím v mém životě,“ píše Groteová v e-mailu a dodává, že „extrémní stres (dobrý i špatný) může způsobit ztenčení závoje mezi tím, kde jsme my a kde jsou oni.“

Pokud uvidíte nebo zažijete ducha, píše Groteová, prostě vychladněte. „Panika ve vás jen vyvolává špatný pocit a oni tu nejsou proto, aby vám ublížili (většinou). Jsou to (obecně řečeno) lidské nebo spritné energie, které si chtějí hrát – být viděny – a dělat neplechu. Nejsou tak odlišní od nás dvou.“

Nastavte hranice

Podle Groteho duchové – podobně jako spolubydlící nebo (většina) romantických partnerů – dobře reagují na hranice. Grote navrhuje stanovit hranice pomocí nástrojů, jako je telepatická komunikace nebo modlitba. Fungovat může i šalvěj, běžný nadpřirozený očistný prostředek, nebo sprej z esenciálního oleje a destilované vody.

„Nejde o nástroj, jde o váš záměr – prostřednictvím modlitby, kterou vyslovíte, když skutečně provádíte sázení,“ píše Grote. „Svou modlitbu ságování zakončíte prosbou ducha, abyste šli vstříc světlu. Mějte na paměti, že toto je obvykle třeba dělat opakovaně.“

Emily Gaudetteová, spisovatelka a podcasterka z New Yorku, která tvrdí, že je přesvědčená, že ji pronásleduje duch její bývalé sousedky, říká, že jí duchovní úklid pomohl stanovit hranice s duchem.

„Od té doby, co zemřela, a zatímco naši noví sousedé vyklízejí její byt a hluboce ho předělávají, vidím různé divné věci,“ píše a popisuje blikající světla, časté noční můry a nekonečně štěkajícího psa. „Atmosféra v našem domě byla tak zakalená a temná, že jsem všechno vyčistila a koupila nějaké krystaly (selenit do každého vchodu a okna, obsidián podél celé jedné stěny).“

Co však opravdu pomohlo, bylo stanovení slovních hranic. „Když jsem byla sama doma, řekla jsem nahlas blikající lampě: ‚Můžeš se pohybovat po tomto domě, pokud neublížíš nám nebo našemu psovi. Pokud se staneš problémem, budu tě muset požádat, abys odešla,'“ píše Gaudette. „To, že jsem na ni konečně promluvila, pomohlo. Náš pes spí celou noc a já jsem ty noční můry neměla.“

Groteová poznamenává, že ačkoli stanovení hranic s duchem může působit děsivě, „vězte, že máte navrch – protože máte lidskou podobu.“

Řekněte duchovi, aby vám dal sakra pokoj

Někdy je důležité být přímý. Redaktor Kotaku Riley MacLeod zažil několik potenciálních setkání s paranormálními jevy, včetně jednoho, když bydlel na bývalé záchranné lodi z 2. světové války.

„Bydlel jsem v malém pokoji v podpalubí a každou noc jsem zhruba ve stejnou dobu slyšel venku šplouchání a škrábání, které se přibližovalo a přibližovalo a pak zmizelo zhruba tam, kde dosáhlo mé postele,“ píše. „Nakonec jsem se o tom zmínil svým kamarádům z lodi a oni na to: ‚No jo, my to slyšíme taky, každou noc ve stejnou dobu a na stejném místě!“

MacLeod se snažil podivný zvuk odepsat nějakým racionálnějším vysvětlením – kachna, krysa, „velmi přesná příšera“, ale nedávalo mu smysl, že on a jeho kamarádi z lodi opakovaně slyší stejný zvuk ve stejnou dobu noc co noc. Nakonec dospěli k závěru, že mají co do činění s lodním duchem z druhé světové války, a rozhodli se mu říct, aby šel pryč.

„Parta z nás se sešla, zapálili jsme svíčky a řekli jsme: ‚Hej, duchu, je nám líto, že jsi měl s touhle lodí špatné setkání, ale už to není záchranná loď. Teď ji vlastníme my a nemůžeme ti pomoct, no a ty jsi mrtvý, takže by ses měl přestat pokoušet dostat na tuhle loď,'“ píše. Poté zvuky ustaly.

Smířte se s duchem a jděte dál

Když všechno ostatní selže, nejlepší radu dává jistá Samantha Jonesová ze Sexu ve městě: „Postavte se duchovi čelem, uznejte jeho přítomnost a pusťte ho.“ Funguje to? Kdo může říct. Ale Samantha se nikdy nemýlila.

.