Citizens United v. FEC

Dne 21. ledna 2010 vydal Nejvyšší soud rozsudek ve věci Citizens United v. Federal Election Commission, kterým zrušil dřívější rozhodnutí Austin v. Michigan State Chamber of Commerce (Austin), které povolovalo zákazy nezávislých výdajů ze strany korporací. Soud rovněž zrušil tu část rozsudku McConnell v. Federal Election Commission, která stanovila, že korporacím lze zakázat předvolební komunikaci. Soud potvrdil požadavky na oznamování nezávislých výdajů a volebních sdělení a na prohlášení o nich. Rozhodnutí soudu se nedotklo zákazu příspěvků korporací.

Podklady

Federální zákon o volebních kampaních (Federal Election Campaign Act, dále jen „zákon“) zakazuje korporacím a odborovým svazům používat prostředky z obecné pokladny na volební komunikaci nebo na projevy, které výslovně podporují zvolení nebo porážku federálního kandidáta. 2 U.S.C. §441b. Volební sdělení je obecně definováno jako „jakékoli vysílání, kabelové nebo satelitní sdělení“, které je „veřejně šířeno“ a odkazuje na jasně identifikovaného federálního kandidáta a je učiněno do 30 dnů před primárními nebo 60 dnů před všeobecnými volbami. 2 U.S.C. §434(f)(3)(A) a 11 CFR 100.29(a)(2).

V lednu 2008 vydala nezisková společnost Citizens United film o tehdejší senátorce Hillary Clintonové, která kandidovala v prezidentských primárkách Demokratické strany v roce 2008. Citizens United chtěla zaplatit kabelovým společnostem za to, že film zpřístupní zdarma prostřednictvím služby video-on-demand, která umožňuje předplatitelům digitální kabelové televize vybrat si program z různých nabídek, včetně filmů. Společnost Citizens United plánovala zpřístupnit film do 30 dnů po primárních volbách v roce 2008, ale obávala se, že se na film bude vztahovat zákaz volebních sdělení financovaných korporacemi, která jsou funkčním ekvivalentem výslovné propagace, a že se tak korporace vystaví občanskoprávním a trestním sankcím. Společnost Citizens United se u okresního soudu USA pro oblast Kolumbie domáhala deklaratorní a soudní ochrany proti Komisi a tvrdila, že zákaz volební agitace korporací podle § 441b zákona 2 U.S.C. je protiústavní, pokud se vztahuje na film, a že požadavky na zveřejnění informací a prohlášení o odpovědnosti jsou protiústavní, pokud se vztahují na film a tři reklamy na film. Okresní soud zamítl Citizens United předběžný příkaz a vyhověl návrhu Komise na vydání rozsudku ve věci samé. Nejvyšší soud vzal na vědomí pravděpodobnou příslušnost ve věci.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud shledal, že řešení otázky, zda se zákaz v § 441b vztahuje konkrétně na film na základě úzkých důvodů předložených Citizens United, by mělo celkový účinek potlačení politického projevu, který má zásadní význam pro první dodatek. Namísto toho Soud shledal, že v rámci výkonu své soudní odpovědnosti je povinen posoudit věcnou platnost zákazu korporátních výdajů v zákoně a znovu zvážit pokračující účinek takového typu zákazu projevu, který Soud dříve potvrdil ve věci Austin.

Soud poznamenal, že zákaz korporátních nezávislých výdajů a volebních sdělení v §441b je zákazem projevu a „politický projev musí zvítězit nad zákony, které by jej potlačily, ať už úmyslně nebo neúmyslně“. Proto zákony, které zatěžují politický projev, podléhají „přísné kontrole“, která vyžaduje, aby vláda prokázala, že omezení podporuje naléhavý zájem a je úzce přizpůsobeno k dosažení tohoto zájmu. Podle soudu existovala před Austinem linie precedentů zakazujících omezení projevu na základě korporátní identity řečníka a po Austinu linie, která je povolovala. Při přehodnocování Austinu Soud shledal, že odůvodnění, která podporovala omezení výdajů korporací, nejsou přesvědčivá.

Soud v Austinu identifikoval přesvědčivý vládní zájem na omezení politických projevů korporací tím, že zabránil „zhoubným a rušivým účinkům obrovských seskupení bohatství, která jsou akumulována pomocí korporátní formy a která mají malou nebo žádnou souvislost s podporou politických myšlenek korporace ze strany veřejnosti“. V tomto případě však soud shledal, že Austinovo zdůvodnění „proti zkreslování“ „zasahuje do ‚otevřeného trhu myšlenek‘ chráněného prvním dodatkem“. Podle soudu „ll řečníci, včetně jednotlivců a médií, používají peníze nashromážděné na ekonomickém trhu k financování svých projevů a první dodatek chrání výsledný projev“. Soud rozhodl, že první dodatek „zakazuje Kongresu pokutovat nebo věznit občany nebo sdružení občanů za pouhou účast na politickém projevu“. Soud dále uvedl, že „pravidlo, že politický projev nelze omezit na základě bohatství řečníka, je nezbytným důsledkem premisy, že první dodatek obecně zakazuje potlačování politického projevu na základě identity řečníka.“

Soud rovněž odmítl protikorupční zdůvodnění jako prostředek zákazu nezávislého politického projevu společností. Ve věci Buckley v. Valeo Soud shledal protikorupční zájem dostatečně důležitým, aby umožnil omezení příspěvků, ale nerozšířil toto odůvodnění na omezení celkových výdajů, protože existovalo menší nebezpečí, že výdaje budou poskytovány jako protislužba za závazky daného kandidáta. Soud v tomto případě nakonec rozhodl, že zájem na boji proti korupci není dostatečný k tomu, aby vytěsnil předmětné projevy z Citizens United, a že „nezávislé výdaje, včetně výdajů korporací, nevyvolávají korupci nebo zdání korupce.“

Soud dále nesouhlasil s tím, že nezávislé výdaje korporací lze omezit z důvodu zájmu na ochraně nesouhlasících akcionářů před tím, aby byli nuceni financovat politické projevy korporací. Soud rozhodl, že takové nesouhlasy mohou akcionáři korigovat prostřednictvím postupů korporátní demokracie.

Nakonec Citizens United napadla také ustanovení zákona o prohlášeních a zveřejňování informací, která se vztahují na film a tři reklamy na film. Podle zákona musí televizní volební sdělení obsahovat prohlášení o vyloučení odpovědnosti za obsah reklamy. 2 U.S.C. § 441d(d)(2). Rovněž každá osoba, která v kalendářním roce vydá na volební sdělení více než 10 000 USD, musí Komisi předložit prohlášení o zveřejnění, v němž uvede osobu, která výdaj uskutečnila, výši výdaje, volby, k nimž bylo sdělení určeno, a jména některých přispěvatelů. 2 U.S.C. §434(f)(2). Soud rozhodl, že ačkoli požadavky na prohlášení a zveřejnění mohou zatěžovat možnost mluvit, nestanovují žádný strop pro aktivity v rámci kampaně a nikomu nebrání v tom, aby mluvil. V důsledku toho jsou požadavky na zřeknutí se odpovědnosti a zveřejnění informací v souladu s ústavou, pokud se vztahují jak na vysílání filmu, tak na reklamy propagující samotný film, neboť tyto reklamy lze kvalifikovat jako volební sdělení.

Doplňující informace:

  • Stanovisko Nejvyššího soudu (21. 1. 2010)
  • Přepis z ústního jednání (9. 9. 2009)
  • Zvukový soubor z ústního jednání (9. 9. 2009)

Stížnost u okresního soudu

Dne 13. prosince 2007 podala nezisková členská korporace Citizens United stížnost k soudu USA.S. District Court for the District of Columbia stížnost napadající ústavnost zákonných ustanovení upravujících prohlášení o vyloučení odpovědnosti a zveřejňování a financování určitých „volebních sdělení“ (EC).

Citizens United je nezisková členská organizace registrovaná u IRS podle 26 U.S.C. §501(c)(4). Jednou z činností Citizens United je výroba a distribuce politických filmů. Citizens United produkovala film s názvem „Hillary: The Movie“ o senátorce Hillary Clintonové. Společnost Citizens United hodlá vysílat televizní reklamy propagující film „Hillary:

Citizens United tvrdí, že vzhledem k tomu, že reklamy nepodléhají omezení ES týkajícímu se financování společností, je protiústavní požadovat zveřejnění dárců, kteří zaplatili reklamy, nebo prohlášení o vyloučení odpovědnosti na reklamách. Citizens United rovněž tvrdí, že samotný film je ústavně vyňat z omezení korporátního financování podle rozsudku Wisconsin Right to Life v. FEC (WRTL II).

Relief

Citizens United žádá soud, aby prohlásil požadavky EK na zveřejňování informací a prohlášení o vyloučení odpovědnosti za reklamu za protiústavní, pokud se vztahují na reklamy Citizens United a všechna volební sdělení, která jsou nyní povolena podle WRTL II. Kromě toho žalobce žádá, aby omezení financování EK ze strany podniků a odborů bylo prohlášeno za protiústavní jak ve své podstatě, tak v podobě, v jaké se vztahuje na film žalobce. Citizens United žádá o vydání předběžných a trvalých soudních příkazů, které by Komisi zabránily v prosazování každého z těchto ustanovení. Žalobci rovněž požadují náhradu nákladů a odměnu za právní zastoupení a jakoukoli jinou přiměřenou úlevu.

Rozhodnutí o předběžném opatření

Okresní soud dne 15. ledna 2008 zamítl návrh Citizens United na vydání předběžného opatření, v němž Citizens United požadovala, aby soud zabránil FEC v prosazování ustanovení o volební komunikaci.

Okresní soud návrh Citizens United na vydání předběžného opatření zamítl. Aby soud mohl navrhovateli předběžný příkaz vydat, musí navrhovatel prokázat, 1) že je pravděpodobné, že navrhovatel bude mít úspěch, až bude ve věci meritorně rozhodnuto; 2) že navrhovateli vznikne nenapravitelná újma, nebude-li příkaz vydán; 3) že příkaz by podstatně nepoškodil ostatní strany; a 4) že příkaz by prospěl veřejnému zájmu.

Co se týče tvrzení o samotném filmu, soud konstatoval, že Citizens United má jen malou šanci na úspěch ve věci samé, protože film nelze vykládat jinak než jako výzvu k hlasování proti senátorce Clintonové. Soud tedy rozhodl, že film je funkčním ekvivalentem výslovné propagace a nemá nárok na výjimku ze zákazu financování volebních sdělení ze strany podniků.

Ohledně navrhovaných reklam společnost Citizens United tvrdila, že požadavky EK na zveřejnění a zřeknutí se odpovědnosti jsou protiústavní, protože Nejvyšší soud ve věci WRTL natolik zúžil ústavně přípustný rozsah „volebního sdělení“, že Kongres může regulovat pouze taková sdělení, která „nelze rozumně interpretovat jinak než jako výzvu k hlasování pro nebo proti určitému kandidátovi“. Okresní soud však rozhodl, že Nejvyšší soud ve věci McConnell v. FEC shledal požadavky na zveřejnění v souladu s ústavou, pokud jde o všechna volební sdělení, a WRTL toto rozhodnutí nenarušilo, protože „jedinou otázkou v něm bylo, zda projevy, které nepředstavují funkční ekvivalent výslovné propagace, mohou být v příslušném předvolebním období zakázány“. Okresní soud tedy rozhodl, že společnost Citizens United neprokázala pravděpodobnost, že zvítězí v meritu svých argumentů proti ustanovením o zveřejňování a odmítnutí volební komunikace.

Vzhledem k tomu, že společnost Citizens United neprokázala, že by pravděpodobně zvítězila ve svých argumentech v meritu věci, okresní soud neshledal, že by újmy, o nichž společnost Citizens United tvrdila, že jí vzniknou v důsledku požadavků na zveřejňování a odmítnutí volební komunikace, odůvodňovaly předběžné opatření. Soud rovněž shledal, že zákaz vymáhání předmětných ustanovení o volební komunikaci by nesloužil veřejnému zájmu „s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu, že tato ustanovení pomáhají veřejnosti činit informovaná rozhodnutí, omezují nátlakový účinek projevů společností a pomáhají FEC při vymáhání limitů příspěvků“. Soud zamítl žádost Citizens United o vydání předběžného opatření, pokud jde o ustanovení o podávání zpráv a zřeknutí se odpovědnosti

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.